Můj Boss (Je ledovec) 46.díl

Můj Boss (Je ledovec) 46.díl

Korel:

„Zdrželi se docela dlouho.“ Díval jsem se na délku videa a chtěl ho spustit. „Pane. Myslím si, že to stejně nemá cenu oni jsou.…“ Tajemník chtěl pokračovat, ale já ho pohybem ruky zastavil. „Ty nemáš co myslet! Hlavně se starej, aby byla vždy dostupná na telefonu, a příště bude osobní setkání. Musím je trochu popostrčit, jinak nikdy nebudu mít vnoučata. A vypadni. Rušíš mě.“ Hodím po něm nějakou knihu, co ležela na stole. Usadil jsem se pořádně v křesle, když sebral knihu a konečně zavřel dveře a pustil jsem si dvou hodinový film z restaurace. Dokonce jsem si to okořenil i o zvuk, který byl celou tu dobu mezi slánkou a solí zamaskovaný ve váze s květinami. Oboje dohromady tvořilo celek, který jsem potřeboval, abych mohl dál utvářet budoucí dění. Jaký mají vztah? Co potřebuju vědět, aby se moje dcera mohla konečně usadit a mít děti. Čekám, tak dlouho na vnoučata…

Z nadšení se dostavám do mrzutého stavu, když během celé hodiny, jen jedli po pár soustech. Patrik vypadal nějak divně napjatě a Isabela se dívala do strany a nebo do talíře. Dva totální cizinci, co se sešli u jednoho stolu a nechtějí si ani zdvořile promluvit.

Jak mám něco zjistit? Možná jsem Patrika odhadl špatně? Vždycky jsem měl dobrou volbu při obchodování, ale to neznamená, že vyberu dobře i pro ní. Konečně jsem uslyšel první větu. „Bylo to dobré.“ Řekla Isabela a dívala se po číšníkovi, který míchal nějaký nápoj. „Chceš taky?“ Zeptal se Patrik a lusknul prsty, aby přivolal obsluhu. Konečně, takže Patrik jí tyká, to by mohlo něco znamenat. „Jaký máte dezert? A madam by ráda nějaky drink. Co jí doporučíte?“ Ukázal na Isabelu, které znovu sjeli brýle z nosu.  Nakonec si objednala nějakou břečku, kterou bych v životě nevypil a desert. Patrik se jen díval na to, jak pomalu upíjí a sem tam dloubne lžičkou do dortu.

Video končilo a já se nic nedozvěděl. Tohle byl hodně blbej tah a co to stálo peněz, abych si ho oťuknul a prověřil. Prásknu silou do stolu a snažím se vymyslet další plán. Co bych pro svoji dceru neudělal. Tajemník strčil hlavu do dveří. „Potřebujete něco?“ Neodvážil se udělat ani krok do kanceláře a zůstal v bezpečné vzdálenosti. Svitlo mi v očích a to znamenalo, že mám novou strategii. „Jistě! A ty to celé zařídíš.“ Tajemník polknul ztěžka a na prázdno. „K vašim službám pane Korel.“

Dan:

Protáhnu se, až mi luplo mezi lopatkama a napnul se mi hrudník v polo rozepnuté košili a napůl uvolněné kravatě. Trvalo to, ale stálo to za to. Určitě se Dianě uleví, až zjistí, že je to všechno smazané. Kdokoliv by to začal znovu posílat a sdílet video bude zneškodněn a soudně stíhán. Narovnám se a strnu. Diana se na mě dívala jako na kořist. V očích měla jiskru a zážeh touhy, přitom na krajíčku víček byli zasychající slzy. Rozcuchaná a rozespalá byla božská. Úplně to vyselo ve vzduchu,  ale i tak jsem se snažil nepodlehnout. Přišel jsem pomalu k ní a ona mě objala. Pevně. Pořád byla, tak rozrušená a já věděl, že to musí počkat, až se vzpamatuje. Cokoliv dnes dělala si vlastně neuvědomovala. Nechtěl jsem zneužít situace a pak toho litovat a nechat se Dianou seřvat. Opětoval jsem obětí a pomaličku přejížděl velkou, teplou dlaní přes její záda, aby se nebála. Do ruky mě proudily malé výboje, které jsem ignoroval a dál jí hýčkal v náručí. Pokud něco udělám mohlo by to být naposled co jsem u ní, tak blízko. Přimáčkla hlavu na můj hrudník a mohla slyšet, jak divoce mě bije srdce. Nádechy byli trhané a hluboké. Mazlila se a moje svaly tvrdly a nejenom ty. Opatrně jsem jí odsunul od mého horkého těla a skoro šílel. Předtím jsem se nemohl ani dotknout a najednou je to intenzivnější, než ve snech, které mě pronásledovaly skoro každou noc. „Diano. Buď hodná holka a běž spát. Je hrozně brzo a já mám…“ Dotkla se slabin na břiše a já před tím elektrickým bleskem ucuknul. Mozek skoro přestával fungovat a to byla ta chvíle, kdy jsem popadl sako a nechal Dianu uprostřed kuchyně. „Mám práci. Příjdu později.“ Houknu a zabouchnu vchodové dveře.

Opřu se o ledová futra a oddechuji. Snažím se zklidnit svoje srdce, které mě chtělo opět dostat do jejího bytu a následně do postele. Přitom pomyšlení jsem si vrazil facku na probrání.