Manželem proti své vůli 45.díl
Vracím se k této povídce, kterou chci dokončit jako první. Později začnu zase přidávat díly ze země Iriánu a samozřejmě pomalu chystám novou povídku. Mohu napovědět, že se jedná o kancelářské prostředí. Název je Můj šéf. ( je ledovec!!!) máte se na co těšit. Pěkné čtení.
Myslím, že to bude chvíli trvat, než se mi podaří cihlového ducha přesvědčit. Pro Derise udělám cokoliv na světě. Uvědomila jsem si to teprve nedávno, ale dostal se mi pod kůži. „Ráda bych si sedla.“ Cihly vytvořily provizorní židli. „Ztrácíš tady čas.“ To teprve uvidíme. „Chceš mě zahnat do slepé uličky? To se ti nepovede.“ Mile jsem se usmála na siluetu cihel držících knihu. „Mám právo hrad měnit?“ Zeptám se jako by nic. „Ano jsi paní tohoto místa. Cokoliv provedeme v co nejkratší době.“ Řekl přesně to co potřebuju. „Chci, aby se každá cihla zničila.“ Vyděšeně se duch sesypal na hromádku, než znovu utvořil postavu. „To…to si opravdu přeješ? Víš, že se zničí celý hrad a s ním i já?“ Vstanu a postavím se proti němu. „Pokud tu nebude Deris, tak tu nebudu ani já.“ Vím, že mě potřebuje. Bez pána je duch zbytečný a nakonec se rozplyne do prostoru. „Paní Lajo! Já nemůžu porušit smlouvu.“ Stěny se chvěli. Na tohle čekám. Musím to udělat co nejdřív. Riskuji svůj život. Amulet překvapivě rychle ztrácel moji vloženou moc. „Uzavřeme novou smlouvu?“ Navrhnu a přejdu blíž, aby věděl, že to myslím vážně. „Čaroděj nebo čarodějka, která vládne hradu může uzavřít jednu smlouvu za svůj život.“ Četl první stránku v knize. „Nemyslím mě, ale Derise.“
Chvíli listoval v knize a potom se vrátil do zdi. Uběhlo několik hodin, než se znovu sestavily cihly a utvořily dvě postavy. „Paní Lajo. Toto je nejstarší duch stavitel. On jediný může rozhodnout, jestli je pan Deris vhodný.“ Byl mnohem větší a hrozivě se nade mnou nakláněl. „Já vytvořil tuto knihu.“ Promluvil a zaťukal na desky knihy se smlouvami a pravidly. „Přiveď toho smrtelníka.“ Chce snad, aby Deris zemřel. Bylo vidět, že mě zkoumá a uvědomuje si co mě napadlo. „Nic se mu nestane. Máš mé slovo.“ Dodal a vstřebal se zpět do zdi. Pasti se s cvaknutím vypnuly a já se bezpečně dostala zpět na chodbu. Obraz se uzavřel a vchod zmizel, než jsem zašla za roh. Cihly si šeptaly tichá slova a vykláněly zvědavě do stran. Aniž bych si toho všímala projdu hradem a dostanu se do stáje. Flíček byl opravu důkladný. Derise vytáhnul ze svého středu, až když mě uviděl. „Flí flííí.“
„Hodný kluk.“ Pohladila jsem ho po čumáku jakmile Derise pustil. „Hodný? Vždyť mě celého oslintal!“ Musela jsem se usmát. Prostě rozčílený byl roztomilý. „A smrdím! Naprosto mě ignoroval a stočil se do klubka. „Bylo to pro tvoje dobro. Musíš jít se mnou.“ Uviděla jsem jeho poraněné ruce. O co se to vůbec pokoušel? Jít proti drakovi je doslova nemožné. „Zasloužil sis to.“ Mazala jsem drobné ranky hojivou mastí a zbytek odřenin vyléčila. Moje moc byla momentálně blokovaná. Hodně se jí vstřebalo do přívěsku, který se Derisovi pohupoval na krku a další jsem vynaložila na uzdravení Flíčka. Zásoba z čarodějných hor se tenčila a já věděla, že toho moc nesvedu. Obnova takového množství bude trvat několik dní a nocí. Stále si nemohu odpočinout a musím dořešit náš problém. Deris držel a ani nepípnul, i když to muselo štípat. Obvázala jsem mu dlaně. Přede mnou si svléknul košili a vzal si ze skříně čistou. Hltala jsem každý jeho sval. Nadechující se hrudník a silné paže. Byl krásný.
„Půjdeme. Následuj mě.“ Vzala jsem ho za ruku a vedla k obrazu na druhém konci hradu. „Za tebou kamkoliv.“ Vím, že to cihly slyšely a donesly duchům hradu. „Zavři pusu a otevři oči.“ Znovu se otevřel vchod do tajné místnosti. Prošli jsme bez úhony a Deris se celou dobu rozhlížel. Včas jsem si všimla, že chce sáhnout na jeden otvor ve zdi. „Nesahej na to. Spustila by se past.“ Svěsil ruku podél těla a prošel úzkou chodbou. Před námi se zformovala místnost. „Buď vítán smrtelníku.“ Ozvalo se. „To je duch domu Derisi. To on vládne cihlám a udržuje celý dům v chodu.“ Deris zůstal stát. Nepoklonil se a ani se nesnažil vetřít do jeho přízně. Spíš byl dost naštvaný. „Paní Lajo začneme.“ Přikývla jsem, aniž bych věděla co se stane.
Možná jsem měla počkat, až opět naberu svou moc a budu schopná proti nim bojovat. Na tohle bylo pozdě. Jsme tady a čelíme starodávné magii, která sahá do dávných věků. Deris se najednou postavil přede mě. Otočil hlavu a s úsměvem na tváří řekl. „Vyřeším to za tebe.“ Vyzařovala z něj ochranářská aura. „Jsem manžel Laji.“ Jeden cihlový panák se začal smát. „Dokaž to!“
Komentáře
Okomentovat
Děkuji za komentář :)