Nastala tma

Snažila jsem si představit jaké to je být úplně sama, bez rodiny a přátel. Tohle mě napadlo můžete to brát jako úryvek příběhu, který nebyl nikdy dopsán. Nebo jako úvahu o tématu týdne.

Nastala tma

Smutek, samota, tma a divný pocit. To všechno obklopovalo mou mysl a nedalo mi pokoj. Všude bylo ticho, alespoň já jsem si to myslela a přitom neposlouchala hlasité zahoukáni sovy, která byla na lovu. Nevnímala jsem okolí jen tlukot srdce a občasné nadechnuti a úlevné vydechnutí. Byla jsem vyčerpaná a snažila se někde ukrýt před nocí, která obklopovala celý les. Přikrčila jsem se k jednomu stromu a čekala, kdy se mi podaří aspoň na pár minut usnout. Už se mi zavíraly oči, když jsem uviděla záblesk světla. Tohle mě donutilo vstát na vratké nohy, které už neposlouchaly moje příkazy. Vyčerpaná do poslední kapky sil jsem se znovu skácela ke stromu a pozorovala jak se světlo přibližuje.

Zatmělo se mi před očima a já omdlela nepamatuji se, co bylo pak. Okolo sebe jsem cítila hřejivé teplo a zvuky. Nevím co je způsobovalo, ale věděla jsem, že tady budu v dobrých rukou. Promnula jsem unavené oči a rozhlédla se po příjemně vypadajícím srubu. V křesle hned vedle mě ležel krásný kluk, který svíral mou ruku a tvrdě spal. On je moje světlo ve tmě to byla moje první dobrá myšlenka. Moje samota se zmenšovala, až zůstala zapomenuta někde v temném koutku mé mysli, pořád tam byla, ale už mi nevadila.