Okno za mřížemi 14.díl

Tom:

Zrovna jsem byl blízko opuštěné silnice, když se okolo prohnala dodávka. Ty chlapy na korbě dobře znám a vím, že není dobré si s nimi něco začínat. Vrátím se zpátky a naházím na sebe hadry po starém bláznovi co tady bydlel předtím. Pan Mark to občas dělal, aby vytvořil dojem, že je stále tady. Sice nevíme, jak se mu podařilo dostat z něj smlouvu, ale určitě to bylo dost výhodné pro obě strany. Nikdo nevěděl o prodeji a nastěhování nových lidí. Pan Mark to měl skvěle promyšlené a já ho za to obdivoval, vždycky dokázal překvapit a nenechal nic náhodě. Dokonce i pro nákupy jezdil o několik městeček dál, jen aby zůstalo vše skryto zvědavcům. Párkrát takhle vyděsil děti, které se vsadili a snažili se dostat na pozemek a to místní lidi utvrdilo v tom, aby se k domu nepřibližovali.

Narazil jsem si paruku na hlavu a spěchal blíž k domu, abych provedl útok. Nachystali jsme několik pastí a taky mechanizmus, který se spustil, když šlápli na určitou část pozemku. Nevím, kde se to pan Mark naučil, ale fungovalo to skvěle. Obejdu dům, abych se dostal před ně. Věřím, že mamka si něčeho všimne a schová se s Janou do bezpečného úkrytu pod podlahou. „Vypadněte!“ zařvu na ně změněným hlasem a ukážu se v celé své otrhané kráse. „Dědku uhni a nepřekážej nebo ti z toho tady uděláme cedník.“ Muži seskákali z dodávky a vytáhli nože. „Když se sem dostanete.“ Řeknu mírně a šlápnu na spouštěcí mechanizmus. Dívám se na jejich překvapené tváře, když spadne první do díry. „Ty vejce budou starý.“ Zvolám, když se začne šířit smrad zkažených vajec. Ostatní si zacpou nos a jdou blíž, což neměli dělat. Další past byla hned vedle, kde byl naložený hnůj. „Kdo se nám to tu válí ve sračkách? Ty a ty a ty taky.“ Směju se a řvu na celé kolo, aby mě mamka slyšela a včas stihla uložit ženské šaty a schovat se.  Věděl jsem, že při takovém počtu se určitě jeden nebo dva vyhnou pastím a dostanou se do domu. Uhnu, když se aktivoval katapult a vystřelil rajčata a zbytky shnilé zeleniny. „Hoši, myslím, že se budete muset pořádně vykoupat.“

„Je to blázen!“ Křikl jeden z mužů a couvnul. Přesně ke stromu, kde byla umístěná palice. Ozvalo se prásk, když šlápnul, kam neměl a rýsoval se mu monokl. „Za tohle zaplatíš.“ Další se dostal, až ke mě a chytil mě pod krkem. Udělal jsem prsklej výraz a dvěma prsty ho šťouchnul do očí. „Mě nechytíte, až naprší a uschne.“ Vypláznu jazyk a zakoulím očima. Zdrhnu do lesíku, kam se bojí i hajný a čekám, až prolezou dům a  vypadnou. Měl jsem trochu strach, ale vím, že to mamka zvládne. Z vyvýšeniny pozoruju, jak se poskládají do dodávky. Pro jistotu je spočítám a vrátím se dolů.

Krast:

Otočím se v křesle a podívám se na muže, které jsem poslal pro mou nevlastní dceru. „Co to má znamenat?“ Sjedu je pohledem. Pěkně jednoho po druhém a nestačím se divit. První byl celý zřejmě od cementu a začínal pomalu tvrdnout. Hned vedle něj se pýřil někdo obalený v peří a ten puch co se od něj linul. Další tři vypadali jako vyválený v hnoji a taky, tak smrděli. Ty co stáli vzadu nestáli ani za to, abych je nějak komentoval. Šašci jedny barevní. „Kde jí máte?“

„Pane oni nás přemohli.  Nemohli jsme nic dělat jenom se bránit. V domě určitě nebyla žena. To můžu potvrdit. Prý tam žije nějaký cvok co na všechny útočí a pronásleduje je.“ Kopnul jsem toho blbce do nohy a pořádně ho chytnul za pačesy. „Takže místo tlupy vás přemohl jeden blázen? To myslíte vážně? Měl bych si najmout jeho místo vás!“ Pan Krast nás seřval a nechal potrestat. Rány holí nás boleli, ale očividně měl po tom výprasku lepší náladu.

Tom, Marta a Jana:

„Mami? Už jsou pryč. Není vám nic?“ Odklopím poklop a nejdřív vyjde mamka a za ní rozklepaná Jana. „Zase je v šoku. Hajzlové jedny mizerný.“ Mamka pohladí Janu a  podívá se po pokoji a spráskne ruce. „Nenechali kámen na kameni.“ Zkonstatovala, když viděla rozházenou postel a roztrhnou peřinu. Vyházená skříň a  knihy z knihovny na zemi, jako by se tam mohl vejít člověk. „Ani jsem nedýchala, když padaly věci a duněly o podlahu. Jana se celá klepe a já mám sto chutí vzít vařečku a došlápnout si na ně!“