Řetěz moci Irián 67.díl

Zdravím a moc se omlouvám za útlum na blogu. Asi tři týdny mám super rýmu s kašlem a bolesti hlavy, takže jsem ráda, že dejchám. Synovec opět nezklamal a nakazil mě něčím s čím on byl za 2 dny hotovej a já se v tom pěkně babrám. Na blogu jsem zatím za pomoci Mylittlepony upravila článek o podsvětí a dál budeme pokračovat s pevností atd.. Víte ono je to hned vidět, když se na to někdo mrkne jinýma očima, sice se nezlikvidoval můj strašnej pravopis, ale za to je to trochu přepsaný a vyjasněný nesrovnalosti, který tam byli od samého začátku, takže podsvětí aktualizováno.

Pak tady pro vás mám kousek čteniho, ale nezabíjejte mě moc jsem tomu s dějem nedala pořád mi ještě není okej ani ven nejdu rovnou kašlu jako hřmotný chrchlák a musím zas domů do tepla.    

Řetěz moci Irián 67.díl

 

Ziel :

Elda poslal jednu zprávu hned druhý den co vyrazil s vojskem dobít Narián a od té doby jsem se nových zpráv nedočkal, ač museli dorazit minimálně do poloviny cesty. Začínám si opět vybíjet špatnou náladu na sloužících, které zbičuji a nechám zavřít. Měl jsem jet sám a velet v čele armády, abych uspokojil krvelačnost, která se dostávala na povrch. Určitě se zastavili na okraji a dali si pauzu, protože je nemá, kdo komandovat.  Klepnu si bičíkem do ruky a cítím, jak se jeho moc zvětšila po spojení dvou přívěsků květiny v jednu, která se mi pohupovala na hrudi. Znovu přejdu od trůnu k mapě za závěsem, kterou jsem nechal pověsit na zeď a studuji velký kus území Nariánu. Nechal jsem poslat vyzvědače i na druhý okraj pouště, abych měl přehled a nepřekvapilo nás něco nečekaného. Elda dostane nový úkol pokud se vrátí s vítězstvím.

Pokud to nezvládne, tak ho osobně  nechám roztrhat na kusy. V Drelovi jsem se tolik spletl, ale Elda měl naprosto jiné myšlení a uměl si to představit před sebou. To, že nechal upravit zbroj a vozy, než se vydal na cestu ukázalo,  jak se rozhoduje a uvažuje o několik kroků dopředu.

Zastrčím bičík za opasek a přejedu prsty po neznámém území, které se musí dokreslit do mapy, až bude moje. Pokud se poušť měnila na pastviny, tak nebude problém kamkoliv dostat vojsko a zaútočit a nebo si něco přivlastnit. „Chci víno a něco k zakousnutí.“ Okamžitě se přicourá služebná, které se nalitý pohár třese na tácu. Obratně ho vezmu a pošlu jí zpátky, aby přinesla ovoce.

Vrátila se a já ji chytil a posadil si jí do klína. „Nakrm mě.“ Třásla se strachem a já ten její děs v očích miloval. Trochu jsem se rozvášnil a zmáčknul jí ňadro v přiléhavé uniformě služebné. Vypískla jako myš zahnaná do kouta a kulička hroznového vína se skutálela na zem. Snažila se mě odstrčit, ale to se jí nepovedlo. Zajel jsem rukou do výstřihu a zmáčkl tvrději. „Dej mi pomeranč. " Roztřeseně mi dala do úst kousek pomeranče a šťáva jí sjížděla po prstu, který jsem olízl a zkousnul. „Tvoje krev chutná dobře.“ Podotknu a saju její rudý nektar. Zbledla a začala sebou házet. Nemilosrdně jí shodím na zem. „Ukliď to a vypadni.“ Ve spěchu sesbírala kousky zbylého ovoce a klidila se z cesty, když si všimla, že chci použít bič. Nechám vejít sloužícího a pokračuju ve své hře, kdy trestám každou chybu a užívám si svoji nadvládu. „Víš, kdo jsem?“ Zeptám se může, který mi masíroval ztuhlá ramena. „Můj pán.“ Ušklíbnu se a vím, že bude následovat trest. „Špatně. Jsem tvůj bůh. Beze mě nepřežiješ a se mnou taky ne.“ Rozchechtal jsem se šílenství, které se mě na chvíli zmocnilo. Proudilo do celého těla. Otřásám se v křeči, která mi zkroutila tělo a nechtěla se pustit. Moje bolest byla tisíckrát lepší a uspokojivější, než když si to vybíjím na těch lidských červech. Slouha utíkal ke dveřím, ale v polovině sálu zakopl a spadl.

O chvíli později zavolám stráž. „Odkliďte tu mrtvolu a sežeňte někoho, kdo mě rozveselí.“ Stráže se chopili bezvládného muže a na podlaze zůstala krvavá stopa od táhnoucího těla. Následovala uklízecí četa, která se zhnuseně dívala na louž krve a cestičku vedoucí pryč ze sálu.

„Myslíš, že někoho seženou? Kdo měl nohy utekl a kdo ne, tak  je starý a umírá hlady.“ Druhý mu šeptem odpověděl. „Zničí sám celé město a bude moct rozkazovat, jen sám sobě. Vědma říkala, že u moci dlouho nevydrží.“ Ziel okamžitě vstal z trůnu. „Co jsi to říkal? VĚDMA? Kde je ta baba?“ Chytil uklízeče pod krkem a začal ho škrtit. Druhý si okamžitě dřepnul a prosil o odpuštění. Bylo mu jedno, že někoho škrtí, hlavně pokud to není jeho krk. Svíral ruce k sobě a hlavou se bouchal o zem do čeká, kde se tvořil ostrůvek krve na sedřené kůži. „Já  á   áá  to… to ně… kde… sly.. sly…šel.“ Odhodím tu zbytečnou věc. „Stráže! No tak stráže! Okamžitě je dejte zavřít a mučit dokud neřeknou, kde najdu vědmu. Vyhlaste pátrání a nabídněte dobrou cenu za informace a ještě lepší za její dopadení.“