POVÍDKYODKAT

Manželem proti své vůli 12.díl Deris se snaží dostat zpátky za Lajou, ale místo toho se stává vězněm černokněžníka. Na hradě se zatím zabydlela temnota a smutek. Prokletí si vybírá svou daň na čarodějnici a ona slábne. Co bude s Derisem ? Na Hradě: Moje síla se pomalu vytrácí. Brzo ze mě bude jen stará a protivná baba. Pomyslela jsem si a snažila se smířit se svým osudem. Zavolala jsem si skřety a Flíčka. "Všichni se vraťte domů. Tady vás nic dobrého nečeká. Podívejte." Ukázala jsem na černé mraky za oknem, které se kupily a vše okolo chřadlo, usychalo. "My zůstat a pomoct. Tady doma." Rozhodl hlavní skřet a vrátili se do sklepních prostor. "Flíčku nemůžu tě dál chránit." Drncnul do mě a hlavu si položil na klín. Zlehka jsem ho hladila. Uklidňovalo mě to a dodalo trochu odvahy. "Děkuji ti." Jen spokojeně zavrněl a zůstal stočený okolo křesílka a chránil mě. "Flí fli." Spokojeně ležel a nehodlal se hnout. Jsou jako moje rodina. Pomyšlení...

Trochu jsem se unavila, ale stejně se mi povedlo dopsat tuhle část. Co se bude dít v Pekle? Darius, Adra a Amor stojí před jejich branou. Zaza má potíže. Zachraň můj osud 36.díl "Darku není ti nic?" Dívala jsem se jak sebou škubnul. Ruku si tiskl na hrudi a díval se do země. Jen zavrtěl hlavou a šel dál za mnou a Amorem. Každou zatáčku, kterou jsme prošli a dostávali se blíž k domu byl divnější. Něco mi nesedělo a začínala jsem si dělat starosti. Konečně se nám podařilo dorazit k domu na okraji zbořeniště. Amor sundal vak a rovnou si sedl na verandě jak byl unavený. "Už jste tady?" Vítal nás Darius a za ním se krčila Zaza se džbánem vody v rukou. "My nemáme hlad ani žízeň, ale děkujeme." Odmítla slušně Adra a sedla si do stínu vedle Darka. "Opravdu ti nic není?" Poodsedl a otočil se k nám zády. "Není! Nestarej se o mě!" Jen se o něj bojím. Z pod víčka mi ukápla slza a vpila se do vyschlé země, kde vyrostla květina. Potřebovala jsem se u...

Manželem proti své vůli!! 11.díl Posledně se koště obětovalo, aby se čarodějnice Laja mohla vrátit zpátky do světa. Nakonec jí z temnoty dostal Deris a snažil se na ní dohlídnout. Přes všechny nástrahy se mu to podařilo, ale vyčerpáním usnul. V tomhle bodě se Laja probouzí a vidí vedle sebe ležet Derise. Jejich řetěz i náramek se opravil a opět je spoutal k sobě. Co se bude dít dál ? Opravdu ležel vedle a držel mou ruku. Deris vypadal tak klidně a spokojeně, ale já věděla, že to musím udělat. Jen jednou se chci podívat do jeho očí a vidět tam svůj odraz. Nadešel čas. Pohladila jsem jeho tvář a trochu se pohnul. Zachvěla se jeho víčka a pomalu se díval na svět. Otočil hlavu a střetli jsme se pohledem. "Děkuji a sbohem." Chtěl něco říct, ale já ho nenechala. Nedokázala bych se dívat jak trpí. Jedno lusknutí prstů a vše se zrušilo a u Derise vymazalo. Derise se mi podařilo poslat domů, aniž by se mu něco stalo. Pouto prasklo a náramek se rozpadl. Papír se smlouvou se vzňal a k ...

