POVÍDKYODKAT

Manželem proti své vůli 7.díl "Cože jen přes mou mrtvolu!" Jako by nevěděl co se stane. Jedno mávnutí a byl bez kabátu a následně i bez košile. "To nemyslíš vážně !! Já nechci!" Co s ním mám dělat je horší, než ženská. "Myslíš, že ti tady někdo příjde na pomoc?" Přestal sebou házet a já se pomalu blížila k posteli. Znovu se ošil a natlačil, až na polštáře. "Já ti neublížím. Jen se snažím pomoct." Aniž by si toho všimnul obtáčela jsem okolo zápěstí magický náramek s řetízkem. Délka se zmenšovala a náramky se zviditelnily. Oba nás napadlo totéž, ale já byla rychlejší. Chytila jsem jeho ruce a svázala jednu k druhé, když se u postele ukázalo koště. "Nerada ruším, ale máte naléhavý případ." Čarodějka byla rázem pryč. Jen se někam táhl řetízek, až pozvolna zmizel. Já zůstal svázaný a koště stálo hned vedle postele. "Pomůžeš mi?" Obrátil jsem hlavu a zůstal smutně koukat na koště. "Máš mi sloužit!" Koštěti začala červenat ...

Zachraň můj osud 35.díl "Tady dole." Roztáhla jsem křídla ještě víc a snášela se dolů. Po přistání si zkontrolovala křídla a pomalu je nechala zmizet. Bolela, ale posloužila dobré věci. "Musíme jít. Rychle." Popoháněl mě Darius. Proběhli jsme zatáčkou a uviděli malý domek obklopený hloučkem lidí. V rukou měli kameny a zrovna se jim podařilo rozbít okno. Někdo ve vnitř vykřikl a pak nastalo ticho, které přerušil Darius. "Co to děláte?" Šla z něj hrůza. Oči potemněli a jeho plášť se rozlétl do stran, i když se nehnul ani lísteček. "Smůla na vás." Skoro zašeptal a lidi upustily zbytek kamenů a kousky cihel. Dali se na útěk. "Jako by jim to pomohlo. Stejně jako mohu někomu darovat štěstí mohu ho i vzít." Dořekl a rychlím krokem vešel do domu. "Zazo neudělali ti nic?" Vešla jsem za ním a uviděla na zemi ležet schoulenou dívku. Okolo bylo několik střepů z rozbitého okna a o kousek dál ležel kámen. Třásla se po celém těle. Vyzařoval...

Dračí prokletí 8.díl Osaměla. Čaroděj Zaros se navrátil kam patřil. V duhové mlze se přemístil a proměnil v draka. Šupiny se leskly od paprsků slunce jako tmavě modré diamanty posázené ranní rosou. Nebylo snadné je skrýt před zraky zvědavců, kteří se odvážili za hranici do zakletého údolí. Hraniční kámen a strom strážili zem, a přesně tam stálá. Viděl jsem jí v kouzelném zrcadle. Stála u zvonu a o něčem přemýšlela. Přejela konečky prstů po vyrytém nápisu na velkém zvonu. Něco říkala a zatáhla za stuhu. Zrcadlo nedokázala přenést zvuky ani hlasy, ale dobře jsem věděl, že nezazvonil. Nikdo nemůže přivolat draka. Vždycky to tak bylo. Zvon zvoní jen v noci, kdy se začnu přemísťovat na zavolání. Je to magie, která se nedá změnit. Teda, alespoň jsem si to myslel, než mi začal mizet čumák a postupně mě přenesl ke stromu. Bylo to o fous. Zrovna odcházela. Hlavně nenápadně a potichu. Zadržel sem dech a z nozder zastavil valící se obláček kouře. Na čumáku mi přistál kolibřík a mě to tak moc šimr...

Pár slov co na papír se slétlo. Minulost Stará bolest zůstává, nová se k ní přidává, je to ztráta veliká, mezi námi trhlina, je to propast jediná. Tam kde můžeme být, jen ty a já. Válka v dálce doznívá, plamen v očích hořívá, jindy žhnoucí zhasíná, zbyli jsme tu zas my dva, slunce za obzorem postavy prolíná. Je to propast jediná, kde duše má, byla tvá. V očích modrých jako nebe, vídím, už jen tebe.

