POVÍDKYODKAT

Pokračování jednorázovky je prodlouženo na tři díly, tenhle díl je ze začátku nuda no jako vždy a vše co pochází ode mě :D Ale pak se snad trochu zasmějete a na konci bacha na slzičku, ale není všem dnům konec tohle jsem napsala právě teď a příště bude pokračování :D Sem zvědavá co mě k tomuhle zase napadne :D Dílek štěstí tady ťuk na článek : "Kdo to sem k čertu leze?" Otočil se v posteli a čekal kdo se postaví do dveří. Byla to žena. Věděl to podle hlasu, ale kde se tady vzala ? Byl to divný den, který má ohlásit můj konec ve firmě. Moje oči nebyli vůbec přivyklé na světlo, které sem pronikalo z chodby. V pokoji byli zatažené závěsy, takže mě zář oslepovala. Nevím kdo se to opovážil vejít dnes ke mně domů, ale rozhodně jí vyhodím z okna nebo vynesu v zubech! Moje nálada se stupňovala do nepříčetné zuřivosti. Ten má, ale temnou auru jako kdyby chtěl právě v tuhle chvíli někoho zabít. To ho tak naštval můj příchod? Nebo je to tím, že ví co je dnes za den. Odhodlaně a s přísný...

Trochu v pozdní hodinu házím vám báseň na hlavu. Dneska mi to moc nemyslí :D Ostatně jako vždycky. Snad se bude líbit je krapet delší než obyčejně ťuk pro zobrazení celého vytvoru :D Odlesky meče před posledním koncem :) Nevím proč mě napadlo zrovna tohle. Krev se smíchá s odvahou, je jedno jestli se mi vysmějou, smyčku okolo krku mi přitáhnou, na samé dno zoufalství mě zatáhnou. Krev se smíchá s kuráží, ať se přizná ten co uráží, krok ke mně udělat se odváží, v odlesku meče se odvaha odráží. Krev se smíchá s pocity, vletím do temné nicoty, kde se schovávají lepší principy, všechno musí mít sled určitý. Krev se smíchá s ocelí, rána už mě dávno nebolí, snesu kvůli tobě cokoli, až se mě bude bát celé okolí. Krev teče do tvých dlaní, nikdy se nestaneš mou paní, do posledních sil, tě můj meč chrání, ale byl to čin marný. Poslední kapka krve s odvahou zůstává, pocity k tobě ochránit má, s kuráži se můj čin odráží v odlesku meče, krev proudem po zemi teče. Tvoje dlaň mě opouští, moje sny se ...

Snažím se jak jen to jde :) ale koukám, že lidi sem přestávají chodit aspoň se nezbláznim :D moje aktivita už není to co dřív no :) není nálada něco psát, tady je dílek :D Dneska bude někomu asi horko :DDDDDDD V klidu sem se uvelebil na posteli a už se chystal každou chvíli zavřít oči, když jsem uslyšel ten povědomí hlas, který mě tak lákal. Vstal jsem a došel k otevřenému oknu a zadíval se na chodník před domem. Je to ona a rychle se schoval za záclonu, abych nebyl vidět, ale na tu vzdálenost se toho mco odposlouchávat nedalo jen pár útržků. "To …. brouci…. a kam…ani náhodou." Dořekla Aki a doma práskla dveřmi, až se otřásli. Ta má dramatické odchody fíha. "Omlouvám se….. , ale využijeme…. Děkuji….. tak večer." Víc jsem nezaslechl a jen viděl jak její mamka taky odešla. Za to ta moje zůstala stát venku a něco si drmolila, když mě zahlédla stát u okna zavolala. "Co ty tam tak vykukuješ radši mi pojď pomoct přenést květináče." No jo mamka a její kytky, sta...