Škola pro chytráky 42.díl Kei a Hiro jdou zachránit Aki. První stopa odhalena. "Vyrážíme." Hiro se držel těsně za mnou. Myslel jsem, že mi nebude stačit, ale on mě dokonce konkuroval a chvílemi byl o krok napřed. Medvěd ve mně se pohroužil do polospánku, aby mohl vyčkávat na tu správnou chvíli a nahromadit další sílu, kdyby bylo třeba. Blížíme se k prvnímu vzdálenému městečku a já doufám v nějakou stopu. "Víš ty vůbec …. Jak ji najít?" Ptal se mě Hiro za běhu z kopce a těžce přitom oddechoval. "Jo jeden nápad bych měl." Nervózně se na mě podíval a spiklenecky mrknul. "Tak to vyklop Keii." Asi se to bude zdát divný, ale je to jediná stopa co mám. "Budeme čenichat." "Cože budeme?" Hiro zastavil, abych mu celou tu věc vysvětlil. "Ten co mě vezl byl cítit cigaretami zvláštní vůně, ty jen tak nikdo nekouří." Nechápavě pokrčil rameny. "No a kde je největší prodejna cigaret?" Viděl jsem jak se mu rozsvěcí žárovka....

Křehká duše Svoboda je nádoba skleněná, v podzemí je zavřená, ne každý, tu kliku má, že roztáhne křídla svá. Často jsou brzo zlámaná, jen pocit volnosti zůstává, nápis věznice něco překrývá, v pekle se to nevnímá. Místa po křídlech jsou bolavá, tam, kde naděje zůstává, budu zase čechrat pírka svá, vzlétnout, je myšlenka jediná.

Manželem proti své vůli 10.díl Držel jsem její dlaň ve své a pomohl jí sevřít násadu od koštěte. Náramek na zápěstí zapraskal a varovně zablikal. Měla tak studené ruce, jako by se neměla vrátit z temnoty, která ji obklopovala. Stejně ji nepustím. "Za chvíli tady na to budeš sám. Musíš jí pomoct dostat se zpátky. Pokud tu šanci propásneš, už nikdy se nevrátí a ty budeš muset nést kletbu místo Laji." Nevěděl jsem co mě čeká, ale nemůžu to nechat jen tak a jít si domů. Ve skutečnosti je docela milá. "Jak to mám udělat?" Trochu mě to děsilo. Můžu se snad rozhodnout jinak? Dobře jsem věděl, že tohle je rozhodující krok. "Chci po tobě jen jedno. Nehni se od Laji ani na krok. Musíš to vydržet dokud se na její dlani neukáže druhá polovina srdce. Jedině tak se obnoví vaše smlouva a náramky. Pokud se tak nestane do svítání, nic nepůjde vrátit a ty budeš prokletý." Nejdřív jsem si ničeho nevšiml dokud koštěti nezmizelo všechno proutí. Postupně se vytrácena i násada. ...

Dračí prokletí 10.díl "To jsi jen ty?" Podíval jsem se na nezvaného hosta. Po těch letech pěkně zestárl, ale jinak to byl pořád ten stejně nepříjemný Kadak. Jeho ještěrčí tělo sešedlo do odstínu kamenů, kdyby se nehnul tak si na něj sednu. "To je pěkné uvítání po tolika letech." Jeho ledové oči mě probodly. Jiného by zamrazilo, ale mě to bylo jedno. "Co mi chceš?" Stroze jsem se zeptal a vyčkával co ten starý blázen zase vymyslel. "Je to přesně 500 let, kdy tě sem poslali. Říkám to nerad, ale smíš si žádat jednu věc z dračí země." Neochotně prohlásil a rozhlížel se po jeskyni. Naštěstí jsem všechny předměty od krále draků schoval a obzvlášť zlatý prach. Zrcadlo nazření pro někoho jiného vypadalo obyčejně a nic neukázalo a knihovna byla stejně na jedné hromadě. Kdyby Kadak věděl, co všechno se mi podařilo za ty roky nahromadit za drahocenné kousky, určitě by je chtěl pro sebe. "Jednu věc ze země draků?" "Ano cokoliv co budeš chtít t...

