POVÍDKYODKAT

Až teď jsem se zamyslel nad svými činny, nevěděl jsem, že páchám zločiny. V nevědomosti se krásně žije, srdce mi rychleji bije. Zase utíkám co mi síly stačí, za mnou se ozbrojený muž mračí, smrt, už ke mně kráčí, každý se před ní krčí, všichni to jsou sráči. Čekám na jeden okamžik, před očima vidím jen kosi mžik. A je to tu zas máte možnost přát si básničku ode mě a vybrat si pár slov, které by jste do ní chtěli :D To zas bude děsný :D Akce nebo šance jak chcete je omezena pouze na tři lidičky u více bych se asi postavila na špičku a pískala si písničku :D no to bych ani nesvedla :D tak kdo chce báseň tak šup koment :D a co do ni chcete :) PÁÁÁÁÁ vaše Katt-chan :D

Ahojte trochu to tady zanedbavam však to nevadí, když sem nikdo nechodí ani nekomentí. Máte tu další díl z mojí hlavičky snad se bude líbit :) Nevím co k tomu víc dodat, ale děj vám neprozradím :D Tak šup rychle čtěte ať vám něco neuteče :) To sem zas byla mimo ? Dneska se mi to stalo už podruhé ještě párkrát a nemusím tady vůbec bejt. Všimla si, že už jsou před vchodem do pevnosti. Ohlédla se za sebe a zjistila, že tu nádheru okolo sebe vůbec nevnímala. Nechtěla vypadat jako uplnej debil, ale co. Otočila se zpátky k Suri a snažila se nahodit bezstarostný výraz. Moc se jí to nedařilo. "Co je ti? Seš dneska úplně mimo děje se snad něco?" Vyptávala se opatrně Suri. Nechtěla se Lisi nějak dotknout nebo jí urazit to rozhodně né. Jen si dělala starosti o svou nově nalezenou kamarádku. Dřív si moc nevšímala lidí okolo, ale to se změnilo touto novou misí. Suri nikdy nevěřila, že by si našla opravdové kamarádky. Sice jich pár v Listové měla, jen si nebyla jistá, že jsou opravdu takov

Manda: Ty mu věříššš? Orochimaru: Zatím jen každé třetí slovo, ale je docela zběhlí v jedech a výživných, posilujících látkách a to se mi zrovna hodí. Manda: Je stejně proradný jako ty, ale chybí mu moc, kterou ti dávám já. Možná, že se brzo přidám na jeho stranu! Orochimaru zezelenal, když mu došla krutá pravda. Manda byla vždycky proradná a stavěla se vždy k silným mágům co se přidali na temnou stranu magie, ale tohle byl pro Orochimara šok. Tohle by mi přece Manda neudělala? Nebo jo? Přemýšlel ve své prohnané mysli a nemohl se dopátrat jasného výsledku. Byla s ním takřka od samého začátku, už když byl malý se mu zdálo, že někdo nebo něco se na něj dívá s obdivem v očích. Nikdy mu to nepřišlo natolik zvláštní, aby pátral kdo to vlastně je. Postupem času, když rostl ve vyzáblého kluka, s kterým si osud krutě zahrával tak cítil velkou moc co ho obklopovala, ale přitom zůstala skryta, nepoužita. Nejdřív si myslel, že jeho síla časem vystoupí na povrch jen nechtěl moc dlouho čekat. Čas u

Na věky bloudím tmou, nemůžu utéct před samotou svou. Všude boj, bolest a žal, radosti aby člověk pohledal. Cítím se jak trosečník poslední, co zahlédl na moři zjevení. Mám strach, že se můj sen rozplyne, že se utopím ve své vidině. Mám strach, že mě tvá ruka včas nechytí a vlny na moři mě zachytí. Pomocnou ruku nikde nevidím a tak se mezi vlny potápím.

Další díl je tady a já doufám, že vás i tato povídka trochu zaujala prosim komentiky a nebo ohodnoťte hvězdičkami děkuji moc. Sasuke se řítil na motorce osvětleným městem a kličkoval mezi uličkami jen aby se co nejdřív dostal ke stanici kde zapomněl vyhledávací zařízení. Při cestě si nadával do debilů a dokonce si zpestřil slovník i o pár nových výrazů. Ani si nevšiml, že zabočil do špatné ulice a než se nadál měl před sebou pojízdný stánek s novinami. Dobře věděl, že nestihne na tak krátkou vzdálenost zabrzdit a tak místo toho přidal plyn. Stánkař se snažil uhnout, ale nebylo kam a tak zůstal stát na místě a hleděl na řítící se motorku přímo na něj. Sasuke přidal ještě víc plynu a na poslední chvíli těsně před stánkem najel na menší vyvýšeninu a přeskočil celý stánek a za sebou nechal vykuleného prodavače se štusem novin v rukou. Motorka ztěžka dosedla na silnici a Sasuke pokračoval dál v cestě, ale tentokrát si dával velký pozor na odbočky zdejšího města, aby náhodou zase neodbočil š

