Řetěz moci Irián 59.díl

 

Řetěz moci Irián 59.díl 

Mari a Ril:

„Jak dlouho to bude ještě trvat? Jsou tam snad celou věčnost.“ Zeptám se toho starce a dívám se, jak se  kouř změnil a začíná řidnout. „To nevím. Ještě jsem to nikdy nezkoušel.“ Pokrčil rameny. „Cože? Co když se jim něco stane?“ Ty jeden starej senilní dědku. „Máš pravdu jsem starej jako tyhle hory, ale zpochybňovat někoho na mojí úrovni je drzost. Nevěříš starým předkům?“ Tohle si nenechám líbit! „Zase se mi šťouráte v myšlenkách? Kdo je potom drzej? Máte vůbec nějaký svědomí. Nabourávat se lidem do hlavy není nic na co by jste měl bejt pyšnej. Pche.“ Tahle dáma se toho nebojí, ať je jejím osudem kdokoliv nebude to mít lehké. Zkonstatuji sám pro sebe a čekám, až rituál skončí. Podle prastaré knihy by to nemělo dlouho trvat. Nejdřív jsem si myslel,že se to nepodaří, ale změnil jsem názor, když se kouř prostřídal v barvách duhy. Vše je na svých místech. 

 

Eldaleon:

Od narození se mnou zacházeli jako s odpadem, ale tomu je teď konec! Kontroloval jsem muže a jejich nedostačující zbroj a výcvik. Tohle nebude snadné, ale já si poradím. Znovu si přeměřuji pohledem každého z nich a doufám, že můj tvrdý a rychlí trénink je dokáže vyškolit. Ti, kteří to nezvládnou zemřou přímo na cvičišti. Odkašlu si, abych na ně promluvil. „Rád bych jako váš nový velící řekl pár slov. Během následujících dnů vás čeká peklo!“ Úsměv, který jsem měl na tváři se ještě víc rozšířil. „Kdo nezvládne tempo bude potrestán. Pokud zklamete dvakrát jste mrtví! Rozuměli jste?“ Praštím tvrdou rákoskou do stolu a nechám je nahnat na cvičiště.

Den končil a noc měla teprve začít. „Tak se mi to líbí. Pokračujte!“ Pozoruju vyčerpané a špinavé muže. Dobře jsem věděl, že mě Ziel sleduje a nenechal jsem nic náhodě. Ti muži byli na moji stráně od samého začátku, než jsem se dostal dovnitř. Drell byl proti mě amatér, když se nechal tak snadno odhalit a pověsit. Já budu chytřejší a mazanější.  Znovu se zaměřím na některé muže a přesně vím k čemu se mi budou v budoucnu hodit. Odešel jsem do svého nového pokoje a nechal je pokračovat. Ráno bude rozhodující.

 

Finriel a Arian:

„Jak ještě daleko?“ Byla to po dlouhé době první věta, kterou jsem se odvážil Arianovy říct. Jeho rychlá chůze i přes řídký vzduch nezpomalovala, za to já na to nebyl zvyklí a byl čím dál víc pozadu. Arian se na mě otočil a zastavil. „Odpočineme si. Čeká nás ještě asi půl hodina chůze směrem dolů.“ Byl jsem rád, že to budu mít za sebou, když Arian dodal. „A pak se to stočí a projdeme zbytek pohoří, kde nás to navede nahoru k velké skále, kde budou tajné dveře.“ Arian zašátral ve svém balíčku, který si sbalil na cestu a vyndal divně zatočený klíč. „Naštěstí mám náhradní klíč. Vyrobili se jen tři. Do tábora dorazíme brzo ráno.“ Dodal a schoval ho zpátky. Nikdy jsem nic takového neviděl, ale bylo mi jasné, že jen vyvolení mohli mít v rukou něco takového. Ariánův výcvik musel být prvotřídní, už od dětství. Tohle místo znal a každou chvíli rukou přejel po nějaké prasklině. „Co jste zač? Řekneš mi to konečně?“ Arian vstal a oprášil si kalhoty. Vyndal láhev s vodou a trochu se napil. „Helenin syn je za tou horou. To ti musí zatím stačit. Určitě jsi pochopil, že se snažíme něco změnit.“ Finriel přikývnul a taky se postavil na nohy. „Půjdeme.“ Řekl a sám šel jako první. Po nějaké době se vzduch změnil a mohli jsme volněji dýchat. Skála ustála výbuch bez ujmi a nechala nás vstoupit.

„Myslím, že jsme na konci.“ Dostanu se ke zdi a čekám na Ariana. Vloží klíč do ukryté díry. Vůbec jsem si jí nevšiml a odemkne zamaskované dveře. Finriel si utřel zpocené čelo a vyfoukl obláček prachu, když spatřil schodiště, pod kterým jsme stáli. „Myslím, že to nedám.“ Finriel se opřel o skálu, která ho příjemně ochladila. „Dáme si pauzu. Ty schody je lepší vylézt naráz.“ Věděl jsem, že někde tam nahoře je Mari, kdybych mohl, tak se rozeběhnu a nezastauju ani na vteřinu, ale odpočinek byl taky důležitý. Lepší, než se skutálet dolů ze schodiště. Pomyslím si a taky nabírám sílu.

p.s

Zrodil se nový den, kdy se slunce probouzelo a Arian společně s Finrielem stoupali po schodech. O něco dál se Ren snažil vyrovnat s bolestí. Mel držela jeho ruku a cítila každý jeho nádech.

Eldaleon se odebral na cvičiště, aby věděl kdo bude v jeho nové jednotce.

Zielovi plány se pomalu, ale jistě plní. Co bude následovat?