Manželem proti své vůli 9.díl Tak jsem zpátky a se mnou samozřejmě něco ke čtení, i když je většina z vás venku a nebo na dovolené, třeba se sem kouknete během léta. Mě je to jasné ozvala se hlavně Weush na tuhle povídku, protože jí pravidelně čte a dost často komentuje, tak samozřejmě tady je ode mě dílek. Řetízek se ještě víc ztenčil a jedno očko pootevřelo. "Rychle ho najdi a přiveď! Pokud se to přetrhne bude prokletý." Koště vystřelilo jako pominuté z pokoje na chodbu. Bylo slyšet slabé lupnutí okolo zápěstí. Celý náramek se pokryl pavučinkou prasklinek. Musela jsem se opřít o křeslo a zhluboka se nadechnout. Moje moc slábla s každou vteřinou. Tělo se unavovalo dvakrát rychleji. Nemohla jsem si ani nic přičarovat. Do pokoje přihopsal skřet s Flíčkem. "On se o vás bát. Neudržet ho ve stáji." Flíček do mě drncnul čumákem. Nešlo mi ani zvednou ruku, abych ho pohladila. "Flí, flíííí. On smutný Lajo." Flíček popotáhl, až se otevřelo okno. Skřetík vyskočil n...

Moji čtenáří, teď tu týden nebudu. Pokud chcete, abych napsala třeba pokračování této povídky a nebo některé z rozepsaných můžete tady u tohoto dílu nechat koment co chcete na příště, alespoň se nebudu muset rozhodovat co otevřít a psát jako první, až se vrátím je to na vás. :) Děkuji, že to čtete i s chybkama ty nezměním, ale příběh mohu :) Přeji vám krásné léto a dovolené. Nový díl po rozkliknutí článku... Manželem proti své vůli 8.díl Je to určitě další past. Nesmím se nechat tak snadno rozrušit. Hlavně na nic nemyslet. Předtím se mi chtělo utéct, ale v téhle chvíli se nehodlám hnout ani o milimetr. Mast se vsakovala do kůže a bolest odeznívala. Čarodějnice přesně věděla, kde se má dotknout a jak zatlačit, aby se celé tělo uvolnilo. "Hmm.." Zakroužila prsty okolo krku a já se neudržel. "Libí se ti to?" Zeptala se a naklonila se víc nad postel. "To ti pomůže." Slyšel jsem její slova a později jak mi dýchla na ucho. Horký vzduch ovanul citlivé místo...

Škola pro chytráky 41.díl "To bych netvrdil." Dravčí výraz v mých očích nikoho nenechal na pochybách. "Co víš? Brácho pomůžeme ti hledat!" Byl jsem rád, že jsou to moji přátele, ale tohle musím udělat sám. "Nemůžu vám nic říct. Najdu ji a přivedu." Mamka se mi podívala do očí. "Když si něco vezme do hlavy nedá si to vymluvit." Povzdychla si a podala mi čisté oblečení. "Všichni půjdeme. Vedle na chodbě je otevřené okno bez mříží. My jsme nic neviděli." Spiklenecky na mě mrkla a byla na odchodu. Ostatní jí následovali jako královnu, která dala rozkaz, až na Hira. "Já tě v tom nenechám. Chci pomoct. Brácho vezmi mě sebou." Odhodlání a sevřené pěsti. To jsem četl z jeho postoje. "Musíš zůstat, kdyby se mi to nepodařilo. Nechci, aby máma zůstala sama. Postarej se tady o to." Prosil jsem Hira a mezitím se stihl skoro obléct. Už jen boty a v mžiku budu pryč. "Nechám po sobě stopy, aby si mě mohl najít a pokračovat, kdy...

