POVÍDKYODKAT

Víte v dnešní době můžete být originál na internetu, ale třeba v reálu jste obyčejní jako všichni ostatní. Kdysi jsem si všimla, že za počítačem můžete být za drsňáka nebo inteligenta prostě co chcete a nikdo nerozezná za co vlastně se vydáváte. Můžete o sobě říkat, že máte dobrou práci se skvělým platem nebo cokoliv jiného jen, aby jste pro ostatní byli zajímavý, ale v tom to není. Jak se dá poznat, že se lišíte? Jedině tím, že jste originál v obouch podobách. Nevím co jsem já, ale určitě se snažím být jedinečná, abych se vymanila. Znáte říkanku "Jdeme všichni zborem za tím prvním volem?" Od mala mi jí mamka říkala, a proto se snažím jít vždy svou pěšinkou, ale stále nejsem na velké cestě, proč bych měla být stejná jako všichni ostatní, když můžu být svá v klidu a v pohodě. Každá sebemenší odlišnost vás neškatulkuje do jednoho pytle a hlavně nedělejte ze sebe něco co nejste. Pak lžete předně sobě a vaše výjimečnost je fuč, pak to není správný směr kudy jdete jen stres a vzpo...

To je doba, co mě napadlo napsat něco k tématu týdne :D Zrovna se mi zalíbilo, protože na něj moc odpovědí není. Lék na všechnu bolest může být dobrá nálada nebo smích, ale rozhodně to není utápění se v ní. Hodně dlouho trvá překonat cokoliv, jako je bolest a muka. Sama bych o tom mohla vyprávět své. Ani jeden člověk na světě, totiž bez bolesti nebyl. Ať už se jedná o citovou nebo nervovou či opravdu bolest jako takovou. Dá se o tom napsat jen jedno vydržet a nebát se smát to je jediný lék, který aspoň na mě trochu platí. Ona dobrá nálada se špatně schání, ale jakmile jí budete mít zkuste ten pocit vymazat. Nebudete se ho chtít vzdát s dobře naloženým dnem se dá docela i přejít bolest. Ne vždy to tak platí, protože každý je svůj a individuální. Najděte svůj způsob proti bolesti i vy a uvidíte, že to není tak strašidelné. Někdy mám strach ze všeho, ale v jedné hře se skvěle odreaguji a i psaní mě dodává větší pocit klidu. Občas ho v sobě musím najít a někdy se mineme, ale tolik blbýc...

Hmm budu muset popřemýšlet, už je to dávno co jsem byla maličká. Co by jste rádi věděli, že v té době mi bylo fajn nevědomost je tak krásná prostě jsi hrát a nic neřešit. Znáte ten pocit, kdy si připadáte tak v klidu a chráněni. Tohle už dávno pominulo a zbyli jen vzpomínky. Pamatuju si, že jsem měla v posteli samé plyšáky ani jsem si neměla kam lehnout :D Dětství bylo jako sen, ale později přišla realita v podobě školy. Taky se vám tam nechtělo, že jo :D Postupem času jsem se naučila, že je lepší zapomínat co bylo dřív. Když mi bylo pět točil se okolo mě celý malý svět, ráda bych se občas vrátila zpět.

Někdy je těžké vytvořit si tu správnou atmosféru, aby se mohlo utéct do naší představivosti. Aspoň pokud jde o mě tak to vždycky dopadne tak nějak napůl, když už mám svůj klídek a otvírám svůj svět příjde někdo z rodiny a vím prdlačky. :D No vážně jak mě někdo přeruší při psaní je pak těžké navázat správnou nitku od příběhu, abych pak nepsala k povídce Domov Čáry máry :D i to se může stát. Celý článek dole ťuk :) Není to vždy jednoduché zavřít dveře od reality a vyjít pěkně někam po cestičce kde můžeme nerušeně snít. Někdy, když mám fajn den, kterých je hodně málo tak si pouštím hudbu a skládám básně co mě zrovna napadnou a pak koukám, že to docela i ladí :D Jak je to u vás s představivostí a fantazií ? Máte jí na rozdávání nebo raděj každý kousek pečlivě střežíte. Pokud jde o mě musím se přiznat, že někdy dávám jindy beru, že se na to nevy… .D Myslím, že k mojí fantazii není co dodat :D Děkuji všem kdo si článek přečte popřípadě můžete zanechat koment jak jste na tom vy a neboooo úpln...

