Řetěz moci Irián 46. díl

 

Finriel a Helen:

Helen mi neodpověděla, ale nějak jsem vycítil, že je za dveřmi. Bylo to, tak zvláštní propojení. Od doby co jí znám přesně uhodnu jakou má náladu. „Můžete mě chvíli poslouchat? Nemusíte otvírat.“ Ťukla na dveře jako znamení, abych začal. „Vím, že potřebujete čas. Jste v cizí zemi a s lidmi, které neznáte a vím, jak moc těžké pro vás musí být zůstávat tu. Moc o vás pořád nevím. Jste pro mě záhadou, do které jsem se zamiloval na první pohled.“ Položil jsem ruku na dveře a věděl, že Helen udělala totéž. „Chci, aby jste byla šťastná. Nezáleží na tom, jestli to bude se mnou, ale s celého srdce vás budu podporovat, ať se rozhodnete jakkoliv. Pokud chcete opustit Narián a vrátit se do Iriánu. Pochopím to.“ Skoro se mi při těch slovech zlomil hlas. Bolelo to, ale věděl jsem,že jí tady nemůžu držet. „Určitě vám chybí syn. Mohu vás poslat zpátky a nechat ho hledat. Udělám vše co si budete přát. Dobrou noc.“ Rychle jsem odešel a musel se držet, abych se nekousnul do jazyka.

„Finrieli..“ Byl pryč dřív, než jsem byla schopná reagovat. Jeho slova mě zasáhla jako šíp. Mířil přesně do srdce a já pochopila,že bez něj nedokážu rozumě uvažovat. On se stál něčím co mě nutilo znovu žít. Rozeběhla jsem se chodbou, ale byl pryč. Nemohla jsem ho najít a tak  jsem se vrátila do svého pokoje. Noc byla dlouhá, kdy se mi nepodařilo usnout. Čekám na ráno, až ho znovu uvidím a tentokrát ho nenechám odejít.

Skupina utíkající před strážemi vedená Arianem:

Musíme zrychlit, jinak nás chytí dole u jezírka. Pokud je jich tady víc a obklíčí všechny východy musíme se uprostřed ztratit.Byl to další z mnoha nouzových plánů, které jsem si připravil a věděl, že zřejmě nějaký použiju. „Ariane kudy?“ Křičel Ires, který se dostal přede mě. Běžel opravdu rychle. „Tam dolů. Ostře zaboč.“ Podíval jsem se za sebe a zjistil, že Mari je na konci z dechem. Držela se s Mel za ruku a ta se jí snažila trochu popohnat, ale moc se jim to nedařilo. O ně nemůžeme přijít. Ren by mě roztrhnul jako hada, kdyby se jim něco stalo a já bych si to taky neodpustil. „Dassi pomoz Mel já si vezmu Mari.“ Možná, že nás chytí, ale bez boje to nevzdáme. Pomyslel jsem si a vzal vyčerpanou Mari do náručí a znovu se rozeběhl. Dass následoval mého příkladu a hodil si Mel na záda. Běželi jsme z kopce, kde čekal uřícený Ires a hlásil. „Zatím je tu klid. Žádné hlídky jsem neviděl.“ Oddechnul jsem si. „Musíme se schovat, než přeběhnou na druhou stranu.“ Vlezu za jednu sochu, kde byla prasklina a v ní místo, tak akorát pro pět lidí. Trochu jsme se mačkali, ale vojáci proběhli, aniž by pojali podezření.

„Teď. Rychle zpátky. Pokud nechali nahoře zálohu určitě se nám podaří je porazit. Při větším štěstí projdeme, aniž by nás sledovali. Iresi postarej se o Mel. Spoléhám na tebe.“ Znovu vezmu Mari a vydáme se zdolat menší kopec. Dolů to šlo, tak snadno, ale nahoru s takovou náloží se mi začínali vysilovat nohy. Ires na tom nebyl o nic lépe a tak si Mel v polovině cesty přehodil s Dassem. Ires vyndal dýku a šel před námi. Pokud by se někdo odvážil zkřížit nám cestu, vím že se o to postará. Jako první vylezl nahoru zpět k lavičkám a ukázal nám znamení, abychom počkali. Bylo slyšet, že něco spadlo na zem a pak táhnutí někam směrem do křoví. „Je to čistý. Jdeme.“ Zavolal a hrnul se dopředu k brance parku. „Polož mě.“ Mari protestovala. Nakonec mě začala mlátit do ramene, kdy mi nezbylo nic jiného, než jí pustit. „Zvládnu to!“ Takovou jsem jí ještě neviděl. Byla naježená a já nevěděl proč. „Vždyť jsem se ti snažil pomoct.“ Máchnu rukama a pokrčím ramena. Ozvaly se namožené svaly, které jsem moc nepoužíval. „Jsi docela těžká.“ Šklebím se jako doga a mnu si rameno, abych to trochu rozhýbal. Podívala se a dodala. „Já se nezlobím na tebe, ale na sebe. Nezvládnu ani takovou prkotinu.“ Viděl jsem v jejích očích slzy, kterým nedovolila, aby unikly. „To je v pořádku. Máš tady mě a ostatní. Nikdy bych tě tu nedokázal nechat.“ Jen potichu špitla. „Děkuju.“ A odvrátila se , aby se nerozbrečela. „Musíme si pospíšit. Pokud nebudeme u tunelu včas mohli by odejít bez nás. Eren má klíč a bez něj se nedá dostat na druhou stranu. Povedu vás oklikou, kde nikdy hlídky nebyli, ale nejsem si jistý co Ziel stihnul udělat. Možná se tam nedostaneme všichni. Priorita je dostat bezpečně do tunelu dámy. Na ničem jiném nezáleží.“

„Dle rozkazu pane Ariane.“ Ires a Dass se pohybovali nenápadně, aby jakoukoliv překážku odklidili z cesty, než se tam dostane Mel a Mari. Rozhlížel jsem se po okolí ale starý Darek se nikde neukázal. Snad si sám najde cestu k tunelu. Všimnu si několika žebrajících, kteří byli schouleni ve svých potrhaných pláštích, aby se trochu zahřáli. Je to poprvé co Irián vidí takovou bídu a utrpení. Hodím jim svůj příděl jídla a v duchu si říkám, že bude líp. Musíme se setkat s Renem. Určitě je naděje.