Můj Boss (Je ledovec) 41.díl

Dan a Diana:

Konečně se v mém náručí uklidnila. Docela mě to vyděsilo.  Diana vlastně  byla vždycky odhodlaná a silná žena, která nechtěla od nikoho pomoc spíš to bylo obráceně ale měl jsem šanci vidět i za tu její pevnou skořápku co si okolo sebe vytvořila. Konejším jí a hladím po zádech. Přestala se třást a uvolnila stisk, kdy mi nehty zarývala do zad. „Proč se to muselo stát zrovna mě?“ Dívala se na mě těma svýma uplakanýma očima a já se sklonil a zlehka jí políbil. „Protože jsi sama. Proč mi nedáš šanci?“ Zeptám se blízko jejich úst, které byli tak lákavé. Musel jsem se odtáhnout, abych neuděl nějako blbost. Diana byla momentálně zranitelná a kdybych to nebyl já, tak by toho každý zneužil. Neodpověděla, ale já věděl, že je to vyčerpáním. Popostrčím jí ke dveřím od ložnice. „Běž se prospat. Já zatím uklidím.“ Nechal jsem se do toho pěkně uvrtat.

Diana nechala pootevřené dveře. Musela se sama bát, když Isabela odešla. Pro mě to začínalo být pokušení, když jsem viděl, jak jí sjela přikrývka a odhalila její světlou pokožku, když si povytáhla tričko. Křivky jejího těla mě k sobě zvali, ale já se snažil domýt nádobí a pak rychle vypadnout. Začínalo to být nebezpečný a já se celý rozpálil. Nejraději bych ze sebe taky něco sundal a lehnul si na její postel. Chtěl jsem odejít, když na stole cinknul mobil. Mohlo to být něco důležitého, tak jsem si to přečetl. Otevřel jsem to a div mi mobil nevypadl z ruky. Následně ho pevně sevřu, až ho skoro rozdrtím. „Ty sprostý svině.“ Musel jsem to říct nahlas, když jsem četl jednu zprávu za druhou.  „Kreténe tohle se píše ženský.“ Smažu další zprávu s oplzlým návrhem. Hlavně, že do kanceláře poslali kytky. „S tímhle předsedou už se neuvidíme. Pá pá.“ Zamával jsem na mobil a v duchu roztrhal smlouvu, kterou jsem naštěstí ještě nepodepsal.    

Patrik:

Jak mi mohla něco takového říct a pak utéct? Copak neviděla jak to mezi námi jiskřilo. Nemohl jsem se ani přiblížit jinak bych dostal ránu. Skoro mi vyletělo srdce z hrudi. Byla jediná osoba, které se to po letech podařilo. O to víc jsem byl naštvaný, když vím s kým je právě teď. Nevím proč jsem jí pronásledoval, až domů. Něco mi říkalo, že nemůže zůstat bez dozoru a měl jsem o ní strach. Jakmile vstoupila do výtahu oslovil jsem ostrahu. Přesně jak jsem si myslel Richard Zeng byl doma. Rychle vypadnu z toho prokletého domu. Nechci je vidět spolu. Vlastně si vybrala sama. Hodila mě do náruče jiné ženy.

Dostanu se zpátky k firmě. Projdu hlavním vchodem se speciální kartou, kde mi hlídač zasalutuje. Zastavím se u něj. „Dáte si kafe? Vypadáte, že ho potřebujete.“ Za ty roky co jsme se míjeli dokázal odhadnout moji náladu. „Rád Tome.“ Příjmu horké kafe ve starém hrnku od starého hlídače. Přesně takový si pamatuju z dětství, asi proto se tady cítím jako doma.    

Byl tu se mnou od začátku a jako jediný mě dokázal svým rozhovorem utěšit a nebo nasměrovat správným směrem. „Jste tady, když vás potřebuju.“ Poplácá mě po rameni. „Život je těžký mladý pane. Vzpomínám si jak složité to bylo před lety v mém životě a pak jste do něj vstoupil a dal mi práci. Já, který si myslel, že zemřu hlady na ulici. Vždycky tady pro vás budu. Mám co oplácet mladý pane.“ Pořád mě tak oslovoval a nedokázal jsem ho přesvědčit, aby mi říkal Patriku. Trochu se mi ulevilo a tak, aniž bych to měl v plánu vysypal jsem ze sebe celý příběh. Tom si sundal čepici a poškrábal se na plešaté hlavě. „Já bych si vybral firmu.“ Řekl Tom bez zaváhání a chtěl jsem  k tomu říct. že srdci neporučíš, ale nenechal mě.

„Jste tak netrpělivý. Ještě jsem neskončil. Vybral bych si firmu, ale jen na oko. Vždycky z toho můžete vycouvat. Zatím stačí, že se sejdete a vyprovokujete tím tu vaši sekretářku. Vemte jí sebou, ať vás vidí. Pokud něco cítí dlouho to nevydrží. Víte mladý pane, co dokáže žárlivost? To je mrška co vás nahlodá a jen tak nepustí.“ Přesně to jsem cítil dnes odpoledne. „Děkuju za kafe půjdu nahoru. Mám práci.“ Výtah zastavil nahoře v patře a já rovnou našel Korelovo číslo a vytočil ho. Bezmyšlenkovitě jsem si sjednal první rande s jeho dcerou, aniž bych byl  plně připraven čelit realitě.

Korel:

Hra na kočku a myš začíná.