POVÍDKYODKAT

Především chci poděkovat křoviskovi za obrázek čičiny docela se mu povedla a ja si ji sem dam :) Dnešní báseň tvořili slova zlá nálada a rádce :) snad se bude líbit :) Zlá nálada, tu mám jen kvůli tobě nesmím propadnout nekonečné zlobě, ten problém měl bych nejdřív hledat v sobě, aspoň bych se necítil tak blbě. Kdo se stane mým rádcem v téhle zlé době, váhá citů se na opačnou stranu převáží, chtěl bych najít odpověď v tobě, někdo se do mě stále naváží. Komu na tomhle světě překáží, moje hvězda co občas bliká a možná zazáří, váha citu se na opačnou stranu převáží, kdo na mě to špatné zase nahází. Zlá nálada se pomalu vytrácí, usměv na rty se navrací, už vím, že okolo jsou sami pitomci. snad se líbila a dole najdete obrázek te ciciny :)

V minulém díle se Xanu ponořil, až na samí okraj Lisina myšlení a ztrácí nad sebou vládu. Jeho duch putuje po tmavých zákoutí a hledá zlo, které ji sužuje již několik let. Manu hlídá, aby se v pořádku vrátil do svého těla, ale nic není jak se zdá a proto neváhá. Starý rituál vyvolán…. Moje ruce se spojily do slzy a tvořily květy rudých máku, které pálily jako rozžhavené uhlíky a rozdíraly mi kůži. Byl to jeden z pradávných obětních rituálu, který nepohlcoval žádnou čakru, ale vyžadoval krevní daň za použití přenosu duše. Manu se nadechl a zkroutil pravou ruku tak, aby se mezi květy na rukou utvořila řada. Bylo namáhavé soustředit se a vyčkávat na aktivaci věčného spánku. Tak jako se zjevovali andělé nebo démoni při posledním snu umírajícím. Mohl jsem vniknout do tohoto drahocenného času a na poslední chvíli vyrvat duši a vrátit jí do těla. Moje energie se shlukovala okolo cesty z vlčích máku a já se mohl aspoň kouskem duše vrhnout do jejich podvědomí. Připravený svitek jsem potřísnil k...

Naposled nám Lisa vykřikla, i když ji manu držel ve spánkové technice. Xanu se mezitím probíra v jejich myšlenách a snaží se najít toho, kdo jí způsobuje takovou bolest, až skoro zemřela. Operace se prodlužuje. Před operačním sálem v Tajemné vesnici čeká zbytek jejího týmu. Ibiki si začíná dělat starosti, už to trvá moc dlouho. Mayu a Suri se snaží uklidnit, ale moc se bojí o svou kamarádku. Co se bude dít dál s Lisou? Přežije nebo se jí temnota stane osudnou? Xanu překračuje svůj limit.... Nová kapitola dole :) Tak kde seš nemůžeš se schovávat do nekonečna. Pátral Xanu v těch zákoutích, kam by se jindy neodvážil. Dřív by ho to ani nenapadlo, ale od odchodu z vesnice mu bylo jedno co se s ním stane. Zašátral ještě hlouběji a sám nad sebou ztrácel kontrolu. Bylo to nebezpečné opouštět své tělo a proplouvat jiným vědomím. Pokud by se odpoutal ještě trochu, už by se taky nemusel vrátit myslí do svého těla. Manu udržoval Lisu ve stavu tvrdého spánku, ale stejně vykřikla, když se Xanu pusti...

STÍN Měsíc stoupá k hvězdám výš a výš, zatím co ty v posteli tvrdě spíš, už nikdy mě nespatříš prostě neuvidíš, protože mi tu zradu neodpustíš. Hledám na to slova zapomenutá, která odpouští, místo toho mě z okovů moci propouští, dnem i noci hledám otazníky na poušti, moje vina se pomaloučku rozpouští. Spoušť zbraně mě do pekel provází, teprve teď mi tvoje slova dochází, v nebi se beze mě prochází, zatím co neví odkud vlastně pochází. Na cestě osudu se setkáme, protože se i po smrti hledáme.

