POVÍDKYODKAT

Můj Boss (Je ledovec) 42.díl Korel: „Dobrá, Souhlasím, že se sejdeme a přivedu svoji dceru. Připravím místo a zaplatím oběd, ale pod jednou podmínkou.“ Chvilku bylo ticho, než Patrik odpověděl. „Dobře. Co budete chtít?“ Přeci jenom si diktuje podmínky, o kterých není ve smlouvě ani řádek. „Není to nic co by jste nevládl. Musíte sebou vzít svoji sekretářku, ať si mám taky s kým povídat. Platí?“ Měl bych vzít Sylvii. Je pro obchodní obědy stvořená a pohybuje se víc ve společnosti. Sám jsem věděl, že je to výmluva, protože nechci, aby to Isabela viděla. „Dobře. To nebude problém.“ Přikývnu, když se Korel ozve. „Budu se těšit. Musíme toho s Isabelou dost dohnat.“ A zavěsil.   Mělo by to dopadnout podle plánu, jestli se nestane nic neočekávaného. Mám to promyšlené do posledního puntíku. Procházel jsem si zprávu od špióna a přitom se usmíval, jak snadno mi vše spadne do klína. Tak oni se mají rádi. Měl bych se snažit, aby to vypadalo přirozeně, než mi sežerou návnadu a ne...

 Zdravím. Pořád jsem nachcípaná, ale po 4 týdnech se to zlepšilo. Už by to mohlo táhnout do pekel i s tou rýmou. Na noťasu mám momentálně trochu rozbitou klávesnici, takže psát je obtížné. Pokud mi příjdou správné čudlíky a půjdou zacvaknout brzo zas napíšu, ale pokud to budu muset dát opravit někam, tak budu zas v offu na blogu. Stejně to moc lidí nečte a já pořád blbnu s chybama :D jen si u toho sama relaxuju :) když už mám dnes ty narozeniny. Chystám se na úpravu rozcestníku v sfku a pokud možno doplnění menších nesrovnalostí z updatů, vždy je toho tam tak málo, že psát malý článek se mi ani nechce, tak to dopřidám průběžně při změně. Pokud noťas opravíme. Tka pěkné čtení.