POVÍDKYODKAT

Další dílek je tu :D Co nového se stalo našim třem oblíbencům? Kam se to vlastně dostali a co tam najdou ? Hmmm nechám vás trochu čekat :D Rozhlédli se po stroze vybavené místnosti a nakonec je napadlo, že to bude asi nějaký sklad kam dávali zásoby jídla. Ještě než se rozhodli vylézt na chodbu podívali se na zeď jakou tam napáchali škodu, když sem lezli, ale mimo tenké čárky, kterou by nikdo na zdi nehledal nebylo nic poznat. Úlevně si oddychli. "Naruto tenhle sklad si musíme pamatovat jasný jinak se odsud nedostaneme, kdybychom museli ve spěchu utéct tak musíme jedině sem jinak jim dojde kudy jsme se dostali dovnitř." Ukončil Sasuke vyčerpávající info kdyby co by a šel ke dveřím. Pomaloučku otevřel dveře a dával si pozor, aby moc nezavrzaly. Nakouknul do chodby a když zjistil, že je prázdná rukou mávnul na Naruta, že je vzduch čistý. Zatím si jich nikdo nevšiml a to bylo dobré znamení, i když Naruto si od samého začátku myslel, že tu nikdo nebude asi na tom bude dost pravdy ...

Hudba pro Kira*Yume Někdo kdesi v dáli hrál melodii smutnou, bylo to jako zpívat píseň nekonečnou, kdo to hrál brouzdal se tmou věčnou. První tóny byli jen náhodné, hráli je prsty tajemné, počkali jsme až ten zvuk zanikne. Kdo to tak krásně hrál melodii duše? Znělo to jako když mu srdce probodly šípy z kuše. Nikdo už tu píseň znovu neslyšel, svět na chvilku potemněl, když muzikant na vždy odešel.

Ahojte zatím se mi povedlo sesmolit dvě básničky třetí sem hodím během dneška, ale ty temata :D Nějak mi to nemyslí U Haru to bylo docela v pohodě, protože na naději se dá něco vymyslet, horší jsou ty Velikonoce a hudbu teprve stvořím :) Raděj je dám dolů :D fakt žádný zazrak se nekonal a Kira*Yume si musí počkat, až mě něco napadne, ale neboj bude to dneska :D Neměla jsem moc času. Tak ťuk dolů :D Naděje pro Haru Moc jí na světě není, ale když se ukáže, životy lidem změní, pak jsou celý jiní, proměnění, vytrhnou se z věčného snění. Je to jako blesk z čistého nebe, řekneš si jen, že hledala tebe, teď se podívej na sebe, můžeš si věřit, až ti z toho jebe. Naděje ti dala novou sílu, tak přidej ruku k dílu, potkala jsi všemocnou vílu, s ní dosáhneš vysněných cílů. Když splní svoje poslaní, už pro tebe není k dostání. ………… Velikonoce pro Wendyss Velikonoce se kvapem blíží, beránek ti cesty zkříží, potichu se na stůl plíží. V ten čas se barví vajíčka, každý dostane do košíčku zajíčka, holká...

Jedna kraťoučká básnička :) a vyhlašuji básničky na přáni tři nejrychlejší mužou napsat slova jaká chtějí do básničky a já se jí pokusim stvořit teda napsat :D Tak honem ať to nezmeškáte je to omezeno pouze tři lidičky :D To, co cítit chci, dokážeš mi dát? Zavřít oči a přestat se bát. To, co potřebuji mít. Dokážeš mi dát? Svět, co hned nezhroutil by se. A neměj strach, nechci jen brát. Praštěné se ti to může zdát. To, co cítit chci. Dokážeš mi dát? Pevnou půdu pod nohama. I prudký volný pád. Napořád.

To tady budu čekat než dokončíme misi? Proč musí bejt problém vždycky jen se mnou? Lisa si začala všechno vyčítat už od doby co se stala kunoichi. Vždycky jenom já byla ta špatná a nebo poslední a všichni se mi smáli. Ten pocit samoty a odlišnosti se ve mně nějak vzdouval a způsoboval odpor, nesouhlas s touto situaci. Už nechci! Řvalo moje myšlení. Navenek bylo vidět moje rozpoložení. Necítila jsem se už několik dní ve své kůži, jako bych se s někým dělila o vlastní tělo a taky to tak bylo. Jednou mi jeden dědula řekl, že mám v sobě dvě strany. Temnou a světlou. Tenkrát jsem nechápala co tím myslí, ale časem jsem těm slovům porozuměla. Pohroužila jsem se do svého vědomí a hledala stejně jako tenkrát. Docela vystrašená jestli ho najdu jsem tápala ve tmě, která stále houstla a nechtěla mě pustit dál do zákoutí na samém okraji vnímání. Myslela jsem, že na konci bude ještě větší tma, až se tam dostanu, ale bylo tam docela světlo naproti tomu co bylo předtím. Něco se krčilo v koutě a já pře...