Znáte ten pocit, když se v noci procházíte. Pořád se otáčíte a ve tmě tápete po něčem co jste možná zahlédli. Taky tam, ale nemuselo bejt vůbec nic a nebo jen toulavá kočka co hledá místečko na spaní. Kdybych se takhle toulala Já určitě by to nebylo jen nějaké zvířátko :D Ne já bych musela mít něco originálního jako potkat po cestě Kankura, který by mě začal honit v domnění, že jsem uprchlá kunoichi :D Úplně to vidím jak na mě posílá svoje loutky. Tohle se doufám nestane. Já se naštěstí večer držím už doma pěkně v teple takže se mi to ještě nestalo :D To patří k těm zimním večerům, ale mám taky hrozně ráda letní šero, kdy mě láká jít si ještě zaplavat. Už jste se někdy navečer koupali když prší? To je vám nádhera jak na vaše tělo dopadají kapky studené vody a kloužou vám po vlasech pak se přehoupnou na ramena a skončí v bazénu, kde ochlazují vodu. No prostě to chce vyzkoušet. Všem doporučuju obě možnosti, i když já radši tu druhou do lesa či do parku mě v noci nedostanete na to zapomeň...

Přeju všem pěkné adventní neděle. Jednu už máme za sebou a za pár dnů nás čeká další. Taky jste vyráběli věnec doma? Jestli jo tak určitě dopadl na výbornou letos máme fialové mašle a bíle svíčky vypadá opravdu hezky. Dokonce je hezčí než loňský :D Škoda, že vám ho nemůžu vyfotit, protože nemam kabel k telefonu takže nic. A co vy? Už se těšíte na Vánoce? Já hlavně kvůli tomu, že budu doma .) Snad si užiju trochu klidu .) Během zítřejšího večera možná přidám další díl povídky .) Záhada rozluštěná už zbývají poslední dva díly. Povídka je dávno dopsaná a budu se soustředit na ukončení další. Teď jdu probrat seznam SB už jsem to měla mít přetříděné včera :D První svíce už plápolá, čekám až mě duch vánoc zavolá, mezitím vosk na stůl skapává, jemný vítr pro dnešek svíci sfoukává. To je ode mě vše doufám, že sem občas zavítáte :) Komenty mě potěší :)

Ahojte dneska jsem nějak utahaná. To znamená jediné můžu tak akorát odpovídat na vaše dotazy. Ráda bych se zeptala na to o čem by jste tady chtěli občas diskutovat ? Jestli třeba o anime nebo RPC popřípadě skládaní básní z vybraných slov. Můžete nadhodit nějaký nápad pokud budete chtít. Můžeme taky probírat třeba téma týdne. Tentokrát je to o záplavách řeknu vám k nim pár věcí. Letos jsme zase měli vodu ve sklepě a zahradu až skoro k domu zaplavenou, ale naštěstí se dál nedostala. Postupem dvou dnů se začala trochu krotit a vracela se do řeky Cidliny kam patří. Soucítím se všemi, kteří měli co dočinění s letošními záplavami. Je to jeden z neovladatelných živlů. Občas se musí vybít, aby po zbytek roku mohli škodit ostatní živly jako třeba požáry, když je v létě vedro až k padnutí. Všechno má své pro a proti. Také jsem se rozhodla, že pod povídkami bude pár větiček o dalším díle nebo o tom co se chystám dál zveřejnit na blogu. To je asi vše jo a chystám tu novou povídku :D Já vím no ješt...

Času je trochu míň, ale na psaní si vždycky čas najdu. Jde o to, že bych sem rada hodila recenzi na novou povídku a brzo i první dílek, ale s takovouhle aktivitou a navštěvnosti se mi moc nechce. Má to pár háčku. Snad se mi povede to tu zase rozběhnout. Za prvé bych se chtěla omluvit SB-čkam zas nechodim každý den. Většinou jednou za dva dny mám pořád problémy tak se nezlobte, že nekomentuju hned co něco vyjde u vás na blogu. Vždycky pak okomentim a prohlédnu vše co jste přidali :). Dále jsem chtěla probrat vaši aktivitu u mě. Taky to není žádná sláva v dnešní době se hodně pozastavuje a nebo to rovnou mažete což mě hrozně mrzy už nemám moc SB, která jsou aktivní viz komenty ( asi čtyři lidi). Nebojte se po sobě zanechat koment jediné co tím provedete bude moje větší aktivita a častější přidávání povídek. Když nemám pro koho psát tak je jedno jak čas utíká.

