POVÍDKYODKAT

Tak je tu 20.díl tak doufám, že se líbí :D Šoupnu ho dolů tak pěkně klik :D Naruto zrovna dováděl venku se psem a Sasuke dodělával dnešní oběd a už chtěl křiknout, že je vařeno ať jde ke stolu, ale než stihl otevřít pusu zazvonil zvonek. Rychle vypnul sporák a utěrku pověsil na háček a letmým pohledem zkontroloval jestli je vše na svých místech, už totiž tušil kdo bude za dveřmi. "Dobrý den doufám, že neruším, jdu se podívat na Naruta jestli je vše v pořádku." Prohlásila ta samá babizna co u nich byla při první návštěvě a už se cpala do pokoje div, že Sasukeho nezamáčkla. Naruto netušil, že se jim zas někdo vecpal do baráku a tak si nerušeně hrál se psem a dováděl jako malý. Při hře na honěnou pes obratně uhnul a Naruto skončil rozplácli na zemi a tváří se zabořil do louže s bahnem. Chvíli mu trvalo než se vzpamatoval a byl schopný vyškrábat se na nohy. Úkosem se podíval na Soru a vzteky skoro pěnil, když si uvědomil, že je celý od hlavy až k patě zasraný od bláta a promočený...

Holka ty si mi dala zabrat jen jedno slovo co jsem měla jako napsat :D slovo bylo Vložka. Tady je basnička :D Je to hlavně pro holky, co už nechodějí do školky, a potřebují suchý kalhotky. Vložka je naše záchrana, před mokrou stopou ochrana, jinak by to byla pohroma. Kdo jí nemá ten má smůlu, bude doma chodit nohama vzhůru.

No není to nic moc, ale musí to stačit :D Tu je to co mě napadlo na slova : Loužička, kapesník, kamarádi, housle a beruška Z dálky zahlédla jsem přilétat berušku a koukala jsem jak si sedla na hrušku, já okolo ní tvořila stroužičku, slzy padaly na zem a utvořily loužičku. Někdo mi podal kapesník a vzal mě za ruku, táhnul mě pryč od těch deštivých mraků. Jeho kamarádi na mě koukali, na housle hráli a tiše broukali, radosti do vzduchu skákali, když mě mezi sebe přizvali.

Rozhlídl jsem se po celém lokále a snažil se odhadnout, jestli nás někdo nemůže poslouchat, na pár zjevech jsem se zastavil pohledem, ale když si mě nevšímali nechal jsem to být a přisunul si nenápadně židli blíž k Saiovi. Ten jen našpicoval uši, aby mu ani jediné slovíčko neuniklo, ale než jsem stihl něco říct vtrhli do baru nějací tupci a všechno okolo začali rozbíjet na milion kousíčku, všichni se hned rozutekli a barman se schoval pod pult. Za chvíli se ukázal a třímal v ruce ostrý nůž, vypadal skoro jako mačeta, ale já měl jiný názor. Samurajský meč napadlo mě v okamžiku, kdy se barman rozmáchl po vandalech. Meč se zatřpytil a jeho odlesky oslepovali nezvané hosty, než si stihli uvědomit co se děje, barman je pár dobrými chvaty poslal k zemi. Někteří měli pár řezných ran, jiní boule na kebuli, vypadali jako spráskaný psi. Po chvíli se rozutekli a lokál se opět naplnil těmi samými lidmi co předtím, jako by se nic nestalo. Barman vrátil meč zpátky pod pult a točil jedno pivo po druh...

Snažila jsem si představit jaké to je být úplně sama, bez rodiny a přátel. Tohle mě napadlo můžete to brát jako úryvek příběhu, který nebyl nikdy dopsán. Nebo jako úvahu o tématu týdne. Nastala tma Smutek, samota, tma a divný pocit. To všechno obklopovalo mou mysl a nedalo mi pokoj. Všude bylo ticho, alespoň já jsem si to myslela a přitom neposlouchala hlasité zahoukáni sovy, která byla na lovu. Nevnímala jsem okolí jen tlukot srdce a občasné nadechnuti a úlevné vydechnutí. Byla jsem vyčerpaná a snažila se někde ukrýt před nocí, která obklopovala celý les. Přikrčila jsem se k jednomu stromu a čekala, kdy se mi podaří aspoň na pár minut usnout. Už se mi zavíraly oči, když jsem uviděla záblesk světla. Tohle mě donutilo vstát na vratké nohy, které už neposlouchaly moje příkazy. Vyčerpaná do poslední kapky sil jsem se znovu skácela ke stromu a pozorovala jak se světlo přibližuje. Zatmělo se mi před očima a já omdlela nepamatuji se, co bylo pak. Okolo sebe jsem cítila hřejivé teplo a zvuky....