Škola pro chytráky 40. díl Drnčení auta na chvíli ustalo a někdo otevřel dveře. Ovanul mě studený vzduch. Chytili mě za ruce a nohy, aniž by si někdo všiml, že se pomalu probírám. Stále omámený jsem se nedokázal dostat z pout ani si sundat pytel z hlavy. "Máme ho nechat tady?" Slyšel jsem zřetelně ochraptělí hlas, z kterého byla cítit cigareta s vůní mentolu a jakási divná nasládlost. "Zase hulíš jak komín. Típni to, než ho dostaneme dost daleko od silnice." Houknul další muž. Najednou se mnou hodili a já se ocitl v trávě. Byla ještě mokrá od rosy, která mě dokonale probrala. Rychlé kroky se vzdalovali jak jen mohli. Zahrčení motoru a hvízd pneumatik byl signálem, že jsem tu sám. Co mi to dali? Medvěd ve mně ještě spal, ale já byl plně vzhůru a snažil se pohnout rukama. Oni mě nesvázali, ale ochromili celé tělo. Ruce se pomalu hnuly a snažily se sundat pytel z hlavy. Reakce těla byly pomále, ale s každým pohybem se vracely do normálu. Medvěd uvnitř mě se probral. ...

Dračí prokletí 7.díl V minulé díle se Zaros přemístil do obydlí ve stromě. Původně to neměl v plánu a chtěl nechat tu dívku jít, když ji vyléčil zlatým prachem, ale nakonec mu to nedalo a zhmotnil se přímo před ní. Píšu to po delší době tak snad na ni navážu správně. "Kdo jsi a proč mi pomáháš?" Zvědavost opět zvítězila nad strachem z někoho cizího. Podívala jsem se pořádně na svého zachránce. Vypadal dost mladě, ale jeho modré oči vyzařovaly moudrost a zkušenost světa. Čekala jsem hůl nebo klobouk, ale tenhle nic takového neměl. Vypadal dost zvláštně zrovna tak jako toto ukryté místo. Něco mě přinutilo se dívat, aniž bych chtěla. Omšelý kabát a košík, v kterém při pohybu cinkly lahvičky jedna o druhou. Přišel mi povědomí, ale nemohla jsem si vzpomenout. Znám ho a nebo ne. Tvář trochu zarostlá a vlasy neupraveně rozházené do stran jako neposedný černý havran. Vrásky kolem očí a na čele vyzařovaly zkušeností a opatrností. "Jsem Zaros lesní čaroděj a poutník." Za ty l...

Manželem proti své vůli 6. díl "Promiň, neublížila sis?" Deris mě držel v náručí a jistil před pádem. "Ne jsem v pořádku. Nic se nestalo." Můžeme jít dál proplulo mou myslí. Deris nic. Díval se mi do očí a stále mě svíral okolo pasu. "Už to není daleko jdeme." Podařilo se mi říct nahlas, ale s ním to nehnulo. Byl jako očarovaný a přikovaný zároveň. Chytila jsem jeho ruku a pomalu jí dávala pryč, když mě znovu pevně sevřel. "Co je to s tebou? Pusť mě." Usmála jsem se, až mi zajiskřilo v očích. Opětoval úsměv a pustil mě. "Vážně jsi v pořádku?" Stále měl připitomělý výraz ve tváři a okolo očí malé vějířky vrásek od starosti a úsměvu. "Jsi roztomilý." Uniklo mi z úst a pohladila jsem ho po kaštanových jemných vlasech a letmo po tváři, jako by se ho dotklo pírko a rychle odlétlo. Na cestě jsem vyčarovala kopulky se světlem, aby viděl na cestu. Já znala každý kořen a větev, ale on je tu poprvé. Měla jsem to udělat, už když se smrák...

