POVÍDKYODKAT

Manželem proti své vůli 29.díl Tohle je naposledy co ho vidím. Cítila jsem to s jeho slábnoucími nádechy. Údery srdce se zpomalovaly. Držela jsem ho v obětí, tak pevně, až mi zběleli prsty. Najednou bylo ticho jako by se všechno vypnulo. Nevnímám zpěv ptáků nad hlavou. Srnci se nedaleko rvali o pozici vůdce stáda a naráželi do sebe parožím. Zčernal mi celý svět, když se jeho hlava opřela o mou hruď. Mraky odvál silný vítr a přivolal tajfun, který se nás nemohl dotknout. Uzavřela jsem se s ním v prostoru. Naklonila se nad tělo bez života. "To nemůže být pravda. Pořád ještě sním." Opakovala jsem si. Deris byl čím dál studenější. Uplynulo pár minut, pro mě to byla věčnost. Jeho oči zůstávali zavřené, už se na mě nikdy nepodívá. Naposledy jsem ho políbila na modrající rty a doufala, že se probere. Všechno pro mě ztratilo smysl v jednom jediném okamžiku. Přála bych si vrátit čas a nikdy ho nepotkat. V tom samém okamžiku jsem litovala, že na něco takového myslím. Nelituji! "De...

Řetěz moci Irián 7.díl Stejně jako Ziel ani já nejsem vítán. V místnosti se vznášela zvláštní výbušná atmosféra, která hrozila výbuchem. Mari někam zmizela a zůstala tu Mel. Propalovala mě očima a zkoušela jestli to vydržím. Popravdě, už po pár sekundách jsem se v nich ztratil. Určitě vypadám jako blbec, abych přerušil to spojení prsty jsem si projel rašící strniště na bradě a dělal zadumaného. Třeba tomu uvěří, ale moc bych na to nesázel. Ticho prolomil její zvučný hlas s náznakem smíchu. Během Zielovi návštěvy byla strnulá a mračila se. Byl vidět dost velký rozdíl na jejím chování. Budu to z ní muset nějak dostat, ale netuším jak. "To tu budete sedět? Myslela jsem, že nám pomůžete." Rázně se otočila a vyšla na chodbu. Následně proklouzla postraními dvířky, o kterých jsem doteď neměl tušení. Následoval jsem její kroky a zjistil, že je to mnohem kratší cesta, než se plížit okolo. Z venku nebyli vidět a kdo o nich nevěděl nenašel by je. Dávám jim jedno plus za únikovou cestu. ...

Přidávám obrázek k pokladnici, kterou zvedáte, tak další inventář se přenese do truhly. Viz obrázek avataru a truhla v pravém rohu a dál pokračuju pevnosti a vysvětlením. PEVNOST :

Zachraň můj osud 51.díl Bylo to tak studené. Mrazilo mě celé tělo. Čerň mizela ze šípů a ukládala se někam do mě. Myslel jsem, že to neustojím, ale nakonec Amorovy šípy opět nabrali červený odstín. "Dariusi!" Ten hlas bych poznal mezi tisíci. Chtěl jsem na Zazu zavolat, ale nemůžu. Něco uvnitř mě mi nasadilo pouta. To bylo to poslední, než mě obklopila tma. "Rychle dovnitř." Volala na nás Zaza ze zákrytu. Tam v tmavém koutě byli další dveře. Ani jedny z těch pozlacených nevedli nahoru. Propadli se do nicoty a tam zůstaly. Dark a já jsme popadli Dariuse a couvali dozadu. První otřes měl být varováním. Všechno před námi se zhroutilo jako domeček z karet. Vlastně to nikdy nebylo. Zbyli holé útesy, které znamenali smrt. Adra těsně přešlápla, aby se dostala k nám a zbyteček skal se utrhl. Zbyla jen propast pod námi. "Jak ses sem dostala?" překvapeně zvedla oči Adra. Nemohla tomu uvěřit. Před ní stála vyvolená duše. Teď to nebylo tak těžké pochopit, když zářila...