NARUTŮV BOJ Když jsem se před pár dny dozvěděl, že mám v sobě ducha ohně a mohu se ho naučit ovládat přejel mě po těle mráz a opravdu jsem dostal strach co se mnou bude, když oheň nezastavím včas. Naposledy se projevila moje moc včera pozdě v noci, když celý zámek spal nerušeným spánkem. Znovu se mi zdálo o dnu kdy jsem zabil vrahy svých rodičů a moje mysl se obalila tím stejným žárem jako před lety, nebyl jsem schopný se probudit ani nijak uvažovat. Oheň mě celého rozpálil a nedopřál mi chvíli klidu, úplně mě pohltil. Převaloval jsem se na posteli a moje přikrývky sežehnuly plameny, které nechtěly uhasnout, jen mě se nic nestalo mimo lehkého šimrání mi oheň nijak neublíží a chrání mě. Probudil jsem se až teprve, když na mě Sasuke použil ledové kouzlo a moje tělo pokryla silná krusta ledu a tím mě schladil na normální teplotu. Než mě došlo co se asi stalo, tak Sasuke doběhl pro mistra Kakashiho, když se oba přiřítili do mého pokoje z ledu zbyli už jen kaluže vody na podlaze a já seděl ...

Čím víc se chci podobat tobě, tím víc propadám velké zlobě, na strop koukám slepě, zesílit potřebuju nutně. Ať se podívám kam chci, všude vidím jen mlžný opar noci, chci kvůli tomu získat hodně moci a nevnímat vás jako cvoci. Podívej se do zrcadla, jak kytka ve váze uvadla, ruka na posteli spadla, nevědomost je tak zrádná. Když podíváš se pořádně, tak zjistíš jak ti zásadně, otrnulo v blbé náladě, stojíš už na tenkém ledě.

To co potřebuji II. Hm smutně kouká na čísilka u návštěvnosti. Nestojí to za nic. Asi dělám něco špatně, ale vymetat na blogu u někoho jiného zanechat jeden koment a nutit ho tím, aby se přišel podívat ke mě rozhodně nechci. Moc lidí na blog cestu nenašlo a doufám, že se do vánoc najde víc zvědavců co občas příjdou přečíst nějakou mou debilní povídku a nebo juknou na obrázek co jsem splácala. Jediný co mě těší jsou spřátelené blogerky, které ke mě chodí rády a dost často. Nejvíc se mi líbí komenty od Míši a Hirake. Takových kdyby bylo víc co příjdou několikrát za den omrknout co se u mě děje. Také jsem přemýšlela nad vánoční povídkou, ale myslím, že tentokrát ji vynechám pokud bude návštěvnost stále u bodu mrazu. Třeba si tento článek někdo přečte a bude chtít spřátelit a nebo aspoň občas zavítá sem do mého světa. Konec smutného výkecu jednoho cvoka.

Tak je to tu další nudný díl :D Co dodat čtěte a spěte :D Mise právě začala uvědomila jsem si a ani nevěděla kdo se mnou šel. Tyhle kunoichi vidím dnes poprvé. Jakže se jmenovaly? Přemýšlela Lisa a moc nedávala pozor. Na co taky, když pořád ještě obíhali opevnění okolo vesnice. Z myšlenek jí vytrhl až Ibiki, který konečně začal vysvětlovat kam je Hokage poslala a co tam mají za úkol. "Poslouchejte pozorně nehodlám to opakovat." Pootočil se zohyzděnou tváří k nim, aby měl jistotu, že všechny dávají pozor co jim bude říkat a dál pokračoval v běhu. " Naší misí je najít Tajemnou vesnici a získat tam informace o jejich metodách rychlého omámení. Je to jejich technika, která nesmí padnout do rukou Akatsuki a my ji máme chránit." Dořekl Ibiki a zabočil napravo a rychle nalevo. Holky to nečekaly a tak utvořily místo vodorovné linky změť chaosu než se znovu seřadily do formace. Minori si utřídila informace od velícího Ibikiho a pak dodala. " Podle toho co jste nám teď ř...

