Řetěz moci Irián 61. díl

 Z důvodu dělání podzimního úklidu všude plus zahrádka, zahrada a pavučiny si nejsem jista zda bude příští víkend nějaký dílek. 

Řetěz moci Irián 61. díl

Arian a Finriel:

Konečně jsme se dostali, až nahoru. Dýchám zhluboka, aby ten výšlap se mnou neseknut. Zatím co Arian se po něčem rozhlížel a vůbec nevypadal unaveně. „Já to šel po několikáté a navíc každý den trénuju a běhám.“ Podíval se na mě a zkonstatoval, že mám blbou fyzičku. Ono sedět na trůně a rozhodovat o kilech papírů a lejster za den se musí něco obětovat. Vlastně, když jsem našel Helen byla to po dlouhé době první vyjížďka za hradby města, abych si odpočinul nejen od papírování a zákonů, ale i od toho jak se mě pořád snažili oženit s nějakou šlechtičnou.  Nakonec jsem do toho spadnul a jak rád, když to byla Helen. Vlastně mi vůbec nevadilo, že netuším, kdo to je. Hlavně, že mě měla ráda. Stvrdil jsem si to, když mi během těch pár hodin chyběla jako bych jí neviděl celou věčnost. Dýchání se mi zlepšovalo, když mě vyděsil maskovaný muž. „Takhle to tady hlídáš?“ Vykřikl Arian na muže, který ho okamžitě objal, když poznal kdo před ním stojí. „Já myslel, že už tě neuvidím. Chlapy říkali, že tě chytili, ale ta dáma co přišla s nima  tvrdila, že se z toho dostaneš. Neoblomně stála na svém a bouchala se do hrudi, že prý by to věděla. Pak se prohnala jeskyní a čeká, až skončí rituál.“ Musel jsem vstřebat všechny nové informace a to se náš příchod dělil jen o pár dnů. „Rituál? Ril někoho uřknul?“ Nedávalo mi to smysl, když jsme vycházeli z jeskyně, kde byl Nerik.

„Mari měla pravdu. Jak se ti podařilo utéct?“ Vylítlo Nerikovi z pusy první co ho napadlo, když mě uviděl. „To je na dlouho, ale potřebuju mluvit s Renem. Nadešel čas, abychom zaútočili.“ Šel jsem za Arianem, aniž by se někdo ptal co tady dělám. Mluvili o Renovi a já věděl, že Helen bude mít radost, až zjistí, že je v pořádku a může se k ní vrátit. Jen jsem měl takové tušení, že toho vím dost málo. Mluvili o útoku, ale nevěděl jsem na koho. Držel jsem se za Arianem a prošel malým svahem a uviděl chajdy. Nikdo v nich nebyl ani nás nevítal. Bylo tu pusto, než jsme se dostali kousek dál a viděli postávat lidi v záplatovaném oblečení, které na nich sotva drželo. Vypadali jako žebráci co se skrývají před vojáky v této nehostinné hoře, když jsem si všiml několika dětí. Hráli si s upletenými hračkami a nebo s vyřezávanými postavičkami ze dřeva a smáli se, hašteřili a nutili ostatní k úsměvu.

Arian všechny zdravil a malý dav se rozestoupil, aby nás pustil dopředu, kde byla žena a nějaký starý muž. Jeho hadry vypadaly ještě hůř, ale něco v něm mi naznačovalo, že to bude někdo důležitý. „Kde je Ren? O co se tady pokoušíš Rile?“ Zeptal se toho starce a žena mu vřítila do náruče, div ho neudusila, jak pevně Ariana sevřela. „Jsi zpátky. Jsi zpátky.“ Vykřikovala a rychle se odtáhla, aby zkontrolovala, jestli mu něco není. „Jsem v pořádku, ale nemáme moc času. Pokud se nedostaneme do města vše bude ztraceno.“ Starý muž se napřímil a řekl. „Ren je uvnitř a dokud nevyjde nikdo nesmí dovnitř.“ Zadíval jsem se na barevný kouř vycházející z domku a chtěl okamžitě zasáhnout, když mě Mari zadržela. „Nesmíš. Mel se o něj stará. Určitě budou v pořádku.“ Přikývnu a nechám mluvit Rila. „Ren to musí podstoupit jinak by nemohl čelit svému osudu.“ Starý muž se na mě zadíval. „Finriel Nariánský. Ty jsi tu z boží vůle Iriánu. Nevíš nic o svojí ženě ani jejím synovi, ale stejně za ně bojuješ. Jejich úkol není jednoduchý, ale s tvojí pomoci by se mohl stát zázrak pokud to Ren zvládne. Božstvo tvrdí, že je vše napsáno v osudu, ale já si myslím, že si každý může zvolit jaký jeho osud bude a kam směřuje.“ To musí být jeden z proroků žijící bez začátku a konce. „Přesně tak Finrieli. Tvoje kroky mířili, až ke mě, abych ti mohl nabídnout dvě cesty.“ Ril nakreslil do vzduchu několik čar, kde se objevili dva obláčky. V jednom se zobrazila Helen a v druhém město Narián. „Musíš si vybrat koho budeš chránit. Iriánský zvěd se dostal přes poušť a zjistil, že není tak pustá jak si celou dobu mysleli. Útok Iriánu na Narián nebude dlouho trvat. Nový vůdce Iriánu se chce máchat v krvi a dobýt nové území co nejdřív. Druhá možnost je, že zůstaneš po boku Helen a jejího syna Rena, abys chránil jejich životy jinak by jsi mohl o oba přijít. Čemu z toho dáš přednost?“ Ril mě propaloval pohledem, až do morku kostí a snažil se číst v mém srdci. „Já nechci obětovat nikoho. Než ,abych musel čelit válce zem předám a zůstanu po boku Helen, když se mě Irián ptal bezpodmínečně jsem řekl, že svou ženu ochráním za cenu svého života a to chci dodržet. Narián se nevzdá ani beze mě. Jsou to lidé, kteří věří ve své schopnosti a nenechají se utiskovat ani ovládat. Za roky, kdy jsme žili odděleně od Iriánu se pouta stmelila. „Pokud se stalo něco zlého i bez mého rozkazu se lidi sjednotili a dokázali nemožné. Věřím ve svůj lid.“

Čistá duše, která spravedlivě rozděluje a panuje. Nedivím se, že zrovna on se stal vyvoleným mužem pro královnu Iriánskou. Sám nevěděl, kdo jsou a přesto pevně stál na jejich straně, aniž by zaváhal nebo něčeho litoval. „Jsi muž svého slova a pán svého osudu. S takovou se neztratíš.“ Z domku vylítlo oslnivé světlo, kdy si všichni museli zakrýt oči, když je otevřely na zápraží stál muž, kterého podpírala mladá žena.

To musí být Ren. Finriel si prohlížel svého adoptovaného syna a musel uznat, že je stejný jako Helen. Upřímnost z něj sálala a něco zvláštního ho obklopovalo. Jakási aura dobra, která prosakovala z jeho samotného.

Elda:

„Můj pane Zieli. Jednotky jsou připraveny. Celý oddíl bude oddaně sloužit, až do poslední minuty.“ Věděl jsem jak těžký trénink absolvovali muži a několik jich dokonce zemřelo. Elda byl nemilosrdný stejně jako já a nedovolil nikomu přežít pokud za to nestál. „Brzo zaútočíme Eldo.“ Pročítal jsem si zprávu od jednoho špeha a nestačil se divit. „A na koho zaútočíme? Potřebuji připravit výstroj, zbraně a zásoby.“

„Narián.“ Zielův škleb se ještě víc rozšířil.