Další dílek je na světě tak se pusťte do čtení :) Co nového se bude dít ? To vám teda neprozradím :D Bez problémů se vrátili domů a začali se připravovat, protože za pár hodin už budou na cestě k sirotčinci. Naruto si zalezl do pokoje a na dvě hodinky si schrupnul než se začal soukat do černých džinů a černého trička, když konečně vyšel ze svého pokoje a sjel po zábradlí až do předsíně. V obýváku nervózně přešlapoval Sasuke a čekal kdy se objeví Naruto. " No to je taky dost máme nejvyšší čas." Popadl bágl, v kterém měl nachystané lano a pár dalších věcí, kdyby se dostali do potíží. Sasuke se rychle obul a vyběhl před dům. Naruto se na něj díval a přišlo mu divné jak se někdo může tak hrozně těšit na vloupání. Asi už se doma nudil napadlo ho a snažil se obout, ale vůbec se mu nikam nechtělo. Sasuke si nedal nic vymluvit a hrnul se jako první k parku, jen kdyby věděl, že jako vždycky jde špatnou cestou. Naruto ho nechal jít, protože se tam opravdu nechtěl vrátit. Sasuke po chví...

Koleje života někde končí, ale tam v tom posledním bodě vždycky budou nové. Jejich stopy nezmizí prostě se jen přehodí výhybka a jede se dál. Jsou to změny během našeho života, které to způsobují. Někdy se koleje propojí a dva vlaky jedou spolu, i když né vždy tak souměrně a občas se najde nějaký kodrcanec na kolejích. To pak způsobuje zpoždění a my musíme jen doufat, že ten vlak, který jel až doteď s námi na nás někde počká. Leckdy tomu tak není a prostě nám ujede. Mě ujíždějí Sbčka :D Kde mam nějakou návštěvnost a co teprve komentáře, ty asi odnesla pára od vlaků někam do dálek a ne a ne se vrátit. Asi stojím na blbé zastávce jinak si to nedokážu představit. Nebo píšu až tak blbě, že tady nikdo raděj ani nekomentí ?

Propletli jsme se z tunelu chodeb a zatáček, až jsme vylezli na čerství vzduch a za námi se zaklapli dveře s nápisem archív. Docela jsem si oddychla, už se mi v tom stísněném prostoru začínalo dělat špatně, kdo za to může, že nesnesu malé prostory, hlavně se musím připravit na dnešní večer, jestli se nic nestane můj úkol končí, tajně si přeju, aby vše proběhlo v klidu. Jen kdybych neměla to divné tušení. Mam jediné štěstí a to se jmenuje Sasuke, když je se mnou neměla bych se bát, ale stejně se začínám třást jako osika. Musím věřit, že mě ochrání a já se taky tak snadno nedám. Podívala jsem se na hodinky a divila se, že čas strávený v archívu tak rychle utekl, kdybych byla někde jinde a s někým jiným nevydržela bych tam ani půl hodiny, ale takhle sem si ani neuvědomila, že jsou to dvě hodiny co jsme sešli do sklepních prostorů, příště mě tam už nedostane. Skoro se mezitím setmělo a mě už nezbývalo než se jít domů převléct a vyrazit znovu ke hřbitovu, ještě předtím mě Sasuke zastavil. ...

Tak jen letem světem vymyslela jsem básničku, aby bylo co přidat :) Doufám že stojí aspoň za přečtení. Nějak jsem nevěděla o čem by měla bejt příště až budu koukat na díl Naruta tak mě snad napadne nějaká o anime :) To už by mohlo bejt o něčem :D Příjemné čtení mého nesmyslu- Ta mocná láska je ale kříž, až na světle rozdíl uvidíš, zrcadlo na blbost si pořídíš, ať pro příště už víš. Není to žádna hra, o co se snažíš, už zase tvrdě spíš, starosti každodenní neřešíš, vždyť s láskou je kříž. Až se k ní přiblížíš, do zdi hloupě narazíš, k zemi se zase navracíš, jsi bez křídel, už ji nespatříš. Do té víšky už nikdy nevkročíš, zády se ke všem otočíš, přitom si vláčíš svůj kříž, bez křídel, příště si to rozmyslíš.

NARUTO DO TOHO!! Sasuke ustoupil od číše, aby se právě narozené zvířátko opatrně sneslo do nachystaného pelíšku. Kakashi dobře věděl, že to zvířátko nebude jen jedno a tak čekal než se číše znovu rozbublá. Sice byl zvědaví co Sasuke dostal jako první, ale musel počkat. Dva rituály ještě v rodině neměli a tak nevěděl jak se číše zachová. Naruto si chtěl stoupnou místo Sasukeho, ale Kakashi ho naštěstí zachytil za ruku a přidržel stranou, protože právě v tu chvíli se začalo formovat druhé zvíře a hned po něm třetí. Kakashi nevěděl jestli to je vše co Sasuke dostane. Ve staré knize, po které teď svižně vše zaznamenával brk bylo psáno, že nějaký předek dostal pět zvířat a uměl s nimi divy, když se spojily a spolupracovali byli tím nejsilnějším dobrem, které na zemi vládlo, ale to bylo před mnoha lety. Nad číší vystoupila bublinka a za chvíli praskla to bylo oznámení, že první rituál je u konce. Kakashi: Naruto seš na řadě. Až se číše vyřádí i na tobě pak zjistíme podle kroniky co jste dost...