Ne to není možné, už máme jen dva dny než nastane den zrození Satana a zatím se nenašla žádná dívka, která by sem vkročila. Nechápu to, proč jí nemůžeme přivést násilím. Aniž by čekal, že se něco stane ozval se v místnosti hlas. " Nezrodil bych se." Danzou se rozhlížel, ale nikdo v pokoji nebyl, jak, kdo, co, nic nechápu, co se to tady děje? "Ona příjde, táhne jí to sem a já se do ní převtělím." Můj pane, jste to vy a nebo mám halucinace. Jen jsem na ty slova pomyslel a hned přišla odpověď. "Ano a už se těším na svět." Hlas utichl a já si sedl na židli, jinak by to se mnou pořádně otřáslo. Slyšel jsem ho, nebylo to všechno zbytečný. Někdo zaklepal a vyrušil mě z úvah na přípravy obětního obřadu. "Pojďte dál." Vyzval Danzou jednoho z věřících. Dlouhá kápě zakrývala tvář, kterou doplňovala maska klauna. Danzou dobře věděl kdo za ním přišel, jen on znal totožnost všech, jinak byli před ostatními skryti. "Minato přede mnou nemusíš nosit masku, s...

Tak k tomuhle už nemám vůbec co dodat :D

Ahojte lidi to je zase téma co mám jako na tohle napsat. Dobře pár řádek snad jo. Takže potřebovala bych umět líp psát a taky lepší myšlenky, aby ty povídky za něco stály. Další co bych mohla jmenovat je návštěvnost blogu. Super, že sem každý den zavítá okolo 11 lidiček, ale taky to není přehnaně moc to by chtělo zlepšit :D. To co až tak moc nepotřebuju jsou moje chyby, který prostě v článkách byli budou a jsou s tím se musíte vy čtenáři a návštěvníci blogu smířit. Teď příjde to hlavní a nejdůležitější nevím jak jsou na tom ostatní co mají blog, ale například já potřebuju na psaní dobrou náladu a naladěný myšlenky na příběh, který se snažím aspoň trochu napsat je to jako pohádka. Vyprávím si jí v hlavě úplně jako kdybych byla součástí příběhu a nebo vypravěč co se snaží popsat děj okolo něj. Zní to dost praštěně, že ? Je to tak pokud nemam tyhle podmínky pro psaní napíšu jen pár řádku zaseknu se a nevím co dál a to samé platí i u básniček jen je to o něco těžší. Tam totiž vím básničku ...

Takže další dílek snad se bude líbít. Dneska mi nepůjde proud takže tu budu až večer a nevím jestli přidám něco dalšího to by tady muselo být aspoň pár komentů :D Jo ještě něco, aby jste nezlenivěli ťuk na článek :D Čauky Sasuke propaloval dveře pohledem a nejvíc toho kdo za nimi stál. Jakási stará ženská s odboru péče o mladistvé přišla zkontrolovat jestli je vše v pořádku. Naruto se v kuchyni pochichtával, protože si už myslel, že Sasuke bude vrčet jako vzteklí pes, ale hned jak vešel do kuchyně spadla mu čelist. Přivedl sebou nějakou starou babu co vypadala jak seschlá švestka a rozhlížela se na všechny strany. "Dobrý večer přišla jsem zkontrolovat Naruta, potřebuji vidět jeho pokoj a známky ze školy, dál jestli si dělá domácí úkoly a samozřejmě vaši domácnost." Odfrkla si a přejela prstem po komodě jestli na ní není prach. Naštěstí jí dnes stihl Naruto utřít a tak se Sasukemu docela ulevilo, když stihli ten bordel co tady dneska vládl uklidit včas. Dokonce byla tak drzá a...

