POVÍDKYODKAT

Koukam, že je to tu zabitý max vás zajímají novinky ve hře :D No co nadělám já se nezbláznim, ale stejně mě maličko mrzý ty komentáře. Vypadá to, že brzo se vykašlu na většinu spřátelených blogu. Stejně sem chodí jen Aki, Pariah a Lisa to bude asi tak vše z celého seznamu SB. Po dlouhé době přidávám taky dílek domovu snad se mi bude chtít dneska pokračovat dál s povídkou kouzla a čáry, kterou definitivně uzavírám ke zdárnému konci. Dílek najdete dole... *** " Doktore pan Kakashi se probral a vypadá to, že je v pořádku před chvíli ho odvezli na vyšetření." Doktor se ihned vzpamatoval a rozesmál se. Otočil se k sestře zvednul jí a zatočil s ní ve vzduchu pak jí položil zmatenou zpátky na zem. "Děkuju já už myslel na to nejhorší zatímco je všechno na nejlepší cestě." Vylítl ze dveří pokoje jako splašené stádo blech. Sestra sice moc nechápala jeho počínání, ale byla ráda, že se pacientovi daří. Naruto se rozhodl konečně někomu věřit. Jeho snem bylo nezůstat sám a stát s...

Kdo chce číst ať si jí rozklikne stejně se k tomu nikdo nevyjadří :) *** V myšlenkách se střídá tma a světlo, byly doby kdy všechno v srdci kvetlo, pak přišla rána, to hezké se pod koberec smetlo, dá se říct, že teď už je to pravé peklo. Čas se naplnil střídá se mráz s ledovkou, kdy se setkám s jasnou žárovkou, jen čekat, než mi osud dá další dělovkou, stává se můj život smutnou zónovkou. Okolo je temnota co nedá světlu šanci, Stávají se z nás noční štvanci. Volám k sobě světlo půlnoční, ať už zatraceně ve tmě zakročí, místo toho z mého dosahu ještě dál poskočí, ztrácí se z dohledu, z mých očí. Tma je mi souzena osudem, dál ve světlu nebudem. Dá se říct, že je z mého nitra.

Pfff co sem hodit no tak moc na výběr jsem neměla přece sem nedám začátek nové povídky .) To až někdy v budoucnu. Myslela jsem, že si dneska odpočinu, ale pro změnu jsme měli vodní havárku si připadám jak vodník :) Koukejte jít číst nový díl právě teď :) Už nebudu připomínat, že bych ráda viděla více jak jeden koment ono to nemá cenu vám něco psát. Běželi odpadní šachtou, v které se ozývalo šustění Mandiných šupin. Jak se pohybovala stále dál tunelem. Nemohli určit kudy se vydala a tak dali na istinkt a šli přímo za nosem. Roura se zvětšovala a na jejím konci našli tři další, které se větvily dál do tmy. Jediné podle čeho se dala určit ta správná cesta byla slizká čára od Mandina těla vedoucí přímo do protější díry. Oba se snažili jít absolutně potichu, aby se neprozradili, ale než stihli cokoliv udělat něco je odmrštilo stranou. Dopadli tvrdě na protější cihlovou zeď. Než se stihli vzpamatovat tak se okolo nich uzavřel pevný kruh, který uvěznil jejich těla. Manda obtáčela svůj ocas st...

Tuhle jsem vyhrabala úplně na dně .) Příště přidám zas nějakou povídku .) Snad se aspoň někomu bude líbit vím není to nic dokonalého .) Aleeee mě se zdá dobrá :D Když se do něj zahledíš z blízka, uvidíš po kom se ti bude stýskat, pak si smutnou melodii začneš pískat a přemýšlet jak by se dal získat. Když už tě konečně nějaké řešení napadlo, setmělo se a slunko za obzor zapadlo, uvědomil jsem si jaký jsem velký hovado, ten obraz v zrcadle není žádný lákadlo. Si to opravdu ty a ne žádný klon, někdy musel přijít zlom. Tvoje ruka dopadla na moje rameno, moje přání je konečně splněno. Jen ty a já společně v zrcadle, jak to asi dál dopadne.

