Můj Boss (Je ledovec) 35.díl

 Tenhle díl se mi psal blbě, protože mě bolí zuby. Mám rozvrtáno a ještě se mi kousek ulomil. Další kontrola u zubařky, až za 14 dnů. Se asi zblázním jak mě krvácí dásně, ale jezdit dřív nemám. No každopádně se budu snažit zase něco přidat. Brzo by měli být venku informace k novému podzemku do hry shakes a fidget, který doufám spustí další pátek a teď zpátky do povídky. 

Isabela:

Autobus, do kterého jsem nastoupila jel pomalu. Mohla jsem z okénka pozorovat sobotní bláznovství párů a já byla pořád sama. O kus dál byli stánky, kde nakupovali rodiny a okolo nich běhaly děti. Vlastně jsem nikomu nedovolila, aby se dostal dostatečné blízko a jako výmluvu používala Richarda. Diana se taky schovávala ve své vlastní ulitě, kterou rozbil Dan na malé kousky. Pomyslím na Patrika a Sylvii smějící se v kanceláři a musím zatřást hlavou, aby ten obraz zmizel. Závidím jí. Chci, aby se Patrik smál v mojí přítomnosti.

Nikdy mě nenapadlo, že jednoho dne se ukáže někdo jako Patrik a moje skořápka začala praskat stejně jako Dianě.

Patrik mě nenechával v klidu. V jeho přítomnosti se mi rozbušilo srdce a měla jsem problém normálně se ovládat. Jak se mi to mohlo stát? Je zbytečný o tom přemýšlet, když jsem ze hry venku. Sylvie byla jako hlídací pes a nenechala mě zavadit ani o kliku od kanceláře. Cokoliv se týkalo Patrika vyřizovala ona. Vystoupím u bytu a zjistím, že venku parkuje Richardův sporťák. „Dobrý den. Nevíte zda Richard Zeng přijel sám?“ Vyzvídám na recepci a snažím se tvářit normálně. Nebylo by to poprvé co jdu nevhod, ale časem jsem si zvyklá být opatrná, než vlezu kam nemám. „Slečno Dongová přijel sám. Potřebujete ještě něco?“ Trochu se mi uleví, že nemusím jít do nedaleké kavárny, abych se vyhnula nepříjemnostem. Opravdu si potřebuju odpočinout a načerpat sílu na nedělní ráno, kdy se mám sejít s Panem Korelem. Nakonec se ozval mnohem dřív, než jsem doufala. Mohla bych se ho zeptat na pár věcí o matce a třeba zjistím něco dalšího o nabídce, kterou dal Patrikovi. Bude se opravdu ženit, aby se dostal do Korelovi přízně a uzavřel partnerství s jeho společností? Tohle mě strašilo od doby co se ta schůzka uskutečnila. Nebude po mě chtít, abych Patrika přemluvila? Jak bych mohla. Zase jsem smutná, když mi dojde, že stále stojím před recepčním, který se na mě divně kouká. Zřejmě lituje holku jako jsem já. Dobře věděl, že žiju u Richarda a přitom se v bytě střída nespočet žen, kdykoliv je Richard doma. „Děkuju. Pěkný den.“ Odlepím se od pultíku a chystám se odejít.

Vlastně je to dost divný. Richard držel postelový půst a nebo dostal na budku, že někomu leze do zelí? Jako bych toho sama neměla dost. Budu se muset postarat o to přerostlí mimino, až zdolám schody do bytu. Vyběhnu je na jeden zátah a rychle oddechuji u dveří. V tašce hledám klíče, když mi Richard otevře. „No konečně. Už jsem myslel, že pro tebe dojedu, ale nevzala sis telefon.“ Vrátil se zpátky na gauč, kde hypnotizoval svůj telefon. „Čekáš hovor? Nečekaný let? Nebo někdo ehm na noční toulky?“ Vyzvídám, abych se v případě pohotovosti vyskladnila do bezpečí, když si všimnu, že má kruhy pod očima. „Ty jsi nespal?“ Zarazilo mě to, protože Richard byl velký spáč a rozhodně si to uměl vychutnat a válet se do odpoledních hodin, než se mu srovnal časový posun a byl ochotný se najíst. „Čekám na odpověď.“ On čeká? Proboha na koho? „Od včera.“ Dodal a dál se díval na zhasnutý displej. Co se to s ním  děje. Tohle je snad poprvé, co na někoho čekal on. „Kdo tě uhranul?“ Smutně se na mě podíval. „Lila. Včera se mi podařilo nenápadně získat její číslo, ale po přečtení se neozvala. Můžeš jí zavolat?“ Podsouval mi můj telefon se slovy. „Mě to nebere.“

„Kolikrát jsi jí volal?“ Vzal mobil a podíval se do historie. „Včera 36 krát a dneska 42 hovorů. Myslíš, že jsem to přehnal?“ Očividně víc, než jen přehnal. Tohle by nikdo nevydržel a nechal mobil někde z dosahu a nebo ho vypnula. „Později. Jdeme spát. Sbírej se. No tak pohni kostrou.“ Snažím se ho zvednou, ale moc se mi to nedaří. Nakonec to vzdám a sednu si vedle něho. „Vlastně ani nevím, kdy zase odlétáš.“ Nahodím nějaké téma, abychom nemlčeli. „Vzal jsem si delší dovolenou. Chtěl bych Lilu víc poznat.“ Oni mi Richarda vyměnili? Co se to s ním stalo byl jak zvadlá kytka. „Mám dojem, že jsem to včera pohnojil. Využil jsem toho, že byla trochu mimo a získal její číslo a pak… pak jsem jí šáhnul na zadek. Myslíš, že je naštvaná? Většina ženských to má ráda.“ Podotknul a znovu se zadíval na mlčící mobil. „Lila není jako ostatní Richarde.“ Zřejmě mu to došlo. „To vím. Je něco extra. Pořád na ní musím myslet a dohání mě to k šílenství. U jiných si ani nepamatuju jak vypadaly nebo jak se jmenovaly, ale ona mi uvízla tady.“ Klepnul se do hrudi. „Nevím co mám dělat, ještě se mi to nestalo.“ Nejsi v tom sám. Pomyslím si a mám nápad.