Dračí prokletí 9.díl "Nenechávej mě tady." Mluvila tak potichu, že jsem ji skoro neslyšel. "Tam ty nesmíš." Byla smutná, ale rozhodně se nebála zapovězeného místa. "Taky nechci být sám." Ty slova nemůžu vzít zpět. Vím, že budu později litovat. Ona mě prokleje stejně, tak jako to udělali v dračím království, ale nějak jsem nemohl odmítnout. Znovu po letech se odvažuji někoho pustit blíž. " Dobře. Vezmu tě sebou. Pomůžeš mi v jeskyni a až bude slunce za obzorem vrátíš se sem. Nikdy nesmíš zůstat po setmění. Rozuměla jsi?" Místo odpovědi se vydala na cestu k hraničnímu kameni. "Budu se o tebe starat." A přešla na druhou stranu bez sebemenšího zaváhání. Rázoval jsem dlouhými kroky za ní, až zem okolo nadskakovala. Cestou se mi podařilo vyvrátit několik stromů a rozšlapat keře s bobulemi pro okolní ptactvo. Po chvíli se zastavila. Nadechovala se zhluboka. "Slyšela jsem, že prokleté údolí je poušť a nedá se v něm žít." Dořekla a dív...

Manželem proti své vůli 7.díl "Cože jen přes mou mrtvolu!" Jako by nevěděl co se stane. Jedno mávnutí a byl bez kabátu a následně i bez košile. "To nemyslíš vážně !! Já nechci!" Co s ním mám dělat je horší, než ženská. "Myslíš, že ti tady někdo příjde na pomoc?" Přestal sebou házet a já se pomalu blížila k posteli. Znovu se ošil a natlačil, až na polštáře. "Já ti neublížím. Jen se snažím pomoct." Aniž by si toho všimnul obtáčela jsem okolo zápěstí magický náramek s řetízkem. Délka se zmenšovala a náramky se zviditelnily. Oba nás napadlo totéž, ale já byla rychlejší. Chytila jsem jeho ruce a svázala jednu k druhé, když se u postele ukázalo koště. "Nerada ruším, ale máte naléhavý případ." Čarodějka byla rázem pryč. Jen se někam táhl řetízek, až pozvolna zmizel. Já zůstal svázaný a koště stálo hned vedle postele. "Pomůžeš mi?" Obrátil jsem hlavu a zůstal smutně koukat na koště. "Máš mi sloužit!" Koštěti začala červenat ...

Zachraň můj osud 35.díl "Tady dole." Roztáhla jsem křídla ještě víc a snášela se dolů. Po přistání si zkontrolovala křídla a pomalu je nechala zmizet. Bolela, ale posloužila dobré věci. "Musíme jít. Rychle." Popoháněl mě Darius. Proběhli jsme zatáčkou a uviděli malý domek obklopený hloučkem lidí. V rukou měli kameny a zrovna se jim podařilo rozbít okno. Někdo ve vnitř vykřikl a pak nastalo ticho, které přerušil Darius. "Co to děláte?" Šla z něj hrůza. Oči potemněli a jeho plášť se rozlétl do stran, i když se nehnul ani lísteček. "Smůla na vás." Skoro zašeptal a lidi upustily zbytek kamenů a kousky cihel. Dali se na útěk. "Jako by jim to pomohlo. Stejně jako mohu někomu darovat štěstí mohu ho i vzít." Dořekl a rychlím krokem vešel do domu. "Zazo neudělali ti nic?" Vešla jsem za ním a uviděla na zemi ležet schoulenou dívku. Okolo bylo několik střepů z rozbitého okna a o kousek dál ležel kámen. Třásla se po celém těle. Vyzařoval...