Tajemná vesnice 21.díl Podíval se Lise do očí, které zračily prožívanou bolest a utrpení. Navenek se zdála být v pořádku a tak usoudil, že problém bude ukryt někde hluboko v ní. Pohotově zmáčknul body na rukou, které jí odblokovaly bolest a snížily třes těla. Byla na pokraji zhroucení, ale stále byla sužována. Xanu se opatrně dotkl jejího čela. Nechtěl, aby tím tlakem zhoršil její stav, už takhle se divil tomu co vydržela. Křeče trochu povolily a nechaly Lisu volněji dýchat. Tělo se zklidnilo a dopřávalo Lise trochu oddechu. Nechtěla prožívat stále dokola něco tak strašného. Tyhle stavy jí způsobovaly pocit strachu a úzkosti nikdy nevěděla, kdy se vrátí tento stav znovu. Dnes to bylo ještě horší než kdy předtím. Nemohla se ani pohnout a její vláda nad tělem každou minutou slábla. Síla se ztrácela společně s pevným krokem. Tohle vypadalo na poslední den, který stráví s týmem. Ani si nevšimla, že se nad ní sklání někdo jiný. Xanu nedbal na pohledy ostatních a rychle pátral v zábranách ml...

Tentokrát vkládám trochu smutnou báseň to už bude moje prokletí :D No co mě se to hrne na papír samo a docela se mi to i líbí mám ráda smutnější tvorbu a veselé mi nejdou :) Snad se bude líbit dala jsem si na ní docela záležet, aby nebyla jen tak nijaká :) Moje slza stéká mi po tvářích, čekám na tebe, kdy mi v očích zazáříš, ale ty se znovu vytrácíš. Necháš mě samotnou v našem údolí, myslíš si, že mě tvoje rána přebolí, pleteš se, ta se nikdy nezahojí, dřív se mi srdce napůl rozdvojí. Jsi zloděj, půlka srdce jde za tebou, co dělat, abych byla zase sama sebou, jak je mám k sobě přikovat, jedině city k tobě někam zakopat. Nemám na výběr, už nevím co to láska je, vyplakala jsem potok, jenom pro tebe, moje srdce se v jedno spojuje, hned jak uvidělo přicházet tebe.

Tři mladé kunoichi z toho jedna byla bledá a nevypadá, že by jí bylo nějak dobře. Její zrzavé vlasy vlály, i když se nehnul ani lísteček. Divná holka usoudil a zaměřil se na vílu. Aspoň mu tak připadala. Její nabělalé vlasy a skoro bílá pleť tvořily bájné vílí stvoření, které na sebe poutalo, až příliš pozornosti a vyvolávalo pocit štěstí i on měl nutkání prohlédnout si jí blíž, ale na to nebyl správný okamžik. Poslední stála v zorném poli trochu stranou jako by chystala něco co ještě nikdo neviděl, ale nedalo se to odhadnout. Hlavní pro Xanua bylo získat, to pro co přišel ostatní nebyli překážkou. "Starče kde je svitek ?" Podíval jsem se na něj zpříma nemělo cenu se snažit nějak kličkovat, protože on jediný věděl co jsem zač. Ostatní už dávno zapoměli kým kdysi byl a jak lpěl na své vesnici. Dnes to pro něj byla spíš překážka. "Nebudu tě nijak přemlouvat to by bylo zbytečné. Pořád jsi součástí naší vesnice a já věřím, že se jednoho dne přidáš zase k nám." Po těchto...

Hmm budu muset popřemýšlet, už je to dávno co jsem byla maličká. Co by jste rádi věděli, že v té době mi bylo fajn nevědomost je tak krásná prostě jsi hrát a nic neřešit. Znáte ten pocit, kdy si připadáte tak v klidu a chráněni. Tohle už dávno pominulo a zbyli jen vzpomínky. Pamatuju si, že jsem měla v posteli samé plyšáky ani jsem si neměla kam lehnout :D Dětství bylo jako sen, ale později přišla realita v podobě školy. Taky se vám tam nechtělo, že jo :D Postupem času jsem se naučila, že je lepší zapomínat co bylo dřív. Když mi bylo pět točil se okolo mě celý malý svět, ráda bych se občas vrátila zpět.