Proč? Nemám ponětí co mohlo se stát. Je zbytečné na něco se tě ptát. Nic nepovíš, jen co si sebou brát. Už tě znám, stalo se to několikrát. Mise začíná právě teď, tak běž vpřed. Nikdy neuhýbej, i kdyby sis měl uhnat vřed. Každý kdo by se nám měl do cesty postavit. Vždycky ho stihneš pěstí včas zastavit. Pak už jen stačí tvář slunci nastavit. Najít v trávě ke spaní klid..

DÉMON!! Z dlouhého čekáni se Manda začala znovu svinovat do klubka a na vršku měla položenou hlavu, aby viděla do odlehlejší laboratoře, jestli už se Orochimaru vrací a nebo jí nechá čekat celou věčnost. Konečně ho zahlédla u dveří a tak na něj zasyčela, aby pohnul a probral s ní co potřebuje, protože už se jí zase chtělo spát. Už nebyla nejmladší a každé vetší kouzlo si na ní vybíralo krutou daň. U Mandy: Manda: Co ode mě zasssse budeš chtít? Orochimaru: No potřeboval bych víc těch tvých poskoků v kápích, abychom mohli zaútočit na Kakashiho zámek v přesile, pokud se dostaneme za střežící bránu. Manda: Bohužel tooo nejde, víccc ti jich dát nemůžu. Dvacet stínů je maximumm. Orochimaru: Čekal jsem, že jich můžeš vytvořit třeba sto s tvojí zásobou energie a v znalostech kouzel tě nikdo nepřekoná, ale jak je vidět spletl jsem se. Manda: To si myslel špatně nic není tak jednoduchéé jak se zdá. Orochimaru: Neříkej mi, že nemáš nějaké eso v rukávu? Na to tě znám až moc dobře. Manda: Byla by j...

Vidím, že obrázek krom míši nikoho nenadchl bodejď by jo takova patlanice tak sem přidávám básničku mno :D Sasuke vrať se zpět, ze začátku to nebude žádný med, na to si vem klidně jed, zjistíme to radši hned. Sharingan nebo susanoo, mám z nich pěkně nahnáno. Tak nasaď si kouzelný plášť, ať nikdo nezahlédne tvou zášť. V tvých očích se svět jen točí, jak na kolotoči a v uších ti hučí, všichni kolem ječí a melou nesmyslný řeči. Tak se přidej k nim a přestaň být tím zlým, už mi došel rým, tak odpykej svůj čin. I kdyby na měsíci žil, ta velká nenávist bude pořád s ním, už ani neví kým byl, natož, aby trochu snil.

Ahojte tak pro ty co mě neznají. Co bych o sobě mohla prozradit. Moc věcí to asi nebude, ale pár jich sem napíšu. Jsem trochu cvok a jinak docela hodná osoba teda aspoň si to o sobě myslím :D. Ráda čtu a chodím vymetat k mým SB takže se klidně můžeš přidat a budu strašit i u tebe :D Né vážně je to tak a čekám tu samou odezvu, že občas příjdeš číst i ke mně na blog další věc co bych řekla jsem ulítla na hře shakes and fidget, ale to sem asi nepatří. Občas se pokouším nakreslit nějaké hrůzy to už asi víte stačí se podívat níže a nebo do rubrik Ruční kreslení. V poslední době jsem dost utahaná a navíc jsem se dala ukecat a snažím se kreslit RPC obrázky, který se mi nedaří snad se časem zlepším. Jen toho času je teď míň takže se spíš snažím psát další dilky k povídkám, než kreslit v programu. Mám hrozně ráda anime Naruto to je vidět, že jo :D Vlastně tím jak jsem se začala koukat na toto super anime jsem se rozhodla, že začnu psát svoje originální příběhy. To je tak asi všechno :D Chcete s...

Jak jsem říkala povídka je tu tak prosím čtěte a můžete se vyjádřit v komentech zda to stoji za něco . Ještě teď mi splašeně bije srdce, kde jsem vzala odvahu napochodovat Sasukemu přímo do bytu, vždyť tady mohl někoho klidně mít, jsem hloupá husa, ale chtěla jsem ho vidět. Naposledy jsme se setkali předevčírem a mě to přišlo strašně dlouhé čekat přes celý víkend, až tě zase uvidím. Stojíme naproti sobě a ty mě nepoznáváš, je to dobře nebo špatně? Nevím, ale v tom případě můj převlek zabral, když mě nepoznal. "Sakuro?" Bylo to spíš jako povzdech než otázka, ale i tak jsem se usmála. "Ano, kdo jiný." Už předtím si mě prohlížel jak pod mikroskopem, ale teď se odvrátil. Měla jsem strach, že mě vyhodí za dveře, ale stal se praví opak. "Dáš si čaj?" Chvíli jsem přemýšlela jestli má cenu se tady zdržet, ale odvážným štěstí přeje. "Ráda." Znovu jsem si sedla do křesílka, bylo tak pohodlné. " Co říkáš mému převleku? Ujde to nebo jsem to přehnala?...