Dračí prokletí 8.díl Osaměla. Čaroděj Zaros se navrátil kam patřil. V duhové mlze se přemístil a proměnil v draka. Šupiny se leskly od paprsků slunce jako tmavě modré diamanty posázené ranní rosou. Nebylo snadné je skrýt před zraky zvědavců, kteří se odvážili za hranici do zakletého údolí. Hraniční kámen a strom strážili zem, a přesně tam stálá. Viděl jsem jí v kouzelném zrcadle. Stála u zvonu a o něčem přemýšlela. Přejela konečky prstů po vyrytém nápisu na velkém zvonu. Něco říkala a zatáhla za stuhu. Zrcadlo nedokázala přenést zvuky ani hlasy, ale dobře jsem věděl, že nezazvonil. Nikdo nemůže přivolat draka. Vždycky to tak bylo. Zvon zvoní jen v noci, kdy se začnu přemísťovat na zavolání. Je to magie, která se nedá změnit. Teda, alespoň jsem si to myslel, než mi začal mizet čumák a postupně mě přenesl ke stromu. Bylo to o fous. Zrovna odcházela. Hlavně nenápadně a potichu. Zadržel sem dech a z nozder zastavil valící se obláček kouře. Na čumáku mi přistál kolibřík a mě to tak moc šimr...

Pár slov co na papír se slétlo. Minulost Stará bolest zůstává, nová se k ní přidává, je to ztráta veliká, mezi námi trhlina, je to propast jediná. Tam kde můžeme být, jen ty a já. Válka v dálce doznívá, plamen v očích hořívá, jindy žhnoucí zhasíná, zbyli jsme tu zas my dva, slunce za obzorem postavy prolíná. Je to propast jediná, kde duše má, byla tvá. V očích modrých jako nebe, vídím, už jen tebe.

Škola pro chytráky 40. díl Drnčení auta na chvíli ustalo a někdo otevřel dveře. Ovanul mě studený vzduch. Chytili mě za ruce a nohy, aniž by si někdo všiml, že se pomalu probírám. Stále omámený jsem se nedokázal dostat z pout ani si sundat pytel z hlavy. "Máme ho nechat tady?" Slyšel jsem zřetelně ochraptělí hlas, z kterého byla cítit cigareta s vůní mentolu a jakási divná nasládlost. "Zase hulíš jak komín. Típni to, než ho dostaneme dost daleko od silnice." Houknul další muž. Najednou se mnou hodili a já se ocitl v trávě. Byla ještě mokrá od rosy, která mě dokonale probrala. Rychlé kroky se vzdalovali jak jen mohli. Zahrčení motoru a hvízd pneumatik byl signálem, že jsem tu sám. Co mi to dali? Medvěd ve mně ještě spal, ale já byl plně vzhůru a snažil se pohnout rukama. Oni mě nesvázali, ale ochromili celé tělo. Ruce se pomalu hnuly a snažily se sundat pytel z hlavy. Reakce těla byly pomále, ale s každým pohybem se vracely do normálu. Medvěd uvnitř mě se probral. ...

Dračí prokletí 7.díl V minulé díle se Zaros přemístil do obydlí ve stromě. Původně to neměl v plánu a chtěl nechat tu dívku jít, když ji vyléčil zlatým prachem, ale nakonec mu to nedalo a zhmotnil se přímo před ní. Píšu to po delší době tak snad na ni navážu správně. "Kdo jsi a proč mi pomáháš?" Zvědavost opět zvítězila nad strachem z někoho cizího. Podívala jsem se pořádně na svého zachránce. Vypadal dost mladě, ale jeho modré oči vyzařovaly moudrost a zkušenost světa. Čekala jsem hůl nebo klobouk, ale tenhle nic takového neměl. Vypadal dost zvláštně zrovna tak jako toto ukryté místo. Něco mě přinutilo se dívat, aniž bych chtěla. Omšelý kabát a košík, v kterém při pohybu cinkly lahvičky jedna o druhou. Přišel mi povědomí, ale nemohla jsem si vzpomenout. Znám ho a nebo ne. Tvář trochu zarostlá a vlasy neupraveně rozházené do stran jako neposedný černý havran. Vrásky kolem očí a na čele vyzařovaly zkušeností a opatrností. "Jsem Zaros lesní čaroděj a poutník." Za ty l...