Zachraň můj osud 50.díl Někdo řídil naše osudy a hrál si s nimi jak se mu zachtělo. Od prvního dne se zajímal o to co děláme a kam míříme. Byl s náma jako stín, který přináší smůlu. Věděl o každém kroku dřív, než ho uděláme. Nemělo cenu snažit se dostat dál, ale Amor to stejně nevzdával. Co se s ním stane, až mu dojde prach a nebo ho potká další zvláštní nehoda? Od chvíle, kdy mě sebrali křídla si toho moc nepamatuji. Byl jsem anděl jménem Darius nebo jsou ty jizvy na zádech od něčeho jiného. Útržky z minulosti se pomalu vraceli jako střípky. Bylo těžké utvořit z nich celkový obraz. Stále se vraceli nové ve snech a nenechávali mě na pochybách a pak jsem je uviděl. Křídla v odrazu zrcadla. Bílá, až oči bolely a protkávaná stříbrem. Jejich lesk se mi nemohl zdát. Od toho dne cítím, že moje moc se změnila. Možná byla větší možná tajemnější a o to krutější. Brala víc, než si zasluhovala. Jako jsem mohl vycítit délku lidského života, cítím i ten svůj. Vřetánko se pomalu otáčí a moc nítě tam...

Dneska se mi krásně psalo to bude tím večerním hokejem, na který se těším. Nic neslibuji, ale snad po víkednu by mohl vyjít nový dílek zachraň můj osud. Snad se líbí i takhle povídka :) Řetěz moci Irian 6.díl Nic nemohlo být v tuto chvíli důležitější. Musíme chránit poslední co zbylo na odlehlé straně ostrova, jinak nám odříznou veškeré zásobování. Prakticky by to znamenalo, že se brzo na ostrov nic nedostane mimo toho co zvládneme vypěstovat a vyrobit. Nastal by tlak zvenčí, že nedržíme dohody a nevyvážíme co jsme slíbili. Pokud Ziela nezastavíme včas, už ho pak nezastaví nic. Mohl by převzít ostrov i bez požehnání Irianu. Květina na řetězu se neotevřela ani jednomu z nás. Sáhnul sem do kapsy a chtěl si řetěz připnou, když mi na dlani kvetlo první okvětí. Ve chvilkovém šoku mě vůbec nenapadalo jak se to mohlo stát. Kdo byla osoba, která má moc otevřít celý přívěsek? I to budu muset co nejdřív vypátrat, ale dobře jsem věděl, že Ziel je přednější. Pokud by se mu to povedlo žádnou květi...

Tady máte další čarodějný díl. Kouzla někdy nic nezmůžou. Během pár dnu snad vyjde řetěz moci Irianu :) Budu se snažit dopsat co nejdříve. Manželem proti své vůli 28.díl "Nosím věci měním čas, nezkřivím však ani vlas." Pomalu jsem se přestávala točit a se mnou i kouzelné hodinky. Donotovaly svou melodii a vrátily se zpátky na hrad. Musím spojit tělo se svou duší, aby to fungovalo. Stála jsem na louce a dívala se jak v klidu spím v obětí Derise. Je to blbec, proč tolik riskuje. Pomyslela jsem si a navrátila se kam patřila. Propojení bylo kompletní a já mohla otevřít oči. Bolelo mě prakticky celé tělo, které se chvělo. Podívala jsem se na něj. Klidná tvář a pravidelné nádechy mě ubezpečili, že je v pořádku. Přičarovala jsem si knihu, kde se psalo vše o roztoku z říše snů. Chvíli jsem listovala, než narazila na odstaveček k noční květině, ze které tohle celé vzešlo. Květina je mocná za hodiny půlnoční ve znamení ovce. Trhat zásadně v ochranném oblečení proti jedu. Jedna kapka ...