Procházel jsem se krajinou a přitom mířil za jinou, né není to tvojí vinou, že naše osudy se minou. Už nemohl jsem dál, říct jsem se ti to bál a tak radši pryč utíkal, než bych si tě vzal. Rád tě mám stálé, ale na lásku to bylo pomále, vidím, už co mě čeká dále a tak dám ti poslední vale. Naše přátelství vydrželo i rozchod, stála si mi po boku, když hrál svatební pochod a já byl rád, říkal jsem si nikam nechoď, kamarádi na věky, ty, já a má choť. Přála jsi nám štěstí, k tomu kupu ratolestí, už odvanulo z kraje listí a tak slunce všechno jistí. Když sis přivedla Naruta, koukal jsem se do kouta, ale, když jsem viděl jak láska doutná, mezi vámi se utvořili pouta. Tak jdeme všichni světem dál, děkuji, že lásku svou už mám, co bych dělal, kdybych jí nepoznal…..

"Pane Hatake, ale ten mobil je úplně vypnutý asi je vybitá baterie." Řekla sestřička a podala Kakashimu mobil. "Jestli máte nabíječku tak vám ho na chvíli zapnu, i když je to proti pravidlům." Kakashi přemýšlel jestli donesli i nabíječku, ale byl si skoro jistý, že jí zapomněli doma. "Nemám." Povzdychl si a díval se na milou sestřičku, která postávala u jeho postele a nevěděla jak by mu mohla pomoci. "Moment." Odcupitala z pokoje asi na sesternu domyslel si Kakashi. Za chvíli přišla se svým mobilem. "Jestli znáte číslo a nebude to dlouhý hovor tak si brnkněte z mého mobilu." Kakashi byl nesmírně rád, protože hodiny nade dveřmi ukazovaly půl dvanácté v noci a to už měli být dávno doma. Vymačkal pevnou linku k nim domů a čekal jestli to někdo nevezme. Tů tů tůt. Cink. Momentálně nejsme doma tak nám zanechejte vzkaz děkujeme. Ozval se záznamník a Kakashiho polil studený pot. "Co je vám?" Zeptala se sestřička, když viděla jak pan

Draci co roztáhnou křídla při svítání, milují příval větru při létání, hlídat výšku, zkoušet stoupání, pak se řítit k zemi, do vody šplouchati. Najděte mi draka co nemá rád koupání, zmizí pod hladinou, pak je slyšet broukání. To všechno patří k drakům, roztáhnou křídla, poddají se mrakům, proklouznou lidským zrakům, vyhnou se obrovským prakům.

Mají zpoždění, kde zase jsou ? Jak je znám tak Paco a Doomsday sedí v hospodě a pijí jedno pivo za druhým a ti ostatní darmo mluvit. Měli jsme se sejít v šest na křižovatce u lesa, ale kde nic, tu nic, sám tam nejdu! Ahoj Kat čekáš dlouho? Alespoň někdo dorazil. Čau Spotte kde jsou ostatní? Najednou všichni vyskočí nedaleko mě z ukrytu , až jsem nadskočil. Takový fory si nechte na jindy myslel jsem, že dostanu infarkt, takhle mě vyděsit, jste hrozny a to máme jít na tak strašný místo. Spott se pochechtává a zavelí, jsme komplet a můžeme jít. Tak jsme vyrazili! tuk dolu to neni konec :D Jemu se to řekne, jako když jde do lesa na houby, ale my jdeme do toho hnusného brlohu všeho schopných příšer, Brrr!!! Pomalu se prodíráme houštím a opatrně obejdeme močál a blížíme se ke vchodu do podzemí. Zastavit a připravit si zbraně, zavelel šéf. Někteří do sebe začali lít posilňující lektvary a Spott si sebou vzal svoji nejlepší zbraň zatracenou sekeru epických superschopností a já luk šiřitel jedu

Tady jedna básnička na knížku Eragon je to moje nejoblíbenější pověst, ale banička nic moc no :D Stopoval jsem srnu, až do Dračích hor, už jsem myslel, že jí nedoženu, jaký to byl shon. Poklidně ležela na okraji stáda, natáhl jsem luk a skoro viděl jak srna k zemi padá. Najednou se ozvala rána jako hrom, poblíž se objevil kámen co měl střežit Brom. Kouzlem se vznášelo toto místo, pro koho byl kámen určen, bylo už jisto. Eragon měl dostat tento vzácný dar, aby se za pravdu lidu rval. Odnesl domů, krásný kámen modrý, k prodeji měl býti dobrý. V noci však se začal klubat drak, pro dračího jezdce, je to tak, Eragon k němu natáhl dlaň, aby dostal stříbrný znak. Tak se z Eragona stal dračí jezdec, pro krále Galbatorixe to byl mazec, každému kdo ho chytí, nabízel plný měšec. Cestovali snad po celém království, Safira si myslela, že je to bláznovství.

