POVÍDKYODKAT

Jak už všichni vědí já se při práci prostě pomumlávám melodii a do toho dávám slova. Takhle nějak u mě vznikají ty děsný básně :D Úterý nebylo nijak vyjímečné, ale byla jsem trochu naladěná, takže vzniklo pár rýmu no a já chytla rýmu :D Myslím to vážně fakt jsem nastydla :) Zase zdržuju :D tentokrát dám báseň nebo píseň jak chcete dolu, aby si to ten koho zajímá má tvorba rozklikl :D je trochu delší no :) Ráno, když se probouzím na obloze jsou ještě hvězdy. Trochu jsem se zahleděla na tu nádheru nahoře o tom je dnešní dílo :) Melodie hvězd ťuk na celý článek :) Melodie hvězd Jsi jako zářívá hvězda půlnoční, jasné světlo mi už nestačí, je to jako, když se svět zatočí, na moje city tvoje moc už útočí, To jasný světlo co z tebe vychází, jsi moje lampa co mě vytáhne z nesnází, stačí se podívat, když tvůj čas nadchází, temná obloha se rozzáří. Moje srdce radosti poskočí, ta krátká chvíle mi však nestačí, vidět tě, jiskra mnou proskočí, jsi moje hvězda půlnoční. Každou noc je o krok blíž, př...

Následuje oblíbená škola pro chytráky. Snad se bude líbit jako vždy se díl nepovedl :D Již brzo nový dílek Zachraň můj osud. Chystám také novou povídku, kterou jsme původně načali s kamarádkou, ale nakonec jí píšu sama. Snad se jí také dočkáte. Nebudu zdržovat dílek je tady :) Kei zmizel blesklo mi hlavou, když byla kancelář prázdná a jeho svatý gauč nezválen. Co se to s ním děje, nepoznávám ho. Jakoby o všechno ztratil zájem a zrovna dneska. Valí se jeden průser za druhým a on se někam vytratí. Vytáhla jsem pásku zástupkyně tříd a pevně ji upevnila nad loket. Nastal čas, abych jí nosila veřejně. Rukou jsem si ji uhladila a vstoupila na chodbu kde vládl totální chaos a bordel. Zabouchla jsem dveře až se nalomily o futra. Ticho a úžas v očích celé školy mě nezajímal. On byl důležitější. Procházela jsem mezi studenty s kamennou tváři, aby nepoznali jaký strach se skrývá v mém srdci. Pro mě to byl šok, který jsem se dověděla teprve před chvilkou. Záleželo mi na něm a bez Keie to tu nemělo...

Po radách do hry Shakes a fidget rovnou následuje krátký dílek osudu, Je to povídka, kde budou dilky kraťounké píšu jí v mezičase pokud mě nic nenapadá k jiným příběhům vracím se k této. Bude vycházet nepravidelně a netuším jak moc dlouhá bude :) Kdo se na ní těšil aspoň dejte hodnotící hvězdičky, koment by byl lepší :D diky tak hurá do krátkého čtení ťuk dolu :) Ten šepot uklidnil mé rychle bušící srdce, dostal se do mé hlavy a přinutil mě … přinutil mě probudit se! Vyjekla jsem štěstím i strachem najednou, až mi vyhrkly slzy. Bylo to tak živé a jasné, jako by se to dělo ve skutečnosti. Co to bylo za sen? Mám husí kůží po celém těle a klepu se jak ratlík. Podívala jsem se na svou ruku, v které jsem křečovitě svírala bělostné pírko. Jak je to možné?! "Je tady někdo?" Bylo hloupé někoho hledat mezi čtyřma stěnama, kde mimo pár kousků nábytku byla místnost prázdná. Nedalo se nikde skrýt, ale špatný pocit se nevypařil ani po zkontrolování zamčených dveří. Strach se ve mě usídlil...