Trochu zimní, i když sníh zatím není. Snad nám taky pár vloček napadá :) asi se mi to moc nepovedlo. Padá vločka ledová, sen se uvnitř ukrývá, do nicoty utíká, úplně v ní zaniká. Slovem tě ozvěna proklíná, ozve se ten, kdo duši má, netuší, že já jsem čarovná, rozpouštím srdce kamenná. Padá vločka ledová, ona tě snad zahřívá, srdce co jsou kamenná, jako ona mrazivá. Zrada se uvnitř ukrývá, v očích, co ten mladík má, je to moje slabina, začínám být studená. Sníh nás pomalu zakrývá, i láska zimní květy má. Zima jednou čaruje, květy na okna maluje.

Všem přeji pěkné Vánoční svátky :) Určitě něco mezi nima sesmolím a vložím. Manželem proti své vůli 27.díl Laja zmizela a nechala mě tady. Tohle bude prokleté místo a já zůstal uvnitř. Vedle se stín pokoušel nabrat moji identickou podobu. "Víš, že je to zbytečný?" Vyfouknul trochu vzduchu a tváře mu zapadli. Celkově se změnil na oblak černého neštěstí. Docela jsem chápal jeho samotu, ale zůstat bych tu nechtěl. "Hej! Jak se odsud dostanu?" Stín se nakonec zastavil. Místo toho, aby se otočil přeformoval obličej na opačnou stranu. "V mém světě nejsou dveře kudy by se dalo odejít." A sakra něco podobného jsem čekal. Stín mi zmizel z očí. Věděl, že nade mnou nemá žádnou moc a nedokáže mě ovlivnit. Přešel jsem zpátky přes mokřiny na začátek a zase zpátky. Za tu krátkou chvíli nad učením magie se mi podařilo zapamatovat pár jednoduchých kouzel. První bylo vyčarování světla. To mi tady bylo úplně k ničemu. Pak se mi podařilo vzpomenout na divné slovo. Vyslovit je...

Blížím se k 50 dílu :D ještě, že je píšu kratší. Zachraň můj osud 49.díl Kdesi mezi mraky: "To jim nepomůžeš?" Dotíral Pán Pekel a spustil oči ze hry, která se odehrávala dole na zemi. "Proč bych vkládal figurku do hry, když vím, že to zvládnou?" Pekelník se podrbal na hlavě mezi rohy, kde měl rýhu. "Snažíš se mi namluvit, že bez andělské a pekelné moci skolí obra?" Zvesela se zašklebil a opět pohlédl na šachovnici. Skrze ni mohl sledovat co se děje na jejich bitevním poli. "Vidíš." Pánu Pekel po chvíli zatrnulo. Tak dlouho mu trvalo sehnat něco tak kvalitního a donutit spolupracovat a nakonec z toho nic nebude. Jsem obklopen samými hlupáky! Začínal jsem pěnit a na hlavě mi vzplála mála ohnivá aureola. Figurek do hry ubývalo a výsledek žádny. Dnes jsem zbytečně použil jedno ze svých es v rukávu. Na skále stál obr, který se stále zvětšoval a zabíral celý vrch hory. Jeho nenažranost se stala jeho zkázou, aniž by něco stihli udělat převáhl se a podl...

