POVÍDKYODKAT

Dračí prokletí 16.díl Těch scénářů, co by se mohlo stát se mi míhalo v hlavě tolik, že jsem vůbec nedávala pozor na dění okolo. Pak jsem je spatřila. Oči smaragdové barvy s vražedným pohledem. Chtěla jsem utéct, ale stejně by mě dřív nebo později dostal. "Co ode mě chceš? Nic nemám." Nepoznávala jsem svůj hlas, ale důležité bylo se zeptat. Znovu na mě dýchnul. Ledový vzduch mi způsoboval husí kůži. "Ssssšt.. Budeš moje kořist. Zaros zaplatí za to co mi udělal!" Nerozuměla jsem tomu. Zaros mě odnesl pryč. Nechtěl mě u sebe nechat, protože se o mě bál? Nebo mě tam opravdu nechtěl? Byla jsem zátěž a na obtíž? Co je pro mě správná odpověď? Najednou jeskyni osvítila hůl, na jejímž konci bylo magické světlo. Rozdělilo se na několik pochodní, které se rozprostřely do kruhu. Konečně se mi naskytl pohled na toho, kdo je se mnou v jeskyni. Dlouhé ještěrčí tělo bylo okolo svinuté. Kdykoliv mě mohl uvěznit pevným stiskem těla. Z tlamy se sem tam povystrčil úzký jazyk, který vyd...

Zachraň můj osud 38.díl "Propálil jsem si kalhoty." Houknul na nás Amor a vstal ze země. "Vážně? Spodky se srdíčkama." Adra se i v téhle situaci dala do hlasitého smíchu. Amor našpulil pusu jako uražené dítě. "Adro ty nosíš s kytičkama!" Okamžitě zčervenala jako rajče. "Ty mě špehuješ?" Amor se vítězně zašklebil. "Nechte toho vy dva. Budu potřebovat vaši pomoc. Můžete to nechat na jindy." Najednou jsem si uvědomila, že Darius po celou dobu něco pozoruje a zjišťuje. "Adro jdeme doleva." Prohlásil, když si všiml jak ho pozoruji. "Přišel jsi na něco?" Amor se připravil a ze země zvedl poslední dvě lahvičky. Jedna byla červená a druhá černá. Nebudu se ptát na co je má. Třeba se nám budou ještě hodit. "Ano. Je to zrcadlo. Cesta se jen změnila ze strany na stranu. Jestli to předtím bylo doprava. Tak mi půjdeme přesně obráceně. Adro půjdeš uprostřed cokoliv se hne zlikviduj. Amore potřebuju tě vzadu na mazaní stop a na...

Manželem proti své vůli 14.díl Mám se toho bát nebo ne? Nevěděl jsem jak mohu té létající potvoře rozumět. Chystalo se to přistát hned vedle mě. Přikrčil jsem se proti nárazu větru. Tráva se zavlnila, když stvoření přistálo. Vypadal jako malý drak co se ztratil, ale přeci na mě volal Derisi. Odkud mě zná? A znám já jeho. Než jsem se vzpamatoval, byl jsem doslova v zubech vysazen na hřbet a v rukou mi přistála malá lahvička. "To je pro mě?" Dráček kývnul. Roztáhl křídla a bez zaváhání vzlétl. Nejdřív jsem zpanikařil a chtěl sesednou, když mýtina pod námi končila. Trochu jsem se bál, ale po vypití obsahu lahvičky mi bylo dobře. Při mírné zatáčce se mi pohotově podařilo chytit jednoho výběžku na drakově krku. Ten osten byl na vrcholu ostrý a pokrytý nějakou odporně vypadající břečkou. Nebudu se ptát co po mě chce dokud nepřistaneme a já neucítím pevnou zem pod nohama. Něco zavrkal, ale já mu v tom větru a rychlém letu nerozuměl. Asi se snaží říct co se stalo. "Nevzpomínám s...

Příště povídka manželem proti své vůli. Pokusím se jí napsat co nejdřív. :) Dračí prokletí 15.díl Podíval jsem se, až do jejich smaragdových očí, které se aktivovaly. Moje oči z nevysvětlitelného důvodu začaly mrkat. Nebyl jsem schopen vydržet něco tak zářivého a pableskujícího. Kdybych byl v dračí kůži normálně by se to otevřelo a já bych mohl letět za Minou, ale s takovou se tam nedostanu nikdy. Vzpomněl jsem si na obraz v zrcadle a ten pohled mi přišel něčím známi. Ten kdo je s Minou v jeskyni se chce pomstít. Najednou to do sebe zapadalo. Musím se dostat dovnitř a vzít si co potřebuju. Čas se neúprosně rozeběhl a utíkal hrozně rychle. Polovina noci se přehoupla jako nic, ale do svítání daleko. Musím ty dveře otevřít. Sova se třpytila a její pohled mě oslepoval. Znovu se aktivovala a pohasla, už mám jen jeden pokus na otevření jeskyně jinak se tam nikdy nedostanu ani jako drak. Musím to zkusit a vydržet. Ruce začínaly brnět jak stále svíraly skálu. Udržet se tak vysoko spotř...