Budu se snažit předělat sekci s shakes a fidget takhle je to dost nepřehledné a začíná mě to štvát. Je mi o dost lépe, takže jsem se dala dnes do psaní. Rýma pomalu mizí asi se ten bacil stěhuje dál :) Tento díl jsem psala něco přes hodinu. Docela se divím, že je hotový. Budu se snažit něco napsat v týdnu, abych vynahradila moji nepřítomnost. Pěkné čtení.
Manželem proti své vůli 41.díl
Flíček nehnutě ležel a vyčkával, až dokončím svou práci. To
kouzlo v něm stále ještě doznívalo a vytvářelo další malá zranění. Trvalo
to mnohem déle, než jsem předpokládala. Deris si po očku měřil moji stupňující
se náladu. Dotek mé energie léčil další paseku, která se doteď skrývala pod
ostatními. Nakonec bylo lepší vše vrátit zpátky. „Derisi?“ Okamžitě byl u mě.
„Pomůžeš mi udržet ochranou bublinu. Musím to z Flíčka dostat.“ Ani
nevěděl co po něm chci, ale stejně se to bude muset jednou naučit. Postavila
jsem se za Derise a vzala ho za ruce. Naše těla o sebe narážela. V myšlenkách
jsem poslala jednoduché zaklínadlo a stále mu ho opakovala. Aniž by tušil co
právě dělá pomáhal mi udržet tornádo pod kontrolou. Cítím jak slábne jeho moc a
kouzlo uvnitř Flíčka působí. „Musíš to udržet!“ Přikázala jsem a vrhla se na
svou část zaklínání. Deris se uklidnil a vysílal stejný signál na to správné
místo. Smíchám v sobě několik elementů a spojím je do jednoho celku.
Kouzelná formule umocní moc a vyšle jí na povrch.
„Vydrž ještě!“ Deris měl na čele kapky potu, když jsem
z Flíčka vytahovala poslední zbytky ukončené bublinou. Ruce se mu trochu
třásly jak přišel o své skrovné zásoby nahromaděné v těle. „Můžeš přestat,
už to zvládnu sama.“ Převzala jsem jeho zaříkání a pomalu přidávala další.
Úlevně svěsil ruce podél těla. Dost ho to oslabilo a to se jednalo o jedno ze
základnějších kouzel, které se hodilo na dost situaci. Díval se
s respektem na to jak uvnitř prostoru zastavuji tornádo. Jeho otáčky
zpomalovali, až se nakonec zastavavovalo. Seno se kupilo na hromadu. Několik
knih spadlo na zem mezi prvními. Pak následovala bedna s košťaty a
Derisova postel. Několik dalších věcí se rozbilo. Podívala jsem se na jejich
zbytky a zrekonstruovala je. Obnovení trvalo malou chviličku. „Jsi skvělá.“
Deris byl doslova v úžasu, ale já tímhle ještě neskončila. To
nejdůležitější mě teprve čekalo. Opět jsem přistoupila k Flíčkovy. Bylo
vidět, že mu je opravdu zle. Pozřít něco takového je i na Draka trochu moc. Kdyby
to působilo z venku nezanechá to ani škrábanec, ale uvnitř není tak odolný
jak by se mohlo zdát.
„Jak je mu?“ Deris mi nakukoval přes rameno. Věděl, že se
kouzlením může udělat nechtěně i něco jiného. Místo pomoci se to může obrátit a
napáchat škody. „Bude v pořádku, ale ber to jako varování co svede špatně
použité kouzlo.“ Pohladila jsem Flíčka po šupinách, které se začínaly lesknout
jako dřív. Pancéř se obnovoval velice pomalu. „Budeš muset zůstat pár dnů doma
a žádné lítání. Tady.“ Přičarovala jsem potravu, která mu pomůže rychleji
nabrat zpět sílu. „Derisi seber ty knihy. Potřebuju tu místo.“ Bez váhání je
sesbíral do úhledného komínku a odnesl na stolek. „Budu tu muset kvůli Flíčkovi
přespat.“ Mrkla jsem na Dráčka a on mi to opětoval. Byla to jasná výmluva.
Nechtěla jsem, aby tu Deris zůstal sám. Určitě se cítí provinile.
Venku se stmívalo. Byl čas večeře. „Noste na stůl.“ Skřetící
okamžitě vylítli ze svého úkrytu. Všichni se shromáždily ve stodole
s podnosy. „S vámi si to ještě vyřídím. Měli jste na to tady dohlédnout.“
Sklopili malé hlavičky a provinile koukali do země. „Nemám hlad.“ Řekl Deris a
sedl si na svou postel. Rozehnala jsem skřetíky pryč a přešla k Derisovy.
Byl celý skleslí. Přemýšlím co by mu zvedlo náladu, když do mě drncnul Flíček. Tohle
měl určitě vypočítany, protože jsem spadla přímo Derisovy do náruče. Zachytil
mě těsně před pádem. „Mám tě.“ Slabě se usmál. Bylo vidět, že se mu trochu
ulevilo a na chvíli na to zapomněl. V jeho náručí mi bylo tak dobře. Na
chvíli jsem zavřela oči.
„Usnula.“ Odhrnu jí vlasy na stranu a díval se do klidně
spící tváře. Muselo jí to vyčerpat. Tolik toho kvůli mně udělala. Opatrně jsem
jí položil na postel. Vtiskl polibek na dobrou noc a lehl si vedle. Okamžitě se
ke mně přitulila a já vstřebával každičký kousek jejího tepla. Byla jako slunce
a já se mohl vyhřívat v její těsné blízkosti. Díval jsem se na každý
centimetr Lajiny tváře. Rukou pohladil oční víčka a prsty zavadil o sladké rty.
Pro tebe udělám cokoliv, i kdyby to bylo nemožné. Konečně jsem se přinutil
odpočinout si.
Pocit prázdnoty. Určitě se mnou ještě před chvíli byla.
Nahmatal jsem prázdné přikrývky. Utekla ode mě? Otevřu oči a hledám Laju. Ve
stáji nebyla. Aniž bych zaváhal rozběhl jsem se ke dveřím vedoucím do hradu.
Tentokrát Derise zničíme! Šuškal si hrad mezi zdmi.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)