Řetěz moci Irián 53.díl

Derek:

Polehali jsme na zem jako kuželky. Všichni si kryjeme hlavně hlavu a držíme uši před ohlušujícím rámusem a čekáme. Nic jiného se nedá dělat. Bortí se tunel kousek za námi. Dál jsem nestihli doběhnout. Možná nás to pohřbí za živa. Říkám si a přivřenýma očima se snažím zjistit škody, když se přestala třást zem. Většina ještě nevstala. Byl jsem první, kdo se odvážil a oprášil si kalhoty obalené prachem. Pomůžu vstát Mel a Mari. Vypadaly vyděšeně, ale krom odřenin byly v pořádku. Vedle Irese přistál velký kámen. „Kámo to bylo těsný. Mohlo ti to rozdrtit nohu.“ Smál se Dass a natáhl k němu pomocnou ruku. „Proč se tlemíš ty idiote.“ Vstal jsem a naštvaně koukal na Desse. „No jsme v pořádku.“ Rozhlédnu se po ostatních a taky se uměju.

V tunelu ztěžknul vzduch po předešlém výbuchu. Celá výprava si musela udělat provizorní masku na obličej, abychom se chránili před prachem. Mari nebylo líto roztrhnout kus šatů a podělit se s Iresem a Dassem.  Mě pomohla Mel, když mi podala čistý složený kapesník. „Děkuju.“ Sama si vzala ještě jeden a začala ho překládat. „Uvážu vám ho pane Dereku.“ Viděla, jak se mi klepou ruce. Zatracená choroba. To si musela vzpomenout zrovna teď. Třes za chvíli ustal, ale to neznamenalo, že zmizela mávnutím proutku. Pořád se mi trochu motalo tělo a Mel mě podepřela. Všichni byli na pozoru, jak se ze zdí uvolňovala suť a sem tam spadnul kámen, který do nedávna držel na svém místě. Bylo to ještě namáhavější a dost nás to zpomalovalo. Prostor se o zmenšil a musíme dávat pozor na každý krok.

Těžko říct jestli jsme došli do poloviny, ale krom nějakých odřenin se naše skupina obešla bez těžkých zranění. Ta exploze nebyla rozsáhlá a tunel to vydržel. Zbortil se kousek od místa, kde jsme stihli proběhnout. Dál byla část zpevněná trámy, jako by to věděli a počítali se vším při jeho stavbě. „Krean byl opravdu velký myslitel. Dokázal odhadnout a vypilovat každou situaci.“  Řekl jsem a snažil se jít pořád dopředu, ale moje stáří bylo dost proti. Mel byla taky unavená a  Mary, která se pořád držela vpředu sotva klopýtala nohama.

Tunel se znovu trochu otřásl a já litoval, že nejsme u schodiště, které bylo vytesáno ve skále. Pomalu se to stáčelo a já věděl, že nejsme zase, tak daleko, jak jsem si původně myslel. Každá chvíle byla cenná, když se někdo přibližoval. „Připravte se k útoku.“ Ires vytáhl nože a Dass si připravil své pěsti. Mel a Mary jsem poslal úplně dozadu a sám se postavil doprostřed. Světlo, které někdo nesl nás oslepovalo a bylo těžké určit kolik jich proti nám jde. Začínal jsem se obávat, že nemůžeme vyhrát a Arian se vzdal svého života úplně zbytečně.

„Takže se ti to čekání vyplatilo.“ Zazněl Erenův hlas a mě se ulevilo. „Ty jeden zákrsku, jak nás můžeš takhle děsit.“ Eren sklonil světlo a prohlédl si nás. Byli jsme zaprášení a zatraceně unavení. „Tady je voda.“ Podám láhev děvčatům a znovu zavrávorám. Zrovna se mi to musí stát před Erenem. Na nic se neptal a prostě mě podepřel. „Pořád můžu zákrsku.“ Eren se křivě usmál. „Nikdo na tebe nemá dědku.“ Pošťouchnu ho a  ve své výšce si klidně od něj  nechám říkal zákrsku, přeci jen jsem byl jeden z nejmenších, když mě Derek zachránil. „U schodiště si odpočinete. Kluci na nás čekají a donesli jídlo z tábora. Ta exploze je donutila odemknout a sejít dolů do jeskyně.“

Derek počkal, až dorazíme a vzal si bokem Irese. Po vyslechnutí co se vlastně stalo svěsil hlavu. Jeskyní se rozlehla věta. „Vlastně nevíme co s ním udělali.“ Mary jako by to nabilo a vylítla několik schodů naráz. „Potřebuju mluvit s Renem.“ Zařvala a vojáci stojící na schodišti jí uhnuli. Takhle rozzuřenou ženskou tady ještě asi neviděli.   

Arian:

„Má…“

„Psssttt  neprozraď mě.“ Zašeptala paní Helen a nechala ostatní stát stranou. „Žádný úklony ani zdvořilosti. Nikdo z nich neví, kdo jsem a tak to taky zůstane. Rozuměl jsi?“ Přikývnu, když mě tak pevně držela za ruce.  Nemohli nás slyšet a já se v rychlosti a stručně dozvěděl o spojenectví mezi Nariánem a Iriánem . „Je to na dlouho, ale podstatné je, že se musíme sejít  s Renem. Víš, kde je? Vězní ho? Co se tady vlastně stalo? Kdyby mě neinformovali včas mohl jsi ležet támhle a vůbec by jsme to nevěděli, ale nejdřív se musíme dostat do bezpečí. Říkej mi jen Helen. Zatím nechci, aby to věděli. Dokonce ani Fin o tom neví. Je to vůle Iriánu.“ Přinesli plášť a já se mohl ukrýt před zvídavýma očima.