Koleje života někde končí, ale tam v tom posledním bodě vždycky budou nové. Jejich stopy nezmizí prostě se jen přehodí výhybka a jede se dál. Jsou to změny během našeho života, které to způsobují. Někdy se koleje propojí a dva vlaky jedou spolu, i když né vždy tak souměrně a občas se najde nějaký kodrcanec na kolejích. To pak způsobuje zpoždění a my musíme jen doufat, že ten vlak, který jel až doteď s námi na nás někde počká. Leckdy tomu tak není a prostě nám ujede. Mě ujíždějí Sbčka :D Kde mam nějakou návštěvnost a co teprve komentáře, ty asi odnesla pára od vlaků někam do dálek a ne a ne se vrátit. Asi stojím na blbé zastávce jinak si to nedokážu představit. Nebo píšu až tak blbě, že tady nikdo raděj ani nekomentí ?

Před chvíli jsem se vzbudila a konečně mě napadlo co bych chtěla napsat k tomuto tématu. Asi jako skoro každý bych brala nějaký zámek nebo hrad se služebnictvem, ale pak mě napadlo něco jiného. Budete se asi divit. Tam kde je svět ještě v pořádku chtěla bych se dneska probudit. Tohle místo je opravdu úžasné, protože všichni lidé nejsou ještě tak zkažení jako tomu dneska je. Rozhlédla jsem se pořádně a zjistila kde jsem. Byla to jedna z povídek, které tak ráda píšu. Víte proč jsem si vybrala tohle ? Odpověď je jednoduchá. Tady si můžu dělat co chci je to sice zavřené jen u mě v hlavě, ale má to jednu výhodu, stane se to co si já budu přát. Takže klidně si můžu vysnít nějaký zámek a nebo prince :D ale to místo kde bych chtěla žít se nachází úplně jinde. Moje místečko by bylo u nějakého kouzelného lesa a k chaloupce by mi chodili různá zvířata třeba jako draci a jednorožci, opravdu bych si je někdy přála vidět na vlastní oči jak se potulují okolo. To je asi všechno nějak jsem tenhle článe...

Dnešní den byl pro mě hodně náročný a když jsem se konečně dostala k počítači čekal na mě šok. Předtím jsem nebyla tak aktivní kvůli opravě svého počítače, ale i v té době jsem se snažila přidávat pár básniček a povídek a chodit ke svým SB každý den. Dalo by se říct, že dnes trpím maličkou depresí kvůli blogu, někdo to nemusí brát vážně, ale já si rozhodně při psaní povídek odpočinu a pak bych taky očekávala, že když k někomu chodím a čtu články a jejich dílka, že to prostě oplatí a příjdou se podívat jestli jsem nezveřejnila něco nového. Asi jsem se spletla, když jsem si něco takového namlouvala. Sliby chyby říkalo se u nás doma. Bude na tom něco pravdy. Taková moje malá blogová deprese z prdi návštěvnosti a žádných komentů. V tuto chvíli pak příjde na řadu věta: Mám stále pokračovat dál ve svém oblíbeném koníčku ? Psát příběhy a chodit číst na jiné spřátelené blogy jejich tvorbu? Žijete ještě má SB-čka? Jediná věc co mi zvedla trochu náladu je, že se do mého seznamu oblíbených přidal...

Tam do dálek v klidu si jít, až na okraj posledního kráteru. Rozhlédnout se po vyschlém obzoru přede mnou, kde se rozléhala netknutá poušť. Vypadala tak uhlazeně, jako by po ní nikdo roky nešel a přece to nebyla pravda. Jen písek společně s větrem zahlazovali všechny stopy. Tak pustá krajina působyla dojmem posledního odpočínku. Klidně by se na ní káždý stratil a poušť by ho zahalila do jedné z písečných bouří. Vychazel z ní strach a posvátná úcta nad takovýmto pustým krajem. Snažila jsem se dohlédnout, až na její konec, ale všude se slévaly jen obrovské kopce písku a dun, které vypadaly tak klidně a nedotčeně. Slezla jsem dolů z kráteru a do netknuté krajiny udělala první stopu. Noha se mi zabořila hlouběji než jsem čekala a bota se mi naplnila teplým pískem. Pomalu jsem jí vyprostila ze sevření neviditelných rukou a udělala další, teď už jistější krok. Během chvíle jsem byla obalená pískem od hlavy až k patě. Pronikl do všech zákoutí mého oblečení a boty mi pod jeho tíhou ztěžkly, že...