Před chvíli jsem se vzbudila a konečně mě napadlo co bych chtěla napsat k tomuto tématu. Asi jako skoro každý bych brala nějaký zámek nebo hrad se služebnictvem, ale pak mě napadlo něco jiného. Budete se asi divit. Tam kde je svět ještě v pořádku chtěla bych se dneska probudit. Tohle místo je opravdu úžasné, protože všichni lidé nejsou ještě tak zkažení jako tomu dneska je. Rozhlédla jsem se pořádně a zjistila kde jsem. Byla to jedna z povídek, které tak ráda píšu. Víte proč jsem si vybrala tohle ? Odpověď je jednoduchá. Tady si můžu dělat co chci je to sice zavřené jen u mě v hlavě, ale má to jednu výhodu, stane se to co si já budu přát. Takže klidně si můžu vysnít nějaký zámek a nebo prince :D ale to místo kde bych chtěla žít se nachází úplně jinde. Moje místečko by bylo u nějakého kouzelného lesa a k chaloupce by mi chodili různá zvířata třeba jako draci a jednorožci, opravdu bych si je někdy přála vidět na vlastní oči jak se potulují okolo. To je asi všechno nějak jsem tenhle článe...

Domov II. Tak a je to tady!! Druhá řada Domovu jak jste si přáli snad to bude ke čtení. Je to pokračování, které přímo navazuje na první řadu. Prosím aby jste opět aspoň ohodnotili hvězdičkami a nebo dali komentík děkuji. 1.díl Už mě nebaví ležet na posteli a koukat do okna je to hrozně dlouhý než přijdou kluci na návštěvu. Já už chci domů. Modlil se Kakashi ke všem svatým a přitom proklínal řidiče, který ujel z místa nehody. Kdyby tehdá zavolal včas sanitku nemusel se do dlouhého kómatu vůbec dostat. Dobře si vzpomínám jak ke mě Naruto se Sasukem chodili každý den. Dnes tomu bude stejně jako několik týdnů předtím s tím rozdílem, že jsem vzhůru. Jakou měl Naruto radost, když jsem se na něj podíval, jak ty jeho jiskřící modrá očka zářila radostí a štěstím. "Dobrý den pane Hatake Kakashi tak dneska vás čekají dvě rehabilitace a pak vás odvezeme zpátky na pokoj." Říkala příjemná sestřička a poslala pro dva zřízence, aby mě odvezli na vozíku do rehabilitačního centra na jiném pat...

Sníh sletěl ze střechy dolů, stejně už nejsme spolu, od dob co jsme skončili školu, okolo nás bylo vždycky plno volů. Vločky se od sebe rozdělily, stejně tak jako my, tím nám skončili společné sny, už jsme každý sám, kde jsou ty dny. Přišel teplý den a vločky zmizely, my jsme se na ně koukali, za ruce se po dlouhé době chytili, od toho dne se nám sny plnili. Konečně spolu, zameškali jsme školu, ze střechy jsme se dívali dolů, vločky nám padaly na hlavu. Necítili jsme zimu, ale teplo, jen srdce nám splašeně tlouklo. Ty a já společně, prostě nerozlučně.

Přeju pěknou sobotu :D Zas jedna básnička. Kdyby se mi náhodou chtělo tak možná, že dneska dodělam RPC, i když já a paint tool sai se nemáme rádi nevypadá to až tak hrozně :D Takže čekám hodně komentů, abych překonala svou lenost a to rpc dodělala :D Jak se vám líbí básnička ? Vláčím se za tebou, už nějakou dobu, zatím jsem našel jen zbytky z hrobu, nikdy si neuměl dostát svému slovu, líčil si pasti na každém rohu. Ještě jsem se do žádné nechytil, pár ninju, už jsem pomlátil. Ty mi stále unikáš, ale teď se nikam neschováš, jdu po tvé stopě, už dobře vím kde se rád potloukáš, stojím naproti tobě a jen mě posloucháš, všechna má slova hluboko do nitra ukládáš.

Prošel jsem těsně okolo jednoho regálu a proplížil jsem se za Sakuru, protože tady nebylo víc místa, viděl jsem jí ve tváři jak se začervenala a zatajila dech, když jsem se k ní přiblížil. Bylo to zvláštní mít Sakuru tak blízko sebe a nesmět se jí dotknout, až mi to přišlo líto, ale rozhodně jsem nechtěl, aby byla před akcí, která jí dnes čeká nějak nervózní a nebo roztěkaná. Musím vydržet do zítřka pro začátek jsem se rozhodl ukázat jí mojí pravdu. "Takže podle tebe jsem zapříčinil pád vaší rodiny? Já si to ale nemyslím a taky ti to dokážu." Přešel k regálům a našel si odpovídající datum, vytáhl starší zaprášenou krabici a donesl jí na jedinou věc, která v místnosti mimo regálů byla. Rozložil jsem schůdky a položil na ně krabici. Z víka jsem sfoukl prach a opatrně ho sundal, už jednou se mi stalo, že tam byl zazimovaný obrovský pavouk, nerad bych ho zase sundával z obličeje, protože naposledy na mě skočil a pak utekl někam mezi další stoh krabic. Dobrý, nic tam není a víko j...