Škola pro chytráky 39.díl Ať hledali jak chtěli po Keiovi a Aki se slehla zem. Každý den vyjížděli tam, kde ztratili stopu, ale vše bylo marné. Neustálé vyptávání nikam nevedlo. Nikdo neviděl nic neobvyklého. Na policii je dali do záznamu o pohřešovaných osobách a nahlásili to v nemocnicích, tím pro ně veškerá práce končila. Každý den vyjížděli a vraceli se smutnější a unavenější. Aki po několika dnech : "Hach, hach hach …" "Probrala jste se?" Z černé tmy mě cosi lákalo za světlem, když mě hruď zabolela takovou bolestí a náhlím šokem nádechu. "Bolí to." Šeptla jsem a pootevřela oči. Hustá mlha přehozená jako závoj se pomalu rozpouštěla a místo ní zaútočilo ostré světlo. Někdo se nade mnou nakláněl. Něco říkal, ale já nerozuměla ani slovo. Pohnout rukou bylo nemožné nešlo to byla jako přikovaná. "Je vzhůru doktore." Zaslechla jsem po chvíli útržek z konverzace a opět mě zahalila tma. "Děkuji skvělá práce převezte jí vedle." Dost mě vyděs...

Zachraň můj osud 34.díl Adra neváhala a otevřela svá křídla. Pírka se rozprostřela a utvořily vějířovitou postupku, až jí celou zahalila. Bílá se zatřpytila v paprscích slunce, které právě vycházelo. Fouknul vítr a Adra se jako na povel nadzvedla a křídla se celá načechrala. Jejich třpyt se smísil s odleskem slunečních paprsků, kdy vypadaly jako zlatavá kaskáda. "Pojď." Mávla na Dariuse a čekala, až se chytne. "Ty jsou nádherné." Pohladil pár pírek, která byla jako samet. "Taky jsi měl takové, jen protkané stříbrem." Řekla a vznesla se. "Děkuji za Darka. Bez něj bych nemohla existovat." Přikývnul a užíval si každý pohyb ve vzduchu. Vnímal vítr i natočení křídel. Ukápla mi slza lítosti nad tím co se mu stalo. "Jsem šťastný, děkuji ti." Dva andělé na jedněch křídlech. Neopouštěl mě smutek. Vůbec si tenhle trest nezasloužil a stejně tak i Darek. Něco s tím musíme udělat. Amor se k nám blížil i s Darkem po boku. "Nemůžeme tady zůstat j...

Jinak můj stav se pomalu lepší díl povídky je toho důkazem. Pomaloučku po lehoučku nesmím to přehánět přeci jen jsem po dvouch operacích a v polou dubna ještě na ozařovaní, ale to zvládnu zas tu pak bude chvíli neaktivita, než mě pustí domů a už k dílu. ťuk na celý článek. Manželem proti své vůli 5.díl No jo co jsem si nadrobil to mám. Dveře naproti se zavřely, ale nebylo slyšet zamknutí. Myslím, že mám problém a to dost velký. Jak se mi podařilo si takhle zavařit? Přestal jsem řešit neřešitelné a rozhlédl se po pokoji. Byl prostorný a prosluněný sluncem. V rohu byla knihovnička a pohodlné křeslo. Celému pokoji vévodil krb obložený mramorem a před ním položená medvědí kožešina. Jen tak si lehnout a nic neřešit. Zaklonil jsem se a spadl přímo do měkoučké peřiny na postel. Hlava se mi zabořila přesně do polštáře. Je tu lépe jak ve stáji, ale co budu dělat s ní? Je hned vedle, stačí sáhnout na kliku a.. "Co by si rád?" Dveře se otevřely a v nich stála moje žena. Stará a shrbená ...