Zachraň můj osud 4.část Jako vítr jsem prokličkoval mezi mraky. "Musím jí zachránit." To bylo mé hlasité odhodlání souznějící jak se srdcem tak s myslí. "Zadrž Dare!" Ozval se přede mnou známí hlas. "Můj pane." Zastavil jsem na prvním mraku a poklonil se. "To čemu se snažíš zabránit stejně příjde. Je to předurčeno v jejím osudu." "Já ji chci zachránit." Polknul sem a přidal si trochu kuráže, abych si nepřipadal před svým pánem tak malý a bezvýznamný. "Hmm zajímavé a co tě k tomu vede Dare? Máš nějaký důvod proč jí chceš pomoci, i když si svou jednu šanci promarnil před pár dny." Pán věděl všechno a podle toho jak měl zamračenou tvář se dalo odhadnout, že jsem překročil svou hranici anděla brány. Každému smrtelníkovi mohu pomoci jen jednou o ostatní se starají strážci. Nemělo cenu si něco namlouvat pán vše věděl. "Okouzlila mě svou smířeností s osudem." Přesně tak jsem to v ten den cítil. Dalo se přesně vyčíst jak špa...

Tato povídka nebude vycházet pravidelně, ale snad bude stát za přečtení. Prostě jí budu psát, když budu mít náladu se s ní babrat. Mě osobně se docela llíbí a brzo jí trochu rozjedu, aby se něco dělo. Chcete vědět trochu o ději ? Prostě si jí přečtěte :) Napovím jen, že se jedna o nebe peklo a zemi .) Z fb sem ještě dám další 3 dílky a pak bude malá pauza než napíši pokračování v menu si můžete přečíst název nové povídky, kterou chystám.... pěkné čtení :) 1.díl Byl to den jako každý jiný. Slunce pálilo a ani stín nedával klid od velkého horka. Jediná úleva kam se mohl člověk schovat byla samoobsluha, kde běžela klimatizace na plné obrátky. Jedna taková se tu nacházela a tak jsem se došla schladit. Abych se nějak ospravedlnila popadla jsem nanuka z mrazáku, ihned se začal rozpouštět. Fronta u pokladny se táhla téměř, až ven. Kde se tu tolik lidí vzalo pomyslela jsem si a postavila se za starší paní. Než jsem se dostala na řadu, nanuk se úplně rozložil a v mé dlani se pohupovala tekutina...

Tohle plně vyjadřuje temnotu pěkné čtení smutku. Vesele mi nejdou to už víte :) Zase přišel jeden z těžkých dní, kdy vím, že se mi přání nesplní, čeká mě jen černé vězení, nic se tím nezmění. Tápu tmou, světlo se schovává, já ho zkrátka nevidím, stává se touhou mou, ale já ho v zákoutích uklidím. Na tohle odvahu postrádám, vyjít z temnoty na světlo, jen zář, přesně to mě popletlo, dál se ve tmě ukrývám. Hledám stín ještě s větší tmou, kde se starosti na prach rozplynou, aspoň jednou chci být květinou, světlo bude spásou mou. Vyjít z temnoty na světlo, udělat první krok mě napadlo…

Prvních 14 dní prázdnin je za horama no i moje maličká dovolená je pryč. Budu se snažit občasně psát, ale fakt mi to v poslední době nejde, teď navíc hlasí vlnu veder tak ať to všichni ve zdraví přežijete. Dílek jako ždy nestojí za nic :) a plno chyb :D Sakura se šla motat okolo Sasukeho, který ji nevěnoval sebemenší pozornost, i když se hodně snažila zaujmout hlavně svým výstřihem. Nechaly mě stát na chodbě jako bezdomovce. Hináta okouněla okolo Naruta, který si povídal se Saiem, kde se o jeho lavici opřela Ino. Co vlastně myslely tím, že mám s Keiem problém? Podívala jsem se do třídy zrovna v okamžik, kdy zvedl oči od učebnice. V tu chvíli se naše pohledy setkaly, ale né na dlouho. Kei se okamžitě otočil a zavrtal do batohu, až po krk. On mě ignoruje!! Vítězoslavně jsem si zavýskla na chodbě a vrátila se se zvoněním na své místo. To je pro mě vysvobození budu mít klid. Hodina proběhla nerušeně a v klidu. Zatím jsem si užívala to pověstné vítězství, které mě další hodinu opouštělo. Př...