Dnešní den byl pro mě hodně náročný a když jsem se konečně dostala k počítači čekal na mě šok. Předtím jsem nebyla tak aktivní kvůli opravě svého počítače, ale i v té době jsem se snažila přidávat pár básniček a povídek a chodit ke svým SB každý den. Dalo by se říct, že dnes trpím maličkou depresí kvůli blogu, někdo to nemusí brát vážně, ale já si rozhodně při psaní povídek odpočinu a pak bych taky očekávala, že když k někomu chodím a čtu články a jejich dílka, že to prostě oplatí a příjdou se podívat jestli jsem nezveřejnila něco nového. Asi jsem se spletla, když jsem si něco takového namlouvala. Sliby chyby říkalo se u nás doma. Bude na tom něco pravdy. Taková moje malá blogová deprese z prdi návštěvnosti a žádných komentů. V tuto chvíli pak příjde na řadu věta: Mám stále pokračovat dál ve svém oblíbeném koníčku ? Psát příběhy a chodit číst na jiné spřátelené blogy jejich tvorbu? Žijete ještě má SB-čka? Jediná věc co mi zvedla trochu náladu je, že se do mého seznamu oblíbených přidal...

Moje srdce protnul šíp, bez tebe je mi už líp, nedalo se takhle bídně žít, musel jsem tě opustit. Srdce už mám tvrdé jako kámen, proto píšu ti tuhle báseň. Co je to cítit, už nevím snad, kolem mě se rozprostírá chlad, už se nemám čeho bát, po nocích horké slzy budu lkát. Utrpení, ponížení, bída, dokonce i láska, jsou mi cizí, konečně mi spadla z očí páska, uviděl jsem pravý svět, jak se každý chvástá, lež, opovržení, zapírání, na každém rohu se chlastá. Ulice vypadají jako harém, nikdy nebude po mém. Radši abys zapomněl, co jsi viděl, hlavně se o vzpomínky s nikým neděl. Být mstitel je tvůj úděl, vzteky jsi nahlas supěl. City na povrch se nikdy nedostanou.

Jistě si pamatujete povídku Domov kdo jste jí četli a tak jsem na přání čtenářů napsala druhou řadu. V tomto pokračování se dozvíte co se stalo s Narutovým kamarádem Shikamarem v dětském domově ještě v době kdy žil. Sasuke se bude snažit Naruta naučit ovládat svou nově nalezenou sílu a chudák Kakashi si bude muset nějakou tu chvilku počkat než se vrátí domů do svého pohodlného křesílka u krbu a dohlížení nad svými bláznivými synovci. Co se povede vyčenichat věrnému domácímu mazlíčkovi Sorovi a samozřejmě pomsta sociální pracovnici alias vyschlé švestce, kterou známe z prvního řady. To vše a snad i více v nové řadě. Máte se na co těšit :D

Tam do dálek v klidu si jít, až na okraj posledního kráteru. Rozhlédnout se po vyschlém obzoru přede mnou, kde se rozléhala netknutá poušť. Vypadala tak uhlazeně, jako by po ní nikdo roky nešel a přece to nebyla pravda. Jen písek společně s větrem zahlazovali všechny stopy. Tak pustá krajina působyla dojmem posledního odpočínku. Klidně by se na ní káždý stratil a poušť by ho zahalila do jedné z písečných bouří. Vychazel z ní strach a posvátná úcta nad takovýmto pustým krajem. Snažila jsem se dohlédnout, až na její konec, ale všude se slévaly jen obrovské kopce písku a dun, které vypadaly tak klidně a nedotčeně. Slezla jsem dolů z kráteru a do netknuté krajiny udělala první stopu. Noha se mi zabořila hlouběji než jsem čekala a bota se mi naplnila teplým pískem. Pomalu jsem jí vyprostila ze sevření neviditelných rukou a udělala další, teď už jistější krok. Během chvíle jsem byla obalená pískem od hlavy až k patě. Pronikl do všech zákoutí mého oblečení a boty mi pod jeho tíhou ztěžkly, že...

Trochu praštěná báseň no snad se to dá aspoň přečíst, každý kdo Domov četl asi bude vědět kdo tyhle slova říká a ke komu mluví. Budu se snažit něco přidat, i když pc už by mělo tenhle týden možná dorazit, takže budu pak aktivnější jako dřív :) Držte palečky, abych ho už měla doma, protože mě napadají nové díly, ale nemam je kam psát :) a mohla bych je brzo zapomenout :D Má to vůbec cenu začít ti něco psát, že by sis to přečet zrovna ty, o tom se mi může leda zdát, nemusím se tě ani nahlas ptát. Znám tě už nějaký čas a proto vím, že se na odpor nepostavím, zůstanu s tebou jako ochránce, přece nezklamu svého bratrance. Domov jsem si u vás našel, co víc bych si měl přát, jen aby to vydrželo dýl, než by se mohlo zdát.

Po dlouhé době přidávám něco ke čtení moc se omlouvám pořád nemám svůj pc :( Doufám, že to vydžíte já už teda ne :) Ať se vám dílek líbí :) Manu se skoro zadusil, když zaslechl Ibikiho jméno. "To to to nemůže být pravda." Ibiki zvážněl a zamračil se. Doteď se držel, ale tenhle Manu mu nebyl nijak příjemný. Rozhodně nepochopil co tím myslel. "Co nemůže být pravda?" Dožadoval se odpovědi a zle se na Manua podíval. Tomu naskákala husí kůže po celém těle, protože se k němu ještě nikdo takhle nechoval. Vždycky ho lidé ve vesnici uznávali a spíš mu podlézali kvůli jeho skvělým schopnostem, ale dnes tomu tak není. "Vy jste můj vzor." Vyhrkl na Ibikiho a skoro se mu sesypal k nohám. To je ze mě tak vedle? Podivil se Ibiki a nechal ho skoro ležet na zemi. "No a co s námi bude?" Přešel v klidu zhroucení Manua a soustředil se na to hlavní. "Pardon já zapoměl samozřejmě můžete vstoupit do Tajemné vesnice." Manu spojil dlaně a zrušil několikavrstvou...

