Vzkaz

 Pár řádku, než budu mít chuť napsat povídku. 

VZKAZ 

Vrať čas, kdy ležela jsi mi v náručí,

prázdné ruce mi teď nestačí,

kdo v našem vztahu byl rozhodčí?

Vzpomínka na tebe, srdce se mi zamračí.

 

Z rukou tě vytrhl vítr silný,

nese tě nahoru k mrakům,

nebyl jsem dostatečně rychlí,

teď konkuruješ okřídleným ptákům.

 

Chtěl jsem ti přečíst ty řádky,

z očí papírek v dáli mizí,

čas s tebou byl, tak krátký,

najednou jsi někdo cizí.

 

Tvůj vzkaz mi přistál na dlani.

Hodně se tím pozmění.

Srdce mi tluče v domnění.

Z opětovného setkání.

 

Píšu odpověď a nechám lístek větrem unášet.

Naše místo, stejný čas, slyším v dálce tvůj sametový hlas.