Trvalo mi to převelice dlouho dokončit poslední díl. Víte ten se vždy píše nejhůře, proto sem se neměla k tomu tuto povídku ukončit, ale ta chvíle dneškem nastala. Kdo z vás rád četl Domov a Domov II., tak jsem ráda, ale tímto se s ní loučím. Byla to má první povídka, která se zvrtla v pokračování příběhu z nemocničního prostředí a taky z dětského domova. Doufám, že některé čtenáře poslední dílem aspoň trochu nadchnu je totiž jednou tak dlouhý než obvykle .D l Po tomhle pokračuju dál v psaní, i když mi to v poslední době dost trvá můžete se těšit na další díl Tajemné vesnice, kterou začnu co nejdřív dopisovat :) To je prozatím ode mě vše přeju pěkné čtení tohoto zajímavého závěru (NUDA JAKO VŽDY :D) povídka dole :) "Naše pomsta bude vykonána skrze vás." Promluvil duch a pozoroval oba návštěvníky. Poslední koho vídal byli hlídači zakopávající další nehybná těla. "Vy dva jste to co jsme hledali. Konečně se dočkáme vysněnému klidu. Správný čas pomsty nadchází povstaňte....

Ahojte takže konečně se dostávám k tomu, abych sem něco hodila. Koukala jsem, že mimo Wek mi nikdo nepsal to je ostuda čekala jsem aspoň nějaký dotaz do hry. No nic dávám sem jednu báseň co mě napadla na výletě snad jí trochu pochopíte. Trochu napovím, i když někoho proklínáte nechcete být sami a proto zrovna tohle. Je to takové nepřehledné řekla bych, že to ani moc nedává dohromady sled událostí trochu popřemýšlejte. Později přidám i obrázek jednoho květu, který jsem nakreslila. ťuk :) Prasklina Tento sen se mi často zdá, o smutné skále co uprostřed lucernu má, trochu světla dovnitř dá, však je to jako když slunce zapadá. Uvnitř skály je malá prasklina, ta tam den po dni vzduch dodává, smutek pro skálu tím pak končívá, protože tam začala růst malá rostlina. Rostla víc a víc, až dostala se pryč, uviděla svět, co okouzlil jí hned, ale její čas se naplnil právě teď, byl to pro ní rychlí sled. Zrovna, když v tuhle dobu zaniká, na opuštěnou skálu uvízla jí vzpomínka, když poslední květ jí ...

Přeju všem pěkné Velikonoce. Jak čtenářům tak hráčům z Shakes a Fidget :) Vrba Naruto chtěl zkusit uplést pomlázku, jenže k tomu měl jen pár ozdobných provázků a v kapse mu cinkalo asi pět drobásků, jak na pomlázku poradil mu, až jeden z Kyubiho ocásků. Šel k vrbě co má ohebné proutí, z kterého dá se plést, Sasuke ho sledoval, prostě za ním musel lézt, Naruto to chtěl však zkusit na vlastní pěst, musel ho nějak oklikou z cesty svést. Když se Narutovi povedlo Sasukeho zmást, myslel si, že bude sám proutí krást, čekala tam na něj jen holá vrba, tohle byla jistě past. Se smutným výrazem domů se Naruto vracel, nepočítal s tím, že Sasuke celou vrbu skácel, na nikoho se cestou ani neotáčel, jen si všim, že kolem něj někdo profrčel. Před jeho domem bylo položeno proutí, z toho dala by se pomlázka zkouti, Sasuke se zas do jeho přízně nějak vkroutí, Pomlázka se jim však pod rukama hroutí. Hlavně nepřineste domů celou vrbu :D a ať se vám daří :D

"Já vím co se tam píše." Řekl potichu Sasuke. Naruto to zaslechl čistě náhodou, protože stál dost blízko na to, aby jeho citlivé uši zareagovaly. "Jak to můžeš vědět, když tam chybí skoro všechno." Dožadoval se odpovědi a podupával nohou. Sasuke se rozmýšlel jestli to má vůbec říct a divil se, že takové špitnutí slyšel. "A není to jedno?" Zkusil jeho zvědavost zmenšit, ale stal se pravý opak. "Koukej mi to říct!" Vyjel Na Sasukeho nazlobeně a dupnul nohou. Tohle mu dost napovědělo. Vždycky, když Naruto dupnul vydoloval z každého co chtěl jako umanuté dítě. Zvláštní na tom bylo, že to fakt fungovalo. Jeho modré oči byly tak zvědavé a dotíravé, nedalo se to vydržet. "No tak dobře jak to vlastně děláš. Ten kukuč je hrozně otravnej dokázal bys vymámit i rámen zadarmo." Uchychtl se, ale hned se zas tvářil vážně. " Píše se tam : Na tomto místě odpočívej navždy pod zemí." Naruto celý pobledl, když mu došlo kde to vlastně stojí. V tu ...

