Okno za mřížemi 7.díl

okno za mřížemi:

 Michael Krast:

V rukou držím zlaté hodinky, které jsem měl od jedné ženy. Jak se jenom jmenovala? Nevzpomínám si, ale vím, co všechno jsem jí provedl, než mi dopřála užívat si její  slzy a  bohatství.

 Včera večer jsem povolal svoje nejlepší, aby mi pomohli v pátrání. Od té doby jí nenašli a čas běží. Ráno jsem nařídil, aby prohledali každou skulinku, kam by se mohla ta nevděčná holka schovat. Bylo to pár dní co se jí podařilo utéct. V nejlepším případě někde zdechne, aniž bych se to dozvěděl. Byla to smůla, když jsem nemohl dokončit, to co jsem na ní započal. Mohlo to být další mistrovské dílo. Chybělo tak málo a mohla být má, dokud bych jí nevyměnil.  Přemýšlím o možnosti prohlásit jí za mrtvou. Pokud se mi dostane do rukou stejně časem umře, ale majetek by se na mě přepsal hned a navíc mě budou litovat. Tohle místo jsem si vybral dobře. Dům byl odříznutý od městečka a nikoho nezajímalo co se tady děje.  Blbci co se snadno ovládají se najdou všude. Nakonec mi budou ještě děkovat.

Křik se ztrácel v nedalekém lese a jejich bolest jsem si mohl užívat naplno. Pořád se jí nemůžu vzdát. Byla něčím výjimečná. Do Jany jsem se zamiloval na první pohled. Stačilo přesvědčit její matku, aby si mě vzala a mohl jsem mít obě dvě. Ta stará zaklepala bačkorami dost snadno a ani jsem z toho neměl žádné potěšení. Strach, křik, bolest, děs v očích. Zvuk dopadajícího předmětu na bezmocné tělo to bylo to pravé, co mě uspokojovalo. Den byl vždycky o něco hezčí a teď nemám nikoho, kdo by to snášel.

„Pane nenašli jsme ji.“ Trochu mě to zamrzí. „Máte pro mě nový seznam? Musím si vybrat další nevěstu.“ Zašklebím se a vezmu si seznam a fotografie. „Prověřili jsme je a ve městě je několik vdov, které by vám mohli vyhovovat.“ Smutek by se neměl držet moc dlouho.

V domě:

„Takže sis to potvrdil Marku.“ Jenom přikývnu a užívám si bohatou snídani. Tom se ještě nevykutálel z postele a Jana byla zavřená v pokoji. Docela mě to ticho vyhovovalo pokud mě Marta nezasypávala otázkama a přitom se do mě snažila nacpat další jídlo. „Trochu si pohubnul.“ Na chvíli jí v očích zasvítila starost, než vpadnul do kuchyně Tom a začal se ládovat. „Ty pacholku, Víš kolik je hodin?“ To by nebyla ta pravá snídaně, kdyby se nehádali. „Později dojedu do města. Napište si co mám koupit.“ Dodám a dopiju výborné kafe co mě postavilo na nohy. Odejdu do pokoje, kde mám většinu knih. Vždycky, když se stěhujeme o kus dál se Tom na knihy mračí, když je musí dávat do krabic. Je to zkrátka lenoch, ale tohle neudělal špatně. Podívám se na zeď, kde je na druhé straně můj pokoj obydlený Janou. Dostal jí odtamtud včas. Docela se mi ulevilo. Konečně se to zastavilo. Nejdůležitější bude, aby zůstala v bezpečí. Určitě jí hledají.

Jednou jsem byl svědkem, že žena z domu v jiném městě utekla. Chtěl jsem jí pomoct, ale než se dostala blíž přejelo jí auto. Rozhodně to nebyla náhoda nebo nehoda. Auto zacouvalo a přejelo jí ještě jednou, než zmizelo v postranní uličce. Policie nic nevyřešila a případ uzavřela.

Přestanu nad tím dumat a znovu vyndám poznámky. Ta stvůra se jmenuje Michael. Ťukám propiskou do jeho jména v zápisníku.  Podle informací se uměl chovat jako svatoušek, ale opak byl pravdou. Jeho tvář měla dvě strany. Zlou a ještě zlejší. Někdo zaťukal na dveře. „Marku tady je ten seznam. Jsme prakticky bez zásob. To víš Tom.“ Svěsila hlavu jak jí to mrzelo. „To je v pořádku Marto. Potřebuje něco i Jana?“ Marta se klepla do čela. „Ona je tak potichu, že jsem se zapomněla zeptat. Hned  se vrátím.“

Vyndám si peněženku a zkontroluju obnos. To by mohlo stačit. Pro jistotu přidám další bankovku, než se Marta vrátí. Sbalím si věci do aktovky a chystám se vyrazit. „Marku. Jana skoro nepromluvila, ale myslím si, že by bylo potřeba vzít jí nějaké oblečení a no jak ti to říct. Dámské potřeby.“ Zírám na ní. „A to je co? Jsem chlap netuším co všechno ženy používají.“ Pokrčím rameny a čekám co mám připsat na seznam. „Prostě kup vložky. Možná s křidélky a taky noční. Vezmi toho víc. Budou se hodit.“ Vyhrkla Marta ještě několik názvů a mě to totálně odrovnalo.