Dobré ráno tak sem se zas jednou dostala na počítač, kde můžu otevřít svoje psaní. Můj je pořád fuč co nadělám. Nemůžu psát, nemůžu skoro číst je to k vsteku. Nechci, aby bylo na blogu pusto, takže jsem vyhrabala z flešky jednu básničku :) aby bylo co číst. Snad tahle ujde je trochu starší úplně bych na ní zapoměla. Tady je : Proč zrada od tebe tak bolí, ta rána v srdci se snad nikdy nezahojí a to je to co nás k sobě ještě pojí, když v dáli vyhlížím postavu tvoji. Nikdo se však neobjeví a tak do dálky pořád civím, jako když tě poblíž stát vidím, ani o píď se hnout nemíním. Dal jsem slibů kopu, teď jsem ještě ztratil botu, až se vrátíš, do kuličky tě zkopu, za to, že si mě nechal čekat dobu. Kdy už se konečně vrátí, být tu, přivítala by ho i máti, čas jít zpět se ti krátí, přece ti nemůžu své srdce dáti. Hledaným ninjou si se stal, tři, dva, jedna tak už pal, lepší by bylo, kdyby ses vzdal a nebo všechnu nenávist zakopal.

Je to celkem dávno co jsem se mohla jen tak zastavit a přemýšlet o minulosti. Zrovna v tyto dny se snažím odpočívat a moc se nezabívat tím co přinese zítřejší den. Prostě vypnout a nechat čas plynout pomalu bez toho, abych se ho snažila urychlit. Kam taky spěchat ono všechno příjde samo postupně. Nevím jestli tomuhle mému výkecu bude někdo rozumět, ale i tak sepíšu aspoň pár řádků o tom co bylo a nebo bude. Nechci vám tady vypisovat nesmysli, kreré se stali během mého života a odhalit vám svou část příběhu, ale něco napsat mohu a tak je to tu. Temnota je tak vítana v okruhu světla. Úplně jí cítím jak mnou prostupuje a vyhřívá se mi blizko u srdce. Nechci jí odehnat, aby jí nebylo stejně smutno jako mě v tuto dobu. Poprvé, když ke mně samota přišla byla nevítaná, ale za tu dobu jsme si na sebe zvykli a už se nedokážeme oddělit na dvě části. Stala se mnou a já zase jí. Jeden bez druhého jsme jen půl prostě nedokonalí. Kdyby mě najednou opustila byla by to rána přímo do srdce, která by už...

Trošku otřepané já vím :) Snad se nezlobíte, že nejsem tak aktivní jako vždycky sice jsem přednastavila co jsem mohla, ale taky doufám, že už se dočkám opravy :D a noťák bude doma. Dnes jen básnička o super ninjovi :)Snad se líbí. SB zas dojdu večer nebojte já nezapomínám. Kakashi ninja je skvělí a proto týmu sedm velí, vždy nebezpečí přímo čelí, i když o nepříteli moc neví. Nikdo se neodváží, podívat se do oka co září, protože všechny jejich plány zmaří a pak se Kakashi vypaří. Najdeme ho na stromě, jak čučí do knížky ohromeně. Když povolá i Pakuna, najde stopu a nepřítel ho proklíná, na ty časy rád vzpomíná, když byli ještě rodina. Kakashi pod rouškou ukrývá svou tvář, nikdo nevidí ten jas, když úsměv zdobí jeho tvář, jako by tam měl svatozář. Prý zkopíroval přes tisíc technik, každému tím vypálil rybník a může protivníkovy chystat pomník a zakope ho Konožský hrobník.

Po delší době posílám jednu jednorázovku tak snad se bude líbit. Jak název napovídá koťata dostaly hlavni roli. Přednastaveno :) Už abych měla pc doma :) Venku se zrovna přehnala silná vichřice a po všech ulicích ve městě létaly různé letáky a smetí, dokonce i některé popelnice byli převrácené a jejich obsah se povaloval na chodnících a krajích silnic. "To zas bude práce dát všechno do pořádku!" Říkala zrovna jedna dobrovolnice Sakuře. Ta jen kývla hlavou a daly se do práce. Rozhlédly se po tom neuvěřitelném bordelu a jen si povzdechly. Hináta začala rovnat popelnice na chodník kam patřily a Sakura nabírala vysypaný obsah na lopatku a vracela zpátky do popelnic, aby bylo na ulici čisto a pořádek. Navíc byl zrovna den svozu odpadu a tak museli dost pospíchat, aby uklidily. Konečně měly hotovou hlavní ulici a obě byly spokojené se svým výsledkem, jak se jim podařilo všechno dát na své místo. Po chvíli odpočinku se pustili do postraních uliček, které na tom byli o něco lépe než ...