No jo už je to tu zas jedná z praštěných básniček :D Později přidam ještě nějakou povidku :) Kdo je Akatsuki člen, šéf může bejt jen Pein. Kisame je ryba veliká, vyrovná se síle žraloka. Sasori z Červených písku, je loutka, bylo to i v tisku. Hidan věří v Jashina, proto každého proklíná. Deidara výbušný jíl v bomby mění, prý je to jeho umění. Kakuzu jen peníze všude vidí, jiné lidi šidí. Tobi nosí oranžovou masku, aby si z nich uďál armádu šašků. Konan je jak motýlek, líta jako papírek. Itachi má rudé očí, jak iluzí točí. Zetsu s bílou a černou tváří, všechno dobré zmaří.

Další ráno bylo stejné jako předešlé, jen s rozdílem, že se Naruto podivil, kde se vzal ve své posteli, ale nakonec to přešel mlčením a snažil se obléct. Mozek měl ještě asi na vycházce, když zjistil, že nohu strká do rukávu od svetru. Konečně na sebe naházel oblečení a sjel po zábradlí do chodby. Pak nakoukl do obýváku a následně do kuchyně, protože nevěděl kde najde Sasukeho, až pak uslyšel z venku štěkání a dovádění se psem, tak mu hned došlo kde je. Vletěl do kuchyně a chtěl mu na zahřáti připravit alespoň čaj, protože venku vládl už podzim. Vyndal hrníček s beruškami a dal do něj jeden sáček ovocného čaje, zapnul konvici a světe div se začala pěnit, jak kdyby měla vzteklinu. Naruto pohotově vytáhl šňůru ze zdi a tím se mu povedlo vyhodit pojistky v celém domě. "Naruto co si to tady vyváděl, se divím, že nevybouchnul celej barák." Sasuke se otočil a šel nahodit pojistky, když se vrátil tak se podíval na spoušť v kuchyni a skoro zařval vzteky, ale na poslední chvíli se ovl...

Další můj šílený výtvor :D No, ale snad se trochu lepšim. Obrázek Zin jsem dělala asi tři hodiny a dost mě to nešlo dám ho dolů takže klik a koment :D

MANDA!!! Sestupoval po dalších schodech, které snad neměli konce, najednou odbočil od točitého schodiště a vmáčkl se do úzkého otvoru na straně kde byla tma jak v ranci. Šel tiše a nespěchal, času měl dost a proplazit se tímto úzkým otvorem dá práci, aby se někde nezašprajcnul. Za chvíli se chodbička trochu prosvětlila a on tak mohl pohlédnout na kresby, které znázorňovali Mandu a jejího bývalého majitele. Boj kdy byl jeho předchůdce poražen právě Kakashiho pradědečkem, kterému po boku stál bájný fénix a naproti nim se plazila do úkrytu Manda, když věděla, že boj je prohraný. Pokračoval ještě několik metrů a chodba se začínala zvětšovat a rozšiřovat. Dorazil do rozlehlé místnosti a stočil zrak na Mandu, která právě spala stočená v klubku spletitých otáček a na samém vršku vyčuhovala obrovská hlava s vyceněnými špičáky připravenými pro rychlí útok. Orochimaru došel kousek stranou a přitáhl sebou klec s několika býky, aby se Manda mohla najíst. Zavětřila kořist a rychle se probudila a ro...

Moje prosby nestačily a lásku si rovnou zabil, jako když tě několikrát přejede automobil, jen sis předtím neuvědomil, že ten bolestný okamžik nás spojil. Utekla jsem od tebe co nejdál to šlo, jen vlézt do nebe mi neprošlo, jedno velké přání mě totiž tížilo, a srdce pořád panikařilo. Bez tebe život není nic, jen prázdná díra, a naděje co ve mně pomalu uhasíná.

