POVÍDKYODKAT

Dračí prokletí 13.díl Moc dobře jsem věděl co tím náš král myslí. Chci, aby někdo věděl o naší zemi o tom, že máme také srdce. Nejsme jen zvířata. Zbavit se jí, aniž by si pamatovala? Jak by potom věděla komu věřit a komu ne. Jak bych se cítil já, kdyby mi někdo vzal kousek života bez dovolení? To vše mi prolétalo hlavou, aniž bych si všiml prozíravosti krále všech draků. Četl ve mně jako v otevřené knize a jen nadzvedával obočí a z koutku úst mu šel jemný kouř. Byl stále připraven k boji, kdyby ho někdo napadl ze zadu a nebo z dálky. Bylo to šílené, když jsem na to přišel, ale v tuhle chvíli mě přišlo lepší stát se člověkem, než zůstávat drakem. "Málo kdo z naší rasy mě překvapí, tak jako ty teď." Hluboký vůdčí hlas zaduněl a odrazil se od hory. "Až budeš připraven zůstaneš buď drakem a nebo člověkem. To je odpověď jakou potřebuješ." Řekl a pomalu se rozplynul. Tam, kde ještě před chvíli stál rozkvetli květiny. Byl jsem zmatený jako nikdy předtím. Měl bych přijít o...

Pokud se divíte, proč jsem nevydala nové rady do hry Shakes a Fidget je to prosté. Mimo dessu se moc neměnilo a to bych mohla vložit jen fotky, takže pro mě jen zbytečná práce navic. Pokud by jste o článek opravdu stáli mohu to dát dohromady přibyli i opravy ve hře, ale opět jen menší. Je to na vás, ale raději píšu o novinkách a vychytávkach :) Pěkné čtení nového dílu : Dračí prokletí 12.díl V očích se jí zaleskly slzy. Věděla o mě hodně, ale neřekl jsem úplně všechno. "V tomto údolí nebylo nic, když mě sem poslali. Nenáviděl jsem toto místo, ale časem se mi podařilo pochopit. Jen já mohu udržet krajinu živou. Bez pomoci by zemřela, tak jako moje duše, když mě vyhnali z Dračího království. Z nenávisti se stala mou útěchou a domovem. Nemohl bych odejít a ani nechci." Mina se mě snažila obejmout. Sotva se jí podařilo chytit jednu moji tlapu. "Jsi moc velký." Usmála se a pustila mě. Místo slz se zračilo v očích štěstí. Přešla po rozbořené jeskyni a sem tam nohou odkryl...

Dračí prokletí 11.díl Nasedla za má křídla a já se opatrně vznesl. V tu chvíli mě vůbec nenapadlo, že by mohl Kadak dorazit tak brzo. Kousek od jeskyně jsem cítil jeho přítomnost. "Musíš dolů! Schovej se ." Mina byla vyděšená, ale poslechla a jakmile se mi podařilo stočit křídla k výběžku pod skálou rychle se pustila dračích šupin a seskočila. "Tiše čekej, přiletím pro tebe." Mocný drak se ode mě vzdaloval. Máchnul křídly a ovanul mě svěží vítr, který mi dodal odvahu. Zůstala jsem přitisknutá ke skále a čekala. Tady nahoře, kde nemohu udělat ani krok bylo krásně, ale nebezpečně. V jeskyni se ozvala rána a bylo ticho. Každá minuta navíc mi přišla hrozně dlouhá. Tolik jsem si přála být po boku Zarose a pomoct mu. Bylo to zvláštní, ale něco mě k němu táhlo jako magnet. Možná jeho upřímnost nebo jeho kouzelně modré oči? Doba se prodlužovala a já se začala chvět po celém těle. Slunce bylo vysoko na obloze a neúprosně pálilo. Zavřela jsem oči a snažila se uklidnit. Další ...