Manželem proti své vůli 6. díl "Promiň, neublížila sis?" Deris mě držel v náručí a jistil před pádem. "Ne jsem v pořádku. Nic se nestalo." Můžeme jít dál proplulo mou myslí. Deris nic. Díval se mi do očí a stále mě svíral okolo pasu. "Už to není daleko jdeme." Podařilo se mi říct nahlas, ale s ním to nehnulo. Byl jako očarovaný a přikovaný zároveň. Chytila jsem jeho ruku a pomalu jí dávala pryč, když mě znovu pevně sevřel. "Co je to s tebou? Pusť mě." Usmála jsem se, až mi zajiskřilo v očích. Opětoval úsměv a pustil mě. "Vážně jsi v pořádku?" Stále měl připitomělý výraz ve tváři a okolo očí malé vějířky vrásek od starosti a úsměvu. "Jsi roztomilý." Uniklo mi z úst a pohladila jsem ho po kaštanových jemných vlasech a letmo po tváři, jako by se ho dotklo pírko a rychle odlétlo. Na cestě jsem vyčarovala kopulky se světlem, aby viděl na cestu. Já znala každý kořen a větev, ale on je tu poprvé. Měla jsem to udělat, už když se smrák...

Škola pro chytráky 39.díl Ať hledali jak chtěli po Keiovi a Aki se slehla zem. Každý den vyjížděli tam, kde ztratili stopu, ale vše bylo marné. Neustálé vyptávání nikam nevedlo. Nikdo neviděl nic neobvyklého. Na policii je dali do záznamu o pohřešovaných osobách a nahlásili to v nemocnicích, tím pro ně veškerá práce končila. Každý den vyjížděli a vraceli se smutnější a unavenější. Aki po několika dnech : "Hach, hach hach …" "Probrala jste se?" Z černé tmy mě cosi lákalo za světlem, když mě hruď zabolela takovou bolestí a náhlím šokem nádechu. "Bolí to." Šeptla jsem a pootevřela oči. Hustá mlha přehozená jako závoj se pomalu rozpouštěla a místo ní zaútočilo ostré světlo. Někdo se nade mnou nakláněl. Něco říkal, ale já nerozuměla ani slovo. Pohnout rukou bylo nemožné nešlo to byla jako přikovaná. "Je vzhůru doktore." Zaslechla jsem po chvíli útržek z konverzace a opět mě zahalila tma. "Děkuji skvělá práce převezte jí vedle." Dost mě vyděs...

Zachraň můj osud 34.díl Adra neváhala a otevřela svá křídla. Pírka se rozprostřela a utvořily vějířovitou postupku, až jí celou zahalila. Bílá se zatřpytila v paprscích slunce, které právě vycházelo. Fouknul vítr a Adra se jako na povel nadzvedla a křídla se celá načechrala. Jejich třpyt se smísil s odleskem slunečních paprsků, kdy vypadaly jako zlatavá kaskáda. "Pojď." Mávla na Dariuse a čekala, až se chytne. "Ty jsou nádherné." Pohladil pár pírek, která byla jako samet. "Taky jsi měl takové, jen protkané stříbrem." Řekla a vznesla se. "Děkuji za Darka. Bez něj bych nemohla existovat." Přikývnul a užíval si každý pohyb ve vzduchu. Vnímal vítr i natočení křídel. Ukápla mi slza lítosti nad tím co se mu stalo. "Jsem šťastný, děkuji ti." Dva andělé na jedněch křídlech. Neopouštěl mě smutek. Vůbec si tenhle trest nezasloužil a stejně tak i Darek. Něco s tím musíme udělat. Amor se k nám blížil i s Darkem po boku. "Nemůžeme tady zůstat j...