Už mě nebaví žebrat o komentáře takže prostě budu přidávat svou tvorbu ať se vám to líbi nebo ne :) Když se neumíte pod povídku ani vyjádřit nevím jestli píšu aspoň tak, aby se to dalo číst, ale to vás asi nezajímá. No nic tu je další díl ... "Desi máme to. Můžeme začít." Mrkli na sebe a zamračili se na Orochimara. Ten se divil, že místo toho, aby vytáhli hůlky se chytili za ruce a drmolili jakousi formuli. O tichém zaříkávání, už slyšel, ale i tak byla potřeba hůlka k dokončení kouzla. Tohle bylo pro něj nové dosud ještě nepoznané. Nevěděl jestli si z něj nedělají blázny, ale když zahlédl tenkou ohnivou čáru okolo jejich těl, které svazovala zvláštní smyčka ovinutá okolo jejich zápěstí. Sálalo z ní tak obrovská vlna energie a žár co tavil kuželovité kované sloupky u zábradlí. Nedalo se ani pořádně přemýšlet, jak se okruh několika metru oteplil a na Orochimarově čele vyrazily kapičky potu. Jeho jindy smrtelně bílá pleť se začervenala. Jejich síla se zvětšovala a nabírala tvar...

Znáte ten pocit, když se v noci procházíte. Pořád se otáčíte a ve tmě tápete po něčem co jste možná zahlédli. Taky tam, ale nemuselo bejt vůbec nic a nebo jen toulavá kočka co hledá místečko na spaní. Kdybych se takhle toulala Já určitě by to nebylo jen nějaké zvířátko :D Ne já bych musela mít něco originálního jako potkat po cestě Kankura, který by mě začal honit v domnění, že jsem uprchlá kunoichi :D Úplně to vidím jak na mě posílá svoje loutky. Tohle se doufám nestane. Já se naštěstí večer držím už doma pěkně v teple takže se mi to ještě nestalo :D To patří k těm zimním večerům, ale mám taky hrozně ráda letní šero, kdy mě láká jít si ještě zaplavat. Už jste se někdy navečer koupali když prší? To je vám nádhera jak na vaše tělo dopadají kapky studené vody a kloužou vám po vlasech pak se přehoupnou na ramena a skončí v bazénu, kde ochlazují vodu. No prostě to chce vyzkoušet. Všem doporučuju obě možnosti, i když já radši tu druhou do lesa či do parku mě v noci nedostanete na to zapomeň...

Tak na přání Pariah vkládám vesničku běžte číst a komentit :D Strážce vesnice se přemístil co nejblíže k hlavní bráně. Jeho chvíle se blížila věděl, že dnes se Xanu ukáže. Cítil jeho sílu a ambice daleko dřív, než se dostal k hranici Tajemné vesnice. Docela ho překvapil, takhle blízko brány se už roky nikdo nedostal nezpozorován hlídači. Ještě, že medvědí stráž mu dala okamžitě vědět, jinak by se sem tak rychle nedostal. Můj úkol brzo skončí. Předal jsem dál svoje umění a dneska to bude i klíč od brány. "Vítám tě po tak dlouhé době Xanu." Promluvil stařík v otrhaném oblečení. Pro něj nebylo důležité co měl na sobě, ale to co uměl. Ten kdo si o něm myslel, že je jen otrhaný stařec se šeredně pletl. Konečně k němu Xanu vzhlédl. Jeho oči se zastavily na otrhaných cárech polorozpadlého oblečení. Vypadá huř než posledně pomyslel si, ale dobře věděl, že s ním by si neměl zahrávat. Pokud je tu on nebude mít moc šancí dokončit co začal. Stařík zašátral v něčem co zdánlivě připomínalo...

Ahojtééé tak už jsem trochu v pořádku:) Ještě to není ok musím být spíš v klidu, ale stejně jsem se rozhodla dneska psát a udělat vám radost dalším dílkem. Kdo se těšil tak šup koment jak se vám dílek líbil. Rozhodně chci váš názor nebo budu marodit delé :) ** Naruto se pořádně zahloubal do svého podvědomí a vyhledal Dese ve svých myšlenkách. Aniž by řekl jediné slovo viděl v jeho ohňových očích tolik odhodlání, že se až sám trochu styděl. Des v něm je celou dobu uvězněn a vždycky ho bral spíš jako kamaráda než něco co by mu mohlo být na obtíž. Jeho oheň mu dodával temperament a sílu stát se lepším. Tohle všechno pociťoval ve svých myšlenkách, když promlouval s Desem. Sasuke na ně hleděl se stejně odhodlaným výrazem. Chtěl něco udělat. Rozhodně nebude stát na místě se založenýma rukama. "Desi jsme tady takže jaký máš plán?" Řekli oba najednou. Přistoupili blíž k démonovi, kterého považovali za kamaráda. V tu chvíli Des cítil, že se mění. Jeho oheň se zbarvoval a zvětšoval. Ne...