Příště se budu snažit napsat díl k druhé povídce a zapracovat na nové, kterou strašně flákám :D Zatím neprozradím ani název. Možná to ještě přejmenuji. Pro nadšence Shakes a Fidget bych ráda doplnila, že se blíží octoberfest a nějaká aktualizace. Brzo bych měla vědět celé info a to se dovíte jako vždy zde v článku pro sf hru :) Pěkné čtení.
Řetěz moci Irián 16.díl
Myslela jsem, že mě povede zpátky do mého pokoje, ale místo
toho odbočil do hlavního přijímací místnosti. Míjeli jsme drahocenné vystavené
kousky a honosné dary. Nezavadil o ně ani jedním okem. Místo toho mě silně
zatáhl za vlasy. „Ty potvoro chceš mi utéct!“ Rozzuřil se a pár pramenů vytrhl.
Při tak silném škubnutí se mi nepodařilo udržet rovnováhu a spadla jsem. O
koberec natažený středem místnosti se mi odřelo koleno. Sáhla jsem si do vlasů
a cítila palčivou bolest po jejich vytrhnutí. Díval se s pohrdáním a odporem.
„Konečně víš, kde je tvoje místo.“ Klečela jsem před ním, ale úplně vzdát se
nemohu. Pohlédla jsem na něj bez zlosti a snažila se uklidnit těžkou atmosféru.
Bylo patrné, že si potřebuje na někom ventilovat zlost. Jeho pán ho zřejmě
držel dost zkrátka. „Prosím. Pomoc mi.“ Jeho zlost se postupně zmenšovala.
V očích se dali vyčíst emoce, které proplouvali jeho myšlenkami a také
poznání. Na něco přišel. Tolik jsem trénovala rozpoznávání osobností, dobré i
té zlé. Dnes mi to zachránilo život.
Zkoumal každičký můj detail a gesto jakoby se snažil
rozluštit hádanku a nakonec našel svou odpověď. „Jdeme.“ Tentokrát na mě
nekřičel. Něco se v něm změnilo a dodávalo mu osobnost, která doteď byla
ukryta hluboko v jeho nitru. Popadl mě za paži a vlekl do kuchyně. Nakonec
se Drel otočil a otevřel malá krytá dvířka do sklepení. V tom mi blesklo
hlavou. Tenhle člověk zná kompletně celý dům. Jak by jinak našel tajný vchod.
Jednou rukou nahmatal vypínač.
„Až po vás.“ Doslova mě vecpal dovnitř. Asi si myslel, že
uvnitř jsou pasti. Tahle chodba se léta nepoužívala. Sloužila k ochraně
lidí v domě. Skrytý nouzový úkryt, který se táhl přes celý dům. Pavučiny
byli doslova na každém kroku. Všimla jsem si malých otvorů blízko stropních
trámů. Pronikal jimi dovnitř vzduch s léty navršeným prachem. Vím o tomhle
místě, ale nikdy mě sem manžel nevzal. Co mi udělá, až dojdeme nakonec? Kreán
se kdysi zmiňoval o místnosti za domem, ale dobře věděl, že mě tam nikdy
nedostane. Byla jsem nucena to podstoupit. Pohřbena pod hlínou se zásobami jídla
a přísunem vody. Při pomyšlení, že mě tam nechá samotnou jsem se roztřásla.
Nesnáším stísněné prostory, kde nesvítí slunce. Pocítil můj strach. „Já, já… nemohu dál.“ Šeptala jsem mezi mělkými
nádechy. Dech se mi zkracoval. Slabí přísun vzduchu byl čím dál patrnější.
Otočil si mě čelem k sobě. „Klid.“ To, že to řekl mi vůbec nepomohlo.
Zatřásl se mnou jako s panenkou na hraní. „ Uklidněte se ženská!“ Když
viděl v jakém jsem stavu přehodil si mě přes rameno. Slabě jsem vykřikla,
ale nakonec to bylo zbytečné. Nikdo tady nebyl, jen pár lidí vědělo o téhle
slepé místnosti. Měla jediný vchod, který byl daleko za námi. Začínám vidět
rozmazaně, vím že dlouho nezůstanu při vědomí. „Potřebuju… vzduch.“ To bylo to
poslední co se mi vydralo z úst.
Na Farmě :
„Pane Rene. Konečně jsem vás našel.“ Arian vypadal dost
unaveně, když za mnou přiběhl. „Tady je krásně.“ Sáhl si na obrovský kus ledu.
„Tady se skladuje ovoce, aby nepřezrálo.“ Přikývnul. Bylo vidět jak se nabíjí
novou energií a únava odchází z jeho těla. „Co potřebuješ?“ Chvilku mě
nevnímal. „Och jo. Mám vám vyřídit, že obrana je hotová. Neproklouzne ani myš.
Vlastně nechápu jak mohli doteď fungovat. Plot sotva držel a to nemluvím o
vratech a dalších věcech.“ Vzal jsem ho kolem ramen. Zaslouží si odpočinek. Všichni
si ho zaslouží za tvrdou práci, kterou odvedli. „Já vím. Právě proto jste tady. Ochráníme
tohle místo.“ Mari ani Mel nevyšli z hlavního domu. Ještě tam musíme
opravit ty postranní dvířka, aby nevrzali. Na to bych málem zapomněl. Je to
skvělá úniková cesta, až na tu maličkost. „Ještě je potřeba něco doladit, ale
to udělám sám. Běžte si odpočinout.“ Moje kroky vedli rovnou do hlavního domu.
Cestou jsem viděl vyčerpané sběrače i moje vojáky. Opravdu odvedli skvělou
práci, když jsem procházel okolo nové zdi a výkopu, který z venkovní
strany nebyl vidět. Kdokoliv bude chtít zaútočit a dostat se na pozemek má
problém. „Mel? Mari? Jste tady?“ Cinkání nádobí mě vedlo přímo do kuchyně.
Lahodná vůně přímo lákala, abych
vstoupil. „Jdete včas. Hned je večeře.“ Hlásila Mari od plotny a míchala něco
ve velkém hrnci. „Šéfe? Pane RENE?“ Někdo řval přes celý dům moje jméno.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)