Ahojte ještě do konce příštího týdne nebudu mít moc čas psát. Cukroví se samo neudělá. Řetěz moci Irian 5.díl Ziel: Drel se pohyboval jako vždy téměř neviditelně. Jeho reakce byli rychlé a přitom působily tak líně, kdybych mohl dělat hluk asi bych mu za to i zatleskal. Čekal jsem, až všechno připraví k našemu nočnímu útoku. Rozmístil poslední zbraň a nenuceně se vracel do úkrytu. "Skvělá práce. Odpočiň si večer tě budu potřebovat." Sedl si na okraj jeskyně, aby měl o všem přehled a vytáhl jeden ze svých nožů. Vzal si do ruky kousek dřeva a vyřezával. Za chvíli položil na jeden z kamenů hotovou postavičku. Měl skvělí talent, ale já ho využiju mnohem líp. Nikdy bych nevěřil, že dokáže tak chladnokrevně vraždit a o minutu déle si hrát s dětma na schovávanou. Podivín, který se stal mou zbraní. Všechna ta špinavá práce se sama neudělá a on byl pro to stvořený. Vzal jsem dalekohled a pohlížel si svoje nové území. Ještě se tu potuluje nějaký odpad, ale tomu bude brzo konec. Otočil ...

Ahojte budu se snažit ještě něco přidat do středy, pak je dost možné, že nestihnu nic napsat. Tenhle díl píšu právě teď nemám žádnou jinou zásobu :D To by jste mě museli v komentářích ukecat, abych si udělala při pečení cukroví čas večer něco napsat. Jo no přesně tak od čtvrtka začínám péct a je dost možné, že do nějakého 12. prosince nic moc nebude. To by jste museli hodně psát komenty :D Zachraň můj osud 48.díl Díky plášti jsem se pohyboval mnohem rychleji. Okolí se stalo rozmazanými útvary, které netvořili žádný celek. Čmouhy se rozplývali a já ještě zrychlil. Předběhl jsem vítr a cítil je velice blízko. Moje rozhodnutí je určitě správné. Zaza potřebuje nějaký čas, aby se rozhodla co dělat. Stejně se tam vrátí. Dřív nebo později vyhledá svůj domov a když tam nebudu určitě zůstane. Situace mě trochu zaskočila, ale rozhodně nechci zůstat mimo hru. Přede mnou byla skupinka lidí. Obratně jsem se vyhnul a doslova přelétl poslední dům v městečku. Dál se rozkládal les a pohoří. Cítím je př...

Manželem proti své vůli 26.díl Zadívala se na nás oba. Pak zkoumavě zabodla oči do mé kopie a nakonec i do mě. Zhluboka se nadechla. "To se mi snad zdá. Ono se to množí." Vyprsknul jsem smíchy. Hlavu zakloněnou k zemi a rukou si držím břicho. Konečně mě to přešlo a mrknul jsem na ní. Za to stín vedle mě byl doslova kámen a nic s ním nehnulo. "Zábavná jako vždy. Půjdeme?" Udělal jsem krok směrem k Laje a ona místo toho couvla. "Ty mi nevěříš?" Nadzvedl jsem obočí a byl docela v šoku. Doteď se mi to vždy nějak podařilo srovnat, ale tohle bylo čím dál divnější. Bála se, že nejsem pravý nebo se pletu a opravdu je tady dobrovolně. Zase v tom mám zmatek. "Ty se mi jenom zdáš. Vy oba." Dupla nohou a otočila se zády. "Umí tenhle frajer mluvit v myšlenkách?" Začal jsem k ní promlouvat. Bylo to jako mluvit do zdi. Dokud se nezačala bortit. Nevím jak se mi to povedlo, ale její obrana se pomalu drolila. Cítil jsem tlak, který se zmenšoval, až k ní ...

Řetěz moci Irian 4.díl U brány k domu stálo několik lidí, když se mi konečně podařilo dojet. "To je dost, že jedete mladý pane, už jsme se báli. Vaše matka vás čeká." Stráže se uklonili a nechali mě projet. Zaparkoval jsem za domem a co nejrychleji kráčel dovnitř. Nestihl jsem se ani umýt, když vešla do pokoje moje matka. "Tady jsi." Objala mě. Její ruce se třásly strachem, když mě pouštěla a zkoumavě se dívala. "U Irianu, kde máš řetěz?" Ruku položím na hruď, abych se sám přesvědčil. Prohrábnul jsem si vlasy a ofinu hodil dozadu jako vždy, když se mi něco nepodařilo. "No jo, mám ho v autě. Hned budu zpátky." Chytil jsem jí krátce za rameno, aby se uklidnila a sjel po zábradlí schody. Vstupní hala byla ponořená do tmy. Dobře vím, že je zamčená. Rovnou zahnu a namířím si to k postrannímu vchodu pro stráže a služebné. Spoře osvětlený východ, kde stála stráž. Pokýval na znamení a nechal mě projít. Venku panovala trochu chladná mlha co se snášela k ...