Když není nálada na psaní je jedno kolik času strávíte u pc prostě nic nenapíšete. Tohle se stalo mě, ale doufám, že budu psát i nadále chtělo by to asi povzbuzení od čtenářů. Právě v tenhle mžik jsem dopsala díl a bez toho, abych zkotrolovala kupu chyb to sem hážu. Fakt se mi to nechce aspoň trochu poopravit :D Povídka se blíží ke konci, ale ještě k ní něco určo bude nevím kolik dílku možná dva těžko říct nemám k ní víc jak tohle snad se bude líbit. "Hej Naruto tobě to nepřijde divný?" Znovu zkontroloval úzké schodiště s vratkým zábradlím a vrátil se dolů. "Už chápeš?" Naruto se začal ohlížet a chvět po celém těle. Tohle místo bylo tak zvláštní. Naruto se nemohl zbavit stísněného pocitu, že se dostali tam kam právě nikdy neměli vkročit. Začal couvat ke schodišti, aniž by si to uvědomil. Sasuke ho váhavě zastavil kousek od prvního schodu. Najednou bylo slyšel mírné ťukání vody o železné zábradlí. Zvuk stále nabíral na síle, až se schody třásly ve stanovených úderech...

Ahojte tahle povídka se pomalu sune ke konci nevím kolik toho ještě napíšu, ale moc dílu nečekejte ono už to musí být pro vás únavné. Podle mě tak 3 dílky a bude konečná. Hned potom začnu dopisovat Tajemnou vesnici a Zašlé svitky, které se vám doufám taky líbí. Jakmile dokončím i tyto nahodím novou povídku. No možná dvě, ale nechci abych toho měla na blogu rozporcovaného hodně ono se to pak blbě stíhá :) A vy budete mít aspoň přehled jestli to někdo čte nemůžete kliknout dole třeba na hodnocení hvězdiček, když nechcete komentovat je to dost stresující, když to píšu jem pro sebe :D Děkuji za pozornost mezi tím budu prokládat doramu a animka popřípadě i básně pokud budu mít dobrou tvořící náladu smutných básní jak je u mě zvykem. Chystám další info o hře můžete sami navrhnout co se chcete o Shakes a Fidget dozvědět ráda uvítám cokoliv :) p.s když už mi píšete koment nezapomeňte zaškrtnout ať mi to příjde na mail :) pokud se na něco ptáte a chtete odpověď můžete přidat i kontakt na sebe....

Naruto vešel do pokoje, který předtím sdílel se Shikamarem. Snažil se uklidnit, ale jeho vzpomínky na minulost ho absolutně zasáhli. Nemohl nic dělat jen tupě zíral na palandy, které byli nad sebou. Jinak byla místnost strohá mimo jedné skříně a rozvrzané židle se stolkem v ní nebylo nic k vidění, ale na Naruta to mělo zničující efekt. Začal lapat po dechu jako kdyby přeběhl celý obrovský park najednou. Nechápal, proč se mu vracejí pocity dávno zastrčené a zamčené hluboko v minulosti. Nechtěl na ty dny vzpomínat ve zlém, ale místo těch radostných okamžiků se objevoval ten poslední osudový, který přebil vše ostatní. Sasuke stál hned za ním a cítil jak se celý třese a snaží se ovládat. Nedivil se mu sám by reagoval podobně sice neví detaily, ale dost dobře si umí představit co to muselo být za peklo žít v dětském domově. Neváhal a zlehka ho obejmul. Naruto se vděčně opřel o bratránkovo tělo. Jeho nohy byly jak z rosolu, kdyby za ním nestál v tuhle chvilku by ležel na zemi vyděšený jako j...

