Můj Boss (Je ledovec) 37.díl

Isabela:

Ještě teď mi bušilo srdce, když se mi Pan Korel snažil navrhnout, abych dělala prostředníka mezi jeho dcerou a Patrikem. Chtěla jsem okamžitě odmítnout, ale nedal mi příležitost a nechal mě v tom vymáchat. Odešel s úsměvem na rtech a ta jeho tvář. Pořád jsem jí měla před očima. Co to mohlo být za pocit? Byl zvědaví a nebo se těšil na boj s Patrikem? Ne to určitě ne. Vypadalo to jako předzvěst něčeho o čem dávno věděl, že se stane. Byla to jistota, která mě děsila. Uvědomoval si, že tenhle boj má dávno vyhraný. Musím se uklidnit a rozumně přemýšlet. Nejdřív si sednu na lavičku v parku, než se dám znovu do pohybu.  

Nevědomky se ocitnu před naší firmou, která je v neděli zavřena. Vím, že Patrik je tam nahoře a sedí u svého stolu. Doteď nevím, proč tráví všechen svůj čas v kanceláři a pracuje dokud není hotovo. Vlastně je odříznutý od lidí. Ta jeho ledová skořápka byla pevná jako šutr. Zřejmě mu to trvalo několik let, než se obrnil před city a emocemi. Jediný, koho si pustil blíž a o koho se zajímal byli Dan s Dianou. I v mé přítomnosti se mi zdálo, že je mnohem uvolněnější a chvílemi veselejší. Možná si to jenom představuju. Podívám se nahoru a vzdychnu. Pokračuju dál v cestě, až do bytu. Najdu klíče a odemknu.

Richard ležel schoulený na gauči s mobilem v ruce a spal. Vezmu mu telefon a položím ho na stolek. Rozsvítí se a je tam zpráva od Lili. „Nekontaktuj mě. Neznám tě a ani tě nechci poznat.“ Tohle bude mít těžký. Přehodím přes něj deku a odejdu do svého pokoje. Na to, že je teprve dopoledne jsem byla prázdná a vyčerpaná. Stačila jedna malá myšlenka a cítím se ještě hůř. Nakonec se mi podaří na chvíli usnout. Sen, který začínal mnou a Patrikem se změnil na noční můru, kdy se tam ukázala Sylvie v drahých šatech a špercích. Prohlašovala, že to ona je dcerou Korela a vezme si Patrika. Snažím se ho udržet u sebe, když mě sám pustí a s úsměvem jde k ní. Při jejich polibku se s pláčem vzbudím.

Hrozně se leknu, když zjistím, že ta neživá věc nad postelí je Richard. Měl kruhy pod očima a v klidu by mohl konkurovat zombíkům. „Jsi v pořádku? Slyšel jsem tě křičet ze spaní. Pořád ses s někým hádala a nakonec si mě popadla a držela. Podívej.“ Ukázal mi škrábance od nehtů. „Promiň. Já… koupím ti něco dobrého jo? To je přesně ono.“ Vylítnu z postele a popadnu kabelku. Richard nevěděl co se to děje, když ho táhnu, aby se převléknul. „Jdeme nakupovat.“ Určitě nám to zlepší oběma náladu. Vždycky, když mě vyhodili Richard přijel a šlo se na nákup do centra.

Zrovna mi  Richard narazil hrozně divnej klobouk s brkem, když se to stalo. „To je Patrik…“ Zůstanu stát jako přimražená, když ho vidím kousek od nás. Kam mám schovat Richarda? Je velkej jak slon a doslova se nedá přehlédnout. Za náma byl totiž celý hlouček prodavaček a několik zákaznic, které při pohledu na něj zapomněly, co dělaly. Pořád se snažily upoutat jeho pozornost, ale on nijak nereagoval. Vůbec jsem ho nepoznávala, ale momentálně byl můj problém o kousek dál. Nechám Richarda pohltit mezi jeho novými obdivovatelkami, když si všimnu, že Patrik není sám. Víc si narazím klobouk do čela, aby mě nepoznal a pomalu se vmísím do právě procházející skupinky hulákající na Richarda.

Žena se otočí a já poznám Sylvii. Vzpomenu si na sen a málem to se mnou sekne. Co, když je to pravda? Právě proto mě od sebe Patrik odstrčil. Chtěl Sylvii a její peníze. Vykreslila jsem si jejich šťastný obrázek a dala se na útěk. U pokladny jsem zapípala a vrhla na sebe veškerou pozornost nakupujících. „Sakra.“ Hodím po prodavačce klobouk a uteču jako přistižený zloděj.

Patrik a Sylvie:

„Zdravím Pane Patriku. Taky na nákupech?“ Sylvie stála u ramínek se spodním pánským prádlem. „No spíš se procházím. Potřeboval jsem na vzduch.“ Přiznám se, když zahlédnu někoho utíkat z obchodu. . „Musím jít, čeká na to.“ Ukázala mi jedny boxerky a namířila si to ke kabinkám. „Jistě uvidíme se v práci.“ To štěstí jí závidím.