POVÍDKYODKAT

Další dílek je tu :D Co nového se stalo našim třem oblíbencům? Kam se to vlastně dostali a co tam najdou ? Hmmm nechám vás trochu čekat :D Rozhlédli se po stroze vybavené místnosti a nakonec je napadlo, že to bude asi nějaký sklad kam dávali zásoby jídla. Ještě než se rozhodli vylézt na chodbu podívali se na zeď jakou tam napáchali škodu, když sem lezli, ale mimo tenké čárky, kterou by nikdo na zdi nehledal nebylo nic poznat. Úlevně si oddychli. "Naruto tenhle sklad si musíme pamatovat jasný jinak se odsud nedostaneme, kdybychom museli ve spěchu utéct tak musíme jedině sem jinak jim dojde kudy jsme se dostali dovnitř." Ukončil Sasuke vyčerpávající info kdyby co by a šel ke dveřím. Pomaloučku otevřel dveře a dával si pozor, aby moc nezavrzaly. Nakouknul do chodby a když zjistil, že je prázdná rukou mávnul na Naruta, že je vzduch čistý. Zatím si jich nikdo nevšiml a to bylo dobré znamení, i když Naruto si od samého začátku myslel, že tu nikdo nebude asi na tom bude dost pravdy ...

Hudba pro Kira*Yume Někdo kdesi v dáli hrál melodii smutnou, bylo to jako zpívat píseň nekonečnou, kdo to hrál brouzdal se tmou věčnou. První tóny byli jen náhodné, hráli je prsty tajemné, počkali jsme až ten zvuk zanikne. Kdo to tak krásně hrál melodii duše? Znělo to jako když mu srdce probodly šípy z kuše. Nikdo už tu píseň znovu neslyšel, svět na chvilku potemněl, když muzikant na vždy odešel.

Ahojte zatím se mi povedlo sesmolit dvě básničky třetí sem hodím během dneška, ale ty temata :D Nějak mi to nemyslí U Haru to bylo docela v pohodě, protože na naději se dá něco vymyslet, horší jsou ty Velikonoce a hudbu teprve stvořím :) Raděj je dám dolů :D fakt žádný zazrak se nekonal a Kira*Yume si musí počkat, až mě něco napadne, ale neboj bude to dneska :D Neměla jsem moc času. Tak ťuk dolů :D Naděje pro Haru Moc jí na světě není, ale když se ukáže, životy lidem změní, pak jsou celý jiní, proměnění, vytrhnou se z věčného snění. Je to jako blesk z čistého nebe, řekneš si jen, že hledala tebe, teď se podívej na sebe, můžeš si věřit, až ti z toho jebe. Naděje ti dala novou sílu, tak přidej ruku k dílu, potkala jsi všemocnou vílu, s ní dosáhneš vysněných cílů. Když splní svoje poslaní, už pro tebe není k dostání. ………… Velikonoce pro Wendyss Velikonoce se kvapem blíží, beránek ti cesty zkříží, potichu se na stůl plíží. V ten čas se barví vajíčka, každý dostane do košíčku zajíčka, holká...

Jedna kraťoučká básnička :) a vyhlašuji básničky na přáni tři nejrychlejší mužou napsat slova jaká chtějí do básničky a já se jí pokusim stvořit teda napsat :D Tak honem ať to nezmeškáte je to omezeno pouze tři lidičky :D To, co cítit chci, dokážeš mi dát? Zavřít oči a přestat se bát. To, co potřebuji mít. Dokážeš mi dát? Svět, co hned nezhroutil by se. A neměj strach, nechci jen brát. Praštěné se ti to může zdát. To, co cítit chci. Dokážeš mi dát? Pevnou půdu pod nohama. I prudký volný pád. Napořád.

To tady budu čekat než dokončíme misi? Proč musí bejt problém vždycky jen se mnou? Lisa si začala všechno vyčítat už od doby co se stala kunoichi. Vždycky jenom já byla ta špatná a nebo poslední a všichni se mi smáli. Ten pocit samoty a odlišnosti se ve mně nějak vzdouval a způsoboval odpor, nesouhlas s touto situaci. Už nechci! Řvalo moje myšlení. Navenek bylo vidět moje rozpoložení. Necítila jsem se už několik dní ve své kůži, jako bych se s někým dělila o vlastní tělo a taky to tak bylo. Jednou mi jeden dědula řekl, že mám v sobě dvě strany. Temnou a světlou. Tenkrát jsem nechápala co tím myslí, ale časem jsem těm slovům porozuměla. Pohroužila jsem se do svého vědomí a hledala stejně jako tenkrát. Docela vystrašená jestli ho najdu jsem tápala ve tmě, která stále houstla a nechtěla mě pustit dál do zákoutí na samém okraji vnímání. Myslela jsem, že na konci bude ještě větší tma, až se tam dostanu, ale bylo tam docela světlo naproti tomu co bylo předtím. Něco se krčilo v koutě a já pře...