Doufám, že si užíváte prázdnin a nebo dovolené. Dneska se mi konečně podařilo napsat dílek snad to půjde takhle i dál, abych vůbec něco přidávala. Nemám žádnou chuť do psaní ani od nikoho podporu. Brzo vyjde i díl na fb Zachraň můj osud https://www.facebook.com/povidkyodkatt Nevím jestli to bude zítra nebo pozítří každopádně tady máte něco ke čtení venku je vedro a tak jsem zalezlá doma :) Jak vy prožíváte horké dny ? Ona je prostě okouzlující. Nemůžu se jí nabažit a nevidět ji, je pro mě utrpením. Měl jsem co dělat, abych normálně fungoval jako předseda tříd a řešil důležité věci ohledně kroužku a vymezených prostor, ale když jsem viděl co zase provedli nebylo to tak těžké. Toho budou litovat. Sedl jsem si k počítači a sepsal hlavní konečnou zprávu ke konci měsíce, kde musím vše pravdivě zaznamenat a přidat horší případy s názorem trestu. Tentokrát budou litovat, že něco udělali, odnesou si to plnou parou. Tři přestupky vážného rázu a jedno napadení studenta z jiného kroužku. Jen prot...

MOMENTALNĚ SE NEPÍŠE TAK SE NEZLOBTE NEMÁM CO PŘIDAT SNAD JIŽ BRZO BUDU MÍT NĚJAKÝ NÁPAD ABYCH MOHLA ZAS PSÁT STEJNĚ BUDETE NA DOVOLENÝCH :D Jak jste si mohli všimnout tak nejsem moc aktivní sice na blog i fb chodim, ale nemám zrovna tvořivou náladu na příběhy ani ta báseň nestojí za to. 5. část příběhu si můžete přečíst zde : https://www.facebook.com/povidkyodkatt a brzo se můžete těšit na nový článek o Shakes & Fidget bude slavit toto úterý (23.6.) své 6. narozeniny! Co možná ale nevíte: S hrdostí vám představujem nový mezinárodní server, který bude spuštěn v 16:00 Začněte bitvu za slávu a čest, kterou ještě nikdo neviděl! To by mohlo stačit vkládám ještě krátkou báseň, ke které mě nenapadlo víc slov ani název :D bez názvu Chci se stát tvojí hvězdou jasnou, dřív než všechny světla zhasnou, chci být po tvém boku, než sny nám v rukou prasknou, pak bude čas na melodii tesknou. Nech mě jen vedle tebe být, jen na chvíli, abych mohla snít, nechám se na rozloučenou políbit, ruku tvoji b...

Najdi si místo Najdi si místo kde čas se ztrácí, smysl se rozplyne, schovat city ve staré puklině, skála ti promine, chvíle jen ti před očima pomine, nikdo si nevzpomene, byl jsi vždycky v mojí vidině, vracíš se ke svojí dědině. Najdi si místo kde můžeš být, tam mě nemůžeš políbit, schovat se, bez tebe žít, nenech se rozhodit, nastane chvíle, kdy bys měl povolit, tady však nemůžeš zastavit. Je to místo kde dýcháš jen chlad, city necháš jen proplouvat, nevíš co to může znamenat, když čas bude dál utíkat. Taky se vám občas stane, že jste na nesprávném místě a ve špatný čas ? Tu chvíli už nikdy nevrátíte ....

Zase mám spoždění to je teď u mě na denním pořádku. Moc se omlouvám za zdržení, teda těm co se uráčejí se ke mě doplaznout a číst. Je vás pomále, ale já si vás vážim, aspoň to nejde na prázdno :) Taky by měl koncem června vyjít nový update ve hře SF momentálně se můžeme těšit na akci u houbaře +20% hub navíc :) a zlatý víkend ten vždy potěší :D Na FBstránkách sem se taky opozdila s povídkou Zachraň můj osud, nějak se to propadá co :D No rozhodně sedím u noťasu a budu se snažit ještě dnes díl sepsat a pokud možno zveřejnit s chybama no jako vždycky :D Kdo neví co je to za povídku tady jí nenajdete .) je čistě u mě na fb stránce malá ochutnávka... p.s včera jsem neměla nápad na pokračování proto se to odkladá na dnešní odpoledne pokud bude chuť psát 30.5.2015 Část z prvního dílu : Prodavač se nevracel. V obchodě se mimo mě nikdo nenacházel, bylo mi to dost divné. Pár váhavých kroků mě utvrdilo v tom, že tu jsem sama. Vzadu se něco pohnulo. Většinou se do ničeho nepletu, ale tohle bylo ...