Je to celkem dávno co jsem se mohla jen tak zastavit a přemýšlet o minulosti. Zrovna v tyto dny se snažím odpočívat a moc se nezabívat tím co přinese zítřejší den. Prostě vypnout a nechat čas plynout pomalu bez toho, abych se ho snažila urychlit. Kam taky spěchat ono všechno příjde samo postupně. Nevím jestli tomuhle mému výkecu bude někdo rozumět, ale i tak sepíšu aspoň pár řádků o tom co bylo a nebo bude. Nechci vám tady vypisovat nesmysli, kreré se stali během mého života a odhalit vám svou část příběhu, ale něco napsat mohu a tak je to tu. Temnota je tak vítana v okruhu světla. Úplně jí cítím jak mnou prostupuje a vyhřívá se mi blizko u srdce. Nechci jí odehnat, aby jí nebylo stejně smutno jako mě v tuto dobu. Poprvé, když ke mně samota přišla byla nevítaná, ale za tu dobu jsme si na sebe zvykli a už se nedokážeme oddělit na dvě části. Stala se mnou a já zase jí. Jeden bez druhého jsme jen půl prostě nedokonalí. Kdyby mě najednou opustila byla by to rána přímo do srdce, která by už...

Nevím jak vy, ale já si totálně nevěřím a to prostě v ničem. Normálně si pořád říkám, že stejně nic neumím. Jako kupříkladu dneska se přihodilo tolik věcí. Nejradši bych byla v nějakým snu, který bych si mohla utvářet sama. Prostě klídek a pohoda, ale je to vůbec v dnešní době možný? Všichni říkají, že realita je krutá, ale tak to není je ve skutečnosti někdy ještě horší. To je vlastně důvod proč se kritizuju ještě dřív než se o něco pokusím. Vždycky to dopadne nějak divně a nebo blbě. Snažím se totiž žít v realitě jen nevím realistka asi nejsem :D Zrovna sem se snažila kreslit RPC a co myslíte přes dvě hodiny patlám jen obrys. Barvení dokončím jindy a snad ho i někdy zveřejním :D Nebo bych to musela celé vyhodit. Docela se těším, až zase vyleze sluníčko, protože ta zima okolo všechno ještě zhoršuje nebo co. V poslední době mám docela velký problém a ten je, že mě nenapadají básničky, které jak jsem si všimla komentujete nejvíce. Mám takový dojem, že se změnou počasí se mi podaří opět ...

Měla bych začít asi od začátku. První medvídek, kterého jsem dostala byl takový malý s růžovým kožíškem a červeným tričkem. To mi bylo asi 5 let a úplně mi stačil měla jsem co dělat, abych za ním byla vidět. Mám takový dojem, že je ještě někde na půdě v krabici, ale nevím to jistě. Když jsem šla poprvé do školy, myslím tím 1. třídu já totiž do školky nechodila :D Tak mi brácha dal svého velkého medvěda, ani unést jsem ho skoro nemohla. Brácha byl starší a s větou už ho nepotřebuju mi ho dal. Ten medvěd byl stejně velký jak já s tmavě hnědou jemnou srstí a měl jednu zvláštnost. Trochu jsem s nim pohnula a on mručel :D Bylo to poprvé, kdy jsem měla něco co vydávalo zvuk :D Moje sestra měla taky medvěda, ale ten byl doslova obrovský celý světle modrý. Řeknu vám na něm se krásně spalo byl něco jako můj velký měkoučký polštář. Se divím, že si to ještě pamatuju. Dodnes máme v obýváku na druhém gauči tři medvídky. Jak rosteme asi s náma stejně zůstává trocha toho dětství. Nerada bych se dětst...

Jak bych měla začít. No rozhodně tenhle článek věnuju mému blogu. Jak jste si mohli všimnou u mě se toho moc nemění :D Víte proč to tak je? Nemám ráda změny. Vždycky si na něco zvyknu a nehodlám nic předělávat. Na nějaké počítačové úpravy jsem úplné pako bohužel no :D Ještě, že mi Hatake CHaos vždycky udělá nový dess a ještě ho i nastaví. Za to mu moc děkuju. Sama bych to asi dávno vzdala a blog si vůbec nezaložila. Snažím se psát co nejčastěji, i když někdy to prostě nejde a nemůžu s povídkou hnout to taky není žádná změna stává se to dost často. Nechci, aby to vyznělo tak, že se žádných změn nedočkáte určitě někdy v budoucnu ano. Mám v plánu sem dát kolonku na dotazy, protože si myslím, že to bude aspoň trochu k užitku. Victor bude mít kam psát o další díl Čar a kouzel :D Mám takové tušení, že až to založím bude tam psát jako první :D Asi také pozměním úvodních pár řádku o nekopírování článku a kreslené tvorby plus zřejmě přidám taky článek pro spřátelení nových SB. To je asi tak vše...