Škola pro chytráky 38.díl Tento dílek se mi moc nepovedl dole máte takové menší info jak to bude s vkládáním a psaním na blog v následujícím měsíci, kdy budu spíše neaktivní bohužel ani rady do hry Shakes a fidget nebudou. "Okamžitě Hira naložte a jeďte!" "A co oni doktore?" Dívali se na těla ležící na zemi. "Těm nic nepomůže." Konstatoval jsem a snažil se je co nejrychleji poslat pryč. Moc se vyptávali a to nebylo dobré ani pro jednoho z nás. Sanitku vystřídalo černé auto. Podle pokynů je naložili a odvezli. Kei se nesmí dovědět, že jsem to byl právě já, kdo mu pomohl. Jeho síla musí zůstat ukrytá, stejně tak jako moje. To po mě zdědil medvědího ducha a já ho musím chránit před ním samotným. Nasedl jsem do svého pohotovostního auta a zmizel. "Kei, Aki. Pomoc. Zachraňte nás." "No tak klid, už jsi v bezpečí." Sestra mě donutila si znova lehnout. "Kde je můj bratr a Aki?" Zeptal jsem se chraptivým hlasem. Nejdřív mi podala sklen...

Zachraň můj osud 33.díl "Zvykej si budeš ho krmit často, než nabere sílu postavit se na vlastní nohy." Amor utichl a někam se zahleděl. Najednou k nám přiskočil a přehodil přes nás nějaký kus látky. "Ani slovo." Šeptnul a přimáčkl se úplně ke zdi. Slyšela jsem kroky, které se přibližovaly, Vzduch byl najednou teplejší. Skousla jsem rty a nehnutě čekala neschopná pohybu. Něco se o nás otřelo a pak se stáhlo z uličky na hlavní ulici. "To bylo o fous." Amor vylezl z pod přikrývky. Párkrát se mi podařilo Darka políbit, aby se ještě trochu napil mé lásky, než budeme muset jít. Nevím jestli se mi to zdálo, tak dlouhé nebo se čas zastavil, když se konečně ukázal Amor a pomohl mi vstát. "To byli plamenní čmuchalové hledají Darka. Peklo ho chce zpátky, ale potkal jsem i nebeské poslíčky, ty zase hledají tebe." "A co ty Amore tebe nechtějí?" Zavrtěl hlavou. "Prošel jsem přímo okolo nich a nic mi neudělali, ale viděl jsem do jejich srdce a ví...

Dnes se mi podařilo dopsat tento díl tak jsem ráda, že konečně něco vydávám. :) Omlouvám se za chybky a jinak se mě pár lidí ptalo na rady do hry tak mají odpovědi v dotazech jak na album pro s11 tak na další. Vždy rádá odpovím pokud vidím koment bohužel někdy je to zaspamované reklamou a nic pak nevidím tak doufám, že mají všichni odpověď. Momentálně lítám po vyšetřeních v nemocnici a čeká mě zákrok. To je důvod, proč sem nic nepřidávala není mi moc dobře a nálada je na bodu mrazu. Do toho všeho Vánoční úklid a nakupovaní. Dost mě nemoc vyčerpává a jsem stále unavená, ospalá snad brzo bude lépe dnes jsem byla na CT vyšetření a zítra se dovím kdy jdu na operaci. Všem přeji krásné Vánoce již dnes nevím jak budu schopná fungovat o Vánocích, abych tady popřála nebo psala něco Vánočního však se uvidí. :) Manželem proti své vůli 4.díl "Vím, že ses ho lekl nemusíš mi to říkat já to vím. Děsí tě vše tady, že mám pravdu?" Čarodějka se otočila a podrbala Flíčka za obrovským uchem. Ten...

Na okně tvaruje se zas, květ co vyčaroval mráz, i zima má spoustu svých krás, co rozpouští se v nás. Je to mráz, co přináší domům svatozář, sníh z vloček způsoby jas, pomalu se snáší nad kraj náš, koledy v radiu posloucháš. Stromek si do stojanu dáš, cukroví s rybou na stole už máš, Veselé Vánoce v srdci ukrýváš, poděl se, ať jednou za rok rozdáváš. Mráz na sklo růže maluje, on ti ji ze srdce daruje.