Pěkné čtení přeji a omluvte chyby :) Škola pro chytráky 14.díl Já ho vážně nesnáším. Chtěla jsem si odsednout, ale všechny ostatní místa byla obsazená. Každého koho jsem se optala na výměnu místa se zařekl, že vedle předsedy nesedí. Nevím co se to tady děje, ale i když jsem na některých holkách viděla, jak rády by si k němu sedly stejně mě řekly, že nejdou. Měl respekt to jsem musela uznat a ve třídě měl dokonalou autoritu a dominanci. U poslední lavice mě odbyli stejně jako ostatní, nemělo cenu snažit se o nemožné a zaměřila jsem se na seznamování třídy. Ten náfuka si to ještě odskáče!! Měla jsem šanci o přestávce poznat Naruta a Sasukeho, z kterých Sakura a Ina i Hináta blázní. Doslova se rozplynuly na podlahu, když se Sasuke usmál. Každá ode mě dostala kopanec, při kterém se poskládaly zpátky do normální podoby. Co co s nima je? Vůbec je nepoznávám. "To je zamilovanost Aki." To mě mělo jako dojmout spíš se Sakura zbláznila, když mi tohle může říct jen tak. Ona jediná ví o...

Nic se od nich nedovím, i když jsou to andělé co mě střeží…. Mlčí, já je stejně nevidím, jen oni mě sledují z věží… Stejně tu jsou se mnou, kdy tu bránu prolomím, nezáleží, že čas mi běží.. Jen podívat se k jejím dveřím… Provází mě snem i tmou, znají totiž duši mou… Zpívaj píseň kouzelnou, co mě uspává… Je to jen domněnka, že někdo okolo proplouvá… Ve spánku se mi zlepší nálada jako by to byla chvíle čarovná… Jsou to andělé co vidí moji duši toulavou… Lečí, tam kde jí mám bolavou… Andělská křídla šumí spolu s větrem skučícím… Stala jsem se černým petrem ten pocit je mučícím… Najít cestu, najít klíč k bráně jít jen vstříc… Moje představy už mizí pryč… Je to jen pocit co vítr k nohám přináší… Do nebe mě pak andělé střežit odnáší… Notebook už je v pořádku brzo začnu psát :)

Včera jsem dávala vědět na fb, že bude dílek kupodivu jsem ho dopsala včas :) Dneska si neodpustím trochu smíchu snad vás to rozesměje jako mě. Poprosím o komenty či ohvězdičkování, ať vím jestli mám v takovémto duchu pokračovat?? Během tohoto týdne bych se ráda plně věnovala nové fb stránce https://www.facebook.com/povidky odkatt kde bude úplně nová povídka, kterou tady nenajdete :) Snad tím někoho potěším plán příběhu, tedy alespoň jeho začátek mám v hlavě snad se povede i napsat. "Třído rád bych vám představil vaši novou studentku." Zčervenala jsem jako rajče, nemám ráda představování a tenhle ňouma to tu vyřvává jako kdyby hlásil školním rozhlasem. Když zaznělo moje jméno Sakura a Ina mě málem převálcovaly. Smetly třídního učitele směr katedra, kde naštěstí zaplul do židle. "Ehm ehm no tak děvčata na svá místa." Zavelel nám a mě se odlehčilo, protože zapoměl na moje další představování. Sakura byla úplně mimo a razila mi místo poblíž nich. "Tady budeš sedět...

Sasuke nevěří Nevěřit nikomu, skrývat svojí zášť. Hodit na sebe z oblaků plášť. Nenechat se od nikoho zmást, držet se zvlášť. Nepřátelé se budou před sharinganem třást. Je to boj, který nikdy nekončí, jen smrt je vaším rozhodčím. Slova pořád slova co se v lež splétají, informace, s kterýma se ti dech zatají, mezitím kunaje vzduchem létají, ti kdož nechtějí bojovat zdrhají. Je to lež, co se za pravdu přestrojí, jiní v to jen doufají. Jen já vím, co je pravda a co klam, je to moje tajná zbraň, skrývá se v ní sharingan, dostanu s ním všechny co znám.

