Moji méďové :D

Měla bych začít asi od začátku. První medvídek, kterého jsem dostala byl takový malý s růžovým kožíškem a červeným tričkem. To mi bylo asi 5 let a úplně mi stačil měla jsem co dělat, abych za ním byla vidět.

Mám takový dojem, že je ještě někde na půdě v krabici, ale nevím to jistě. Když jsem šla poprvé do školy, myslím tím 1. třídu já totiž do školky nechodila :D Tak mi brácha dal svého velkého medvěda, ani unést jsem ho skoro nemohla. Brácha byl starší a s větou už ho nepotřebuju mi ho dal. Ten medvěd byl stejně velký jak já s tmavě hnědou jemnou srstí a měl jednu zvláštnost.

Trochu jsem s nim pohnula a on mručel :D Bylo to poprvé, kdy jsem měla něco co vydávalo zvuk :D Moje sestra měla taky medvěda, ale ten byl doslova obrovský celý světle modrý. Řeknu vám na něm se krásně spalo byl něco jako můj velký měkoučký polštář. Se divím, že si to ještě pamatuju. Dodnes máme v obýváku na druhém gauči tři medvídky. Jak rosteme asi s náma stejně zůstává trocha toho dětství. Nerada bych se dětství vzdala, protože je to doba, do které se ráda vracím. Ať už je mi smutno nebo nemám náladu vzpomenu si na něco z dob dětství dnes to byli zrovna medvědi co už asi o ničem nevědí :D