Znáte červenou jestli moc né tak ja slozila basen teda pro me spis pisnicku jen sem si to tak pobrukovala V hlavě mě poblikává červená, nikdo neví co to pro mě znamená, když na mě spadne únava, připadám si od všeho tak vzdálená. Prostě bliká červená, každý jednou stopku má, brzo snad naskočí zelená, s úsvitem to začíná, koloběh co brzdu postrádá, pocit smutku ve mně zůstává, jiný kapitulaci podává, kdo říkal, že v noci svítává? Pořád ve mně svítí červená, ale já se prostě nevzdávám, bojuju do posledních sil co mám, já se na něco stálé ptám. Kdy pokoj mi dáš? Proč prostě nezhasínáš? Sama sebe se ptej, tak červená už se vzdej. Bliká, blikááá…….červená

To mi to trvalo v první řadě bych se chtěla omluvit. Ty kteří čekají na další díl povídky maji trpělivost jestli sem zase příjdou ehmm chodíte sem taky čist, že jo ? Asoň zanechte hodnocení v podobě hvězdiček pokud nechcete komentovat děkuji .) Nemam v poslední době moc náladu na psaní a zásoba stránek v bloku k této povídce mě došla tohle je zbrusu nový díl, který jsem těď dopsala, kdybych ho měla psát ručně ještě bych rozmázla ingoust :) Doufám, že sem chodíte i kvůli čtení povídek? Jak se vám díl líbíl napiště pod článek.) Jste má podpora pro psani .) díl dole :) Něco mu stále vrtalo hlavou a musel si to ověřit jinak to nemělo cenu. Soru přivázal nedaleko a sám se zhostil úkolu prozkoumat sklepení dětského domova. Trvalo to jen chvílí než Sasuke vylezl, protože kobky byli prázdné a naaranžované jak sklady s nepotřebnými věcmi. Jako by se to ani nikdy nestalo pomyslel si a jen se ušklíbl. Takže tudy cesta nevedla. Jak se dostat z problému, když mu nepřeje štěstí. Odvázal Soru od plot...

Trochu jsem zanedbávala blog, ale rodinné problémy nešli dát stranou. Snad už tu budu. Doufám, že pro změnu vy budete číst a navštěvovat tento skromný blog. Konec snu. Naruto se na stole trochu zachvěl a stiskl něčí ruku. Ze zavřených očí se mu kutálely slzy neštěstí a smutku. Tentokrát se mu sen zdál, až do konce. Znovu se trochu zavrtěl a otevřel své zarudlé oči, s kterých ukápla poslední slza než si otřel obličej volnou rukou. Ani si neuvědomil, že vedle něho sedí Sasuke a pevně svírá jeho ruku ve své. Přitáhl si ho k sobě a řekl. "To bude v pořádku Naruto." Konejšil ho Sasuke, který se o něj bál. Nikdy se necítil tak k ničemu, co mohl pro Naruta udělat? Sám netušil, ale však on na něco časem příjde pokýval hlavou, aby se v tom utvrdil. Pořád ho držel v náručí dokud se nepřestal klepat. "Diky." Zahlaholil do Sasukeho promočené mikiny a pomalu se odtáhl. "To nic bratránku." Odpověděl a pomalu vstal ze židle, která zavrzala při každém hnutí. Nebude se ho ...

To je předvolání k soudu. Kulil oči Naruto a četl si dokument. Sasuke byl obviněn z nedbalosti ve věci péče o svěřence po dobu nepřítomnosti Hatake Kakashiho. Přelétl pár posledních řádku a měl co dělat, aby se nezadusil. Nejhorší dopis co kdy přišel do jejich domu. Sasuke se to snažil brát v pohodě, ale když si přečetl kdo je proti nim zatmělo se mu před očima. Musel se natáhnout na gauč, aby se mu trochu ulevilo. Sora k němu přihopkal a položil svou hlavu na jeho ruku s takovým smutným pohledem jako by všechno chápal a chtěl ho povzbudit. "Hodný." Pohladil ho na hlavě a podrbal za ušima. Trochu se vzpamatoval a oklepal prvotní šok. Takhle mu snad nikdy nebylo cítil úzkost a srdce mu tlouklo jako splašené, že by se ani nedivil kdyby mu vylítlo z hrudi. Chvíli pozoroval Naruta a čekal, kdy mu začne nadávat nebo ho aspoň něčím praští, ale on nic neudělal jen tam tak stál a vstřebával nové informace. Jeho jinak veselé oči potemněly a ztratily jiskru. Sasuke si nadával do debilu...