Zachraň můj osud 47.díl Pořád mě k sobě volala, i když jsem se otočil nedokázal jsem to. Nechávám zavřené oči. Nemůžu se na to koukat. "Darku." Adry hlas slábl, až se ztrácel. Tichý a tak prosebný, který mě donutil překročit pomyslnou překážku. Víčka se zachvěla a zvedla závoj, který překrýval můj zrak. Byli tak zvídavé a pátrající. Pomalu zaznamenaly rozbité věci rozházené po podlaze a nohu Adry a dívaly se dál. "Nemožné." Vydechl jsem zadržovaný vzduch a cítil obrovskou úlevu. Ležela na zemi a pod sebou měla rozložená nádherná křídla. V té bílé záplavě se skvěly zlatá brka. Natáhl jsem ruku a sáhl si na jemná pírka, které mi proklouzávaly mezi prsty. Adra se na mě usmála. Po těle mi přejel lehký mráz jak mě okouzlovala. "Jsi nádherná." Šeptl jsem do ticha a pomohl jí vstát. Zaza opustila náš kroužek a ustlala si na nedalekém gauči, když její postel okupoval Darius. Jako andělé a démoni jsme vytušili, kdy tvrdě usnula. "Jak to bude dál?" Hlásil ...

Konečně jsem měla chvíli času díl dokončit. Snad se bude líbit. Pomalu bych měla mít víc prostoru na povídky tím pádem budou pravidelně. V shakes a fidget proběhl něco jako opravný update, takže tomu nepřikládám důvod to vysvětlovat. Jedna jediná věc co začala fungovat, lítají mi reklamy :) Tak pěkné čtení... Manželem proti své vůli 25. díl Přestával jsem se točit. Bylo to neuvěřitelné a přitom tak skutečné. Kruhy ustupovali, aby nastoupilo něco mnohem horšího. Na samém dnu byla chvíli tma, dokud nezřetelné obrysy dostávali svou podobu a vystoupili na slabé světlo. Tohle bylo tak divné a matoucí. Jako by si to žilo svým životem. Přitom jsem dobře věděl, že to není reálné. Nemám čas na cokoliv se ptát, ale najít co nejdřív Laju a dostat se pryč. Společně se nám to určitě podaří. Udělal jsem pár rozhodných kroků. To jsem ještě nevěděl co mě tady dole čeká. Co je to vlastně za místo? Při každém kroku byla slyšet ozvěna, která se odrážela od stěn. Divné místo pomyslel jsem si a šel stál...

Zachraň můj osud 46.díl Nesl jsem Dariuse na zádech a nemohl uvěřit, že se to všechno stalo a znovu se vracíme na začátek. Někdo jako by řídil každý náš krok a snažil se zastavit, to co má přijít. Nadhodil jsem si náklad a Darius se trochu zavrtěl. Jeho hlava spadla na moje rameno a teprve v ten okamžik jsem to pocítil. "Uhněte!" Vystartoval jsem co nejrychleji to šlo a doslova přeskakoval polorozpadlé domy. "Co to do něj vjelo?" Zavolala Adra za mnou a přidržela se Darka, aby nespadla. Vypadala jako v posledním tažení, kdy za sebou vlekla napůl složená křídla. Teda to co z nich zbylo. Všechno peří bylo pryč a její největší ozdoba byla celá popálená. "Něco se děje poběž." Dark mě podepřel a běžel hned vedle, i když jsem byla vyčerpaná vydám ze sebe co to půjde. Zrychlovali jsme za každou zatáčkou a spadlou budovou, až byl na dohled Zazin domek. Dveře byli otevřené. Uvnitř byla Zaza. Celá se klepala a chodila sem a tam. "Co se stalo?" Podívala se ...

