Můj Boss (Je ledovec) 36.díl

 Jak peču cukroví, tak čas běží a na blog není místo. Dopoledne se plácám v kuchyni a odpoledne jsem utahaná:) Snad se díl bude líbit.

  

Můj Boss (Je ledovec) 36.díl 

Patrik:

Co to se mnou je? Tenhle pocit osamělosti jsem dlouho nezažil. Naposled, když mi zemřeli rodiče. Od té doby jsem potkal Dana a Dianu a nikdy nebyl sám. Vždycky tady pro mě byli a vyplňovali můj prázdný život, ale nakonec jsou oba pryč. Dan byl doslova nepříčetný kvůli tomu videu a nakonec ho Sylvie dorazila květinama. To se stalo včela, ale vůbec nevím, kde je dneska, když nezvedá telefon. Diana si raději vzala volno i na příští týden, aby nebyla nikomu na očích. Zřejmě se schovávala doma a Dan nebude daleko.   

Osobní život se mi hroutil jako domeček z karet a nakonec zůstanu zase jen já a firma. Možná  by nebylo, tak špatné mít někoho po svém boku i bez lásky. V pátek jsem vlastně Isabelu vůbec neviděl. Hrozně mi chyběla její přítomnost. Nechápu jak jsem dokázal vypít ten odporném čaj od Sylvie a hrozně tvrdý sušenky z obchoďáku. Určitě něco dobrého upekla a chtěla mi to dát, ale nakonec to sežral, ten její sukničkář! Zase mě to naštvalo. No, co sis nadrobil Patriku to si sněz. Koho by napadlo, že to tak skvěle zabere a Isabela se vůbec nebude pokoušet nakráčet do mé kanceláře. Na Dana a Dianu to ovšem mělo úplně jiný účinek.

Isabelo Dongová co jsi zač? To nemáš žádné emoce a pracuješ jako stroj?

Vše nechala na Sylvii. Dokonce nezasahovala do telefonátů. Možná jsem udělal chybu? Přemýšlím a naleju si další sklenku koňaku. Podívám se do mohutné broušené sklenice, kde se povaloval ze strany na stranu alkohol a dumám, nad tím jak se zachovat v pondělí na schůzce s Korelem. Je to fakt nepolapitelný pták, který se snaží nad všema vyhrát a uletět. Svatba s jeho dcerou? To musel být zlí vtip. Jak bych mohl budovat firmu na něčem takovém jako dohozené manželství. Nikdy na to nepřistoupím!

Sednu za stůl a odložím skoro vypitou skleničku. Zase mě rozbolel žaludek. Chvíli strnule čekám, až bolest ustoupí a podívám se do složky firmy Donisa. Nevěřil jsem, že ten starý lišák něco takového opravdu sepsal. Obsahovalo to celou jeho firmu a přilehlé oblasti. Několik  pozemků a taky domů. Nestačil jsem se divit, co všechno nahromadil za svůj život a chtěl to dát mě? Čím jsem si to zasloužil? Jediná podmínka bylo manželství, které nesmělo skončit rozvodem. Kdokoliv, komu by to nabídnul by neodmítnul. Možná, kdyby to bylo předtím, než jsem poznal Isabelu a postupně se do ní zamiloval, bych na chvíli váhal. Zabouchnu desky a hodím je do koše.

Jsem blázen a beznadějný. Proti tomu magorovi v porsche nemám šanci. Isabela se navíc smířila s tím, že mě nemusí vůbec vidět. Tak lehce se vzdálila. Nezáleží jí na mě? Nemá mě ráda. Věřil jsem, že je pro mě výjimečná. Možná jsem se spletl a ona se mnou nechce mít nic společného. Odejdu nahoru do bytu a snažím se vytěsnit z hlavy přebytečné myšlenky a usnout. Ignoruju další bolesti žaludku a otočím se na druhý bok a pomalu usínám, abych utekl od reality.  

 

Další den ráno:

Isabela a Korel:

Nebylo ještě pozdě, abych se rozmyslela a odvolala naší schůzku. Vlastně se s ním nechci setkat, ale zvědavost byla silnější. Nejen, že znal moji matku, ale dokonce se  snažil provdat svou dceru za Patrika. Vůbec jsem si nedokázala představit, že bych ho nechala někomu jinému. Dostavila se žárlivost, aniž bych si to uvědomovala a chtěla ho pro sebe. Jsem sobecká!

Nakráčela jsem do restaurace a klid mě opouštěl. Nejdřív jsem se uklidňovala dokud se ve dveřích neukázal Korel. Byl to muž, který věděl co chce a určitě se mu povede Patrika přesvědčit. Bylo to docela logické a já se začínala chvět a být nervózní. Čím blíž byl, tím větší strach se mě zmocňoval. „Tady jste.“ Korel si přisedl a já se cítila, tak nepříjemně. Nahodila jsem úsměv a byla zdvořilá. „Dobré ráno pane Korele. Objednáme si?“ Navrhnu a vezmu si jídelní lístek. Trochu se mi klepou ruce a nervozita nechtěla ustoupit. To se mi nepodobalo. Málo kdo mě dokázal rozhodit. „Určitě máte hlad. Vyberte si vše na co máte chuť.“ Přikývnu a vyberu si jednoduché menu. Obsluha přinesla jídlo a já se mohla konečně zeptat. „Pane Korele. Mohu se zeptat na pár věcí?“

„Jistě jsi zvědavá na svou Matku, abych pravdu řekl jsi celá po ní. Ta tvář a oči, v kterých hoří zvědavost. Poznal bych tě mezi tisíci.“ Vychvaloval a já zapomněla, že mám před sebou jídlo. Mluvil otevřeně, jako bych byla někdo mu blízký a já se vracela zpět do dětství a živě si to uměla představit.  „Děkuji.“ V očích jsem měla několik slz při vzpomínce na matku. Dny, které si pamatuju byly najednou barevnější a veselejší. „Byla to skvělá žena.“ Sama jsem mohla v jeho tváři vidět smutek a ztrátu. Podíval se na hodinky. „Mám ještě chvilku, než budu muset na schůzku. Nevíš náhodou jestli Patrik West někoho nemá? Rád bych si s ním znovu promluvil o své nabídce.“  Jako by do mě udeřil blesk a hrom. Z toho milého staršího pána byl najednou můj úhlavní nepřítel.