Další dílek je na světě tak se pusťte do čtení :) Co nového se bude dít ? To vám teda neprozradím :D Bez problémů se vrátili domů a začali se připravovat, protože za pár hodin už budou na cestě k sirotčinci. Naruto si zalezl do pokoje a na dvě hodinky si schrupnul než se začal soukat do černých džinů a černého trička, když konečně vyšel ze svého pokoje a sjel po zábradlí až do předsíně. V obýváku nervózně přešlapoval Sasuke a čekal kdy se objeví Naruto. " No to je taky dost máme nejvyšší čas." Popadl bágl, v kterém měl nachystané lano a pár dalších věcí, kdyby se dostali do potíží. Sasuke se rychle obul a vyběhl před dům. Naruto se na něj díval a přišlo mu divné jak se někdo může tak hrozně těšit na vloupání. Asi už se doma nudil napadlo ho a snažil se obout, ale vůbec se mu nikam nechtělo. Sasuke si nedal nic vymluvit a hrnul se jako první k parku, jen kdyby věděl, že jako vždycky jde špatnou cestou. Naruto ho nechal jít, protože se tam opravdu nechtěl vrátit. Sasuke po chví...

Koleje života někde končí, ale tam v tom posledním bodě vždycky budou nové. Jejich stopy nezmizí prostě se jen přehodí výhybka a jede se dál. Jsou to změny během našeho života, které to způsobují. Někdy se koleje propojí a dva vlaky jedou spolu, i když né vždy tak souměrně a občas se najde nějaký kodrcanec na kolejích. To pak způsobuje zpoždění a my musíme jen doufat, že ten vlak, který jel až doteď s námi na nás někde počká. Leckdy tomu tak není a prostě nám ujede. Mě ujíždějí Sbčka :D Kde mam nějakou návštěvnost a co teprve komentáře, ty asi odnesla pára od vlaků někam do dálek a ne a ne se vrátit. Asi stojím na blbé zastávce jinak si to nedokážu představit. Nebo píšu až tak blbě, že tady nikdo raděj ani nekomentí ?

Propletli jsme se z tunelu chodeb a zatáček, až jsme vylezli na čerství vzduch a za námi se zaklapli dveře s nápisem archív. Docela jsem si oddychla, už se mi v tom stísněném prostoru začínalo dělat špatně, kdo za to může, že nesnesu malé prostory, hlavně se musím připravit na dnešní večer, jestli se nic nestane můj úkol končí, tajně si přeju, aby vše proběhlo v klidu. Jen kdybych neměla to divné tušení. Mam jediné štěstí a to se jmenuje Sasuke, když je se mnou neměla bych se bát, ale stejně se začínám třást jako osika. Musím věřit, že mě ochrání a já se taky tak snadno nedám. Podívala jsem se na hodinky a divila se, že čas strávený v archívu tak rychle utekl, kdybych byla někde jinde a s někým jiným nevydržela bych tam ani půl hodiny, ale takhle sem si ani neuvědomila, že jsou to dvě hodiny co jsme sešli do sklepních prostorů, příště mě tam už nedostane. Skoro se mezitím setmělo a mě už nezbývalo než se jít domů převléct a vyrazit znovu ke hřbitovu, ještě předtím mě Sasuke zastavil. ...

Tak jen letem světem vymyslela jsem básničku, aby bylo co přidat :) Doufám že stojí aspoň za přečtení. Nějak jsem nevěděla o čem by měla bejt příště až budu koukat na díl Naruta tak mě snad napadne nějaká o anime :) To už by mohlo bejt o něčem :D Příjemné čtení mého nesmyslu- Ta mocná láska je ale kříž, až na světle rozdíl uvidíš, zrcadlo na blbost si pořídíš, ať pro příště už víš. Není to žádna hra, o co se snažíš, už zase tvrdě spíš, starosti každodenní neřešíš, vždyť s láskou je kříž. Až se k ní přiblížíš, do zdi hloupě narazíš, k zemi se zase navracíš, jsi bez křídel, už ji nespatříš. Do té víšky už nikdy nevkročíš, zády se ke všem otočíš, přitom si vláčíš svůj kříž, bez křídel, příště si to rozmyslíš.

