Řetěz moci Irián 19.díl
Momentálně se mi nechtělo vůbec psát, málo času však to znáte někdy to prostě nejde, proto díl vychází, až teď. Včera se mi podařil napsat začátek a dnes to dopsat. Příště se pokusím dát něco o víkendu. Pomalu se blíží čas, kdy peču cukroví a to budu opět méně aktivní. Snad vám to nebude vadit jedná se jako vždy ais o 14 dnů od konce listopadu. Pak vám to vynahradím ráda bych do Vánoc uvedla novou povídku :) Podle situace a akcí samozřejmě i rady do hry shakes a fidget, které jsem v poslední době trochu zpřehlednila. Pěkné čtení a děkuji za komenty ke hře ráda jsem poradila a bylo to pro dost hráčů užitečné.
Řetěz moci Irián 19.díl
Paní Helen. Podíval jsem se pořádně na tu křehkou bytost. Pořád byla diamantem této země. „Až příjde čas dávám ti své slovo, že to nebude bolet. Do té doby budeš tady dole.Stejně jsi ode dneška pro všechny mrtvá.“ Vstal a prošel dveřmi. Malá dvířka se za ním zabouchla, ale nezamkl. Slyšela jsem vzdalující se kroky. Pak následovalo ticho. Místnost byla celá od prachu. Světlo dopadající v kruhu od hořící svíčky nedosahovalo do všech koutů. Opět u mě zavládla panika z neznáma. Třesoucí se rukou vezmu jednu svíčku z hromádky na stole a zapálím jí od druhé. Musím se držet, abych znovu neomdlela nebo nezakopla na třesoucích se nohou, když se pokouším vytvořit dostatek světla a trochu se porozhlédnout. Místnost byla vybavena tím nejnutnějším. Vypadalo to, že se Drel o nezvané návštěvníky postaral dřív, než by mě to vyděsilo. Přestala jsem se třást a trochu se uklidnila. Vzduch proudil od stropu jako jarní lehký větřík, který mi pročišťoval myšlenky. Odnášel to zlé pryč.
Prozkoumávám centimetr za centimetrem a zjišťuji, že přímo uvnitř je vytesané malé jezírko, kde neustále přitéká voda a druhou stranou mizí v malé prohlubni. Byla tak čistá a průzračná. Přesně to jsem potřebovala, abych se trochu osvěžila. Vedle byl regálek se džbánky. Nejdřív jsem jeden z nich opláchla a pak si nabrala ledovou vodu. Hltavě piji dokud neuhasím žízeň. Vrátím se zpátky k lůžkům a sednu si za stůl, který je hned vedle. Pustím se do jídla, které tady nechal Drel. Konečně mám dost a můžu přemýšlet o téhle situaci. Říkal, že až nadejde správný čas zbaví se mě. Musím se do té doby dostat pryč. Nikdo neví, že mě dovedl právě sem. Kdo ví o téhle chodbě a místnosti? Pro rodinu se stala neužitečnou ani Ren o tom nevěděl. Nikdy se nepoužila, ale najednou jsem tady já. Co by udělal můj Kreán? Co bych měla udělat? Vstala jsem ze židle a přitiskla se na dvířka. Lehké šepotání vzduchu se odráželo od stěn, aby se druhou stranou vracelo zase ven. Pootevřu škvírku do té tmy, kde se ve starých pavučinách schovávají moji nepřátelé. Stačil jeden pohled a zmrzla jsem na místě. Strach se pohnout se stupňoval. Drel to dobře věděl. Nebylo potřeba starat se o nějaké zabezpečení, když se odsud nemůžu nikdy dostat. Sama se nedostanu dál, než na práh dveří. Budu muset trénovat! Určitě to bude nějakou dobu trvat podle zásoby jídla, než se tu zase Drel ukáže.
Nemohl si dovolit, aby si toho někdo všiml. Mizet moc často ze sídla mávnutím proutku je nebezpečné. Nakonec by na to někdo přišel a Ziel je ještě horší, než Drel. Je to opravdu had žijící mezi lidmi. Konečně se mé tělo uvolňuje. Rychle zavřu dveře. Tohle se mi nikdy nepovede, ale nemůžu tady jenom sedět a čekat.
Ve svatyni:
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)