Další má krátká báseň o tom jak píšu své povídky. Přednastaveno na SB se podívám večer :) Déšť zmáčel okno, ze kterého se ven dívám, nevidím ulici, jen představy co někdy mívám, když kapka sjíždí po sklu tak se usmívám, za tajemné skleněné zrcadlo se vydávám. Tam kde je můj svět vysněný, někomu se to může zdát praštěný, ale tam spřádám příběhy zasklený, který jsou někdy čarovný. Pak si uvědomím, že okno už uschlo, po dešťových kapkách je pusto.

OBŘAD!! Už to znáte opět hodnoťte povídku ať vím za co stojí. Toto je přednastavený článek takže vaše reakce si přečtu večer. Děkuji všem co ke mě chodí :) Ještě zaslechnu mistra Kakashiho jak říká "Naruto počkej to nemůžeš!" a hned na to jsem byl odmrštěn mocnou silou nepropustné bariéry. Nevím co se dělo pak, ale probudil jsem se na zemi a Kakashi se Sasukem stáli nade mnou a něco říkali, jen jsem nerozuměl co, než se mi vrátil sluch a pak jsem zaslechl Sasukeho. "Je to pako, kdo jiný by se snažil projít, když ví, že je vlastně uvězněn." Kakashi si povzdechl a odpověděl. "Jen náš Naruto." Oba se dali do smíchu, ani si nevšimli, že už jsem se probral a čučím na ně jak tele na nová vrata. Naruto: Kdo je u tebe pako, radši mi pomoc vstát ty ignorante! Sasuke: No to je dost, už ses vyhajal do růžova a nebo máme ještě chvíli počkat? Kakashi: Asi jste oba zapomněli co máme dneska v plánu, myslel jsem, že to budete brát trochu vážně. Naruto: Dobře už se budu sn...

Ahoj líbí se ti u mě na blogu? V tom případě neváhej a napiš o spřátelení :D zapiš se tady do komentářů ať vím, že máš zájem stát se mím oblíbeným blogařem, blogařkou. K tobě na blog budu ráda chodit pravidelně každý den. Samozřejmě budu komentovat a to samé čekám od tebe. Můžeš k žádosti o spřátelení připsat o čem tvůj blog je a nebo proč bych si tě měla přidat. Tak pište ráda uvítám nové lidičky :) Současný seznam na liště je aktualizovan k 4.12.2013

V neděli se dozvíte proč mám blbou náladu.:( Čím víc se chci podobat tobě, tím víc propadám velké zlobě, na strop koukám slepě, zesílit potřebuju nutně. Ať se podívám kam chci, všude vidím jen mlžný opar noci, chci kvůli tomu získat hodně moci a nevnímat vás jako cvoci. Podívej se do zrcadla, jak kytka ve váze uvadla, ruka na posteli spadla, nevědomost je tak zrádná. Když podíváš se pořádně, tak zjistíš jak ti zásadně, otrnulo v blbé náladě, stojíš už na tenkém ledě.

Dneska je na řadě detektivka :D Takže co dalšího se přihodilo? To vás nechám pěkně přečíst přece vám to neprozradím :D Rozhodně se nenechám někam táhnout, aniž bych věděla kam a nikdo si to ke mně nebude dovolovat ani Sasuke ne. Slíbila jsem si, že budu silná a jen tak před někým si nesednu na zadek, i kdyby to byla otázka života a smrti. Chytila jsem se dveří a nehodlala jsem se hnout ani o milimetr. Co si myslí, že dělá? Takhle ničeho nedosáhne, protože já jsem tvrdohlavá a taky dokážu něco vydržet. "Sasuke pusť mě fakt s tebou nikam nejdu." Teprve teď si asi uvědomil co to dělá, protože se na mě otočil a pořád měl takový zastřený pohled. Nedokážu to popsat, ale asi je ještě pořád mimo a nebo, že by o něčem přemýšlel? Netuším i tak mi nahání strach. "Copak Sakuro snad ze mě nemáš strach? Neboj chci ti jen něco ukázat." On mi snad čte myšlenky nebo přesně ví na co myslím, nedokážu ho vytěsnit z hlavy. Pořád stojí vedle a civí na mě stejně tak jako já na něj. Měříme...

Nevím jak vy, ale já si totálně nevěřím a to prostě v ničem. Normálně si pořád říkám, že stejně nic neumím. Jako kupříkladu dneska se přihodilo tolik věcí. Nejradši bych byla v nějakým snu, který bych si mohla utvářet sama. Prostě klídek a pohoda, ale je to vůbec v dnešní době možný? Všichni říkají, že realita je krutá, ale tak to není je ve skutečnosti někdy ještě horší. To je vlastně důvod proč se kritizuju ještě dřív než se o něco pokusím. Vždycky to dopadne nějak divně a nebo blbě. Snažím se totiž žít v realitě jen nevím realistka asi nejsem :D Zrovna sem se snažila kreslit RPC a co myslíte přes dvě hodiny patlám jen obrys. Barvení dokončím jindy a snad ho i někdy zveřejním :D Nebo bych to musela celé vyhodit. Docela se těším, až zase vyleze sluníčko, protože ta zima okolo všechno ještě zhoršuje nebo co. V poslední době mám docela velký problém a ten je, že mě nenapadají básničky, které jak jsem si všimla komentujete nejvíce. Mám takový dojem, že se změnou počasí se mi podaří opět ...