Tady je další díl vynutilo si ho jedno strašidlo takže je narychlo sepsaný :D Omlouvám se za chyby, ale ani mi nedala čas je zkontrolovat :D Pěkný počtení. P.S JE TO NUDÁ :D :D "Vstupte." Ozvalo se z úst Hokage Tsunade. Sedla si do křesla, protože už byla dlouho nakloněná nad papíry, s kterými si nevěděla rady a potřebovala si odpočinout. Pohodlně se opřela a čekala kdo vejde. Uchiha se jen tak nevzdá opakovala si v duchu Mayu a nahromadila chakru do chodidel. Zapřela se o stěnu a začala stoupat nahoru. Přesně v moment kdy někdo zaklepal na dveře kanceláře Hokage se Mayu vyhoupla do otevřeného okna. "Hlásím příchod Hokage." Hrdě se postavila před Tsunade. Ode dveří přišla Minori a hned za ní Lisa, která měla na hlavě pár pavučin. Hokage se na ty tři kunoichi podívala a nevěřila, že by mohly zvládnout tak obtížnou misi, když už teď štvou jedna druhou. Možná ty dvě, ale Lisa nevypadala nijak zkušeně a byla to teprve její 8 mise a ve většině působila jen samé problémy....

Sasuke si moc jeho chování nevšímal, protože věděl, že se snaží bránit a vydržet všechny problémy, který se na ně v poslední době hrnou. Po dlouhé době kdy byl v domě klid si šel udělat hrnek kávy a něco k snědku. Prozkoumal většinu skříněk a pak nakoukl i do ledničky, tam narazil na šunku a tak si vytáhl toustoví chléb potřel máslem a pěkně obložil šunkou. Všechno dal na talíř a donesl si to ke stolu, ale než se posadil podíval se ještě do spižírny a ta zela prázdnotou. Povzdechl si a při jídle sepisoval seznam všeho co budou muset zítra nakoupit, aby měli na pár dní zásobu jídla. Konečně dopsal poslední věc na seznam, což byli psí granule a šel si zapnout televizi, aby se podíval na zprávy. Moc se nesoustředil co komentátor v televizi povídá, spíš ho upoutalo vrznutí dveří nahoře v patře a pak tiché kroky do kuchyně. Sasuke vypnul televizi a odplížil se do temnějšího kouta, aby mohl pozorovat co Naruto tak pozdě bude dělat. Od doby co jsem se zavřel v pokoji uběhlo pár hodin a já nem...

OROCHIMAROVI POSKOCI!! Sedím ve svém sídle na tvrdém kamenném trůnu a u nohou mi odpočívá věrná Manda, která mě nikdy nezradí, už po celá staletí mi pomáhá mstít se rodu světlonošů. Nejvíc mě štve Kakashi, už když jsme byli malý, každý říkal jaký je to dobrý kouzelník a já stál o podál a celý jsem to poslouchal, od těch dob jsem věděl, že mi dva jsme rivalové. Přestal jsem ho považovat za kamaráda a dost se mu stranit na to, aby poznal moje pocity nepřátelství. Konečně jsem se měl stát jedním z nich, ale nechtěl jsem, v mém srdci bylo tolik nenávisti a opovržení, prostě jsem utekl do lesa na dva dny a snažil si ublížit, když mi žádný pokus o sebevraždu nevyšel objevila se nedaleko mě Manda. Tyčila se nade mnou jako bohyně a k tomu vítaná. Začala mě učit zakázané magii a já sílil po hodinách, nakonec mě dala napít své krve. V žilách mě mrazilo jak mnou proudili nové síly a poznání velké moci, která mi způsobovala pomatení smyslů, ten den kdy jsem to poprvé okusil se ze mě stal šílenec. ...

