Řetěz moci Irián 47. díl

Arian:

Město bylo doslova prošpikováno vojáky a hlídkami v přestrojení, kteří se naštěstí chovali dost nápadně. Nebylo těžké se dostat přes ně, ale některá místa byla kritická, kde jich hlídalo moc. V jednu chvíli jsem si myslel, že slyším povýšenecký hlas samotného Ziela, ale nakonec to nebyl on. Začínám se bát, že se tam nedostaneme včas. Několikrát změníme cestu a dokonce se rozdělíme, abychom se o pár uliček dál zase setkali a pokračovali v obcházení města, kde byli posílené hlídky. Jsme v polovině naší cesty a vím, co bude následovat. Musíme se přesunout do rušnější části města, kde budeme dost na ráně. Doufal jsem, že je Eren na smluveném místě a pokud si nebude něčím jistý počká na nás a nebo se ukryje poblíž. Mary doslova pletla nohama a Mel na tom nebyla o moc líp. Bylo to příliš. Uvědomuju si to, ale není cesty zpět. Musí to zvládnout! Nikdy je nenechám padnout samotné. Vezmu Mary za loket a trochu jí podepřu. Ires se staral o Mel, aby neupadla. Sledoval každý krok a v případě nouze byl připravený okamžitě pomoct. Dass nám čistil cestu a prodíral se jako první davem lidí, kteří se tlačili na sebe u stánku s jídlem. Množství bylo omezeno a cena vysoká. Mohli si ho dovolit, jen ty mocní a chudáci stáli opodál. Některé jsem poznával a viděl jak chřadnou před očima.

Jeden z nich se odvážil a ukradl uzlík s jídlem. To byla naše naděje a šance dostat se pryč, aniž by nás někdo zpozoroval. Většina vojáku běžela za zlodějem a my se dostávali za náměstí. Docela se mi ulevilo, když se ozvalo. „Stát! Kam jdete? Vypadáte podezřele.“ Mnul si voják knír pod nosem a usilovně přemýšlel, kdo jsme. Nahodil jsem ustaraný výraz. Dass se neleknul a rovnou spustil první co ho napadlo. „Promiňte, ale spěcháme k bylinkářce, než bude pozdě. Tyto ženy.“ Ukázal na Mel a Mary. „Snědly jedovaté houby. Jejich stav se každou minutu horší.“ Mary začala slintat a Mel zkřivila ruce jako by měla křeč. „Vidíte. Brzo příjdou o rozum a potom..“ Dass se nadechl a zlověstně se zaměřil přímo na strážného. „Nás všechny pokoušou a tím nakazí. Ani já to dlouho nevydržím.“ Ukázal na zaschlý škrábanec. Strážný se ošil a trochu poskočil směrem od nás. „Po.. po po.. pokračujte.“ Vypáčil ze sebe a sám se s každým krokem vzdaloval. „Ziel má čím dál nižší nároky, jinak by ten strážný věděl, že bylinkářka je na opačné straně.“Zubil se Dass a zvednul palec nahoru za skvělé herecké výkony naší skupiny. „Možná to bylo jenom štěstí, ale konečně se blížíme. Většinou nás to zavedlo o další kus dál, než předtím. Musíme si pospíšit dochází nám čas. Dassi pokračuj dopředu. Iresi vezmi Mel budu vám s Mary v patách. Musíme zrychlit tempo.“ Za dalších protestů si naložím Mary na záda. To samé udělal Ires, aby nás nezdržovali. „Musíte to vydržet dámy.“ Houknu a rychlím krokem se snažím dohnat Dasse. Bylo to náročné, ale věděl jsem, že to jinak nemůžeme stihnout. Co když na nás Eren nepočká? Mohl by za sebou zamknout a nikdy se nedostaneme do tunelu.

Odpočítávám každou minutu, která stihla uběhnout. Podívám se za sebe, kde běžel Ires a měl prakticky stejný problém jako já, když jsem ho před chvíli úspěšně předběhl. Docházela nám síla, i když by se Dass s jedním z nás vyměnil, tak vidím jak zpomalujeme. „To stačí. Dej mě dolů.“ Prohlásila Mary, když jsem skoro zakopnul. „Seš si jistá?“ Ten její výraz se mi vůbec nelíbil. To bylo poprvé co mě chtěla veřejně zabít a pak utopit jako kotě. Normálně se Mary bojím a to jsem vydržel celý výcvik a dostal se až  nakonec v jednom kuse a jako první. Ani pán Krean nebyl, tak nemilosrdný jako Mary v tomto okamžiku, když se zlobil. Zastavím a položím ji. Stejně nemám navybranou. „Taky chci běžet sama!“ Kurážně řekla Mel a Ires jí ochotně schodil ze svých zad.

„Můžeme?“ Mary si srolovala sukni a zahákla výš, až jí byly vidět kolena. „Ano jsem připravená.“ Mel si ulomila u bot podpatky, aby se jí lépe běželo a odhodila je do bedny na zeleninu, kterou tady někdo nechal.  My jsme se dívali, jak jsou celé rozpálené a připravené vyrazit. „Dassi jdeme.“ Ony snad odstartovaly závod? Dass, aniž by na nás počkal vyběhl a Mary s Mel se předháněly, která bude hned za ním. „Tohle je výzva. Iresi snaž se!“ Přikývnul a běželi jsme za nima. Nikdy by mě nenapadlo co ty dvě dovedou, když si trochu odpočinou. Dass pokračoval podle plánu a běžel na domluvené místo.

Ziel:

„Jak vám mohli proklouznout mezi prsty?“  Zvednu bradu bičíkem jednomu ze straží. „Nějak  se to seběhlo, když někdo ukradl jídlo. Vyrazili jsme za zlodějem a vůbec si nevšimli, že tam jsou taky.“ Tohle si šeredně odskáčou. „Kudy utekli? A co ten zloděj? Máte ho?“ Přešel jsem doprostřed místnosti. Rozložil jsem na stůl mapu Iriánu a snažil se přijít na to, kam se mohli schovat. „Naposledy je viděl jeden strážný mizet tudy. Vymysleli si docela věrohodnou báchorku o tom, že mají otravu z hub a jdou se léčit k bylinkářce. Pokud jde o zloděje, tak ten bohužel utekl i s jídlem.“ Mám na starosti bandu tupců a budižkničemu. Švihnu bičíkem na prázdno. Teprve teď si uvědomuju jakou práci musel dělat Drel, aby vůbec donutil celou bandu fungovat. Někdo šikovný jako on mi chyběl. Možná jsem ho neměl zabíjet, ale zase mě chtěl zradit. „Jste jen odpad! Nic nedokážete udělat pořádně! Okamžitě svolejte všechny muže a pronásledujte je. Nemohli se dostat daleko! Muže zabijte a ženy zajměte. Rozumíte? Žádné chyby nejsou tolerovány.“