Po delší době opět báseň na myšlenky snad se bude líbit. P.s kdo čte občas nějakou moji povídku můžete k ní přidat i koment a nebo ohodnotit hvězdičkami o to samé prosím u básniček klidně i kritiku děkuji. Moje myšlenky se přestaly v hlavě míchat, moje tělo najednou přestávalo dýchat, nezbylo mi nic jiného než nahlas vzdychat. Polomrtvá, unavená, už ani jeden krok neudělá. V dálce se blízká můj sen, ale já už se tam nepodívám, už mě k sobě vem, jinak oči pomalu už zavírám, ať realita se stane snem, ticho okolo a já v něm usínám. Polomrtvá, unavená, Už ani jeden krok neudělá. O strom opřená, s kunaiem v srdci, už ani slzy nemůžou jí téci. Při vzpomínce co se stalo, už jí pryč nese zlaté světlo.

ODHALENÍ ČÍŠE!!!!!! Jen co jsme dojedli poslední sousto, už vrzla židle a Kakashi stál na nohou připraven jít do sklepení a ukázat nám konečně tu číší. Dost nás to zajímalo a tak jsme se hned vydali za ním, aby nám náhodou něco neuniklo. Nejraději bychom Kakashiho předběhli, protože cestu do sklepení známe už z paměti jen jsme nevěděli co nás čekat, takže jsme se oba drželi těsně za ním. Každou chviličku na mě Naruto mrknul a já mu stejnou minci oplatil byl snad zvědavější než já a to je co říct. Cestou po schodech nám zatarasili dva skřeti, které Kakashi mávnutí rukou odvolal a tak hned zmizeli, jen oblak kouře nasvědčoval, že ještě před chviličkou tady byli. Mohli jsme pokračovat až dolů k tak známým kovaným dveřím, které známe snad z paměti a nesčetněkrát jsme jimi prošli do laboratoře. Hned na to jsem aktivoval štít, abych Naruta ochránil před právě letícími střepy z prasklé zkumavky na prvním stole. Ještě několik jsme museli všichni aktivovat štítové kouzlo než se nám všem podařil...

POSLEDNÍ DÍL Jak se vám líbila tato povídka celkově? Brzo můžete očekávat DOMOV II. Tahle povídka byla moje první, která mi tak nějak přirostla k srdci a proto sepisuji pokračování. Za pár dní sem dám recenzi na druhou řadu. Klidně komentujte co se vám líbilo, nelíbilo a nebo klidně i nějaký nápad. Druhá řada už je rozepsaná tak snad se máte na co těšit. Jakmile budu mít opravenou nabíječku k počítači tak se možná pokusím nakreslit nějaké RPC. Přeju všem pěkné vysvědčení :D Naruto byl schoulený nedaleko vchodu do nemocnice a už se mu celé tělo otřásalo zimou, když v dálce zaslechl sirény ambulance a tak se připravil, aby včas vyběhl ze svého úkrytu. Hned jak auto zastavilo seběhlo se ke vchodu několik sestřiček a přebírali si zraněné, hned na to dorazila další záchranka, která přivezla těžký případ a tak se v nemocnici během pár minut sešlo plno sester s oddělení a dokonce přispěchali i doktoři z operačních sálu. Naruto v tom zmatku a chaosu vběhnul dovnitř a rovnou do pokoje ke Kakas...

Nemáte na nic náladu, cítite se sklesle? Tady je jedna dobíjecí Narutova báseň. Jak už název napovída já se prostě nevzdám. Napadla mě jen tak, není to nic extra. Smutný ses mi zprvu zdál, to co zahlídla jsem dál, bude asi tvůj věčný žal, co na povrch vystoupal. Předem ses mu vzdal, aby ti srdce rozdrásal, dlouho by si spal, s myšlenkou, že ses klidně vzdal. Kam se podělo: Já se nikdy nevzdám ? Takového tě prostě neznám, tváříš se jako, když nejsem zván, v myšlenkách se touláš kudy kam. Jen teď vědět kudy se máš dát, aby nenásledoval krutý pád, než zas začneš s myšlenkami spát, přeci si ho mýval rád. Zvolám: Já se nikdy nevzdám!! Až nepřítele poznám, silou se mu snad rovnám, svoji větu pak zvolám. Já se nikdy nevzdám !! To si pamatujte, hlavně si to všichni opakujte, rána sem a rána tam nezapomínejte. Nejvyšší čas, abych povstal, všechny na hromadu vás dostal.

Měla bych začít asi od začátku. První medvídek, kterého jsem dostala byl takový malý s růžovým kožíškem a červeným tričkem. To mi bylo asi 5 let a úplně mi stačil měla jsem co dělat, abych za ním byla vidět. Mám takový dojem, že je ještě někde na půdě v krabici, ale nevím to jistě. Když jsem šla poprvé do školy, myslím tím 1. třídu já totiž do školky nechodila :D Tak mi brácha dal svého velkého medvěda, ani unést jsem ho skoro nemohla. Brácha byl starší a s větou už ho nepotřebuju mi ho dal. Ten medvěd byl stejně velký jak já s tmavě hnědou jemnou srstí a měl jednu zvláštnost. Trochu jsem s nim pohnula a on mručel :D Bylo to poprvé, kdy jsem měla něco co vydávalo zvuk :D Moje sestra měla taky medvěda, ale ten byl doslova obrovský celý světle modrý. Řeknu vám na něm se krásně spalo byl něco jako můj velký měkoučký polštář. Se divím, že si to ještě pamatuju. Dodnes máme v obýváku na druhém gauči tři medvídky. Jak rosteme asi s náma stejně zůstává trocha toho dětství. Nerada bych se dětst...