Ahojky tohle téma se ke mně úplně hodí. Náhoda je blbec a já jsem blbec echc. Už jen to, že jsem schopna trochu vést blog a s pomocí kamarádu, kteří mi dělali dess a nebo jakkoliv pomohli s učením třeba RPC mimochodem to mi taky zatím nejde :D Bylo fajn poznat takový lidi a je to opravdu náhoda, že mi chtěli pomoct. Antitalent neboli blbec na všechno. Než něco pochopím tak asi vyrostli do obřích rozměrů a pak bouchli, ale i tak se snažím dělat vše, aby blog fungoval a každý den se objevovali nové díly povídek a nebo třeba nějaká nepovedená kresba, kterou jsem nakreslila jen tak náhodou. Dneska mě napadla slova k náhodě a štěstí pokusím se je tady sepsat : Štěstí ti dneska přeje, ale za zády se ti směje, náhoda ta pomůže, když už rozum nemůže. Být blbec je jen náhoda, vždyť je to taková pohoda, štěstí na tebe kouká ze shora, život je velká potvora.

"No tak co se vlastně včera stalo?" Snažil se zamluvit Sakuru a tak se vyptával na noc kdy se ztřískal skoro do němoty, ale už mohl vědět, že ho jeho bratr zná skoro jako sebe, i když spolu v poslední době moc nevycházejí. "Co by, chlastal si saké a pak tancoval na stole, když si vylezl na bar a chtěl všechny postřílet, tak se bar vylidnil. Barman chtěl volat policajty, ale naštěstí jsem přišel včas." Zazubil se Itachi a v očích měl jiskřičky smíchu. "Tak to ti teda nesežeru!" Rozkřikl se Sasuke a nafoukl tváře a uraženě se díval na bratra. "No od teď tam máš zákaz vstupu." Itachi to nevydržel a znovu se rozesmál. "No jako já nekecám, klidně se tam běž zeptat, ale myslím, že tě nepustěj ani do dveří. A ještě si neodpověděl co ta Sakura, ale mám takový pocit, že tě zatlačila do rohu co?" Sasuke snad poprvé v životě zrudnul jako rajče a nebyl schopný odpovědět. To se mu ještě nikdy nestalo, ale vždycky je něco poprvé a rozhodně to není na...

Trochu si poposedl na pařezu a do ruky vzal hrst listí a větviček, až to zašustilo a zapraskalo v jinak klidném parku. V ruce si nechal jednu suchou větvičku a začal jí lámat na kousky, až z ní zbyl jen prach jak jí rozdrtil v dlani. Po chvíli Sasuke uslyšel nějaký zvuk, někdo šlapal v listí směrem k němu a rozhodně jich bylo víc. "Ale, ale copak to tu máme? Kisame, Deidaro, Sasori pojďte se podívat na dnešní úlovek." Volal na své společníky z party. Hned přiběhli jako hlídací psi věrní svému pánovi. "Co ode mě chcete?" Zeptal se Sasuke drsně a i když seděl na pařezu podíval se na ně z vrchu s nic neříkajícím obličejem. Bylo těžké odhadnout zda by jim Sasuke mohl něco udělat, ale Pein se jen tak někoho nezalekne. "Vstoupil jsi na naše území, tak koukej zaplatit, za volný a bezpečný průchod parkem!" Pein se ušklíbnul a naznačil ostatním, aby trochu přitvrdili a tím donutili Sasuke zaplatit. Kisame už napřahoval ruku v pěst, ale Sasuke se v klidu vyhnul ráně...

Proklínám den, kdy zůstal jsem sám, život skončím, až svou pomstu dokonám. Proklínám přátelé co nechali mě padnout, nezbývá mi nic, jen všechny síly zapnout. Proklínám rodinu, kdo by si to pomyslel, jen nepřítel si vše domyslel. Proklínám sebe, za to co se ze mě stalo, odhodlání nevzdat se, mi to vzalo. Proklínám hodinu i den, kdy určil se můj osud, bylo mi neznáme, co znal jsem doposud. Proklínám vše co bylo mi drahé, stal jsem se kvůli tomu vrahem.