Ahojte je tu další dílek co na něj říkáte ? teda až si ho přečtete :D Momentálně jsem zase nemocná O.o nevím čím to, ale tentokrát to není moje vinna. Segra přijela v pátek z práce s velkou horečkou v sobotu se z toho vyklubala chřipka a v neděli jsem ji chytla taky. Teď trochu odpočívám, protože mám horečku 38 stupňu snad mi bude brzo líp a oběhnu SB momentálně se necítím na komentování u vás na blogu tak se omlouvám. Dost keců tuhle je dílek: Dědula zachrastil svazkem klíčů, který vytáhl z hávu, co na něm sotva držel. Jen pohlédl na Manua a šouravým krokem se šinul k bráně. Lisa s Mayu skoro ani nestihli uhnout, když se vetchý stařík natáhl s klíči a těsně vedle nich je zasunul do zámku. Jak to, že jsme si ho nevšimli dřív? Vrtalo hlavou Suri a znovu zalezla za bránu. Předtím se ani nestihla rozhlédnout co se skrývá za ní. Otočila se od vrat a kulila svoje světle modré oči. Božské vydechla si sama pro sebe a nemohla se vynadívat. Před ní se rozkládalo něco jako les, ale jiný takový u

Takže patla matla :D Tu básničku jsem nakonec napsala, ale mam takový dojem, že se Ryuzaki libit nebude. Ani mě nepřipada nijak extra tak to je když mě bolí zub a mozek nemůže pracovat. Moment ja mam mozek :D Trošku mě štve návštěvnost, ale to patří do jiné přihrátky :D Nebudu zdržovat tuhle to je : Pro Ryuzaki Co skrývá se na druhém břehu? Nemůžeš tam hledat ničí něhu, jen si lehnout do připraveného mechu, zbývá ti pár posledních nádechů. Smrt si tě odnáší do temného kouta, zpřetrhala všechny vzácná pouta. Hladina vody rychle stoupá, tvoje tělo na dně už se koupá. Okolo není vůbec žádný vzduch, jen je cítit smrti puch, není slyšet okolní ruch, už je z tebe jen bezvládný duch. Smrt tě do tmy zlákala, zatím co celá země plakala. Smrt už je prostě taková, ve vzpomínkách si tě zachová.

Co je to? Zase jsem omdlel proč pořád já. Naruto se vyštrachal na nohy aniž by si ho ty dva všimli jak byli pohrouženi do knihy. Přistoupil k ošatkám, kde se choulila zvířátka. Vzal jedno do náruče a snažil se přijít co to je. Dva ostny na hlavě a delší ocásek, špičaté zoubky a prodloužený čumáček. Naruto se chtěl podívat trochu blíž, když ta malá potvůrka na něj vychrlila obláček kouře, až se začal dusit jak ho vdechl. Rozkašlal se a měl sucho v puse. "To je drak? Doufám, že není můj!" Rozčiloval se Naruto a podíval se na Kakashiho a Sasukeho, kteří se váleli smíchy. "Podívej se do zrcadla jak vypadáš." Říkal Kakashi a div, že se nezadusil jak se tlemil. Sasuke nebyl schopný ničeho jen na Naruta ukazoval prstem. Konečně se vysmáli a donutili Naruta, aby si vyčaroval zrcadlo. "Jako kominík." Zvolal Kakashi a zase se smál. "Ten drak je čí? Já ho nechci." Naruto zapřel ruce v bok a hrdě stál poblíž bariéry, ale teď si dával pozor. "No přece tv

Mám pořád špatný pocit, že tam kam jsem právě vlezla tak jednoduše, nebude až tak snadný dostat se ven a ještě k tomu to je zas někde v podzemí a s toho mám největší strach, no doufám, že tam mají aspoň nějaký světlo. Pomalu jsem vlezla dovnitř, ale byla tam tma jako v pytli, takže jsem se snažila jít vedle zdi, které jsem se přidržovala. V rukou mi zůstávaly úlomky omítky a pod nohama kusy rozbitých cihel, o které jsem každou chvíli zakopla. Nevím co dalšího se povalovalo v okolí a ani to nechci vědět, už tak jsem měla po celém těle husí kůži a to se ještě nic víc nedělo. Měla jsem dojem, že půjdeme pořád rovně, ale cítila jsem jak jdu pomalu z kopečka někam hloub pod zem. Kam až to může vést? Říkala jsem si a dodala si trochu odvahy. Dýchalo se mi čím dál tím hůř, ale snažila jsem se nedat na sobě znát náznak strachu a maskovala jsem to pochvalným dojmem. V té tmě stejně neviděl jak se tvářím, ale pak jsem se lekla div, že jsem nenadskočila, protože okolo nás se zapálili pochodně a o