Okno za mřížemi 15.díl

 Ta příprava na zimu mě zase dostává. Co jsem toho vyplela, posekala  a pořezala větviček na keřích. Zítra sekám trávu a tak dále... Tu je aspoň dílek :) a včera jsem si udělala alergickou reakci na rukou od asi nějaké kytky, ale už to po prášku zase zmizlo :D

 

Mark a Oliver : 

Oliver vzal do ruky svářečku a okamžitě jí podpalil. Bylo mu jedno, že je mi čím dám větší vedro a znovu se začala hmota pálit. Smrad mnou prosákl snad, až do mozku, kdy jsem nebyl schopen uvažovat a nechal ho dělat svou práci. Pak jsem uslyšel takové ssss jak s toho uniká pára, pak následné lup jak se to vypouklo a maska sjela dolů skoro sama. „Vidíš. Mám to vyzkoušený.“ Zavřel svářečku a v rukou přehazoval horkou masku držící podivuhodný tvar mého rozteklého obličeje. Docela by mě zajímalo, jestli ten, na kom to zkoušel přežil nebo ho ufritoval jako hranolky. Možná museli volat i hasiče, ale to se nedovím.  Obličej i krk jsem měl propocený a cítil jsem se jako by mi někdo serval druhý obličej z toho původního. Tu tíhu bych déle nesnesl. Oliver zašel někam dozadu a pořád si pobrukovat. To dělal, když se mu něco ohromě povedlo, ale většinou se to pak někde posralo.

„Dáme si kávičku. Musím nabrat sílu, než se to vyrobí.“ Dodal a někde v rohu zapnul něco jako kávovar, ale dle toho, jak to vypadalo to opět upravil pro svoji maximální spokojenost a potřebu. Mě spíš zaujal čoud, který vycházel z poza závěsu, kam předtím odnesl odlitek. „Jak dlouho to bude trvat?“ Zeptám se opatrně a chtěl jsem dodat, než to lehne popelemm, ale neodvážil jsem se to říct. Oliver se podíval na hodinky. „Asi dvě hodinky. Musím jich vyrobit několik. Zapoměl jsem ti říct, že po deseti dnech se to začíná kazit a pomalu se to loupe. Jak si jí nasadíš a potíš se dochází k rozkladu, ale neboj se pořád na tom pracuju a ladím to. “Jo, tak tohle je přesně celej Oliver. Pokud něco vymyslí, vždycky je někde zakopaná chyba.

 

Dostal jsem od Olivera výbornou kávu a čekal co s toho nakonec vyleze. Docela se nakonec rozpovídal. „Víš. Poprvé mě to napadlo při opravě figuríny. Pořád se mi nedařilo docílit vláčnosti normální kůže a tak jsem se dal do práce a po týdnu byla hmota na světě. Teda první špatná várka to uznávám. Prakticky by se to dalo využít jako universální lepidlo, který povolilo, až ředidlem. Pobíhal jsem tady s nalepeným kýblem na ruce a jak mě to nenapadalo, tak se nabalovalo víc věcí. Dokonce jsem za sebou táhnul deštník. Docela mě to rozhodilo a když jsem vše odlepil začal jsem to upravovat dokud nevzniklo tohle.“ Oliver zalezl dozadu a vrátil se s maskou.  Můj čas začínal být napjatý a já věděl, že se musím urychleně vrátit. Oliver bydlel daleko na samotě, aby neohrožoval nikoho svými vynálezy a zlepšováky.

 

„Vypadá dobře, že?“ Ukazoval mi obličej, který jsem vůbec nepoznával. „To koukáš viď a teď jí nasadíme. Musíš se to naučit sám. Já tam s tebou nebudu nemohu opustit svojí dílnu.“ Opatrně jsem vlezl do své nové kůže. Byl to tak divný pocit, než to do sebe všechno zacvaklo. Seděla perfektně. Oliver mě postavil před zrcadlo a já se prstem zlehka dotknul hmoty tvořící nový obličej. Na omak byla trošku drsnější jako by mi začínalo růst strniště a přitom vláčná. Dokonce i trochu teplá. „Teda Olivere. Tohle bych do tebe neřekl. To je prostě unikátní.“ Oliver se nafoukl jako malý krocan a začal se nakrucovat. „Příště to bude ještě lepší.“ Dodal a já se s ním pomalu loučil, když mi opatrně zabalil masky a já si tu původní nechal na sobě. Nemohu riskovat, že by mě někdo viděl v pravé podobě. Přesně o to šlo. Mark Holter se prostě vypařil.    

 

V domě:

Pořád se snažím hlídat dům a celý pozemek, ale je to na mě náročný. Znovu nastavím všechny pasti na zahradě a nechám vybouchnout kupku hnoje, aby se nikdo pro výstrahu ani nepřibližoval. Posledně, když jsem šel do města se to docela rozneslo a každý se naší oblasti vyhnul obloukem. Mamka mi začala podstrojovat, ale o to víc bych se někde zašil a usnul, takže odmítám žrát jako prase a sleduju okolí. Po tom nájezdu se neukázali. Po Markovi jako by se slehla zem, ale já věděl, že někde bude. Nikdy by to nevzdal.