Škola pro chytráky 12.díl Rovnou si to namířil k ředitelně. Pár holek se ho snažilo zdržet, doslova se na něj přilepily a nehodlaly pustit svou kořist. Měli jednu nevýhodu, Kei neměl dobrou náladu a navíc zazvonilo na hodinu. Moc se jim nechtělo, ale když zahlédly třídního učitele, jak si to míří přímo k nim zapluly do třídy. "Takashimo jdete k řediteli?" Zeptal se mě ze zdvořilosti a já jen přikývl. Na víc se mě neptal a šel tu naši bandu tupounů něco naučit. Chtěl jsem pokračovat dál v cestě, ale náhoda mi přála a ředitel zrovna vylezl ze své jeskyně. "Dobrý den pane řediteli zrovna jsem šel za vámi." Ředitel si prohlédl moji totálně zmačkanou uniformu a nedopnuté knoflíky u košile. "Vidím, že jdete příkladem." Řekl ironicky a zíral na můj výjev. "Omlouvám se za to jak vypadám, ale mám k tomu důvod. Zapoměl jsem si klíče od kanceláře a nemůžu se převléknout do čistého. Uniformu mám tam. S touhle jsem měl trochu problém no." Výmluvně jsem kouknu...

Jak už to tak bývá občas příjde zaseknutí. No aspoň já se z něj nemůžu vymanit. Nic nezabere, protože nemám náladu na nic. Znáte někdo únavu v plném rozsahu ? Já myslím, že jsem teď v jejím středu jako v nějakém zakletém kruhu. Nemůžu a nebo nechci se hnout z místa. Někdo by na to mohl říct : Já vím co tomu je, je to rozbitý. Tuhle větu mám rada. Vážně nejsem rozbitá jen mě opustilo to štěstí, které mi psaní dávalo. Doufám, že ho brzo najdu. Třeba se krčí někde v zákoutí a nemůže ke mně najít cestu. Snad mu někdo posvítí, abych mohla v klidu psát dál a snít příběhy s otevřenýma očima před spaním, než usnu. Pro mě je psaní můj klid a odpočinek a když to nemám zbývají jen starosti. Báseň : Psaní je to jediné co mám tak ráda, pak teplo se mi do srdce vkrádá, příběh běží, ale někdy zakopává, následuje pauza, v ruce čokoláda. Psaní je něco co mě vážně probudí, ale jsou chvíle kdy mě okolní svět zastudí. Psaní si musí člověk vychutnat, tak jako si na dobrém jídle pochutnat, všechny vůně svět...

Pokračování se dost opozdilo a nevím kdy bude další, nemam vůbec chuť psát. Fakt to poslal já ho, já ho no co vlastně vždyť je to můj brácha, ale až bude něco potřebovat tak mu oplatím stejnou minci. Tohle mu nikdy nezapomenu, protože snad ani není možný, že něco takovýho byl schopný napsat a odeslat Aki. "Co se děje brácho?" Otočil se v židli a podíval se na mě tím svým pohledem. Já ti nic neudělal. Znáte ten pohled prostě si pak řeknete no a co svět nespadne kvůli jediný větě. Co v ní bylo jsem radši rychle zapoměl, spíš by mě zajímalo co na to řekla Aki, když si to četla. Třeba se to dozvím ráno při snídani. Ani jsem si nevšiml, že brácha už tu svoji pixlu, který říká super výkonný počítač vypnul. Obrazovka zhasla a v pokoji nastala tma. Brácha šel automaticky poslepu, až k posteli aniž by do něčeho vrazil, za to já si stihnul skoro ukopnout palec o stůl a narazit palici o poličku na knihy. "Doprdele, to nemůžeš rozsvítit!" Rozkřikl jsem se na Hira, který v zápět...

štěstí na dosah 3/3 Zkusil jsem s ní třást, ale nemělo to smysl, nereagovala. "Štěstěno!!" Musí se přece probrat, vždyť jí ještě před chvíli nic nebylo. Byla bílá jako stěna a její oči byly stále zavřené. Můj mozek se zasekl ve chvíli kdy foukal vítr v podobě šepotu. Byl to snad návrat něčeho co jsem nikdy neměl, ale podvědomě mě to zasáhlo? Sám nevím co se to dělo, ale říkala, že musím věřit na štěstí. Nikdy mi nebylo dopřáno a jestli ona je nositelkou štěstí tak já jí nevěřím. Mozek se mi hnul z místa a udělal kotrmelec. Já nevěřím, nevěřím. Řvalo moje svědomí stále dokola tu osudnou větu. "Štěstěno no tak prober se. Tohle mi nedělej, už jednou jsem si prožil podobný scénář, i když tě znám chvíli nechci, aby okolo mě umírali lidi, které znám byť jen vteřinu. No tak prober se!" Vrazil jsem ji lehkou facku, ale nic se nezměnilo jen měla navíc zarudlou tvář. Asi bych měl zavolat doktora nebo se ještě něco stane, že mě to nenapadlo dřív. Nějaký šestý smysl mě donutil ...

