POVÍDKYODKAT

Dračí prokletí 20.díl poslední díl : "Co tím chceš říct?" Kadak se zdál silnější, než předtím. Jak bych mohl vyhrát, aniž bych Mině ublížil. Nejdřív jí odtamtud musím dostat. Zmapoval jsem rychle okolí. Kdyby si všiml, že se rozhlížím a hledám únikovou cestu, jistě by ji živou nenechal. Mina zmizela v útrobách temné jeskyně. Občas zarachotil řetěz a Kadak zůstával venku sám. Byl na dohled, ale ne natolik blízko, abych mohl zaútočit. Tohle nebude férový boj. Budu se muset spoléhat na kouzla. Zbraně nebudou mít žádnou váhu. Tak trochu jsem s tím počítal. "Ta tvoje milá Mína je z rodu Dračí spravedlnosti! Nikdy nebudete moci být spolu. Slyšíš nikdy Zarosi." Jejich rod byl vyhlazen. Jak by mohla být jedna z nich? Nemůžu tomu uvěřit. Kdyby to byla pravda, zabila by mě. To by byl pravý dračí trest. Žádné vyhnanství ze země draků, ale rychlá smrt. "Nevěřím ti." To by si měl Zarosi, protože právě já jsem tvůj soudce, porota a popravčí. "Věř si čemu chceš, al...

Zřejmě to bude končit již v příštím díle pokud se mi to vejde do jednoho. Dračí prokletí 19. díl "Vstaň ti povídám!" Odhodil mě těsně u zbraně a sám sevřel magickou hůl. "Chceš mě zabít?" Dřív nebo později by to stejně udělal. "Nezaváhal bych ani vteřinu a tou dýkou tě podříznul jako slepici." Jeho hněv ho poháněl, ale taky mohl způsobit ještě větší šílenství. Zůstala jsem ležet na zemi a nehnula ani prstem. "No tak vstávej nebo tě budu mučit!" Vyhrožoval, ale nic neudělal. "Proč bych měla? Říkal jsi, že mě stejně zabiješ. Takže je úplně jedno jestli to udělám nebo ne. Nemáš proti mně nic co by mě donutilo to rozebrat a složit, aby byl výsledek podle tvých představ." Bylo pro mě těžké mluvit, ale podařilo se mi srozumitelně říct vše důležité. Takřka jsem vyčerpala všechnu sílu. Oči se neudržely otevřené a víčka se zavřela. Dýchat bylo najednou tak těžké. "Jak si dovoluješ usnout? Vzbuď se ženštino!!!" Někdo se mnou lomcoval a...

Dračí prokletí 18.díl Podívala jsem se ven a tam viděla Zarose, který se vyhnul několika šípům. Některé si našli cestu do jeho hrudi. Obrovské šípy připomínající kopí. Chci ho jít zachránit, ale když zdržím tu ještěrku udělám to nejlepší co můžu. Ruce se mi třásly jako nikdy předtím. Byla jsem vyčerpaná a cítila, že dlouho nevydržím. "Jak jsi ho potrestal? Chci vědět všechno." Tak zvědavé člověčí mládě. Jedním okem jsem pozoroval, jak se Zaros snaží dostat blíž k jeskyni. Obešel jsem svého vězně a chystal dál svoje věci. "Ssssšt jsi zvědavá, ale to se mi na tobě líbí. Pokud Zaros zemře, ty budeš volná." Musím ho donutit, aby se ke mně otočil a vyprávěl dál. Získám pro Zarose co nejvíc času. Venku něco křuplo. Následně byli slyšet další lupání jak se spouštěli pasti okolo jeskyně. Viděla jsem letět síť. Na zapadajícím slunci se na ní zaleskly ostré hroty. "Klidně zemřu místo Zarose, ale chci vědět jaký dostal trest." Ještěrka se přestala přehrabovat v nějak...

Tato povídka bude brzo dopsaná. Ještě tak díl dva možná tři. Nevím, ale chci ji dopsat, až pak vyjdou další díly předně k manželem proti své vůli, která se mi krásně píše a pak i ostatní. Dračí prokletí 17.díl "Uvidíš moji pomstu." Zaros je v nebezpečí. Pouta byla příliš pevná a zařezávaly se do rukou. Pomalu bylo těžké se i jen volně nadechnout. Celkově se mi zdálo na tom něco divného. Škrtily mě čím dál tím víc. Odřené zápěstí zvlhlo krví. "Bolí to? Chci, aby tě to bolelo a stejně to bude málo." Něco se změnilo. Něco o čem jsem neměla ani ponětí. Cítím to, ale nedovedu poznat co to je. V uších mi cinkalo od nárazů amuletů o kované brnění. Ještěrka byla hbitá a pohybovala se rychle po prostoru jeskyně. Zahlédla jsem nějaké věci, které na chvíli odkryl, než je zase uložil do náruče tmy. Kniha a to druhé my bylo povědomé. Jen si vzpomenout. " Krám jeden starej! Chci, aby Zaros viděl tvou smrt." Na hranici, kdy jsem nevěděla jestli se znovu nadechnu se škrtí...