NARUTO DO TOHO!! Sasuke ustoupil od číše, aby se právě narozené zvířátko opatrně sneslo do nachystaného pelíšku. Kakashi dobře věděl, že to zvířátko nebude jen jedno a tak čekal než se číše znovu rozbublá. Sice byl zvědaví co Sasuke dostal jako první, ale musel počkat. Dva rituály ještě v rodině neměli a tak nevěděl jak se číše zachová. Naruto si chtěl stoupnou místo Sasukeho, ale Kakashi ho naštěstí zachytil za ruku a přidržel stranou, protože právě v tu chvíli se začalo formovat druhé zvíře a hned po něm třetí. Kakashi nevěděl jestli to je vše co Sasuke dostane. Ve staré knize, po které teď svižně vše zaznamenával brk bylo psáno, že nějaký předek dostal pět zvířat a uměl s nimi divy, když se spojily a spolupracovali byli tím nejsilnějším dobrem, které na zemi vládlo, ale to bylo před mnoha lety. Nad číší vystoupila bublinka a za chvíli praskla to bylo oznámení, že první rituál je u konce. Kakashi: Naruto seš na řadě. Až se číše vyřádí i na tobě pak zjistíme podle kroniky co jste dost...

Před chvíli jsem se vzbudila a konečně mě napadlo co bych chtěla napsat k tomuto tématu. Asi jako skoro každý bych brala nějaký zámek nebo hrad se služebnictvem, ale pak mě napadlo něco jiného. Budete se asi divit. Tam kde je svět ještě v pořádku chtěla bych se dneska probudit. Tohle místo je opravdu úžasné, protože všichni lidé nejsou ještě tak zkažení jako tomu dneska je. Rozhlédla jsem se pořádně a zjistila kde jsem. Byla to jedna z povídek, které tak ráda píšu. Víte proč jsem si vybrala tohle ? Odpověď je jednoduchá. Tady si můžu dělat co chci je to sice zavřené jen u mě v hlavě, ale má to jednu výhodu, stane se to co si já budu přát. Takže klidně si můžu vysnít nějaký zámek a nebo prince :D ale to místo kde bych chtěla žít se nachází úplně jinde. Moje místečko by bylo u nějakého kouzelného lesa a k chaloupce by mi chodili různá zvířata třeba jako draci a jednorožci, opravdu bych si je někdy přála vidět na vlastní oči jak se potulují okolo. To je asi všechno nějak jsem tenhle článe...

Domov II. Tak a je to tady!! Druhá řada Domovu jak jste si přáli snad to bude ke čtení. Je to pokračování, které přímo navazuje na první řadu. Prosím aby jste opět aspoň ohodnotili hvězdičkami a nebo dali komentík děkuji. 1.díl Už mě nebaví ležet na posteli a koukat do okna je to hrozně dlouhý než přijdou kluci na návštěvu. Já už chci domů. Modlil se Kakashi ke všem svatým a přitom proklínal řidiče, který ujel z místa nehody. Kdyby tehdá zavolal včas sanitku nemusel se do dlouhého kómatu vůbec dostat. Dobře si vzpomínám jak ke mě Naruto se Sasukem chodili každý den. Dnes tomu bude stejně jako několik týdnů předtím s tím rozdílem, že jsem vzhůru. Jakou měl Naruto radost, když jsem se na něj podíval, jak ty jeho jiskřící modrá očka zářila radostí a štěstím. "Dobrý den pane Hatake Kakashi tak dneska vás čekají dvě rehabilitace a pak vás odvezeme zpátky na pokoj." Říkala příjemná sestřička a poslala pro dva zřízence, aby mě odvezli na vozíku do rehabilitačního centra na jiném pat...

Sníh sletěl ze střechy dolů, stejně už nejsme spolu, od dob co jsme skončili školu, okolo nás bylo vždycky plno volů. Vločky se od sebe rozdělily, stejně tak jako my, tím nám skončili společné sny, už jsme každý sám, kde jsou ty dny. Přišel teplý den a vločky zmizely, my jsme se na ně koukali, za ruce se po dlouhé době chytili, od toho dne se nám sny plnili. Konečně spolu, zameškali jsme školu, ze střechy jsme se dívali dolů, vločky nám padaly na hlavu. Necítili jsme zimu, ale teplo, jen srdce nám splašeně tlouklo. Ty a já společně, prostě nerozlučně.