Někdy je těžké vytvořit si tu správnou atmosféru, aby se mohlo utéct do naší představivosti. Aspoň pokud jde o mě tak to vždycky dopadne tak nějak napůl, když už mám svůj klídek a otvírám svůj svět příjde někdo z rodiny a vím prdlačky. :D No vážně jak mě někdo přeruší při psaní je pak těžké navázat správnou nitku od příběhu, abych pak nepsala k povídce Domov Čáry máry :D i to se může stát. Celý článek dole ťuk :) Není to vždy jednoduché zavřít dveře od reality a vyjít pěkně někam po cestičce kde můžeme nerušeně snít. Někdy, když mám fajn den, kterých je hodně málo tak si pouštím hudbu a skládám básně co mě zrovna napadnou a pak koukám, že to docela i ladí :D Jak je to u vás s představivostí a fantazií ? Máte jí na rozdávání nebo raděj každý kousek pečlivě střežíte. Pokud jde o mě musím se přiznat, že někdy dávám jindy beru, že se na to nevy… .D Myslím, že k mojí fantazii není co dodat :D Děkuji všem kdo si článek přečte popřípadě můžete zanechat koment jak jste na tom vy a neboooo úpln...

Fakt, opravdu a skutečně jste se konečně ode mě dočkali posledního dílu :D Víc jich nebude a vrhnu se na další rozpracovanou povídku. Doufám, že se vám moje blbé příběhy aspoň trochu líbí :D Píšte do komentů, kterou mám dokončit dřív Domov II nebo Tajemnou vesnici ??? Doufám, že nebude moc pozdě. Strachoval se Des a rychle doběhnul na místo, kde Naruta viděl naposledy. Před ním se rozkládalo pět různých chodeb. Trochu zaváhal, ale pak uviděl matné světlo na konci jednoho na levé straně. Okamžitě se rozběhl tím směrem. "NARUTOOOOO!" Zařval a snažil se dostat co nejblíže k průsvitné siluetě, která se natahovala k zvoucímu světlu. Na poslední chvíli se Narutův duch otočil, než ho to začalo vtahovat dovnitř. Des ho chytl za malíček a nehodlal ho pustit. Narutova zvědavost nakouknout do neznáma byla silnější, a tak se aspoň ohlédl kam se to měl dostat. Přes oslňující světlo nebylo moc vidět, ale když si trochu zvyknul zahlédl postavu, která se hodně podobala Kakashimu. Mával mu na...

Máme tu zase můj koutek s poezií nemám moc času vás něco učit prostě buď vám to jde a nebo ne. Mluvíte někdy s někým a přitom ani nevíte, že rýmujete? Jestli jo tak to hoďte na papír bude to bomba :D Opravdu není někdy jednoduché dát něco kloudného do kupy a vytvořit vlastní originál. Moje první báseň nebyla nic moc ono ani dnes to není o moc lepší takže si ze mě neberte příklad a prostě tvořte podle sebe. Jedině tak se vám povede něco dokonalého a nového. Docela to sedí k Narutovi, když se učil svoje techniky. Když přišel na svůj způsob učení za pomocí klonů dokázal toho tolik, až se Kakashi divil a řekl mu, že ho už překonal a brzo překoná i čtvrtého Hokageho. Byla to pravda a dnes je jeden z nejlepších ninju v Konoze. Přidejte do básní trochu citů a píle a uvidíte, že vaše snaha bude odměněna. Moje dnešní učení za moc nestálo jako vždy tak si aspoň přečtěte jak se vkládají slova do rýmu. Báseň dole :) Životní stopka Přes mříže se ven na svět dívám, o svobodě a volnosti krásné sny mí...

Jak se minule v komentáří zmínil čtenář TY o tom, že třeba další díl by nemusel být poslední :D Noooo udělala jsem mu radost a tenhle je fakt předposlední :D To bude mrkat :D Jsem hrozná já to vím :) Sasuke se víc naklonil a uklouzla mu ruka po sliznatém těla a těsně vedle jeho obličeje skápla zelonočirá kapka jedu. celý díl dole :) Když to zahlédl Des absolutně se přestal ovládat a nehledě na Narutovo vypůjčené tělo použil zlatý oheň přímo na Mandiny oči. Byl to cílený útok na jediné nekryté místo. Manda strašně zavřískala jak jí byli vypáleny oči. Nezbylo z nich nic jen temné krátery, z kterých se doutnalo a sem tam pár odlesků popálenin. Byl to tak silný útok, že to s ní hrozně otřáslo a začala se svíjet po podlaze. Její vřískot neustával, až si oba museli zakrýt uši. Jinak by jim praskly bubínky. Nemohli nic udělat jen čekat, až se Manda vyřve dokonce i obludy se stáhli do útrob podzemních kanálů, jen aby unikli. Sasuke zahloubal v mysli a našel co hledal. Fungovalo to ihned sice b...