PROBLÉMY S OHNĚM! Sedím v pokoji a dívám se k oknu kde na stojánku stojí dalekohled, který jsem od mistra Kakashiho dostal k desátým narozeninám, pak se podívám na zápěstí kde mám modrý náramek, který dost dobře schovávám v rukávu, aby si ho nikdo nevšiml. Na krku se mi pod tričkem pohupuje safírový kámen na zlatém řetízku a pomalu ze mě vysává kapičky energie, kterou teď zrovna nepotřebuji. Vždy, když udělám nějaké velké pokroky mistr mi dá jeden z předmětu co jsem si vybral, než mě vzal do učení. Uvažuji nad ohněm, který mě ochraňuje a zkouším ho nějak vyvolat, ale nedaří se mi to. Nakonec to vzdám a svalím se na postel, abych si trochu odpočinul od soustředění. Mistr mě musel donést v náručí do pokoje po honičce s mrakem, byl jsem docela v šoku, když mě postavil na vratké nohy a já byl úplně suchý od té chvíle uběhlo už několik hodin, ale Sasuke se v pokoji neukázal. Pomalu se stmívalo a tak jsem se vydal dolu k večeři, času na přemýšlení jsem měl dost a teď to musím nějak překousno...

Co na to říkáte? Líbí se vám tahle povídka? Můžete se vyjádřit v kometářích ať už pochvala či kritika lepší, když napíšete nějaký názor nežli nic. Díl níže :) Danzou se nemohl dočkat příchodu nováčků, kteří se chtěli zapojit do jejich sekty, ale bohužel ani jednou nevzplály pochodně a tak si pořád dokola drmolil přípravu obřadu a fráze, které se musí naučit nazpaměť. Bylo to k uzoufáni, protože jim ubíhal čas a moc šanci už nemají pokud chtějí vše stihnout. Sasuke prospal celé dopoledne a když konečně otevřel temné oči, nevěděl jak se dostal do své postele. Mysl byla zastřená ještě mírnou opičkou, kterou si uhnal včera v baru. Zpil se pěkně pod obraz a usnul na baru to si ještě pamatuje, ale co bylo pak, že by to byla další záhada, kterou by měl rozluštit jako první? Sám nevěděl, ale zjistit to musí. Vyhrabal se z postele a namířil si to rovnou do sprchy, protože se nejdřív potřeboval vzpamatovat, než bude dělat něco dalšího. Zalezl pod sprchu a nastavil si příjemně teplou vodu, jen ta...

Ahojte Míša mi sem před chvíli poslala pár slovíček, které se moc neschodli a vzniklo mi v hlavě pár vět :D Slova byla : Les,Ichigo,Naruto,blog,dom,burka Ichigo bloudil sám lesem, šel za podivným hlasem, meč měl strčený za pásem. Když začala bouřka hromy hřmít, Naruto pomoct mu přilít, v jednom domě spolu měli žít. Než bouřka přejde, přátelství vzejde a blog mi z toho verše pojde. omlouvám se za odflaknutou basničku a krapet krátkou :D ale měla jsem málo času :D

Doktor zkontroloval všechny životni funkce Kakashiho a podíval se na kluky, kteří nedočkavě přešlapovali na místě a Naruto si kousal nehty, protože byl hodně nervózní. Doktor si odkašlal a pak teprve odpověděl. "Je na dobré cestě, ale ještě to nějaký čas potrvá než se vzbudí. To co se tady stalo, bylo z jeho podvědomí, vůbec neví, že něco udělal. Jak bych vám to vysvětlil. Vašemu strýci se zdál něco jako sen, který se dostal na povrch a k vám dolehli útržky snění." Podal doktor vyčerpávající odpověď a otřel si orosené čelo. "Pro dnešek už by jste měli jít, ale zase přijďte je vidět, že na něj působíte jako lék, který až doteď postrádal." Oba vyšli z pokoje a pokračovali až ven před nemocnici. Naruto se vrhl na Sasukeho a začal nahlas křičet jako by měl nějaký záchvat. "Proč zrovna on? Měl jsem to být já to jenom kvůli mně ho přejelo auto!" Celou dobu bušil pěstmi do Sasukeho hrudi a po obličeji se mu skutálela jedna smutná slza. Za chvíli se zklidnil a svě...

Co je skutečnost a co je klam, pozná jedině můj sharingan. Hlavu si s tím nelam, Uchihu je nejlepší klan. Až procitnou tvé oči a ty poznáš, co se kolem tebe děje, jen se nesnaž, sama schopnost se projeví, nic tě pak nezastaví. Všechno prokoukneš dřív než udeří svou ránu, Ninjutsu, tajutsu ztratí svou sílu, budeš mít proti nim ohromnou přesilu.