Můj Boss (Je ledovec) 38.díl

 Můj Boss (Je ledovec) 38.díl

Dan:

Uběhnul další den a víkend pomalu končil, když jsem se znovu toulal okolo Dianiných dveří a čekal, kdy výjde ven. Viděl jsem jí v okně, jak pohotově zatáhla záclonu, když jsem parkoval auto před domem. Zřejmě se pořád styděla. Nakonec si znovu sednu na schody a doufám, že se  odhodlá vystrčit nos ze svého úkrytu. Vyndám telefon a přečtu si několik zpráv, abych zazdil trochu času, až narazím na tu od Patrika. Vzala si volno? Ona se v práci neukáže celý týden? Trochu mě to šokovalo, protože do teď si Diana volno nevybrala, i když z práce zdrhala klidně po obědě a už se nevracela. Sice jsme se skoro nepotkali, ale věděl jsem, že je kousek ode mě v jiné kanceláři a i to málo mi přinášelo štěstí. Okamžitě odepíšu Patrikovi, že se ani já nedostavím. Volal zpátky, ale vypnul jsem mobil a strčil ho do kapsy.  

Odhodlám se a vstanu. Opráším si kalhoty a zmáčknu zvonek. Slyším kroky, které se zastavily. Musela být u dveří, ale neotevřela. „Diano? Jsi v pořádku? Mám ti něco donést?“ Zeptám se váhavě, protože mluvím jako blb na dveře. Neozvala se, ale nakonec  cvakne zámek. Pootevřela malou škvírku a podala mi papírek, který si přečtu. Byl to seznam potravin. „Hned ti to přivezu a kdybys něco chtěla, tak mi zavolej nebo napiš.“

Dojel jsem do nejbližšího obchodu a koupil maso a zeleninu, když mi cinknul mobil. Dám tašku do auta a jdu znovu. Na prodavačku, která markovala se usměju a dodám. „Něco jsem zapoměl.“ Naskenuje hroznové víno, trs banánů a pomeranče. Zaplatím a odejdu do auta. V momentě, kdy startuju dojde další zpráva. Tentokrát chtěla sušenky a čokoládu. To mě taky mohlo napadnout pomyslím si a znovu vlezu dovnitř. Najdu regál a vyberu to nejlepší. Opět se usměju na prodavačku, ale raději mlčím za to ona promluvila. „Vaše přítelkyně je dost náročná.“ Podotkne a divně se zatváří a řekne si o peníze. Přejdu to s nasraným výrazem a nasoukám se do auta. Tentokrát se mi podařilo dojet, až k Dianě. Vezmu tašku, do které přidám zbytek a jdu zazvonit. S trochou naděje by mě mohla pustit dovnitř.

„Mohl bych ti uvařit?“ Nabídnu se, když se ve dveřích ukázala ruka, na kterou jsem pověsil docela těžkou tašku. Zasekla se s nákupem ve dveřích a já je rozrazil. „Přestaneš blbnout? Přece se nic nestalo.“ Vejdu a sundám si boty. Projdu chodbou do kuchyně, kde panoval absolutní bordel. „Co se tu stalo?“  Diana zůstala stát za mnou a já cítil jak se třese. Upustila tašku na zem a já se otočil a obejmul ji.    

 

Richard:

Kam se poděla Isabela? Snažil jsem se prodrat mezi ženskejma, který se na mě lepily. Nějak o to tentokrát nestojím. Nechápu co se to děje. Za jiných okolností, bych se nenechal dvakrát pobízet a vzal si hned několik čísel. Stačilo pro ně natáhnout jen ruku. Uteču na pánské záchody. Sudám si bundu, kterou otočím naruby a vezmu si kšiltovku, kterou někdo zapoměl na umyvadle. Vlasy si shrnu víc do čela a vyrazím. Přesně jak jsem si myslel. Nepoznaly mě. Vmísím se do procházející skupinky a chci se vytratit, když se začnu cítit divně a srdce mi rychleji tluče. Otočím se a zjistím, že se dívám na Lilu. Měla na sobě krátkou sukni a hodně odhalující tričko. V rukou držela nějaký vzorky a letáčky a rozdávala je kolemjdoucím. Nejvíc se k ní hrnuli chlapy, který si neodpustili dotěrný poznámky. Zůstal jsem zkoprněle stát a díval se, jak se na všechny usmívá. Vlastně jsem to občas dělal taky, když se mi líbila nějaká kost. Cítil jsem se zhnuseně sám sebou a ještě víc, když se to dělo Lile. Doteď jsem si to vůbec neuvědomoval, že by jim to mohlo vadit. Konečně se pohnu, abych zastavil chlapa natahujícího ruku na její zadek. Přitáhnu si Lilu k sobě. „Ahoj zlato.“ Chlap se zamračil a odešel. Lila si mě přestala ihned všímat a snažila se zase rozdávat, jenže jak jsem stál kousek vedle chlapy se neodvážili přiblížit. Pokud se o to někdo pokusil zabil jsem ho pohledem. „Co to děláš?“ Otočila se na mě naštvaná Lila. „Chráním tě před těma parchantama. Tobě to nevadí? Chovaj se jak zvířata.“ Vzdechla si a začala mě odstrkovat. „Nevadí. Musím to rozdat jinak nedostanu zaplaceno.“ Chvíli jsem jí nechal, aby měla navrch. Opřu se o nedaleký sloup a při každé hrozbě se koušu do rtu. Svrběly mě ruce a musel jsem se hodně držet, abych znovu nezasáhl.

Trochu se přiblížím a zjistím, že krabici se vzorky má skoro prázdnou. Jakmile to skončí, tak jí odsud odtáhnu. Myslel jsem, že to vydržím, až do samého konce, ale to se nestalo. Před Lilu se postavil hromotluk a začal jí osahávat. Lila ho trochu odstrčila, ale nepomohlo to. „Pane letáček i vzorek  jste dostal můžete ustoupit, aby si vzali i ostatní.“ Ke vší smůle tam nikdo jiný nebyl. „Kočička má drápky. To se mi líbí. Co takhle mi k tomu dát i něco jinýho?“ Lila se začala ošívat a sundávat nenechavé ruce. Její pohled se zastavil na mě. V jejich očích byla tichá prosba.