K téhle básni nemám vůbec co dodat prostě to jde skoro podle děje z Naruta Shippuudenu. Ehmm spíš je to teda taková blbost. Přednastaveno!!! Hledal jsem je dnem i nocí, dneškem, už jsou v moji moci, jen jeden mi stále uniká, s Tsukiomi svět brzo zaniká. Válka je teď v plném proudu, Tobi neunikne božímu soudu, někdo v tobě uhasí tu vládnoucí touhu, jak přivést světu zhoubu. Až ti Naruto masku strhne, tvou temnou vládu svrhne, nemysli si, že někdo jako ty Narutovi zdrhne.

Naruto vlítnul do pokoje hned vedle rentgenu. "Co děláš ty imbecile?" Okřikl ho Sasuke z postele a znovu syknul bolestí. "Promiň." Kuňknul Naruto a přišel blíž k posteli. Podíval se bratránkovy zpříma do očí. "Strýček se probudil a je skoro v pořádku." Vyhrknul rychle, protože dýl v sobě tu dobrou zprávu nemohl dusit. Sasukemu svitlo v očích a byla vidět obrovská úleva jak si celé jeho napjaté tělo konečně vydechlo. Strnulost a napětí úplně vymizelo a odneslo sebou ten pomračený obličej, který už jsem pomalu začínal nenávidět. Pomyslel si Naruto, když si prohlížel úplně vyměněného Sasukeho. Tohle není ten bručoun z posledních pár týdnů. "Tak na co se čeká jdeme za strýčkem." Sasuke už se zvedal z postele, ale ještě se nemohl skoro ani narovnat a tak znovu zapadl do polštáře. Naruto si k němu sednul a počkal až se uklidní. "Lež ještě dnes strýčka uvidíš, ale musíš mu říct, že si trochu přetáhnul trénink. Nemůžeme ho teď stresovat navrhnul to ...

Ahojte když se chcete na něco zeptat napište aspoň svůj mail píše mi nějaký filip od kterého lvl je svitek ve hře je to od lvl 66. Ptejte se pokud chcete klidně udělám i článek o sobě. Dílek je tu .) Kde to jsem a co se to stalo? Já nemám svoje tělo jak je to možný. Ještě předtím jsem byl vedle Sasukeho, když.. Naruto se zamyslel a urovnal nesrovnalosti, než se dostal do bezvědomí. Tak to teda bylo jeho mozek konečně zacvakl na těch správných místech a zformuloval děj přesně před tím, než ho Des zastoupil. "Jen na chvilku drž se u mě." Přikázal Narutovi a sám zaujmul jeho místo. Naruto se snažil nikam neodplout, ale protože nevěděl jak se udržet na místě pořád se oddaloval a přibližoval. Chtěl se chytit kousku trubky, ale ta mu projela rukou a on stejně odfouknul o kus dál. Viděl jak Des drží potvory zkrátka a když se probral Sasuke hned bylo po problému. Sasuke a Des v Narutově těle mohli běžet dál. Naruto si plul tunelem a ani nevěděl kam se ho to snaží vtáhnout. Konečně se...

Koukam, že je to tu zabitý max vás zajímají novinky ve hře :D No co nadělám já se nezbláznim, ale stejně mě maličko mrzý ty komentáře. Vypadá to, že brzo se vykašlu na většinu spřátelených blogu. Stejně sem chodí jen Aki, Pariah a Lisa to bude asi tak vše z celého seznamu SB. Po dlouhé době přidávám taky dílek domovu snad se mi bude chtít dneska pokračovat dál s povídkou kouzla a čáry, kterou definitivně uzavírám ke zdárnému konci. Dílek najdete dole... *** " Doktore pan Kakashi se probral a vypadá to, že je v pořádku před chvíli ho odvezli na vyšetření." Doktor se ihned vzpamatoval a rozesmál se. Otočil se k sestře zvednul jí a zatočil s ní ve vzduchu pak jí položil zmatenou zpátky na zem. "Děkuju já už myslel na to nejhorší zatímco je všechno na nejlepší cestě." Vylítl ze dveří pokoje jako splašené stádo blech. Sestra sice moc nechápala jeho počínání, ale byla ráda, že se pacientovi daří. Naruto se rozhodl konečně někomu věřit. Jeho snem bylo nezůstat sám a stát s...

