Můj Boss (Je ledovec) 39.díl

Bosse jsem dlouho nepsala, tak mi chvíli trvalo, než jsem navázala na děj. tentokrát se dostal RIchard blíž k Lile a jak dopadne Isabela? Dan a Diana snad v příštím díle ty se mi sem nevešli :D 

Richard a Lila:

Okamžitě se zaměřím na toho hajzla. „Zlato nějaký problém?“ přikývla a já okamžitě jednal. Doteď jsem se držel zpátky, jen kvůli tomu, že mě o to požádala. Chytím jeho ruku, která se dostala na Lilin zadek a zkroutím mu jí za záda. „Rozbiju ti hubu, jestli mě nepustíš.“ Chtěl si vyskakoval, ale na mě neměl. Držel jsem ho pevně a měl nad ním absolutní kontrolu. Lila couvala, až ke stolečku s letákama, do kterého narazila. Ten děs v jejich očích byl opravdový. Najednou se přiřítila ochranka obchodního domu a zadržela nás oba. Otočím se na Lilu, abych zkontroloval pohledem, že je v pořádku a nechám se v klidu odvézt.

Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatovala ze šoku. Stalo se to zase. Zase se mě někdo snažil dostat a ublížit mi. Jasně mi vytanulo, to co se stalo před několika lety. Bylo to tak jasné a živé. Trochu jsem se oklepala a zjistila, že odvádějí i Richarda. „Slečno jste v pořádku?“ Trochu se chvěju a konečně zareaguju na ochranku s lékárničkou. „Ano jsem, ale můžete pustit toho pána. Snažil se mi pomoct.“ Rychle dojde k Richardovi. „Pusťte ho. Promiňte pane. Mohl by jste nás následovat jako svědek?“ Bez řečí odchází, ani se znovu neohlédl. 

Ten chlap okolo sebe pořád kopal a nadával. Nakonec se otočil na Richarda a řekl. „Počkejte a uvidíte co se stane.“ Ten výraz děsil. Chce mu něco udělat? Nebo se pomstí mě? Znovu se zděsím, když mě jemně obejmou Richardovy paže. Nevěděla jsem, že se tak rychle vrátí.  Najednou se cítím, tak chráněná. Uklidňujícím hlasem šeptal. „To bude dobré. Jsem tady. Nemusíš se bát.“ Hladil moje vlasy a pak mě  jemně políbil na čelo. Opřu se ještě víc o jeho pevné tělo a nechávám se unášet tím klidným a konejšivým hlasem. Stála jsem tam s ním dost dlouho, než jsem si uvědomila pohledy lidí. „Musím jít.“ Nerada se odpoutám od jeho hřejivé náruče. Rychle posbírám věci do krabice a zmizím.

Tohle nemůžeš Lilo. Říkám sama sobě cestou z obchodního domu. Určitě je jako všichni ostatní. Nesmíš, tak jednoduše podlehnout. Přece mi pomohl. To jo, ale je to chlap nebude v tom rozdíl. Vždycky se mě snaží dostat do postele a jak to mají odkopnou mě na ulici jako psa. Nesmíš to nikomu dovolit. Tolikrát ses spálila a stejně se pořád ohlížíš, jestli za tebou nejde. Nikde jsem ho neviděla, ale ten hřejivý pocit ve mně zůstával. Nemůžu si pomoct a absolutně začínám ignorovat svoje druhé já ukryté hluboko uvnitř. Byla to ta zraněná část co se ze všech sil snažila přežít a znovu si neublížit.

 

Isabela a Patrik:

Doufám, že mě nepoznal. Snad jsem stihla utéct včas. Pomyslím si, když se ocitnu venku na ulici. Tváře jsem měla celé červené od rychlého běhu. Snažím se vydýchat a popadnout dech. Na čele se mi lesklo pár kapek potu a Richard si zůstal někde uvnitř, ale to mě nezajímalo. Patrik se v klidu procházel se Sylvií a to mě doslove žralo. Ještě nikdy jsem se tak necítila. Co to se mnou prováděl? Moje nálada byla ještě horší a byla jsem dost naštvaná. Všechno a všichni se proti mně spolčili.

„Isabelo?“ Ozve se za mnou. Jasně poznám, že je to Patrik. Otočím se s vynuceným úsměvem na tváří, když zjistím, že je sám. „Co vy tady?“ Pořád se rozhlížím a hledám Sylvii. „Šel jsem se projít. Jdete na nákup?“ Vyzvídal a dodal. „Přidal bych se jestli vám to nevadí.“ Pořád mi vykal a držel si menší odstup. Vlastně můžu být ráda, že ho vidím. Vypadal víc uvolněně v triku a džínách, než když byl v obleku. „Nebo na někoho čekáte Isabelo?“ Ten jeho zkoumavý pohled se nedal vydržet. Odvrátila jsem se. „Jdu domů.“

Ona jde za ním? Musím jí zastavit. „Co takhle zajít do kina? Máte čas je neděle. Přece mě nenecháte jít samotného. Víte, já se tam trochu bojím.“ Zasvítilo mu v očích. Vidím čertovské plamínky, jak poskakují a moje špatná nálada se pomalu rozpouštěla. Ani nevím jak a seděla jsem v kině s panem Patrikem.