Co se to chystala našemu medvědovi udělat? To bych si nikdy neodpustil. Nabádal se vrchní hlídač brány a došel až k zrzce, která před chvíli usnula. Vypadá jako normální kunoichi, ale něco jí dělá silnou. Tak to proto se medvěd z ničeho nic sebral a upaloval až sem. Cítil velké nebezpečí a já už se strachoval, že jsem nad ním ztratil kontrolu. Poplácal medvěda po tlapě a nařídil mu ať se vrátí k vesnici, která byla nedaleko. Sám dohlédl na přenos cizích ninjů do bariéry. Musejí nejdřív projít zkouškou, než budou moct mluvit s vůdcem. "Odneste je dokud ještě spí." Použil ještě trochu svojí síly, co kdyby se probudili dřív. Hm čtyřčlenná skupina z Listové. Kdo z nich je asi velitel přemýšlel a sám následoval nosiče až doprostřed bariéry. "Tady jsou Manu pusť se do práce." Přenechal je hnědovlasému vytáhlému klukovi. Sice na to nevypadal, ale byl to specialista na genjutsu. "Dobře pokud projdou zkouškou tak je zavedu do vesnice. Ty se vrať střežit vchod." Man...

NARUTOVA VOLBA!! Co po mě jako chtějí vědět, vždyť jsem jim to říkal už včera, že s ohněm problémy nebudou, ale oni to asi nepochopili nebo co. Moc se mi nechce vysvětlovat všechno od začátku, ale jak je vidět mají o mě opravdu zájem, dokonce bych řekl, že se o mě trochu bojí. Stejně jsem rád, že můžu být mezi nimi, takhle spokojený bych asi nikde jinde nebyl. V poslední době mě trápí jedna předtucha, kterou mi na okamžik ukázal dalekohled, když jsem se díval na zářivé a pohasínající hvězdy. Jedna hvězda zrovna dohasínala a tak jsem zaměřil dalekohled přímo na ní, dokud nezhasla úplně v ten samí moment se mi před očima ukázal mlžný obraz, byli to sekundy z budoucnosti. Z prvu jsem nechápal co mi chce dalekohled odkrýt, ale i tak malá chvilička zachytila právě ten okamžik, kdy místo tří zbudeme jen dva. Kdykoliv si na ten okamžik vzpomenu nahrnou se mi do očí slzy. V ten moment si připadám tak sám a opuštěný, ale pak si vzpomenu, že vedle mě stojí Sasuke a držíme spolu tak jako nikdy př...

Taky máte rádi ten sobotní úklid jako by to nepočkalo na jindy. Já jsem trochu přemýšlela a napsala jednu snad trochu vtipnou básničku na tohle slovíčko. V poslední době nerada uklízím :D Pořád můžete reagovat na předchozí článek a obrázek cokoliv mě potěší hlavně když komentujete. Taky bych vás chtěla poprosit o hlasy do soutěže u Haru jde o 5 kolo SONB děkuji všem. Tak tady je : p.s hlavně při čtení nepíjte :D Od pondělka do pátku, testuju zametací lopátku, můžu jít dopředu i pozpátku, jen když uklidím hromádku. Tam a sem jen nesmím ven, prach se smíchá s odpadem, hlavně když je čistá zem, jen se porvat s úklidem. Vysavač je pomocník skvělý, všemu bordelů s výkonem čelí, vysaje klidně i hromadu zelí, pak bude mít pytel plný. Hadr na koště, leštěnku do ruky, oba slibují vysoké čistící záruky. Když už je konečně úklid u konce, najde se někdo kdo udělá ťápance.

Sice se to snadno řekne, ale taky nemam odvahu to zkusit, třeba to ani nezabere přesvědčuju sama sebe, ale stejně to nakonec udělám. Přiblížím se ještě víc k Sasukemu a roztřesou se mi ruce. Co to se mnou je, vždyť nechci udělat nic hrozného a spíš se na to těším. Jaké to bude na poprvé? Asi zvláštní jako je vše co je spojeno se Sasukem. Vzdálenost mezi námi se zkracovala, až jsem se dotkla svými rty těch jeho semknutých a jemně je pohladila jazykem, když se nic nedělo víc sem se přimáčkla a prohloubila polibek, teprve pak párkrát zamrkal a vytřeštil oči. Hned na to se vzpamatoval a odstrčil mě z dosahu jeho rtů. Hřbetem ruky si otřel ústa a v tom pohybu jsem zalitovala, že jsem to vůbec zkusila. Odvrátila jsem se ke zdi a sledovala kalendář, který nebyl ještě otočený na správné datum a tak jsem ho bezmyšlenkovitě otočila na další stránku. Pořád bylo v kanceláři nepříjemné ticho a ani jeden z nás se nechtěl chopit prvního slova. Neměli jsme si co říct a vznikla mezi námi propast to by ...