Řetěz moci Irián 51.díl

Ren:

„Co to proboha je?“ Pohotově vyndám z kapsy kapesník a přiložím si ho na nos a ústa. Ten puch se nedal vydržet a to jsem se nacházel u vyvrácených dveří bývalé Rilovi chatrče. Někde uvnitř musel být i on. „Rile?“ Zavolám do hustého dýmu, který se stále odněkud dral ven dveřmi a bočním oknem. Za to z komínu se chrlil jakýsi popílek a poletoval vzduchem dokud se nerozpadl. Neodpověděl mi a tak jsem se odvážil udělat krok dovnitř. Venku se mezitím sešlo několik  vesničanů držící svoje zvědavé děti mimo dosah. „Mami zase tam dal špatný bylinky?“ Ptala se nakukující holčička a dodala. „Šíleně to smrdí.“ Právě mi došlo, že to zřejmě pro ně není poprvé, kdy se něco takového děje. To byl asi i důvod, proč jsem byl jediný, kdo se odvážil přiblížit.

Cítím, jak mě začínají štípat oči, když se snažím v tom chaosu a kupě rozbitých věcí najít Rila. Zkusím se znovu zadívat, když kouř ustoupil a uviděl jsem ho. Seděl vedle hrnce, který byl jako jediný neponičený a zrovna přikládal do ohně další polínko. Nějakým zázrakem byl absolutně v pořádku a navíc na sobě neměl jedinou šmouhu. Copak se mu to mohlo vyhnout, když chalupa sotva stojí? Je to podivím usoudím. „Pojď sem. Tohle budeš do večera míchat.“ Přiblížím se a vlezu do nějaké bariéry. „Ono to nesmrdí.“ Podotknu a vystřídám Rila. „Hlavně pod to nepřikládej musí to vychladnout.“ Víc mi neřekl a lehnul si na jednu z kůži a usnul. Vůbec ho nezajímalo, že mu může střecha spadnout na hlavu a spal jako pařez.

Po pár hodinách mě boleli ruce od míchání. „Proč to vlastně dělám?“ Řeknu nahlas a Ril se konečně posadí. „To je pro tebe. Měl by ses o to postarat.“ Podívám se do hrnce na tahavou  a hustou kejdu hrající několika odstíny od zelené po fialovou a zhnusením polknu na sucho. „Já mám venku večeři.“ Pohotově odpovím a snažím se zdrhnout. Chci pustit vařečku a dostat se ven, když zjistím, že jí mám od té srágory přilepenou k ruce a navíc mě bouchla bariéra. „Ty mladý dneska nic nevydrží.“ Řekl  Ril a díval se, jak se mi na čele dělala boule.

Vlastně jsem byl v pasti, z které nemůžu utéct. Na co se to Ril chystal? Vyndal od někudy pár věci, abych to upřesnil, všechno to bylo divný. Od nějakého rohu, až po zub z kdoví čeho. Jakmile vyndal kus křídla z vrány, tak jsem sebou škubnul. „To tam chceš dát?“ Přitom se snažím marně setřást vařečku z ruky, až se s ní švihnu do oka. „Nech těch blbosti a pořádně míchej, ať to můžeš vypít.“ Přihodil tam pár brk a nakonec zbytek křídla. „JAKO CELÝ?“ Hrnec do kterého by se s přehledem naskládalo menší prase na mě mrknul a já se zděsil. Ril pokračoval dál a přihazoval další ingredience, o kterých jsem měl velké pochybnosti, že se dají jíst nebo pít.  Z lahvičky přidal červenou tekutinu a já nějak tušil, že to prostě nedám.

Nakonec si nechal zahnutý roh a dutý kus špičáku. „Tady a až do dna.“ Nabral lektvar z hrnce a přelil ho do špičáku namísto poháru. Do ruky vzal zahnutý roh a přiložil si ho k ústům. Spustil kvílející melodii, která mi rvala uši, než přešel do jemnějších tónu. Poskakoval na nohou do rytmu a já se nemohl odhodlat pozřít ani kapku. Ril přestal a odložil nástroj. „Já nevařím zas tak špatně!“ Zacpal mi nos a počkal, až otevřu pusu. Prostě to do mě nalil a znovu nabral další várku. „Na. Nebuď jak malej.“ Trochu jsem se rozkašlal a myslel, že to vyzvrátim dokud jsem nepocítil tu chuť na jazyku. Muselo to být začarovaný, protože jsem nemohl přestat dokud nebyl hrnec úplně prázdný. Nic lahodnějšího jsem neochutnal.

Následně mě začalo být blbě a opět mě pálil znak vyrytý na prsou. Skoro se to nedalo snést. Ta bolest byla mnohem silnější a intenzivnější.

Výprava v tunelu:

„Ticho ani se nehněte.“ Byla to jedna z hlídek, co kontrolovala zdejší oblast. „Co je Dareku?“ Dass nechápavě rozpřáhl ruce. Nejdřív mě napadlo, že je to klasická obhlídka, když se bavili blíž k falešné zdi. „Trvá ti to nějak dlouho. Nastav to přesně  já zatím natáhnu drát. Oba vojáci odcházeli.“ Jakmile jsem uslyšel ty slova věděl jsem, že jsme v háji. „Dassi pohněte si,  musíš ochránit Mel za každou cenu, než to spadne. Iresi  vezmi Mary nezvládne to. Rychle nemáme čas“ Následoval výbuch.