Ahojte pomalu se blíží první advent a já se rozhodla napsat mini příběh. První díl bude zveřejněn příští neděli. Snad se bude líbit. Mám to rozepsané, takže bych měla zvládat i při pečení cukroví. Ostatní povídky budou pozastavené do nového roku. Na Vánoce pro vás mám překvápko v podobě nové povídky. :) Další info zase příště.
Manželem proti své vůli 44.díl
Měl jsem to vědět a pořádně se držet. Hrabu se z kupy
sena, do které mě odhodil Flíček. „Flí flí.“ Omlouval se mi a párkrát zamrkal.
Otočil hlavu a přenesl mě v zubech zpátky k posteli. „Díky.“ Řekl
jsem to dost ironicky. Nejdřív mě tam hodí a pak mě ještě oslintá, ale aspoň
jsem to nemusel přelézat znovu. Dlaně pálily od lezení po hrubých šupinách
s ostrými konci. O co jsem se neodřel to mě rovnou řízlo. Laja nebude moc
nadšená, až to uvidí. „Flííí.“ Upozornil na sebe Flíček a já si vzpomněl co od
něj potřebuju. „Nevíš, kde je Laja.“ Odfrknul si a podíval se na mě těma svýma
velkýma očima. Ani nemusel promluvit, abych poznal, že to okamžitě odhadnul.
„Flííí Flíč fli flíí.“ Někam běžela. To bylo jediné co se mi povedlo rozluštit.
Sice jsem se naučil s ním komunikovat, ale pořád to nebyla žádná sláva. „A
kam?“ Byla moje další otázka. Něco se mi otřelo o moje podvědomí a snažilo se
to nabourat do mojí mysli. Ještě se mi to nestalo. Celou dobu se snažím
vytvářet si pevnou základnu, aby mě nikdo nemohl ohrozit psychickým útokem a
ovládat mě. Kdyby to byla Laja určitě by to hravě prolomila. Tohle bylo jiné.
Zvláštní pocit mi rezonoval v hlavě, než mi to došlo.
Flíček na mě upřeně hleděl. Povolil jsem svoje opevnění a uslyšel jemnou
melodii. Spojení myslí s drakem bylo zvláštní. Mezi tou hudbou rezonoval
jeho hlas. Pevný a uhlazený zvučel do morku kostí. „Laja utíkala do tajné
místnosti. Počkej na ní tady.“ Jakmile předal jasnou zprávu ustoupil, až docela
zmizel. „Vrať se.“ Cítil jsem jeho zaváhání, ale nakonec zůstal. „Kde to je?“
Flíček si povzdechl. „Ani já to přesně nevím, ale cítím odtamtud velkou moc.
Laja se vrátí musíš počkat tady.“ Přerušil průtok myšlenek. „Musím jít za ní,
už jsem se rozhodl.“ Otočím se a odcházím ze stáje, když mě Flíček chytil. Vzal
mě opatrně znova do tlamy a přenesl do svého středu. Obtočil se okolo. Byl jsem
v pasti a jedinou cestu ven hlídal obrovský drak. Znovu navázal na tok
myšlenek. „Neboj se. Vrátí se, až dokončí co potřebuje.“ Uklidňoval svou
melodií a já netrpělivě čekal.
Uběhlo několik minut. Pak celá hodina a Laja se ještě
nevrátila. „Proč není ještě zpátky? Jak daleko šla, že jí to trvá věčnost.“
Flíček trochu podřimoval, ale jedno oko nechal otevřené. Zkusil jsem se
vymanit, ale okamžitě se obmotal okolo. Ani myš by neutekla. Podíval jsem se na
své odřené a poškrábané ruce. Další lezení by nezvládly. Břišní šupiny byli
sice hladší, ale o to pevnější a ostřejší. Dlaně štípaly čím dál víc, až bolest
přešla do brnění. Nakonec to vzdávám a sednu si na zem. Co jiného můžu dělat
v téhle situaci? Být trpělivý nebyla moje silná stránka, ale nedalo se nic
dělat.
Laja:
Dveře mě vpustily dovnitř. „Chci s tebou mluvit.“
Ozvěna zopakovala mou žádost v prázdné místnosti. Nacházel se tu odkaz
všech předchůdců a právě zde sídlil duch domu. „Důvod?“ Ozvalo se ozvěnou zpět.
Cihly se pohnuly a uskupily do siluety postavy.
„Chtěla bych tě požádat o obnovu smlouvy. Deris je stále můj
manžel.“
„Tady to máme.“ Prolistoval zákoník domu. „Jakmile papír a
náramek zmizí je vše ostatní neplatné. Vám oběma zmizeli i náramky.“ Podíval se
na mé zápěstí. „Myslím, že je to jasné. Měl by co nejdřív opustit dům. Tvoje
moc v amuletu co nosí to trochu přibrzdila, ale nakonec stejně podlehne
pravidlům.“ Jak jsem si myslela. Ty proradný cihly všechno napráskaly svému
pánovy. Byl stoprocentně připravený na to, že příjdu vyjednávat. „Chráníš a
udržuješ tento hrad stovky let. Nikdy se nenašla nějaká vyjímka?“ Odkašlal si,
až jedna cihla vypadla. „Ne. Pravidla jsou jasná a nikdo se neodvážil je
porušit, až na tebe.“ Tohle nebude, tak jednoduchý jak jsem si myslela. „V
hlavní knize stojí, že mezi námi musí existovat pouto je to tak?“ Cihly
podržely velkou knihu pravidel. Obsahovala všechny smlouvy uzavřené mezi těmito
zdmi. „Ano. To je pravda.“ Tak přece máme šanci. Věděla jsem, že časem mě tohle
nemine. „Jsi ochráncem hradu a bez tebe by se zřítil a stal propastí. Je to
smlouva mezi námi dvěma. Já musím být na hradě a ty ho pro mě střežíš. Co, kdybych
naši smlouvu zničila. Bude stále platná?“ Nadhodila jsem vážný výraz a dívala
se na něj přímo. „Vím o co se snažíš, ale tato situace by byla jiná. Máme mezi
sebou i ústní smlouvu. Zavazuje mě.“ Dostávám ho. Možná, že se mi to povede. „V
nemoci i ve zdraví v dobrém i ve zlém beru si tě za manžela.. Vzpomínáš na
tyto slova? Myslím, že byla slyšet v celém hradě. To je zase moje dohoda
s Derisem. I bez smlouvy jsme pořád manželé.“ Ušklíbnul se. „Jistě, ale
nemáte pouto.“ Ukázal na moje holé zápěstí.
ahoj, snad to bude kurva dobrý
OdpovědětVymazatsupr jen tak dál
OdpovědětVymazattěším se
OdpovědětVymazat