Okno za mřížemi 17.díl

Jo no zase na to kašlu. Po návratu z dovolené rovnou rýma a antibiotika, která stejně neberu je mi po nich blbě. Navíc mám stále něco v oku, takže chvílema vidím prdek pan doktor mě zatím nikam neurgoval, jen se zeptal zda vidím :D Takže doufám, že ve čtvrtek se něco dozvím. Mám na to mastičku a kapky, ale nezabírají, takže to chce očaře a ne šarlatána :D to mi bylo zmíněno, že neví, kdy budu na řadě. Máme prázdniny a jistá bolest hlavy denně zaručena hlídá se synovec. To máte tak, když chcete relaxovat u psaní :D 

Kutloch :

Ráno přišlo dřív, než jsem se stihnul rozkoukat a okamžitě mě napadli. „Co tu chceš houmlesáku? Okamžitě se pakuj!“ Celého mě prošacovali, jako kdyby se do těch polorozpadlých a smradlavých hadrů mohlo něco vejít. Pak si všimli batohu, který zel taky skoro prázdnotou.  Kde tic tu nic. Moje maskování bylo stoprocentní a ještě jsem obdaroval  muže v nouzi, který mi ty hadry dal.  Chtěli mě vyhodit, ale z druhé postele se doslova vykulil Sven, který se culil. „Ty uměj přivítat viď?“ Jako, kdyby čekal na svůj okamžik vytasit trumfové eso se Sven nafoukl, než ze sebe vyfoknul  všechem vzduch. Nacpal se mezi čtyři chlapy a hlásal. „TO je můj úlovek.

Včera jsme měli štěstí, už nebudeme muset držet hlídky jen v šesti.“ Chlapy se na mě dívali jako na odpad, ale nakonec mě pustili ze sevření a já si rovnal límeček od kostkované hrubé košile. Měla už něco za sebou a rovnou se natrhla. „Ukaž. Teda Robíku. To se nemůžeš nejdřív zeptat. Rovnou se rveš jako vzteklej pes a nekoukáš kolem sebe. Sílu máš, ale mozek ti nikdo nepřibalil.“ Doslova vypadal jako rváč a taky to bylo hned poznat. Z jeho pěstí jsem cítil zaschlou krev. Musel nedávno někoho pořádně zmlátit. Víc jsem se zadíval na jeho ruce a došlo mi, že musel pěstma bušit do zdi a tak zranil sám sebe a odřel si hřbet ruky do krve. Jeho tělo bylo vypracované a samí sval.  Nos byl pokřivený od staré zlomeniny, oči černé a pichlavé jako bodláky, v kterých byla vidět okamžitá výhružka na boj, aniž by dal soupeři čas na rozmyšlenou a k tomu úplně plešatej a bez pár zubů. Toho bude těžké získat, i když mám na to Svena. V masce bylo čím dál tepleji. Netušil jsem, že to bude tak těžké mít na sobě jiný obličej. Nejraději bych to okamžitě strhl a prozradil se. Zatnul jsem zuby a Robík  si to vyložil jako útok. Ušklíbl se a před nos mi nastavil svou pěst. „Příště ti udělám monokla. He he he.“ Smál se na plné kolo a odhalil několik dalších chybějících zubů.  Otočil se a odešel někam jinam a přitom se pořád smál. Hlas mu tedy trochu pištěl jak kdyby mu nakopli vejce.   

 

Sven odplivnul na podlahu, kde zůstal přilepený hlen a další z mužů do něj v klidu šlápnul. „Ten mladej je  Zik, kdybys něco potřeboval, tak si řekni, sežene cokoliv včetně zakázaného zboží. Je šikovnej.“ Dodal Sven a Zik se trochu přiblížil. Byl trochu nesmělí, ale v pohledu měl rošťáctví, které se nedalo skrýt. Přesně takhle se tvářil Tom, když se mu povedlo něco ukrást a nechytil jsem ho. Myslím, že mi brzo něco ukradne. Dokonce se Tomovi trochu podobal. Hubené tělo, které je hbité a nenápadné.   „A ten vzadu je Bob. Stará se hlavně o údržbu aut a výrobu..“ Sven neřekl čeho, ale měl jsem jistou představu. Ten vypadal nějak mimo. Na tváři měl nějaký šmír a jeho připálené světlé hnědé vlasy značily, že mu něco muselo bouchnou do obličeje. Nejednou jsem byl svědkem, jak se podobně zmalovaný vynořil Oliver od nějakého přístroje. „Později se k nám přidá Alan. Dnes doprovází pana Krasta. Květina jedna navoněná.“ Sven si znovu odplivnul a rozesmál svoje kumpány, aniž by mu došlo, že udělal vtip.¨

 

Prošel jsem kontrolou a byl proveden po okruhu pozemku a vnitřkem domu, který tak tak držel pohromadě a na střeše měl několik děr. Kůlna byla zakázaný prostor. Bob si to držel pod zámkem a nenechal nikoho nahlédnout. Zřejmě to bylo, jen a pouze pro Krasta.  Zik se snažil dostat dovnitř a když se mu to nepovedlo začal  otravovat Robíka, kterému při každé ráně uhnul. „Podělanej zámek neotevřu, ale od tebe neschytám ani jednu.“ Dráždil Robíka co mohl, aby se nenudil. Odpoledne se vyčerpal a vyžral lednici, což vyustilo v další hádku. Já zůstával bokem a pozoroval každého z nich, ale Mario, Alan ani Krast se neukázali. V té masce jsem se skoro dusil a nemohl se pořádně věnovat své misi. Nakonec mi to nedalo a došel jsem si v noci do úkrytu pro novou. Tímhle tempem mi moc dlouho nevydrží. Budu muset brzo do města a poslat Oliverovi echo.

 

Oliver :

„Co budu dělat? Takhle to zmršit můžu jenom já.“ Oliver na sebe nadával, až se mu víc porouchal stroj, který se snažil inovovat a opravit. „Křáp jeden.“ Kopnul do něj a vystříkla nějaká hmota. Začínala lepit a Oliver věděl, že to musí okamžitě sundat. „To mi scházelo. Copak mám smůlu? Nebo mě někdo proklel.“ Bědoval, když si snažil sundat přilepené ponožky. Boty se zachránit nedaly a tak chodil po místnosti bos jen v treflích a dodával si odvahu vyrobit Markovi nové masky. „Tnetokrát je i vyzkouším a osobně odvezu!“ Vzpomněl si na svůj panický strach opustit toto místo a celý se oklepal, když mu došlo, že se pořád neoblékl. „TO bylo určitě zimou. Dám si kafe a bude to zase klapat.“

 

Ps. Oliver nemá kafe :D Co bude dělat zatím netuším :D