Řetěz moci Irián 50. díl

 Arian:

Cítím se pořád trochu mimo, ale jsem si vědom, že mě vlečou městem a nemám šanci utéct, když jsem zamotaný v síti a její konec pevně drží. Je mi jasné, co se stane, až dorazím zpátky k Zielovi. V jeho rukou vyprchá můj život. Pevně doufám, že Mary a Mel doprovázené Dassem a Iresem dorazili do bezpečí. Pokud se za nimi zavřela ukrytá dvířka jsou vojáci bez šance. Možná by bylo lepší, kdybych zemřel přímo na ulici. Stejně dřív nebo později mě nenechají odejít živého. Jasně si vzpomínám, jak velitel říkal. „Muže zabít, ženy nezranit.“ Proč to neudělali? Bylo by možné, že se Ziel dozvěděl něco co já nevím a potřebuje další informace? Chtěl se stát vládcem Iriánu a k tomu používal všechny dostupné i zakázané metody. Nebál se ničeho, aby dosáhl svého.

Chtěl Ziel sebrat Renovi vše co má? Mel by se spíš zbavil stejně jako to udělá se mnou. Myšlenky se stávaly čím dál jasnější a puzzle do sebe pomalu zapadala. Chce ho vidět trpět? To by dávalo smysl, kdyby se jí zmocnil a donutil být po jeho boku. Ren by byl celý zbytek života svědkem toho, že jí má někdo jiný. Pomsta je strašná věc a o to horší, když se do toho zapletou milované osoby.

Dorazili jsme zpátky do vězení odkud jsem jednou utekl s Mary. Po druhé se mi to nepovede. Od té doby změnili taktiku a uzavřeli celý dům před zvědavci. Kdo dovnitř vešel, ven se nedostal, ať už šlo o služebnictvo nebo stráže. Všimnu si dalšího opatření a nechám se zavřít do kobky. Tahle neměla žádná okna, jen lampa umístěná na chodbě sem mřížkou ve dveřích pouštěla matný opar světla. Pomalu si přivyknu a snažím se postavit na nohy. Byl jsem příliš vyčerpaný utíkáním a nošením Mary na zádech. Po několika pokusech zůstanu sedět a opřu se o zeď. Vlastně můžu odpočívat dokud si pro mě nepříjdou.

 

Mary:

„Co se mu stalo? Odpovězte!“ Sakra to je rázná ženská. Díval jsem se chvíli na Mary, která vybuchla hněvem a Mel, jak se jí snaží uklidnit. Dass byl stejně jako já neschopen slova, protože jsme to věděli, ale nemohli vyslovit. „Pokud se pro něj nevrátíme. Zůstanu tady!“ Dupla si a sedla na pár cihel, které tu zapomněli při stavbě tunelu. Darek  podupával pravou nohou a byl zřejmě naštvaný, že jsme se opozdili. „Heleďte slečinko. Víte co musel obětovat, aby jste se dostala dovnitř? Uvědomujete si, že každý se dovnitř nedostane? Kdybych dodržel co po mě Arian chtěl, tak jste právě venku ve velkým průseru. Zbytek je dávno v polovině cesty, ale já se rozhodl, že zariskuju a počkám na vás, protože Arianovi hodně dlužím. Nemůžu nikoho pustit ven, protože klíč má Eren a ani, kdybych ho měl neotevřel bych. Jediné co musíme udělat, je jít do tábora. Přesně to po nás Arian očekává a já udělám maximum, abych to splnil. Přestaňte tady stávkovat, jako nějaká stará hrdá mula a hněte sebou!“ Darek jí nešetřil ani jediným slovem a sám byl trochu smutný a měl zlost. Trestal sám sebe, že ho nemohl ochránit.

Mary se najednou zvedla a dala se do pohybu. „Arian bude v pořádku.“ Řekla, jako by to věděla  a rázovala krok za krokem, i když bylo na první pohled vidět jak vyčerpaná a zničená je. „Měli by jsme sebou hodit mám dojem, že se něco stane.“ Zaprorokoval Darek a vyrazil jako poslední, aby dohlédl, že se nikdo nebude courat. Znovu se ohlédl, aby zkontroloval zavřená dvířka, když zaslechl hlasy za tenkou zdí. „Rychle připrav to.“

 

Helen a Finriel:

„Vidíš támhle ten kopec.“ Ukázal Fin prstem před nás. Přikývnu a znovu poposednu v sedle. Netušila jsem jak moc to bude bolet, když jsem dlouho nejela na koni. „Za ním je Irián. Měli by jsme dorazit zítra během odpoledne. Nezdá se to daleko, ale ani blízko. Dnes zastavíme a utáboříme se.“ Podíval se na mě a já věděla, že si celou dobu dělá starosti. „Brzo najdeme tvého syna. Myslím, že nejlepší bude nechat většinu tábořit tady a do města se proplížíme v malém počtu. Nechci, aby si nás všimli. Irián byl po dlouhou dobu nepřítelem Nariánu. Nechci způsobit problém hned po příjezdu.“ Chápala jsem Fina a nechala si pomoct dolů ze sedla. „Vidíš. Tráva tady neroste.“ Vezmu do ruky písek a nechám ho proklouznout mezi prsty. „Myslím, že dokud neuzavřeme mír ani nebudou vědět, že většina pouště se změnila. Pokud vím, tak v Iriánu platil zákaz cestovat do Nariánu. Psal o tom děda ve svém deníku.“

„Ano to je pravda. Nikdo to tu ani nehlídá, protože poušť je nebezpečná a jenom blázen by tudy šel.“ Fin si mě prohlédl od hlavy, až k patě. „Krásný blázen.“ Ke štěstí potřebuji, už jen Rena. Usměju se na Fina.

 

Ren:

Všiml jsem si několika bublajících hrnců a Ril je pořád chodil míchat. Smrdělo to na dálku po celém táboře. Nakonec to vše odnesl do chajdy odkud se začal linout ještě divnější zápach. Najednou vylítnul ven zelený kouř měnící se na modrý, až fialový. Další závan měl červenou barvu přecházející do oranžové a žluté, který voněl úplně jinak. Najednou se ozvala rána…