Jinak můj stav se pomalu lepší díl povídky je toho důkazem. Pomaloučku po lehoučku nesmím to přehánět přeci jen jsem po dvouch operacích a v polou dubna ještě na ozařovaní, ale to zvládnu zas tu pak bude chvíli neaktivita, než mě pustí domů a už k dílu. ťuk na celý článek. Manželem proti své vůli 5.díl No jo co jsem si nadrobil to mám. Dveře naproti se zavřely, ale nebylo slyšet zamknutí. Myslím, že mám problém a to dost velký. Jak se mi podařilo si takhle zavařit? Přestal jsem řešit neřešitelné a rozhlédl se po pokoji. Byl prostorný a prosluněný sluncem. V rohu byla knihovnička a pohodlné křeslo. Celému pokoji vévodil krb obložený mramorem a před ním položená medvědí kožešina. Jen tak si lehnout a nic neřešit. Zaklonil jsem se a spadl přímo do měkoučké peřiny na postel. Hlava se mi zabořila přesně do polštáře. Je tu lépe jak ve stáji, ale co budu dělat s ní? Je hned vedle, stačí sáhnout na kliku a.. "Co by si rád?" Dveře se otevřely a v nich stála moje žena. Stará a shrbená ...

Škola pro chytráky 38.díl Tento dílek se mi moc nepovedl dole máte takové menší info jak to bude s vkládáním a psaním na blog v následujícím měsíci, kdy budu spíše neaktivní bohužel ani rady do hry Shakes a fidget nebudou. "Okamžitě Hira naložte a jeďte!" "A co oni doktore?" Dívali se na těla ležící na zemi. "Těm nic nepomůže." Konstatoval jsem a snažil se je co nejrychleji poslat pryč. Moc se vyptávali a to nebylo dobré ani pro jednoho z nás. Sanitku vystřídalo černé auto. Podle pokynů je naložili a odvezli. Kei se nesmí dovědět, že jsem to byl právě já, kdo mu pomohl. Jeho síla musí zůstat ukrytá, stejně tak jako moje. To po mě zdědil medvědího ducha a já ho musím chránit před ním samotným. Nasedl jsem do svého pohotovostního auta a zmizel. "Kei, Aki. Pomoc. Zachraňte nás." "No tak klid, už jsi v bezpečí." Sestra mě donutila si znova lehnout. "Kde je můj bratr a Aki?" Zeptal jsem se chraptivým hlasem. Nejdřív mi podala sklen...

Zachraň můj osud 33.díl "Zvykej si budeš ho krmit často, než nabere sílu postavit se na vlastní nohy." Amor utichl a někam se zahleděl. Najednou k nám přiskočil a přehodil přes nás nějaký kus látky. "Ani slovo." Šeptnul a přimáčkl se úplně ke zdi. Slyšela jsem kroky, které se přibližovaly, Vzduch byl najednou teplejší. Skousla jsem rty a nehnutě čekala neschopná pohybu. Něco se o nás otřelo a pak se stáhlo z uličky na hlavní ulici. "To bylo o fous." Amor vylezl z pod přikrývky. Párkrát se mi podařilo Darka políbit, aby se ještě trochu napil mé lásky, než budeme muset jít. Nevím jestli se mi to zdálo, tak dlouhé nebo se čas zastavil, když se konečně ukázal Amor a pomohl mi vstát. "To byli plamenní čmuchalové hledají Darka. Peklo ho chce zpátky, ale potkal jsem i nebeské poslíčky, ty zase hledají tebe." "A co ty Amore tebe nechtějí?" Zavrtěl hlavou. "Prošel jsem přímo okolo nich a nic mi neudělali, ale viděl jsem do jejich srdce a ví...

