Můj Boss (Je ledovec) 34.díl

 Ahojte mám tu před sebou první díl nové povídky. Měla bych ho dokončit v týdnu a asi rovnou zveřejním. Pro nadšence hry shakes a fidget mám info, že bude octoberfest hospoda bude zadara plus další akce :) Pěkné čtení bosse :) 

Můj Boss (Je ledovec) 34.díl

Dan:

Já se nemohl přiblížit ani na deset kroků, ale jiným chlapům si klidně sedne na klín! Pochoduju po kanceláří a rozmýšlím se, co udělám. Znovu se podívám na video, Nasralo mě to! Tohle nemůžu nechat být. Určitě si musíme promluvit! Měl jsem zasáhnout dřív, než se to takhle nafouklo. Možná mi tím chce říct, abych to vzdal? Má někoho jiného? Při představě, že jí má v náručí někdo jiný jsem se skoro zbláznil. Těch pár dní bez Diany bylo doslova utrpení a peklo s očistcem v jednom. Nemůžu vidět její škodolibí úsměv, když měla v něčem pravdu ani se dohadovat a dívat se jak vzteky nafoukne tváře. Každou minutu mého dne zaplňovaly myšlenky na Dianu. Mohli jsme se hádat, ale nevidět jí, bylo mnohem horší, než jakákoliv urážka.  Sylvie mi nedovolila se s ní ani jednou setkat. Měla zabránit tomu, abychom se viděli a já byl pořád ve stresu. Vystřelím z křesla a vypadnu z kanceláře, když Sylvie přijímala další květiny za Dianu. „Dane. Tyhle jsou od našeho největšího odběratele a támhlety od investora. Je opravdu oblíbená. Závidím jí. Určitě si někoho vybere a půjdou na rande. To video je ve firmě hit.“ Usmívala se jako hyena co ulovila kořist. Nevím jestli se snažila Dianu pomluvit a nebo jí přede mnou shodit do bahna, ale to se šeredně plete. Dobře vím jaká Diana je a nikdy by si nikoho, tak snadno nepustila k tělu. Věděl jsem to dost dobře podle sebe. Nemůžu to takhle nechat. „Všechny je dejte do její kanceláře a pokud jde o vás. Hleďte si  svého!“ Vyštěknu a nasoukám se do výtahu, který se zavíral.

Sjedu do přízemí a nastartuju svůj sporťák. Zvuk řvoucího motoru mě trochu uklidnil, když se dostanu na hlavní ulici z garáží. Vlastně ani nevím co Dianě řeknu. Snažím se dát dohromady pár vět, ale nakonec vím, že na to nemám právo. Kdo pro ní vlastně jsem? V práci se hádáme jako nepřátelé a v osobním životě je to snad ještě horší. Jediné co nás drží pohromadě je Patrik. Měl bych se omluvit za svoje chování. Můžeme snad začít od začátku jako přátelé? Dovolí mi to? Chtěl bych se o ní starat. Záleží mi na ní. Já prostě nemůžu být jenom kamarád. Jak bych mohl. Kruci. Třísknu pěstí do volantu a zabrzdím na červenou. Já … jsem k ničemu! Rukou si nervózně projedu vlasy, které opět spadnou zpátky do čela. Měl bych se nechat ostříhat. Zabočím a nechám se upravit v kadeřnictví. Cestou k autu se stavím pro kytici lučního kvítí a teprve pak se odhodlám pokračovat.

Možná mě nepustí ani dovnitř. Pořád si představuju ten nejhorší scénář a přece ta malá naděje neuhasla. Tentokrát se jí chci dvořit se vším všudy. Dorazím na místo a vyběhnu schody co nejrychleji to jde. Zazvoním a nervózně čekám, až otevře. Cvakly dveře a já ze sebe okamžitě vychrlil. „Budeš se mnou chodit?“

„Ahoj Dane. To je pro Dianu?“ Isabela na mě koukala přes květiny, které jsem k ní natáhl, aniž bych se podíval, kdo otevřel. „Co tady děláš a kde je Diana?“ Vyzvídám a snažím se  dostat dovnitř. „Počkej minutku. Něco ti musím říct.“ Polil mě studený pot, když vyšla na chodbu a přivřela dveře do bytu. Moje odvaha se stávala čím dál menší. „Víš Diana je momentálně trochu v šoku. Ona si ani nepamatuje co dělala, když se opila. Sice jsem jí to vysvětlila, ale nemá moc dobrou náladu a ještě k tomu opici.“ Trochu se na Dana povzbudivě usměju, když se začal mračit. „Možná by bylo lepší, kdybys jí nechal dnes vychladnout, až se trochu uklidní dám ti vědět. Ty květiny jí udělají radost.“ Isabela mi vytrhla kytku z ruky a zabouchla dveře. Tak tohle jsem fakt nečekal. Zaraženě zůstanu stát před zavřenýma dveřma. Pořád nějak nechápu, jak se mi tohle podařilo. Prakticky mě nepustila ke slovu.

Isabela:

„Spíš?“ Zavrtěla hlavou zabořenou v polštáři. Otevřela oči akorát, když jsem před ní stihla dát květiny. „Ty jsou krásný. Děkuju jsi nejlepší. Hned mám hezčí den. “ Vstala a vzala květiny do kuchyně, kde měla vázu. Natočila do ní vodu a položila na stůl. „Ty jsou od Dana.“ Vykulila oči a nechtěla tomu věřit. Pak ze sebe dostala. „Kde je?“  Trochu se jí vrátila barva v obličeji, když o něm slyšela. „Příjde, až mu zavoláš. Myslím, že potřebuješ klid, aby ses znovu vrátila do normálu. Pak si promluvíte. Řekl, že s tebou chce chodit.“ Diana nabírala na růžové barvě. „I po tom co jsem včera udělala? Pořád o mě stojí?“ Přikývnu a vezmu si svoje věci. „Jestli odhaduju správně, tak nebude daleko. Měla bych jít.“ Mrknu na Dianu spiklenecky a jdu na chodbu, abych si obula boty. „Já.. eee jdu na procházku.“ Vyklopila ze sebe rudá, až za ušima. Popadla klíče od bytu a venku zakopla o Dana. „Já.. ty ehm můžu si přisednout?“ Diana kuňkala jako školačka. Asi se styděla, za ten svůj výstup v baru. „Jdu domů. Bavte se.“ Proklouznu na schody, než si Diana nesměle sedla k Danovi.