Můj Boss (Je ledovec) 32.díl

Ahojte. Trochu jsem to zanedbávala. Ve vedru se mi psát moc nechtělo. Budu se snažit něco sesmolit i příště, ale stejně jste někde venku a přečtete si to nejdřív v září, takže nespěchám a taky odpočívám pěkně doma v chládku u větráku. I tak jsem trochu koukla na psaní a dodělala díl bosse. Sylvie se dala do práce a štve jak Dianu, tak Isabelu. Vymyslí něco, když se spojí proti Sylvii? muhehe :D Bacha na chyby neumím psát :D 

p.s Mám načatou novou povídku, jen nevím kdy dokončím první díl. Celkový obraz na to je v mé hlavě, snad to dostanu do konce prázdnin na papír, abych to na podzim uvedla jako další trochu detektivní a tajemné čtení. Název je.... nechte se překvapit :D 

............................... 

 Isabela:

„Nechte mě. To bolí.“ Zápasila jsem s někým, kdo stál za mnou a nemohla se vymanit z pevného stisku. Nikdo mi nepřišel na pomoc, ani když jsem zakřičela. „Pssst. Buď zticha.“ Ozvalo se a já poznala osobu po hlase. Najednou jsem byla volná a mohla se v klidu nadechnout. Trochu se rozkašlu ze smradu úklidových prostředku nacházejících se v maličké místnůstce. „Diano. Co.. to děláš?“ Měla jsem z ní trochu strach a netušila, proč to udělala. „Budeš můj špión!“ Řekla s vážností v hlase. Otočím se, abych jí viděla do obličeje. V jejich očích jiskřilo. Bylo to pevné odhodlání, které mě donutilo rezignovat na její bláznivé chování. „Cože budu?“ Neskrývala jsem smích, když mě znovu Diana popadla za ruce. „Musíš mi pomoct. Ona mi ho jinak vezme. Nenechám si ukrást co je moje. Nikdy ho nikomu nenechám. Prosím moc prosím.“ Držela mě za ruce a škemrala o pomoc. „Kdo a koho?“ Ptala jsem se zmateně a netušila co chystá. „Sylvie mi chce ukrást Dana! Musíme se proti ní postavit a poslat jí do pekla, kde se bude na věky smažit.“ Sevřela mi ruce ještě víc, až to bolelo. Takovou jsem Dianu ještě neviděla. „Vždyť dělá, jen svou práci.“ Namítla jsem a cítila, jak i mě ta slova pálila na jazyku. Brala nejenom Dana, ale snažila se zapůsobit i na Patrika.

„Ty tomu věříš? Určitě se sem vetřela, aby nás zničila. Všimla sis, jak se na Dana dívá?“ Popravdě mě Dan tolik nezajímal, jako to, že se snažila vzít mi všechnu práci, abych se k Patrikově kanceláří vůbec nedostala. Natož, abych mohla vejít dovnitř. Cokoliv souviselo s Patrikem mi bylo okamžitě sebráno. „Večer tě zvu na skleničku. Musíme to pořádně probrat. Zatím.“ Než jsem si to uvědomila Diana byla pryč. Nechala mě v úklidové místnosti s rozporuplnými pocity.

Zbytek dopoledne jsem si všímala každého detailu, který Sylvie udělala a kam chodila. Několikrát měla právo vejít k Patrikovi, aniž by cokoliv nesla sebou. Vracela se s ještě větším úsměvem na tváři, než když odcházela. Pak se naparovala u Dana a vrátila se na své místo, kde si začala pilovat, už tak dokonalé nehty. Vlastně jsem na Sylvii neviděla ani jeden kaz. Neměla nedostatky ani nic, co bych ji mohla vytknout a i kdyby poslouchal by mě někdo? Od příchodu Sylvie na naše patro se chovala jako by jí to tu patřilo. Patrik i Dan spadli do její sítě. Nechali se oblbnout sladkýma řečma a hezkou tvářičkou, ale ve skutečnosti hodná nebyla. To jsem se mohla přesvědčit hned několikrát.

Během oběda s Lilou jsem byla podrážděná a nedokázala skoro nic sníst. Volal mi Richard, ale já to nezvedla. Potom mi od něj přišla zpráva, jestli mám číslo na Lilu. Ještě ty mě budeš otravovat pomyslela jsem si a mobil vypnula. Po návratu z přestávky se mě Lila raději na nic neptala, jinak bych asi vybouchla jako papiňák. Za to jsem jí byla vděčná a jela výtahem nahoru. Všimnu si, že se Sylvie ještě nevrátila, když uslyším její zvonivý smích u Patrika. Přitisknu se ke dveřím a poslouchám co se děje uvnitř. „Patriku řeknete mi ještě nějaký? Umíte je skvěle vyprávět. Dávno jsem se, tak moc nezasmála.“ U mě na stole zazvonil telefon. Rychle se vrátím na svoje místo a hovor zvednu. „Dobrý den. Ano voláte správně. Co pro vás mohu udělat? Jistě zařídím. Děkuji. Nashledanou.“ Položím sluchátko, když se okolo mě prosmýkne Sylvie. Skoro do mě vrazí  a se zářivým úsměvem si sedne na své místo. „Kdo volal?“ Vyzvídala. „To bylo propagační. Potřebují se sejít a předložit návrh.“ Sylvie ani chvilku nezaváhala a zmáčkla na telefonu jedničku. „Patriku máš čas na propagační? Mají to hotové. Ano zavolám jim, ať příjdou.“ Ten její medový úsměv bych ji nejraději profackovala. Zase mi ukradla práci a to jsem doufala, že Patrika uvidím aspoň na chvíli. Byla opravdu zákeřná a já věděla, že se musím sejít s Dianou. Tohle nemůžeme nechat být. Poslala jsem jí zprávu, kde souhlasím se schůzkou. Okamžitě mi poslala adresu jednoho klubu a čas, kdy se sejdeme.

Dnešek byl opravdu přes čáru, když Sylvie oznámila, že jde domů. Na to, že jsem toho na starost moc neměla jsem si připadala hrozně vyčerpaná. Znovu mi volal Richard. „Jsem v práci.“ Zařvu a típnu to.  Kdybych se mohla na Patrika jednou podívat hned by byl den lepší. Místo toho jsem se chystala jít za Dianou. Lila mě odchytila dole v recepci a řekla mi několik drobností o Sylvii, když se dozvěděla proč mám špatnou náladu. Usoudila jsem, že na dnešní dívčí schůzi nesmí chybět náš největší zdroj informaci. „Taky jí nemám ráda. Umí se dost přetvařovat. Chlapy jí říkají božský andílek, ale mezi náma… je to čarodějnice.“ Dodala Lila a balila si věci. Před vchodem, už na mě čekala Diana v nastartovaném autě. „Jedeme? A co ona?“ Koukla na Lilu, které moc nevěřila. „Náš informátor.“ Přikývla a nechala nás nastoupit. „Dneska to roztočíme děvčata.“ Řekla Diana a šlápla na plyn.