POVÍDKYODKAT

Manželem proti své vůli 29.díl Tohle je naposledy co ho vidím. Cítila jsem to s jeho slábnoucími nádechy. Údery srdce se zpomalovaly. Držela jsem ho v obětí, tak pevně, až mi zběleli prsty. Najednou bylo ticho jako by se všechno vypnulo. Nevnímám zpěv ptáků nad hlavou. Srnci se nedaleko rvali o pozici vůdce stáda a naráželi do sebe parožím. Zčernal mi celý svět, když se jeho hlava opřela o mou hruď. Mraky odvál silný vítr a přivolal tajfun, který se nás nemohl dotknout. Uzavřela jsem se s ním v prostoru. Naklonila se nad tělo bez života. "To nemůže být pravda. Pořád ještě sním." Opakovala jsem si. Deris byl čím dál studenější. Uplynulo pár minut, pro mě to byla věčnost. Jeho oči zůstávali zavřené, už se na mě nikdy nepodívá. Naposledy jsem ho políbila na modrající rty a doufala, že se probere. Všechno pro mě ztratilo smysl v jednom jediném okamžiku. Přála bych si vrátit čas a nikdy ho nepotkat. V tom samém okamžiku jsem litovala, že na něco takového myslím. Nelituji! "De...

Řetěz moci Irián 7.díl Stejně jako Ziel ani já nejsem vítán. V místnosti se vznášela zvláštní výbušná atmosféra, která hrozila výbuchem. Mari někam zmizela a zůstala tu Mel. Propalovala mě očima a zkoušela jestli to vydržím. Popravdě, už po pár sekundách jsem se v nich ztratil. Určitě vypadám jako blbec, abych přerušil to spojení prsty jsem si projel rašící strniště na bradě a dělal zadumaného. Třeba tomu uvěří, ale moc bych na to nesázel. Ticho prolomil její zvučný hlas s náznakem smíchu. Během Zielovi návštěvy byla strnulá a mračila se. Byl vidět dost velký rozdíl na jejím chování. Budu to z ní muset nějak dostat, ale netuším jak. "To tu budete sedět? Myslela jsem, že nám pomůžete." Rázně se otočila a vyšla na chodbu. Následně proklouzla postraními dvířky, o kterých jsem doteď neměl tušení. Následoval jsem její kroky a zjistil, že je to mnohem kratší cesta, než se plížit okolo. Z venku nebyli vidět a kdo o nich nevěděl nenašel by je. Dávám jim jedno plus za únikovou cestu. ...

Přidávám obrázek k pokladnici, kterou zvedáte, tak další inventář se přenese do truhly. Viz obrázek avataru a truhla v pravém rohu a dál pokračuju pevnosti a vysvětlením. PEVNOST :

Zachraň můj osud 51.díl Bylo to tak studené. Mrazilo mě celé tělo. Čerň mizela ze šípů a ukládala se někam do mě. Myslel jsem, že to neustojím, ale nakonec Amorovy šípy opět nabrali červený odstín. "Dariusi!" Ten hlas bych poznal mezi tisíci. Chtěl jsem na Zazu zavolat, ale nemůžu. Něco uvnitř mě mi nasadilo pouta. To bylo to poslední, než mě obklopila tma. "Rychle dovnitř." Volala na nás Zaza ze zákrytu. Tam v tmavém koutě byli další dveře. Ani jedny z těch pozlacených nevedli nahoru. Propadli se do nicoty a tam zůstaly. Dark a já jsme popadli Dariuse a couvali dozadu. První otřes měl být varováním. Všechno před námi se zhroutilo jako domeček z karet. Vlastně to nikdy nebylo. Zbyli holé útesy, které znamenali smrt. Adra těsně přešlápla, aby se dostala k nám a zbyteček skal se utrhl. Zbyla jen propast pod námi. "Jak ses sem dostala?" překvapeně zvedla oči Adra. Nemohla tomu uvěřit. Před ní stála vyvolená duše. Teď to nebylo tak těžké pochopit, když zářila...

Zachraň můj osud 50.díl Někdo řídil naše osudy a hrál si s nimi jak se mu zachtělo. Od prvního dne se zajímal o to co děláme a kam míříme. Byl s náma jako stín, který přináší smůlu. Věděl o každém kroku dřív, než ho uděláme. Nemělo cenu snažit se dostat dál, ale Amor to stejně nevzdával. Co se s ním stane, až mu dojde prach a nebo ho potká další zvláštní nehoda? Od chvíle, kdy mě sebrali křídla si toho moc nepamatuji. Byl jsem anděl jménem Darius nebo jsou ty jizvy na zádech od něčeho jiného. Útržky z minulosti se pomalu vraceli jako střípky. Bylo těžké utvořit z nich celkový obraz. Stále se vraceli nové ve snech a nenechávali mě na pochybách a pak jsem je uviděl. Křídla v odrazu zrcadla. Bílá, až oči bolely a protkávaná stříbrem. Jejich lesk se mi nemohl zdát. Od toho dne cítím, že moje moc se změnila. Možná byla větší možná tajemnější a o to krutější. Brala víc, než si zasluhovala. Jako jsem mohl vycítit délku lidského života, cítím i ten svůj. Vřetánko se pomalu otáčí a moc nítě tam...

Dneska se mi krásně psalo to bude tím večerním hokejem, na který se těším. Nic neslibuji, ale snad po víkednu by mohl vyjít nový dílek zachraň můj osud. Snad se líbí i takhle povídka :) Řetěz moci Irian 6.díl Nic nemohlo být v tuto chvíli důležitější. Musíme chránit poslední co zbylo na odlehlé straně ostrova, jinak nám odříznou veškeré zásobování. Prakticky by to znamenalo, že se brzo na ostrov nic nedostane mimo toho co zvládneme vypěstovat a vyrobit. Nastal by tlak zvenčí, že nedržíme dohody a nevyvážíme co jsme slíbili. Pokud Ziela nezastavíme včas, už ho pak nezastaví nic. Mohl by převzít ostrov i bez požehnání Irianu. Květina na řetězu se neotevřela ani jednomu z nás. Sáhnul sem do kapsy a chtěl si řetěz připnou, když mi na dlani kvetlo první okvětí. Ve chvilkovém šoku mě vůbec nenapadalo jak se to mohlo stát. Kdo byla osoba, která má moc otevřít celý přívěsek? I to budu muset co nejdřív vypátrat, ale dobře jsem věděl, že Ziel je přednější. Pokud by se mu to povedlo žádnou květi...