Dnes se mi podařilo dopsat tento díl tak jsem ráda, že konečně něco vydávám. :) Omlouvám se za chybky a jinak se mě pár lidí ptalo na rady do hry tak mají odpovědi v dotazech jak na album pro s11 tak na další. Vždy rádá odpovím pokud vidím koment bohužel někdy je to zaspamované reklamou a nic pak nevidím tak doufám, že mají všichni odpověď. Momentálně lítám po vyšetřeních v nemocnici a čeká mě zákrok. To je důvod, proč sem nic nepřidávala není mi moc dobře a nálada je na bodu mrazu. Do toho všeho Vánoční úklid a nakupovaní. Dost mě nemoc vyčerpává a jsem stále unavená, ospalá snad brzo bude lépe dnes jsem byla na CT vyšetření a zítra se dovím kdy jdu na operaci. Všem přeji krásné Vánoce již dnes nevím jak budu schopná fungovat o Vánocích, abych tady popřála nebo psala něco Vánočního však se uvidí. :) Manželem proti své vůli 4.díl "Vím, že ses ho lekl nemusíš mi to říkat já to vím. Děsí tě vše tady, že mám pravdu?" Čarodějka se otočila a podrbala Flíčka za obrovským uchem. Ten...

Na okně tvaruje se zas, květ co vyčaroval mráz, i zima má spoustu svých krás, co rozpouští se v nás. Je to mráz, co přináší domům svatozář, sníh z vloček způsoby jas, pomalu se snáší nad kraj náš, koledy v radiu posloucháš. Stromek si do stojanu dáš, cukroví s rybou na stole už máš, Veselé Vánoce v srdci ukrýváš, poděl se, ať jednou za rok rozdáváš. Mráz na sklo růže maluje, on ti ji ze srdce daruje.

Zachraň můj osud 32.díl "Co to děláte? Nechte nás!!" Vykřikovala Adra a snažila se otevřít dveře na své straně. Pokus byl marný, ale toho zmatku jsem využil pro svůj prospěch. Rychle a nenápadně se mi podařilo strčit ruku do vaku s lektvary. Mám jen jeden pokus. Ta to není. Tu co hledám je kulatá a na straně má zářez. Auto nadskočilo a lahvičky o sebe zacinkaly. Jeden z můžu se na mě otočil, ale ničeho si nevšimnul. Na mě ležel Dark a vak byl přímo pod ním. Stačilo lahvičku nahmatat a vytáhnout opatrně zátku. "Adro nedýchej." Snad mě slyšela víc nahlas jsem se neodvážil promluvit. Pak nadzvedla Darka a já věděl, že můžu uskutečnit svůj plán. "Hej tupci!" Otočili se na zadní sedadla a to byla moje chvíle. Vypustil jsem obsah lahvičky přímo na ně. Fialová mlha utvořila opar a oni jí vdechli. "Zastavte!" Řidič šlápnul na brzdu. Auto sebou párkrát smýklo a zastavilo. "Kdo vás poslal??" Tohle jen tak nenechám slíbil jsem si a pomohl Adře v...

Manželem proti své vůli 3.díl "Kdo je vlastně Flíček ?" Nakukoval jsem opatrně do stodoly, abych ho nepřehlédl. "Spí támhle, až se vzbudí poznáte to." Řeklo mi koště a zmizelo. Zrak mi padl na hromadu sena. Byl jsem doslova vyčerpaný a chystal se do té kupy skočit, když se v rohu místnosti rozsvítila světýlka. Hned vedle nich se zhmotnila postel s polštářem a přikrývkou na Flíčka jsem úplně zapoměl. Vedle byl malý stolek s jídlem a nechybělo ani pohodlné křeslo. Nejdřív jsem se pustil do vonícího jídla a pak se chystal natáhnout. Tác se trochu zavlnil a pak poposkočil. Jěště mi uteče i jídlo, ale tady bych se tomu ani nedivil. Okolo je tolik kouzel, která byla úžasná a pak tu byla ona. Ta jenž kouzla ovládá a zná je z paměti. "Moje žena je čarodějnice." Až v tuto chvíli mi došlo, že jsem svázaný a není úniku. Dřív či později budu muset splnit manželskou povinnost i v posteli. Otřásl jsem se nad tou myšlenkou. Jediné co cítím je lítost, ale není to láska. M...