Kdo chce číst ať si jí rozklikne stejně se k tomu nikdo nevyjadří :) *** V myšlenkách se střídá tma a světlo, byly doby kdy všechno v srdci kvetlo, pak přišla rána, to hezké se pod koberec smetlo, dá se říct, že teď už je to pravé peklo. Čas se naplnil střídá se mráz s ledovkou, kdy se setkám s jasnou žárovkou, jen čekat, než mi osud dá další dělovkou, stává se můj život smutnou zónovkou. Okolo je temnota co nedá světlu šanci, Stávají se z nás noční štvanci. Volám k sobě světlo půlnoční, ať už zatraceně ve tmě zakročí, místo toho z mého dosahu ještě dál poskočí, ztrácí se z dohledu, z mých očí. Tma je mi souzena osudem, dál ve světlu nebudem. Dá se říct, že je z mého nitra.

Pfff co sem hodit no tak moc na výběr jsem neměla přece sem nedám začátek nové povídky .) To až někdy v budoucnu. Myslela jsem, že si dneska odpočinu, ale pro změnu jsme měli vodní havárku si připadám jak vodník :) Koukejte jít číst nový díl právě teď :) Už nebudu připomínat, že bych ráda viděla více jak jeden koment ono to nemá cenu vám něco psát. Běželi odpadní šachtou, v které se ozývalo šustění Mandiných šupin. Jak se pohybovala stále dál tunelem. Nemohli určit kudy se vydala a tak dali na istinkt a šli přímo za nosem. Roura se zvětšovala a na jejím konci našli tři další, které se větvily dál do tmy. Jediné podle čeho se dala určit ta správná cesta byla slizká čára od Mandina těla vedoucí přímo do protější díry. Oba se snažili jít absolutně potichu, aby se neprozradili, ale než stihli cokoliv udělat něco je odmrštilo stranou. Dopadli tvrdě na protější cihlovou zeď. Než se stihli vzpamatovat tak se okolo nich uzavřel pevný kruh, který uvěznil jejich těla. Manda obtáčela svůj ocas st...

Tuhle jsem vyhrabala úplně na dně .) Příště přidám zas nějakou povídku .) Snad se aspoň někomu bude líbit vím není to nic dokonalého .) Aleeee mě se zdá dobrá :D Když se do něj zahledíš z blízka, uvidíš po kom se ti bude stýskat, pak si smutnou melodii začneš pískat a přemýšlet jak by se dal získat. Když už tě konečně nějaké řešení napadlo, setmělo se a slunko za obzor zapadlo, uvědomil jsem si jaký jsem velký hovado, ten obraz v zrcadle není žádný lákadlo. Si to opravdu ty a ne žádný klon, někdy musel přijít zlom. Tvoje ruka dopadla na moje rameno, moje přání je konečně splněno. Jen ty a já společně v zrcadle, jak to asi dál dopadne.

Už mě nebaví žebrat o komentáře takže prostě budu přidávat svou tvorbu ať se vám to líbi nebo ne :) Když se neumíte pod povídku ani vyjádřit nevím jestli píšu aspoň tak, aby se to dalo číst, ale to vás asi nezajímá. No nic tu je další díl ... "Desi máme to. Můžeme začít." Mrkli na sebe a zamračili se na Orochimara. Ten se divil, že místo toho, aby vytáhli hůlky se chytili za ruce a drmolili jakousi formuli. O tichém zaříkávání, už slyšel, ale i tak byla potřeba hůlka k dokončení kouzla. Tohle bylo pro něj nové dosud ještě nepoznané. Nevěděl jestli si z něj nedělají blázny, ale když zahlédl tenkou ohnivou čáru okolo jejich těl, které svazovala zvláštní smyčka ovinutá okolo jejich zápěstí. Sálalo z ní tak obrovská vlna energie a žár co tavil kuželovité kované sloupky u zábradlí. Nedalo se ani pořádně přemýšlet, jak se okruh několika metru oteplil a na Orochimarově čele vyrazily kapičky potu. Jeho jindy smrtelně bílá pleť se začervenala. Jejich síla se zvětšovala a nabírala tvar...