Trochu jsem zapadla do svých myšlenek a podařilo se mi vylít na papír báseň. Snad se bude líbit opět je smutna ja vesele neumim :) Budu ráda za komenty však víte, jinak jsem zrovna ospala a nic se mi nechce :) ťuk na celou báseň Energie ze mě odchází, nechává mě samotnou, sama se někde prochází, zdolává ve mně vůli mou. Smiluj se prosím nade mnou, dej mi sílu čarovnou. Udeř! Rozezní zvonky nad hlavou, přestaň mít náladu toulavou. Hlavně mě nenechávej samotnou, v zákoutích kde cítím auru tajemnou, když zatlačí, zlomí vůli mou, a já se stanu povolnou. Dej mi sílu svou, tím zůstanu chráněnou, světlo se točí nade mnou, shoď ulitu svou. Nezůstávej tajemnou, staň se úplnou, nebo si vezmi duši mou, nejhorší je nechat tě samotnou.

Vůbec se mi nedaří psát tak alespoň něco......... vy mě vážně hrozně moc povzbuzujete (sarkazmus) Škola pro chytráky 10.díl Hiro neměl na vybranou, když ho Kei nastrkal na regál knih a díval se na něj planoucíma očima. Myslím, že mám velkej problém. "Keii uklidni se. Víš jak to dopadlo naposled ,když si vyváděl?" Snažil se po dobrém, ale místo toho, aby se vrátil do normálního stavu kdy má oči zelinkavé mu ještě víc zrudly. Aha tak to je v pytli. "Odkud znáš Aki?" Dožadoval se Kei odpovědi a hrdelním hlasem pořád opakoval otázku a bratra zatlačil na regál knih ještě silněji, až cítil jak mu hřbety knih a ostré strany regálu sdírají kůži na zádech. "No přece přes skype. Loni v létě tady byla na prázdninách a tak mi ho dala, abych si mohl občas psát s její kamarádkou z města, která neměla svůj počítač takže ani skype." Vysvětloval rychle Hiro, aby se bratr nerozběsnil. Keiovi oči začali ztrácet tmavě načernalý odstín doutnajícího ohně jak se jeho tělo uklidň...

V dnešní době se dá stavět z čehokoliv a hlavně cokoliv. Hráči ze hry shakes a fidget na s26 byli tak moc hodní a hodili mi do chatu pár slov na básničku. Jejich repertoár se trochu neschodl,ale já se pokusím o to sestavit s toho aspoň něco. Když jsem si ten výčet četla přišlo mi to jak nářadí na stavbu dveří, ale chápejte s turbodmýchadlem je nepostavíme. Pánové mi tam samozřejmě zapoměli narvat nějaký prkýnka, aby bylo z čeho stavět :D Seznam slov : Parní kotel, turbodmýchadlo, hadice, vrtačka s příklepem hoblina, louže, výkal , smetiště , hovno Jak vidíte mám z čeho vybrat takže jdu na to :D Parní kotel je známa věc, už nějaké to století, byl to právě on, kdo zlomil těžké prokletí, chodit bosky, už se nám nevyplatí. Vrtačka s příklepem zaryje se do prkna, jen proto, aby z ní odpadla hoblina, nikdo z nás tuhle báseň už nevnímá. Turbodmýchadlo je něco co nemůžu mít, nechala jsem se teďka zahanbit, chtělo by to bariéru prolomit. Pod hadicí louže, to nám to dneska klouže, když jsem se p...