Řetěz moci Irian 3.díl "Ne. Tohle byla poslední." Ani jsem se na ní nedíval a odstranil poslední prkna z cesty. Zřejmě o ně zakopla a tím do mě narazila. Vidí vůbec na cestu v tom klobouku? Měl bych jí pomoct s tím kufrem, než zase do někoho vrazí. "Pomůžu vám." Než stihla cokoliv říct hodil jsem kufr do auta a otvíral jí přední dveře. "Odvezu vás. Kam to bude?" Bojím se, že by se tu ztratila. "Znáte farmu s dvojitým M?" Hned mě napadlo nejlepší ovoce a zelenina co se dala na trhu sehnat. "Ano tu zná přece každý. Pomocnice do sadu? Zrovna sklízejí." Neviděl jsem jí do tváře, ale něco mi napovídalo, že se zamračila. Bylo slyšet nastartování a vrnění motoru. Sem tam poskočení auta jak najelo do nějaké díry nebo na kámen. Cesta tam byla doslova polní a samí výmol. Během jízdy nepromluvila. Přísahal bych, že se na mě letmo podívala, ale asi se mi to zdálo. "Jsme na místě." Před námi se otevíral pravý ráj na zemi, který podtrhoval...

Manželem proti své vůli 24.díl Trochu jsem se opozdila. Snad bude příští dílek dřív. :) Měl jsem co dělat, abych se vzpamatoval z letu na Flíčkovi pak z jeho brždění, kdy rovnou přistál a mě to vyrazilo dech. Jako třešnička na dortu mu musíme vyčistit zuby, protože ten jeho smrad z tlamy by povalil i vola. Kousek od nás byl ohýnek. Blíž sem rozpoznal jedno z košťat opřené o strom. Pod nohama mi zapraskaly větvičky a zašustilo suché listí. Zvěř shromážděná okolo ohně se rozutekla do všech koutů. Vykukovaly jen svítící zvědavá očka. Laja ležela na dece a hrozně se vrtěla a házela rukama. Zdá se jí něco zlého? Napadlo mě, když vykřikla. "Derisi!" Trochu mě to zarazilo, ale klekl jsem si a chytil jí za ruku. "Neboj neopustím tě." Byla celá studena, i když kousíček od ní plápolal oheň. Teplý vzduch rozehřál zbytky jinovatky co se na mě usadil z letu na Flíčkovi. "Ne já nechci. Derisi pusť." Tentokrát vylítla do sedu a začala se svíjet bolesti. Něco tady neseděl...

Řetěz moci Irian 2.díl Řetěz se zaleskl ve starých vrasčitých rukou, aby následně zčernal a rozpadal se v prach. "Co jsi to udělala ty bábo!" Ziel se rozešel z kruhu místnosti ke starší. "Zadrž." Jen tak málo stačilo, aby ho zastavila. Napřáhla obě ruce a my byli svědky jak se rodí nový řetěz. Iriánský obelisk vydal svoje tajemství střežené, jen pro vyvolené. "Vidíte. Irian je milostivý a nerozsoudí vás hned tady." Starší se přesunula k oltáři a vzala dva řetězy. Proudila v nich energie a sálala moc. "Jeden z vás se stane novým pánem této země, ale až najde svou polovinu. Do té doby Irianská květina nevykvete." Přistoupila nejdřív k Zielovi. "Krása není všechno." Odplula na levou stranu, kde stál Ren. "Věř svému srdci." "Oba potkáte stejnou osobu. Muž nebo žena to vám neprozradím, proto važte každého slova. Můžete odejít." Ziel se okamžitě otočil a vypochodoval na chodbu. "Děkujeme starší." Ren se poklonil...