Dneska jsem se rozhodla napsat kratší článek o lidech a květinách. Je to jako rub a líc. Každý má dvě strany. Svou temnou a světlou stránku, která se někdy ukáže a zastíní tu druhou. Právě by se to dalo přirovnat k růži. Ten lepší člověk si dá pozor a o trn se nepíchne, kdežto ten zbrklík si stoprocentně popíchá prsty jak Růženka v pohádce. Stejně pochybuju, že by se našel někdo kdo se o trny nikdy nepopíchal. Já osobně se každoročně popíchám o růže či bodlák je to asi už takový zvyk když trhám plevel okolo nich. Pokud by jste chtěli vědět jaké květiny mám ráda tak asi všechny sice by se našlo pár, které až tak nemusím, ale rozhodně je nezavrhuju. Víte jaké mám nejraději? Přece ty co voní. Jiné zas kvůli tomu jak pěkně vypadají a nebo, že dlouho kvetou. Je hodně podob květin stejně jako vlastností lidí, některé neznáme jiné poznáme na vlastní kůži. Tak přivoňte si k růži a pozor na trny :D

Tohle téma mě donutilo dost přemýšlet, protože to není jako obyčejně jen tak něco. Asi mi to nemyslí :D Však já na něco přijdu viz. níže :D …. Živel nebo živly, když si toto slovo řeknu napadne mě jako první oheň, voda, země, vzduch, ale to asi každého taky bych mohla přirovnat tyto věci jako k moci nad námi. Myslím tím živelné pohromy s obrovskou silou ničit vše okolo. Kolikrát už se stalo, že voda stoupla v řekách a vyplavila několik vesnic a měst nebo vichřice zničila střechy u domů, stromy a nebo celý les. Je toho hodně i požár umí pořádně potrápit takhle aspoň já vidím živly. Jsou silní, když vypuknou tak jsou takřka neporazitelní a umějí napáchat tolik zlého ve světě. Ještě bych k tomu přidala jeden živel sice nespadá do těch hlavních, ale myslím, že do nich bezesporu patři. Je to blesk, který když udeří není mu vyhnutí. Tohle je můj názor na toto zvláštní téma týdne a jaký názor máte vy ? P.s V klidu si tu čtěte a komentujte :D Především u povídek mě mrzí tak málo komentíku.

Přemýšlela jsem co k tomuhle tématu napsat a nakonec mi svitlo :D Takže pozor můj debilní článek. Nejdřív bych musela zauvažovat kam na pustý ostrov spadnu a nebo se tam vydám sama. Kdyby nebylo vyhnutí jistě bych raději vybrala ostrov kde je teploučko :D (zimu moc nemusím takže k Antarktidě na pustý ostrov nechci :D ). První a hlavní věc by byli plavky, protože i kdybych tam byla sama bez domorodců a nebo křováku stejně bych nebyla nahá a jen tak courala po ostrově sem a tam :D Zvláštní, že každý by upřednostnil jídlo, pití a nebo přátele já teda oblečení. Až pak to ostatní. Otázkou zůstává jestli bych nechtěla někoho sebou na ostrov, aby třeba pomohl se stavbou nějakého přístřeší a nebo lovu ryb atd.. nebudu tady vypisovat každou blbost. Mám ráda klídek takže asi sama jen nevím jestli bych to zvládla. :D Jo a kdybych mohla přála bych si tam oheň, protože bez zápalek a nebo zapalovače bych jaksi nepodpálila ani seno. Už se docela těším na palmy a písek pod nohama vždycky jsem měla rád...

Nový týden je tu a s ním i Vánoce. Nevím co bych měla napsat, protože všechno bylo jako vždycky. Stromeček jsme strojili v neděli a docela se povedlo bez úhony, až na malou převahu stromku takže musíme opatrně, aby nám chudák nespadl. Jinak mám takový dojem, že se povedl :D ustrojit dobře. Fotku sem bohužel nedám, protože nejsem ten typ co se chlubí fotkama :D V pondělí nastala velká honička všechno ještě poklidit, aby se mohlo začít připravovat na večeři. Po delší době jsme namazali chlebíčky a pustili se do přípravy salátu. Jako pochutnali jsme si to jo jen brácha musel mít místo kapra a salátu kuřecí biftek a hranolky :D Je to rebel :D Dárku jsme měli jen pár, protože vše si kupujeme během roku takže jsem dostala nějaké oblečení, které se mi moc líbí. Vlastně od včerejška čumím na pohádky a filmy docela se těším na pretty woman to je moje oblíbené, i když to dávají dost často :D Ještě jsem se chtěla zmínit o vánoční povídce, kterou vidíte níže. Docela mě zklamalo, že tam jsou jen tř...