Řetěz moci Irián .62 díl

 

Řetěz moci Irián .62 díl 

Elda:

Netušil jsem, že si vybere Narián. Mohlo by to skončit dost tragicky pokud nepřipravíme na cestu dost vody a silná zvířata, aby vydržela pochod pouští. Místo se nacházelo na opačné straně rozpálené suché planiny. Jak se tam chce Ziel dostat? Jen cestou by jsme mohli přijít o polovinu oddílu a co zásoby? Zkontroloval jsem zápisky po předchozím veliteli a viděl kolik má město vozů a zásob. Oboje se dost snížilo a náhrady nejsou. Lidé neměli dost ani pro sebe, ale Ziel si přesto hodoval každý den na mase a drahém víně. Možná by mohli nějaké vyrobit, ale většina řemeslníku seděla ve vězení a nebo už byla jejich těla pohřbena. Možná to není dobrý nápad útočit, když nejsme připraveni. Taky by to znamenalo okamžitý útok na Narián, aby se naše vojsko mohlo najíst. Pochybuju že toho budeme mít dostatek na delší boj. Poušť nenabízela nic co by nám mohlo pomoci přežít. Čekal jsem, že se mi dostane slávy a zastíním Ziela, ale nakonec bych mohl dřív umřít.

Procházím sklad a kontroluji stav brnění a zbraní, když si mě nechá Ziel zavolat. „Jsem zde pane.“ Ziel ležel na měkkých polštářích a nechal se krmit otrokyněmi. Jejich holá  záda nesly známky bičování. „Tak tady jsi. Chci, aby jste vyrazili.“ Zůstanu nehnutě stát a rozmýšlím si slova, abych ho nenaštval. „Pane Zieli pokud se ukvapíme mohlo by to skončit prohrou. Útočit na neprozkoumané území, kde léta nikdo nebyl potřebuje větší přípravy.“ Pokloním se a pěstí si poklepu na hruď na znamení věrnosti. „Hleď.“ Ziel vstal a přešel k velkému stolu, kde leželo několik papíru. Přijdu blíž a uvidím mapu. „To je…“ Díval jsem se na přesný nákres Nariánu včetně míst kudy se dá dostat do města. „Tohle si přečti.“ Ziel po mě hodil svitek. Zaznamenávaly se do nich informace během výzvěd. Odšpuntuji tubus a začtu se. „Jak je to možné?“ Vydechnu, když si kousek přečtu. Místo odpovědi mě čekal rozkaz. „Zítra vyrazíte dobít Narián!“ Ziel se začal smát a mě přeběhl mráz po celém těle. Opravdu je to nebezpečný muž, když kolem sebe máchnul bičem. 

 

Helen:

Fin s Arianem to schytají, až se vrátí. Tohle mi neměli dělat. Měli mě vzít sebou. Musím ochránit syna stůj co stůj. Zielovi  se nemůže postavit sám. Mohli by jsme se vrátit do Nariánu a v klidu žít a vládnout. Povzdechnu si a podívám se ven.  Ty stráže vycvičil opravdu dobře. Bedlivě hlídají vchod i okna a to jsem si myslela, že se vydám za nima. Vyjdu ven a okamžitě se odněkud ukáže Urga. „Potřebujete něco má paní?“ Ano! Chci Fina. Rena a Ariana zpátky. Chci se vrátit do klidného Nariánu. Místo toho řeknu. „Ještě se nevrátili?“ Při těch slovech se trochu ošil. „Musíte být trpělivá. Jakmile se něco dozvíme okamžitě vám dáme vědět.“ Paní Helen byla smutná a já vím, že tu nechtěla zůstat. Nejraději by se rozběhla na pomoc. „Bojím se o ně. Nechci už o nikoho přijít.“ Objala se rukama a dívala se do dálky. „Pan Fin i ten mladík budou v pořádku. Cítím to.“ Nevím proč, ale ta slova mě uklidnila a hřála u srdce. Urga byl zvláštní, ale dokázal s přehledem odhadnout povahu lidí. „Běžte dovnitř ochladilo se.“ Zažene mě do domu.

 

Urga:

Musíme vás chránit za každou cenu. Pan Fin věřil, že vašeho syna přivede a já mu plně důvěřuji. Právě proto mě nechal s vámi má paní. „Nepřetržitě hlídejte dům a okolí. Musím si něco ověřit.“ Nechám ostatní muže na stráži a snažím se nepozorovaně dostat k tunelu. Kouknu se na jednoho bezdomovce, který drží hlídku. Zavrtí hlavou. Pořád se neukázali. Kam to vede? Bylo by možné, že cesta tam trvala několik hodin? Nikdy jsem neviděl tunel, který by byl tak dlouhý. Konstrukce musela být pevná a propracovaná do nejmenšího detailu, když se to nezřítilo ani po výbuchu. Tahle stavba musela mít důvod. Nikdo z nás netušil kdo je paní Helen, ale podle jejího vystupování to nebude obyčejná žena z lidu. Od chvíle co zmizeli v tunelu se snažím získat informace o situaci v Iriánu. Lidé se bojí. Nemluví ani moc nevychází ze svých domovů. Co se tady vlastně stalo? Všude cítím beznaděj 

Ril:

„Myslím, že to skončilo. Jak je mu?“ Mel se snažila Rena podepřít, ale sama byla dost vyčerpaná z cesty a ještě se dostala do toho dýmu, který jí bral sílu. Udělala ještě krok a omdlela. Zachytil jsem jí na poslední chvíli a o Rena se postaral Finriel. „Držím tě chlapče.“