Zachraň můj osud 45.díl Únava bylo to poslední co by mě mohlo zastavit. Nebylo těžké postavit se s Darkem na nohy, ale dostat se ze spárů hlídače. V ten okamžik, kdy jsem o sobě začínala pochybovat se do mě vlila nová síla. Nebyla obyčejná, ale andělská. Někdo tam nahoře mi poslal odvahu a kuráž. Neměla jsem v plánu použít hvězdný prach od Amora, ale v podstatě mi docházeli nápady a pak se stane tohle. Darius měl pravdu, když mi dával svůj šťastný den. Nic mě nemohlo zastavit. Pod návalem energie se tělo zachvělo a Dark mě přidržel blíž u sebe. "To nic, nedívej se tam." Snažil se mě chránit za cenu svého života. "Tentokrát to budu já." Nestihl mě zastavit ani nic udělat. Otevřela jsem oči a podívala se do rudě krvavých diamantů. Sálal z nich děs, když se mě snažil hlídač zmocnit, ale to ještě nevěděl s kým má tu čest. Trocha soustředění a nával bolesti, než andělská křídla povolila a otevřela se. Navenek byla zničená. Pírka opadávaly a rány pálily. Rozpřáhla jsem je...

Manželem proti své vůli 23.díl Laja: Lahvička dopadla na zem a já se pohroužila do říše snů. Je to jediný způsob jak zkusit nemožné. Ocitla jsem se v tunelu. Zatáček přibývalo a konec v nedohlednu. Strašně to klouzalo. Chvílemi jsem se protočila a byla hlavou dolů, až mě to vykoplo na samé dno. Tady přesně v tomhle místě mě čeká těžký boj. Na jedné straně budu já a na druhé Deris. Podle staré čarodějky to mělo sebrat to nejcennější co mám, ale nikdy to nikdo nezkusil, až dnes já. Ve světě se přehouplo slunce z jednoho okraje na druhý a vyměnilo si místo s měsícem. Čas tady nic neznamenal. Za zavřenými víčky uběhlo teprve pár minut, když se ukázal můj manžel. Bylo to tak skutečné. S úsměvem na tváři ke mně přišel a objal mě. Ten stisk dobře znám. Tahle mlhavá představa začínala plnit to co chci. Doslova se na mě tulil a nalepil a dožadoval se polibku. Sny ožívaly a utkávaly okolo pavučinky, do kterých se mohu tak snadno chytit. Bylo těžké odolávat. Musím ho od sebe odstrčit, dostat se p...

Řetěz moci Irian 1. díl Vzpomínal jsem na den, kdy mi byl do rukou předán řetěz. Jako nový pán této říše jsem musel vládnout. Společně s přítelem Krengem se nám podařilo zem zušlechtit a pro lid zajistit vše potřebné. Později jsem potkal svou budoucí paní Helen. Jen jí a Krengovi jsem věřil ze všech nejvíc. Můj jediný bratranec Drean mě zavrhl a postavil se na odvrácenou stranu. Páchal zlo a ničil štěstí lidí. Pořád se snažil převzít kontrolu nad městem, až jednoho dne věděl, že jeho nárok na vládu skončil. Helen čekala následníka. Ren se narodil do rodiny plné štěstí. Najednou se Drean stáhl do ústraní. Čekal jsem, že bude útočit a snažit se Rena odstranit, ale to se nestalo. Po čase přišel na návštěvu a pod pláštěm držel v rukou novorozeně. Svého syna Ziela. Nikdo nevěděl, kdo a kde je matka. Drean přišel sám a vlastně tím z nevinných dětí udělal nepřátele, kteří se v budoucnu budou muset utkat o nadvládu. Bude ho učit nenávidět Rena stejně tak, jako nenáviděl mě. Všichni jsme to věd...