Přeju pěknou sobotu :D Zas jedna básnička. Kdyby se mi náhodou chtělo tak možná, že dneska dodělam RPC, i když já a paint tool sai se nemáme rádi nevypadá to až tak hrozně :D Takže čekám hodně komentů, abych překonala svou lenost a to rpc dodělala :D Jak se vám líbí básnička ? Vláčím se za tebou, už nějakou dobu, zatím jsem našel jen zbytky z hrobu, nikdy si neuměl dostát svému slovu, líčil si pasti na každém rohu. Ještě jsem se do žádné nechytil, pár ninju, už jsem pomlátil. Ty mi stále unikáš, ale teď se nikam neschováš, jdu po tvé stopě, už dobře vím kde se rád potloukáš, stojím naproti tobě a jen mě posloucháš, všechna má slova hluboko do nitra ukládáš.

Prošel jsem těsně okolo jednoho regálu a proplížil jsem se za Sakuru, protože tady nebylo víc místa, viděl jsem jí ve tváři jak se začervenala a zatajila dech, když jsem se k ní přiblížil. Bylo to zvláštní mít Sakuru tak blízko sebe a nesmět se jí dotknout, až mi to přišlo líto, ale rozhodně jsem nechtěl, aby byla před akcí, která jí dnes čeká nějak nervózní a nebo roztěkaná. Musím vydržet do zítřka pro začátek jsem se rozhodl ukázat jí mojí pravdu. "Takže podle tebe jsem zapříčinil pád vaší rodiny? Já si to ale nemyslím a taky ti to dokážu." Přešel k regálům a našel si odpovídající datum, vytáhl starší zaprášenou krabici a donesl jí na jedinou věc, která v místnosti mimo regálů byla. Rozložil jsem schůdky a položil na ně krabici. Z víka jsem sfoukl prach a opatrně ho sundal, už jednou se mi stalo, že tam byl zazimovaný obrovský pavouk, nerad bych ho zase sundával z obličeje, protože naposledy na mě skočil a pak utekl někam mezi další stoh krabic. Dobrý, nic tam není a víko j...

Dnešní den byl pro mě hodně náročný a když jsem se konečně dostala k počítači čekal na mě šok. Předtím jsem nebyla tak aktivní kvůli opravě svého počítače, ale i v té době jsem se snažila přidávat pár básniček a povídek a chodit ke svým SB každý den. Dalo by se říct, že dnes trpím maličkou depresí kvůli blogu, někdo to nemusí brát vážně, ale já si rozhodně při psaní povídek odpočinu a pak bych taky očekávala, že když k někomu chodím a čtu články a jejich dílka, že to prostě oplatí a příjdou se podívat jestli jsem nezveřejnila něco nového. Asi jsem se spletla, když jsem si něco takového namlouvala. Sliby chyby říkalo se u nás doma. Bude na tom něco pravdy. Taková moje malá blogová deprese z prdi návštěvnosti a žádných komentů. V tuto chvíli pak příjde na řadu věta: Mám stále pokračovat dál ve svém oblíbeném koníčku ? Psát příběhy a chodit číst na jiné spřátelené blogy jejich tvorbu? Žijete ještě má SB-čka? Jediná věc co mi zvedla trochu náladu je, že se do mého seznamu oblíbených přidal...

Moje srdce protnul šíp, bez tebe je mi už líp, nedalo se takhle bídně žít, musel jsem tě opustit. Srdce už mám tvrdé jako kámen, proto píšu ti tuhle báseň. Co je to cítit, už nevím snad, kolem mě se rozprostírá chlad, už se nemám čeho bát, po nocích horké slzy budu lkát. Utrpení, ponížení, bída, dokonce i láska, jsou mi cizí, konečně mi spadla z očí páska, uviděl jsem pravý svět, jak se každý chvástá, lež, opovržení, zapírání, na každém rohu se chlastá. Ulice vypadají jako harém, nikdy nebude po mém. Radši abys zapomněl, co jsi viděl, hlavně se o vzpomínky s nikým neděl. Být mstitel je tvůj úděl, vzteky jsi nahlas supěl. City na povrch se nikdy nedostanou.

Jistě si pamatujete povídku Domov kdo jste jí četli a tak jsem na přání čtenářů napsala druhou řadu. V tomto pokračování se dozvíte co se stalo s Narutovým kamarádem Shikamarem v dětském domově ještě v době kdy žil. Sasuke se bude snažit Naruta naučit ovládat svou nově nalezenou sílu a chudák Kakashi si bude muset nějakou tu chvilku počkat než se vrátí domů do svého pohodlného křesílka u krbu a dohlížení nad svými bláznivými synovci. Co se povede vyčenichat věrnému domácímu mazlíčkovi Sorovi a samozřejmě pomsta sociální pracovnici alias vyschlé švestce, kterou známe z prvního řady. To vše a snad i více v nové řadě. Máte se na co těšit :D