Řetěz moci Irián 48. díl

„Ariane pohni zadkem.“ Volala na mě Mary, které se povedlo doběhnout i Dasse a zrovna se otočila dozadu. Mel byla kousek za nimi. Já a Ires jsme sotva popadali dech. To nošení na zádech si vybralo svou daň. „Starej se o sebe.“ Ukážu dopředu, kde byl sloupek, kterému se vyhnula doslova o milimetr. Měli by jsme to zvládnut a dokonce ve stanovený čas. Podíval jsem se na jednu věž, kde byli vidět hodiny a následoval jsem naší skupinu jako poslední. „Stůjte!“ Chytil mě jeden ze strážných. Vůbec nevím, kde se tady vzal. Ostatní se zastavili, když jsem zavolal. „Vypadněte. Zdržím je!“ Mary se chtěla vrátil, ale Dass jí zastavil včas a odtáhl jí pryč, než sem přiběhli další.

Snažím se vyprostit z jeho rukou, ale pořád se mě držel. Byl docela silný a nenechal se tak snadno oblafnout jako ostatní, ale nakonec se mi to podařilo, i když byl dost zkušený a zavolal zbytek oddílu. Vytrhnu se mu a zaútočím. Nestihnul se uhnout a schytal ránu přímo do obličeje. Mezitím se dostala na místo přivolaná záloha. Bylo jich jako much a já věděl co musím udělat, když další vzal do ruky trumpetku a svolával na poplach. Nechám je uvěřit, že běžím za ostatníma. Město jsem znal skrz na skrz a než se dokázali víc přiblížit dostal jsem se o pěkný kus zpátky jednou oklikou, která dokázala zmást i zkušeného průvodce, když blbě odbočil. Možná se odsud dostanu zauvažoval jsem a nevšiml si nachystané pasti. „Obkličte ho! Nenechte ho utéct.“ Přibližovali se a hodili na mě síť.

„Nech mě. Musíme Arianovi pomoct. Já bez něj dál nejdu Dassi!“ Dupla si Mary, když se nám podařilo ukrýt před další hlídkou. Pak byl slyšet alarm a většina opustila svá stanoviště. „Poslyš. Arian to udělal právě proto, aby se vám nic nestalo. Jste moc důležité. Dopředu připravil tenhle plán a byl ochotný se obětovat pro vaše bezpečí. Uvolnil nám průchod přímo do tunelu, jestli tuhle šanci zmeškáme jiná nebude. Arian je možná hodně mladý, ale dobře ví co dělá. Vždycky se mu podaří někde najít skulinu, aby se dostat pryč. Rozumíš mi?“ Mary byla celá zmatená a nakonec souhlasila. „Neboj se. Určitě se k nám za chvíli přidá.“ Řekla Mel a vzala Mary za ruku, aby jí dodala odvahu, když poplašné signály ustaly. Podíval jsem se na Irese, který dobře věděl co to znamená. Chytili ho. Tenhle fakt, jsme před nima museli skrýt, abychom pokračovali dál podle plánu. Vzpomenu se na Arianova slova a pak se podívám na Mary, která si tajně utírala slzy. „Za žádných okolností se nedívejte zpět. Kdokoliv z nás může přijít o život a nebo ho chytí, ale nikdy to nesmí být Mary a Mel. Oni dvě mohou zvrátit situaci, v které se Irián nachází. Bez nich to tu zanikne. Ren na ně čeká a nesmíme ho zklamat. Udělám cokoliv, aby se dostali do tunelu a vy mi v tom musíte pomoct. Chraňte je za každou cenu.“ Přesně tohle řekl, když se vyčerpaně sesunul na jednu z postelí v úkrytu. Proto se díval, tak smutně. On to všechno věděl. Jeho strategie byla vždycky přesná a nikdy se nepletla. Teď teprve jsem pochopil co tím myslel. Nemluvil o sobě, ale o nás. Počítal s tím, že se obětuje a nechá je v našich rukou. Přepadl mě smutek, když se znovu někdo blížil. „Jdeme. Nemáme čas. Iresi cokoliv podezřelého zlikviduj.“ Dass převzal velení a já ho ze zadu kryl. Rukou jsem si přidržoval pouzdro s nožem, abych mohl rychle tasit v případě ohrožení. Mary s Mel byli uprostřed a pořád se ohlíželi dozadu. Ty jejich oči lpící na tom, aby ho viděli přicházet mě doslova pálili.

„Chyťte je za každou cenu. Ženám se nesmí nic stát!“ Rozkázal vrchní velitel. „A co muži?“ Ozvalo se několik vojáků. „Zlikvidovat.“ Táhli mě v síti jako chycenou rybu. Cítím, jak se mi dře kůže na kolenou a stehnech. Krev začíná prosakovat přes plátěné kalhoty. „Tebe si podám osobně.“ Nechali mě před nějakým blbcem v klobouku s červeným brkem. Pak jsem si vzpomněl, že je to jeden z hlavních velitelů, kterému jsem trochu srovnal fasádu, když jsme s Mary utíkali z vězení. Narovnám se a rukama podržím síť, abych si ho lépe prohlédl. „Ten monokl ti zmizel docela rychle.“ Ušklíbnu se a vím, že to schytám. „Ty parchante!! Kvůli tobě mě Ziel skoro uškrtil. Vidíš to?“ Ukázal mi nezahojenou rýhu na krku. Zřejmě ochutnal co dokáže Zielův bič. „Konečně se ti mohu pomstít. Udělám to pěkně pomalu, abys co nejvíc trpěl. Nakonec tě stejně zabiju.“ Začal do mě kopat. Stočil jsem se do klubíčka a doufal, že brzo přestane. Několikrát se trefil do hlavy a já ztrácel vědomí, když se přiřítil jeden voják. „Pane. Obklíčili jsme je. Nemají kam utéct.“ To nemůže být pravda…..