Pokračování jednorázovky je prodlouženo na tři díly, tenhle díl je ze začátku nuda no jako vždy a vše co pochází ode mě :D Ale pak se snad trochu zasmějete a na konci bacha na slzičku, ale není všem dnům konec tohle jsem napsala právě teď a příště bude pokračování :D Sem zvědavá co mě k tomuhle zase napadne :D Dílek štěstí tady ťuk na článek : "Kdo to sem k čertu leze?" Otočil se v posteli a čekal kdo se postaví do dveří. Byla to žena. Věděl to podle hlasu, ale kde se tady vzala ? Byl to divný den, který má ohlásit můj konec ve firmě. Moje oči nebyli vůbec přivyklé na světlo, které sem pronikalo z chodby. V pokoji byli zatažené závěsy, takže mě zář oslepovala. Nevím kdo se to opovážil vejít dnes ke mně domů, ale rozhodně jí vyhodím z okna nebo vynesu v zubech! Moje nálada se stupňovala do nepříčetné zuřivosti. Ten má, ale temnou auru jako kdyby chtěl právě v tuhle chvíli někoho zabít. To ho tak naštval můj příchod? Nebo je to tím, že ví co je dnes za den. Odhodlaně a s přísný...

Trochu v pozdní hodinu házím vám báseň na hlavu. Dneska mi to moc nemyslí :D Ostatně jako vždycky. Snad se bude líbit je krapet delší než obyčejně ťuk pro zobrazení celého vytvoru :D Odlesky meče před posledním koncem :) Nevím proč mě napadlo zrovna tohle. Krev se smíchá s odvahou, je jedno jestli se mi vysmějou, smyčku okolo krku mi přitáhnou, na samé dno zoufalství mě zatáhnou. Krev se smíchá s kuráží, ať se přizná ten co uráží, krok ke mně udělat se odváží, v odlesku meče se odvaha odráží. Krev se smíchá s pocity, vletím do temné nicoty, kde se schovávají lepší principy, všechno musí mít sled určitý. Krev se smíchá s ocelí, rána už mě dávno nebolí, snesu kvůli tobě cokoli, až se mě bude bát celé okolí. Krev teče do tvých dlaní, nikdy se nestaneš mou paní, do posledních sil, tě můj meč chrání, ale byl to čin marný. Poslední kapka krve s odvahou zůstává, pocity k tobě ochránit má, s kuráži se můj čin odráží v odlesku meče, krev proudem po zemi teče. Tvoje dlaň mě opouští, moje sny se ...

Snažím se jak jen to jde :) ale koukám, že lidi sem přestávají chodit aspoň se nezbláznim :D moje aktivita už není to co dřív no :) není nálada něco psát, tady je dílek :D Dneska bude někomu asi horko :DDDDDDD V klidu sem se uvelebil na posteli a už se chystal každou chvíli zavřít oči, když jsem uslyšel ten povědomí hlas, který mě tak lákal. Vstal jsem a došel k otevřenému oknu a zadíval se na chodník před domem. Je to ona a rychle se schoval za záclonu, abych nebyl vidět, ale na tu vzdálenost se toho mco odposlouchávat nedalo jen pár útržků. "To …. brouci…. a kam…ani náhodou." Dořekla Aki a doma práskla dveřmi, až se otřásli. Ta má dramatické odchody fíha. "Omlouvám se….. , ale využijeme…. Děkuji….. tak večer." Víc jsem nezaslechl a jen viděl jak její mamka taky odešla. Za to ta moje zůstala stát venku a něco si drmolila, když mě zahlédla stát u okna zavolala. "Co ty tam tak vykukuješ radši mi pojď pomoct přenést květináče." No jo mamka a její kytky, sta...

Nevím kdy sem přidám druhý díl a nebo jestli nebudou tři :D Opět to nebude s aktivitou lehké předem se omlouvám. Pokusím se ji sepsat v podobném běhu událostí než se mi ztratila z pc :) "Pane vstávejte. Jak dlouho budu čekat!!" On snad ještě pořád spí jak ho mám vytáhnout z postele za chvíli je zasedání rady. "No tak vstaňte. Jste jak dítě." Nevím si s ním rady. Ach.. co budu dělat. "Pane Waite!! Žádám vás jako věrný sluha, aby jste se vyhrabal z postele nebo nebo…" Došla mi řeč a tak je to vždycky. Prostě mu nedokážu vynadat. "Same nech mě být dobře víš co se na mě chystá. Ta smůla snad nikdy neskončí nemá to cenu." Tímhle mě dostal. Nemohl jsem ho nijak povzbudit dobře jsem věděl, že na šéfa to nezabere. Vždycky se utápí ve vzpomínkách na svou lásku. I ta mu byla odepřena před drahnou dobou. Byl to pro něj bolestiví zlom a já mu nemohl pomoci. Alespoň bych ho měl podržet v téhle další těžké chvíli. "Pane jdu si zabalit!!" Prohlásil js...