Nevím kdy sem přidám druhý díl a nebo jestli nebudou tři :D Opět to nebude s aktivitou lehké předem se omlouvám. Pokusím se ji sepsat v podobném běhu událostí než se mi ztratila z pc :) "Pane vstávejte. Jak dlouho budu čekat!!" On snad ještě pořád spí jak ho mám vytáhnout z postele za chvíli je zasedání rady. "No tak vstaňte. Jste jak dítě." Nevím si s ním rady. Ach.. co budu dělat. "Pane Waite!! Žádám vás jako věrný sluha, aby jste se vyhrabal z postele nebo nebo…" Došla mi řeč a tak je to vždycky. Prostě mu nedokážu vynadat. "Same nech mě být dobře víš co se na mě chystá. Ta smůla snad nikdy neskončí nemá to cenu." Tímhle mě dostal. Nemohl jsem ho nijak povzbudit dobře jsem věděl, že na šéfa to nezabere. Vždycky se utápí ve vzpomínkách na svou lásku. I ta mu byla odepřena před drahnou dobou. Byl to pro něj bolestiví zlom a já mu nemohl pomoci. Alespoň bych ho měl podržet v téhle další těžké chvíli. "Pane jdu si zabalit!!" Prohlásil js...

To je doba, co mě napadlo napsat něco k tématu týdne :D Zrovna se mi zalíbilo, protože na něj moc odpovědí není. Lék na všechnu bolest může být dobrá nálada nebo smích, ale rozhodně to není utápění se v ní. Hodně dlouho trvá překonat cokoliv, jako je bolest a muka. Sama bych o tom mohla vyprávět své. Ani jeden člověk na světě, totiž bez bolesti nebyl. Ať už se jedná o citovou nebo nervovou či opravdu bolest jako takovou. Dá se o tom napsat jen jedno vydržet a nebát se smát to je jediný lék, který aspoň na mě trochu platí. Ona dobrá nálada se špatně schání, ale jakmile jí budete mít zkuste ten pocit vymazat. Nebudete se ho chtít vzdát s dobře naloženým dnem se dá docela i přejít bolest. Ne vždy to tak platí, protože každý je svůj a individuální. Najděte svůj způsob proti bolesti i vy a uvidíte, že to není tak strašidelné. Někdy mám strach ze všeho, ale v jedné hře se skvěle odreaguji a i psaní mě dodává větší pocit klidu. Občas ho v sobě musím najít a někdy se mineme, ale tolik blbýc...

Trochu se zase spožďuji jako pořád v poslední době. Určitě nový dil nikoho nenadchne moje zásoba dílků se pomalu stejčuje a mě se moc psat nechce :) Někdy není nálada a nebo se zkrátka nechce. Dneska si odstraním z blogu nábor na SB a necham si jen pár oblíbených odkazů kam občas chodím doufám, že to nikoho neurazi. Dobře víte, že už moc neobcházím :) Pokud mi zbude čas a trochu kapaliny v mozku přidám snad i nějakou radu do hry SF, ale ještě nevím :) Přeju pěkné čtení. To je demence tady si člověk nemůže ani na chvilku schrupnout. Kdo to byl? Musím ho najít a vlastnoručně zaškrtit. Nadával předseda tříd a štrachal se na nohy. Tak pěkně se mu spalo a sen, který se mu zdál o nové sousedce byl tak skutečný, že poslintal polštář a teď je vzhůru. Fakt slibuju, že si to vyřídím s každým kdo mě vzbudí! Popadnul klíče a pořádně za sebou třísknul dveřmi. Zrovna byla přestávka před poslední hodinou a jak všechny holky viděli předsedu na chodbě nalepily se na něj jak vosy na med. Než se stihnul ...

Anděl mě hlídá, i když se stmívá, třepotá křídly, stále se dívá, sen o strážcích často mívám, o býlích křídlech často snívám. Jednou na zem jeden přiletěl, vidět mě prý z blízka chtěl, potom na čas odletu zapoměl, pozdě se do nebe navracel. Co to asi znamená, když ho ráda mám, asi nejsem kamenná, co to asi znamená? Být bez křídel, když se daň za lásku platit má, co to pro mě znamená, stále jsem tak zmatená. Za tak malou chvíli co tu se mnou byl, chtěla bych, aby se mnou tady žil.