Zachraň můj osud 32.díl "Co to děláte? Nechte nás!!" Vykřikovala Adra a snažila se otevřít dveře na své straně. Pokus byl marný, ale toho zmatku jsem využil pro svůj prospěch. Rychle a nenápadně se mi podařilo strčit ruku do vaku s lektvary. Mám jen jeden pokus. Ta to není. Tu co hledám je kulatá a na straně má zářez. Auto nadskočilo a lahvičky o sebe zacinkaly. Jeden z můžu se na mě otočil, ale ničeho si nevšimnul. Na mě ležel Dark a vak byl přímo pod ním. Stačilo lahvičku nahmatat a vytáhnout opatrně zátku. "Adro nedýchej." Snad mě slyšela víc nahlas jsem se neodvážil promluvit. Pak nadzvedla Darka a já věděl, že můžu uskutečnit svůj plán. "Hej tupci!" Otočili se na zadní sedadla a to byla moje chvíle. Vypustil jsem obsah lahvičky přímo na ně. Fialová mlha utvořila opar a oni jí vdechli. "Zastavte!" Řidič šlápnul na brzdu. Auto sebou párkrát smýklo a zastavilo. "Kdo vás poslal??" Tohle jen tak nenechám slíbil jsem si a pomohl Adře v...

Manželem proti své vůli 3.díl "Kdo je vlastně Flíček ?" Nakukoval jsem opatrně do stodoly, abych ho nepřehlédl. "Spí támhle, až se vzbudí poznáte to." Řeklo mi koště a zmizelo. Zrak mi padl na hromadu sena. Byl jsem doslova vyčerpaný a chystal se do té kupy skočit, když se v rohu místnosti rozsvítila světýlka. Hned vedle nich se zhmotnila postel s polštářem a přikrývkou na Flíčka jsem úplně zapoměl. Vedle byl malý stolek s jídlem a nechybělo ani pohodlné křeslo. Nejdřív jsem se pustil do vonícího jídla a pak se chystal natáhnout. Tác se trochu zavlnil a pak poposkočil. Jěště mi uteče i jídlo, ale tady bych se tomu ani nedivil. Okolo je tolik kouzel, která byla úžasná a pak tu byla ona. Ta jenž kouzla ovládá a zná je z paměti. "Moje žena je čarodějnice." Až v tuto chvíli mi došlo, že jsem svázaný a není úniku. Dřív či později budu muset splnit manželskou povinnost i v posteli. Otřásl jsem se nad tou myšlenkou. Jediné co cítím je lítost, ale není to láska. M...

PODSVĚTÍ          Aktualizace 26.3.2025  !!!  Do hry nám přidali podsvětí. V dolu na drahokamy na úrovni min. 10 lvl a s odemčenou věží bude k nalezení srdce temnoty jako klíč k otevření sklepení do podsvětí. Šance na vytěžení v dole na drahokam  je 33% .  Srdce aktivujete normálně jako klíče. Temné srdce se živí dušemi padlých hrdinů každý den lze n alákat, až 5 hrdinů , tím můžete svoje podzemní království vylepšovat a zvětšovat. Vytěžte co nejvíce duší z nalákaných obětí. Vaši goblini, trolové a správce se o to postarají.. Čím vyšší mučírnu (lvl ) máte, tím lépe pro vás a také úroveň hrdiny ovlivňuje počet  dušiček.  Pro podsvětí bylo propojeno zrychlení z ubikace v pevnosti. Už nemusíme, tak dlouho čekat na stavby.  Útoky jsou voleny automaticky a nebo, tam můžete útočit na koho chcete, ale třeba ho nedáte, když si zvolíte vlastní výběr, či bude odměna menší, většinou si najdou hráči někoho bez věcí. Je lepší nechat to a...

Jen krátce ke hře Shakes a Fidget brzo v ní proběhne další nová aktualizace. Bude to velký update plný změn tak doufejme že nám zase nenadělí víc chyb, než oprav :D Tady mám pro vás nový dílek, který je stále takový rozjíždějící snad se brzo rozepíšu ke všem povídkam, i když se čtou málo tak já u psaní odpočívám :) Manželem proti své vůli 2. díl celý díl dole :) "Když nechceš dobrovolně bude to proti tvé vůli." Snažil jsem se nahmatat kliku od dveří a pomalu vycouvat, ale jako kdyby zmizela. "Hledáš tohle?" Čarodějnice místo křišťálové koule držela kliku od dveří. "Jestli chceš, nechám ty dveře zmizet celé, aby tě to nelákalo." Pochopil jsem to moc dobře. Nedalo se utéct. "Vezmeš si mě!" Přikázala a já svěsil ramena. "Ano, ale potřebuju trochu času." Okolo mě něco prolítlo ani nevím co a hrnulo se to dál. "Připrav to na zítra." Houkla čarodějnice a celý pokoj se začal měnit. Zmizeli lahve s lektvary i knihy. Doprostřed přitanč...