To je doba, co mě napadlo napsat něco k tématu týdne :D Zrovna se mi zalíbilo, protože na něj moc odpovědí není. Lék na všechnu bolest může být dobrá nálada nebo smích, ale rozhodně to není utápění se v ní. Hodně dlouho trvá překonat cokoliv, jako je bolest a muka. Sama bych o tom mohla vyprávět své. Ani jeden člověk na světě, totiž bez bolesti nebyl. Ať už se jedná o citovou nebo nervovou či opravdu bolest jako takovou. Dá se o tom napsat jen jedno vydržet a nebát se smát to je jediný lék, který aspoň na mě trochu platí. Ona dobrá nálada se špatně schání, ale jakmile jí budete mít zkuste ten pocit vymazat. Nebudete se ho chtít vzdát s dobře naloženým dnem se dá docela i přejít bolest. Ne vždy to tak platí, protože každý je svůj a individuální. Najděte svůj způsob proti bolesti i vy a uvidíte, že to není tak strašidelné. Někdy mám strach ze všeho, ale v jedné hře se skvěle odreaguji a i psaní mě dodává větší pocit klidu. Občas ho v sobě musím najít a někdy se mineme, ale tolik blbýc...

Trochu se zase spožďuji jako pořád v poslední době. Určitě nový dil nikoho nenadchne moje zásoba dílků se pomalu stejčuje a mě se moc psat nechce :) Někdy není nálada a nebo se zkrátka nechce. Dneska si odstraním z blogu nábor na SB a necham si jen pár oblíbených odkazů kam občas chodím doufám, že to nikoho neurazi. Dobře víte, že už moc neobcházím :) Pokud mi zbude čas a trochu kapaliny v mozku přidám snad i nějakou radu do hry SF, ale ještě nevím :) Přeju pěkné čtení. To je demence tady si člověk nemůže ani na chvilku schrupnout. Kdo to byl? Musím ho najít a vlastnoručně zaškrtit. Nadával předseda tříd a štrachal se na nohy. Tak pěkně se mu spalo a sen, který se mu zdál o nové sousedce byl tak skutečný, že poslintal polštář a teď je vzhůru. Fakt slibuju, že si to vyřídím s každým kdo mě vzbudí! Popadnul klíče a pořádně za sebou třísknul dveřmi. Zrovna byla přestávka před poslední hodinou a jak všechny holky viděli předsedu na chodbě nalepily se na něj jak vosy na med. Než se stihnul ...

Anděl mě hlídá, i když se stmívá, třepotá křídly, stále se dívá, sen o strážcích často mívám, o býlích křídlech často snívám. Jednou na zem jeden přiletěl, vidět mě prý z blízka chtěl, potom na čas odletu zapoměl, pozdě se do nebe navracel. Co to asi znamená, když ho ráda mám, asi nejsem kamenná, co to asi znamená? Být bez křídel, když se daň za lásku platit má, co to pro mě znamená, stále jsem tak zmatená. Za tak malou chvíli co tu se mnou byl, chtěla bych, aby se mnou tady žil.

"Beru to!" Prohlásila jsem nahlas v ředitelně, až ten vetchý stařeček nadskočil. No co, když se rozhodnu tak to beru vážně, asi se lekl mého výrazu ve tváři, který hlásal odhodlání, až do roztrhání těla. "Akino víš, že se mi teď právě ulevilo. Jsi dvacátá a doufám už poslední, ale předtím to byli samí kluci, kteří snadno propadli holkám a nechali se oblbnout. Hodně štěstí." Popřál mi ředitel a já mohla konečně vyjít z jeho kanceláře. Zabouchla jsem dveře a tam na mě čekala sekretářka s nějakými věcmi, hned jsem tušila co to je. "Naše nová zástupkyně! Jak já se těšila na tuhle chvíli." Vybreptla a podávala mi křiklavě růžovou šerpu, která hlásala Zástupkyně předsedy tříd. Tak tohle bych si nevzala ani na maškarní. Nesnáším jakoukoliv růžovou řvalo moje podvědomí. Snažila jsem se udržet a nevybuchnout. Křečovitě jsem svírala rty do jakého si úšklebku. "Nemate nějakou jinou?" Podívala jsem se na ní s prosícíma očkama, kterým kromě mamky nikdo neodol...