Tohle je krátký úvod k nové povídce. Pokud bude větší zájem v komentářích tak první díl mám napsaný a mohl by vyjít :) To záleží na vás jinak si ho nechám zřejmě na víkend. Na počátku nebylo jednoduché přežít. Stejně tak uchránit svou rodinu v rozrůstajícím se městě. Nikdo se neohlížel na nářek ostatních. Brali si co chtěli bez ptaní a slitování. V té době se ukázal stvořitel tohoto kraje. Potrestal svou mocí skoro každého. V ten den ukryl kousek své moci do přívěsku a hledal, kdo by ho byl hoden nosit. Plno lidí vidělo jen svůj prospěch a moc nad městem. Stvořitel Irian, už si myslel, že nikoho čestného a spravedlivého nenajde. Proměnil se na obyčejně vypadajícího starce a usedl na kámen u cesty. Bylo tomu tak mnohokrát a právě teď to mělo být naposled. První ranní paprsky ozářili osobu, která se táhla s vozem. Na kupce sena byl oslík s poraněnou nohou. Zaujal mě tento muž, který zvíře neutratil, ale vzal na sebe jeho tíhu. "Starče jsi jistě unavený. Jestli ti nevadí oslík svezu ...

Manželem proti své vůli 22.díl Poslední zatáčka a dostanu se přímo do stájí. Poprvé za celou dobu byli velké dvoukřídle dveře zavřené a před nimi stál největší ze skřetíků. "Otevři ty vrata!" Donutil mě zastavit. Nehnul se ani o milimetr. Posunul si na ochmýřeném nose maličké brejličky. "Pane vy jít pryč. Tady není dům. Zpátky za sestra. Dostat dary a nožky běžky pryčky." Nevěřím. Nemůžu to takhle nechat. "Pani odjet daleko." Ustoupil, když ustal vítr a dveře do stáje se sami otevřely. Marně jsem očima pátral po Laje. Až se zastavily na zmenšeném Flíčkovi. Schoulený úplně vzadu kňučel jako opuštěné štěně. "No tak. Flíčku to bude zase dobré." Ducnul do mě čumákem a ještě víc se zmenšil, aby se mi vešel do klína, kde se stočil a smutně na mě hleděl. Jeho velká zvědavá kukadla zrcadlila i moje pocity. Viděl snad do duše? Nebo přímo do srdce? S povzdechem jsem ho hladil po lesklých šupinách. Pořád věřím, že za chvíli bude zpátky, ale nevracela se. Mí...

Včera večer se mi to přidávat nechtělo. Dopsala jsem a šla spát. Znáte to. Totálně unavená jsem obešla naše zvířata a se zavřenýma očima lehla. Snad tam není tuna chyb pěkné čtení, již bych měla přidávat trochu pravidelnějí. Zachraň můj osud 44.díl Adra: Kam se tak rychle Dark zašil. Hledám ve všech zákoutích a stejně ho nemůžu najít. Několikrát jsem se vrátila ze slepé uličky, abych se vydala jinou cestou. Začínala jsem být zoufalá. "Adro." Tichounké volání přicházelo z nejtemnější odbočky. Tma a jen tma co mě pohltila. Moje kroky se odrážely od holích stěn a vytvářely ozvěnu. Dál byl slyšet můj napjatý dech a splašené tlukoty srdce. Něco slizkého se o mě opřelo a znovu zmizelo. Tuším kdo to je, ale neotočím se a vydržím. Hnusný pocit, který zanechává na těle vlhkou stopu. Nalákal mě sem. Neochvějně jsem šla dál. V duchu si našeptávám, že tady Darka nenechám. Pak si vzpomenu na dárek od Dariuse a trochu se uklidním. Šťastný den, tak to říkal a přitom přicházel o kousek sebe...