Bohužel se mi dnes nepodařilo nic napsat k povídkám, takže jsem stvořila na rychllo alespoň báseň. Tam kde největší stín panuje, je to prokletí i naděje, na srdci tě chvíli zahřeje protože láska občas čaruje. Sen ti noční můrou vzkazuje, jaký chaos v srdci panuje, úsměv na rtech ze spaní maluje, divotvorná prostě je. Když pohasíná a lituje, přitom tě stále uvnitř spaluje, prokletí i naděje, láska dvousečnou zbraní je. Energií tě nabije, v zápětí tě zabije.

Dneska sice trochu odpočívám, ale jinak jsem utahaná, proto jen kratší pokračovaní. V minulém díle se poprali Kei a hiro s medvědím duchem ledu a ohně. Aki spadla do propasti.... Co následuje ? Škola pro chytráky 37.díl "Aki prober se. No tak." Mručel jsem na ní. Položil jí opatrně na zem. Z Keiova oblečení se mi podařil odtrhnout rukáv a ovázat ránu na noze, kterou si zřejmě způsobila pádem. Kei byl mimo sebe, už nějakou dobu a až se probudí tak to asi schytám pomyslel jsem si. Cítil jsem jak slabě jí tluče srdce, ale stále se držela. Kei na tom nebyl o nic lépe a čas téměř vypršel. Začít odříkávat přísahu bylo to jediné co by ho mohlo zachránit a vlastně pomoci i Aki. Poklekl jsem a přichystal si nůž. Odříkávání mohlo začít. "Medvědí démoni. Moji předkové. Vyslyšte přísahu spojení lidského mláděte a medvěda. Já přísahám, že se plně stávám jeho součásti. Led i oheň budou mu k pomoci. Dobrovolně se stávám jeho mocí. Vyslyšte přísahu bratrů v boji. Krev nás navždy spojí....

Manželem proti své vůli !! 1.díl Setkání Ta cesta je hrozná. Podíval jsem se před sebe, když jsem vylezl na kopec a viděl další a další. Jak může někdo bydlet na tak blbém místě? Nohy se bolestí odmítaly hnout a udělat další krok. Pomyslel jsem na svou nemocnou sestru Karu a donutil se opět k chůzi. Tady se nemůžu zastavit musím jít dál a nalézt pro ní lek. Dám za to klidně i život, ale ona musí přežít. Když mi starý ovčák Tom vyprávěl o čarodějnici co by jí dokázala vyléčit neměl jsem nad čím váhat a vydal se na cestu. Karu jsem přenechal v péči Toma jediného přítele, který námi neopovrhoval. "Žije na kopci kopců." Houknul za mnou Tom při odchodu. Nejdřív mi to přišlo vtipný, ale teď už jsem se nesmál. Další kopec přede mnou byl větší, než ty předešlé. Karo já tě zachráním. S tou myšlenkou se mi podařilo ujít další strmou stěnu a ocitl jsem se v lese. Hustý porost, kde jeden strom stál vedle druhého a nedalo se téměř projít. Trnité keře co návštěvníka doslova chytily a necht...

Drak Zaros Dračí prokletí 6.díl Síla zlatého prachu od krále draků. Byl jsem v úžasu a pozoroval netknutou pokožku, která byla ještě před chvíli doslova rozpáraná a horká. Dívka se trochu pohnula byl nejvyšší čas se vrátit zpátky, než vyprchá kouzlo uspání. Nechat jí na okraji mého teritoria bylo to nejlepší co jsem pro ní mohl udělat. Zde se setkává pravý svět s tím mým kouzelným a každý se mu vyhne. Kousek odsud byla chajda, kterou před dávným časem majitelé opustili. Chátrala a přitom se tak sžila s lesem, že pro někoho kdo neví kde přesně se nachází bylo obtížné si jí všimnou. Přesně u ní jsem jí zanechal. Z krytého místa nebylo těžké počkat, až se probudí. Jedna postel na spaní, vodu a jídlo na pár dní. Rozhlédl jsem se v pustém domě a lehkým kouzlem poopravil díry ve střeše. Slabě se pohnula, když na mě padaly první sluneční paprsky a já se zrovna měnil z člověka na draka. Neviděla mě utěšoval jsem sám sebe a vzlétl na obhlídku zda není nikdo v okolí. Klid narušovalo jen máchání ...

Slunce mizí za soumraku, tam co je země bez mraků, děti pouštějí náruč draků, bez starosti a zmatků. Slunce je tam po obloze provází, nejhezčí drak ve výšinách se nachází, vítr ho dál pobízí,provázek však končí, dítě ho pouští. Leť si dál, na mě se nedívej, leť nahoru odtamtud mi zamávej, leť tam kam já nemůžu a dolů se podívej, jak je ten svět z výšky mrňavej. Dítě dole brečí, ale drakům volnost je živá, mává a nahoru se dívá, drak se však nahoře zašívá, slunce s větrem ho do náruče chytá. Jeden fouká, druhý provázek chytá, k zemi ho snáší, dítě ho zpátky vítá, do dlaní malý zázrak vnáší. Slunce se zpátky vrací, v novém soumraku se ztrácí.

Zachraň můj osud 31.díl Adra si vzala z pekla to co jí patřilo. V náručí odlétá s Darkem. Amor čeká, až se k němu přidá a vyrazí hledat duchnu.... "Adro co se tam dole stalo?" Vyptával se mě dál Amor, až jsem svolila a vše mu řekla. "Ne počkej co to děláš!" Vzal jsem jeden ze svých šípů a přiložil ho k Darkově hrudi i přes protest Adry. "On vážně nemá srdce. Šíp by to poznal. Co budeme dělat?" Opatrně jsem si poskládala unavená a bolavá křídla. "Já nevím, necháme ho prospat a mezitím to probereme." Na Darka se snesla deka z peří a já viděla Amora jak ukládá lahvičku. "Děkuji ti. Hned jak to půjde seženu mu nějaké neroztrhané oblečení." "Hned to mohu vyřešit a na tvoje křídla tam mám taky něco." Toho jsem se bála víc, než pekla. "To nebude nutné časem se to zahojí a pokud jde o Darka je to moje břemeno nemusíš mi s ním pomáhat." Začal vytahovat lahvičky z batohu, než jsem se stihla bránit. V mžiku se Darkovi roztrhané...

Škola pro chytráky 36.díl "Aki ona.." Nestihl jsem doříct a medvěd pustil Hira a vyrazil. Bylo jedno jestli mu v cestě stály větve nebo keře. Vše drtil při cestě ke skalnímu převisu. Na mém těle přibývaly škrábance a pohmožděniny, ale v tuhle chvíli mi bylo úplně jedno co se stane. Aki. To ona byla důležitá, kdyby se jí mělo něco stát nemohl bych žít. Moje i medvědí mysl byla propojená a já byl ve stavu, kdy mě nevadilo, že ovládá tělo. Byl jsem vyčerpaný a na pokraji svých sil z našeho předchozího boje. "Zachraň Aki." Zašeptal jsem a začal se ztrácet. "To ti nedovolím. Ne teď, když jsme přátelé Keii!" Rychle mu docházela energie. Nezaváhal jsem ani chvilku a rozhodl se darovat mu to nejcennější co mohu. Problémem se stával čas. V mysli se Kei nezmohl na nic, jeho tělo ochabovalo. "Vydrž při vědomí. Nejdřív zachráníme Aki. K tomu potřebuju, aby ses hýbal. Bez tebe to nejde!" Slabé přikývnutí na víc se nezmohl. Prohodil jsem si kožich z hnědého na...