POVÍDKYODKAT

MOMENTALNĚ SE NEPÍŠE TAK SE NEZLOBTE NEMÁM CO PŘIDAT SNAD JIŽ BRZO BUDU MÍT NĚJAKÝ NÁPAD ABYCH MOHLA ZAS PSÁT STEJNĚ BUDETE NA DOVOLENÝCH :D Jak jste si mohli všimnout tak nejsem moc aktivní sice na blog i fb chodim, ale nemám zrovna tvořivou náladu na příběhy ani ta báseň nestojí za to. 5. část příběhu si můžete přečíst zde : https://www.facebook.com/povidkyodkatt a brzo se můžete těšit na nový článek o Shakes & Fidget bude slavit toto úterý (23.6.) své 6. narozeniny! Co možná ale nevíte: S hrdostí vám představujem nový mezinárodní server, který bude spuštěn v 16:00 Začněte bitvu za slávu a čest, kterou ještě nikdo neviděl! To by mohlo stačit vkládám ještě krátkou báseň, ke které mě nenapadlo víc slov ani název :D bez názvu Chci se stát tvojí hvězdou jasnou, dřív než všechny světla zhasnou, chci být po tvém boku, než sny nám v rukou prasknou, pak bude čas na melodii tesknou. Nech mě jen vedle tebe být, jen na chvíli, abych mohla snít, nechám se na rozloučenou políbit, ruku tvoji b...

Najdi si místo Najdi si místo kde čas se ztrácí, smysl se rozplyne, schovat city ve staré puklině, skála ti promine, chvíle jen ti před očima pomine, nikdo si nevzpomene, byl jsi vždycky v mojí vidině, vracíš se ke svojí dědině. Najdi si místo kde můžeš být, tam mě nemůžeš políbit, schovat se, bez tebe žít, nenech se rozhodit, nastane chvíle, kdy bys měl povolit, tady však nemůžeš zastavit. Je to místo kde dýcháš jen chlad, city necháš jen proplouvat, nevíš co to může znamenat, když čas bude dál utíkat. Taky se vám občas stane, že jste na nesprávném místě a ve špatný čas ? Tu chvíli už nikdy nevrátíte ....

Zase mám spoždění to je teď u mě na denním pořádku. Moc se omlouvám za zdržení, teda těm co se uráčejí se ke mě doplaznout a číst. Je vás pomále, ale já si vás vážim, aspoň to nejde na prázdno :) Taky by měl koncem června vyjít nový update ve hře SF momentálně se můžeme těšit na akci u houbaře +20% hub navíc :) a zlatý víkend ten vždy potěší :D Na FBstránkách sem se taky opozdila s povídkou Zachraň můj osud, nějak se to propadá co :D No rozhodně sedím u noťasu a budu se snažit ještě dnes díl sepsat a pokud možno zveřejnit s chybama no jako vždycky :D Kdo neví co je to za povídku tady jí nenajdete .) je čistě u mě na fb stránce malá ochutnávka... p.s včera jsem neměla nápad na pokračování proto se to odkladá na dnešní odpoledne pokud bude chuť psát 30.5.2015 Část z prvního dílu : Prodavač se nevracel. V obchodě se mimo mě nikdo nenacházel, bylo mi to dost divné. Pár váhavých kroků mě utvrdilo v tom, že tu jsem sama. Vzadu se něco pohnulo. Většinou se do ničeho nepletu, ale tohle bylo ...

Pěkné čtení přeji a omluvte chyby :) Škola pro chytráky 14.díl Já ho vážně nesnáším. Chtěla jsem si odsednout, ale všechny ostatní místa byla obsazená. Každého koho jsem se optala na výměnu místa se zařekl, že vedle předsedy nesedí. Nevím co se to tady děje, ale i když jsem na některých holkách viděla, jak rády by si k němu sedly stejně mě řekly, že nejdou. Měl respekt to jsem musela uznat a ve třídě měl dokonalou autoritu a dominanci. U poslední lavice mě odbyli stejně jako ostatní, nemělo cenu snažit se o nemožné a zaměřila jsem se na seznamování třídy. Ten náfuka si to ještě odskáče!! Měla jsem šanci o přestávce poznat Naruta a Sasukeho, z kterých Sakura a Ina i Hináta blázní. Doslova se rozplynuly na podlahu, když se Sasuke usmál. Každá ode mě dostala kopanec, při kterém se poskládaly zpátky do normální podoby. Co co s nima je? Vůbec je nepoznávám. "To je zamilovanost Aki." To mě mělo jako dojmout spíš se Sakura zbláznila, když mi tohle může říct jen tak. Ona jediná ví o...

Nic se od nich nedovím, i když jsou to andělé co mě střeží…. Mlčí, já je stejně nevidím, jen oni mě sledují z věží… Stejně tu jsou se mnou, kdy tu bránu prolomím, nezáleží, že čas mi běží.. Jen podívat se k jejím dveřím… Provází mě snem i tmou, znají totiž duši mou… Zpívaj píseň kouzelnou, co mě uspává… Je to jen domněnka, že někdo okolo proplouvá… Ve spánku se mi zlepší nálada jako by to byla chvíle čarovná… Jsou to andělé co vidí moji duši toulavou… Lečí, tam kde jí mám bolavou… Andělská křídla šumí spolu s větrem skučícím… Stala jsem se černým petrem ten pocit je mučícím… Najít cestu, najít klíč k bráně jít jen vstříc… Moje představy už mizí pryč… Je to jen pocit co vítr k nohám přináší… Do nebe mě pak andělé střežit odnáší… Notebook už je v pořádku brzo začnu psát :)

Včera jsem dávala vědět na fb, že bude dílek kupodivu jsem ho dopsala včas :) Dneska si neodpustím trochu smíchu snad vás to rozesměje jako mě. Poprosím o komenty či ohvězdičkování, ať vím jestli mám v takovémto duchu pokračovat?? Během tohoto týdne bych se ráda plně věnovala nové fb stránce https://www.facebook.com/povidky odkatt kde bude úplně nová povídka, kterou tady nenajdete :) Snad tím někoho potěším plán příběhu, tedy alespoň jeho začátek mám v hlavě snad se povede i napsat. "Třído rád bych vám představil vaši novou studentku." Zčervenala jsem jako rajče, nemám ráda představování a tenhle ňouma to tu vyřvává jako kdyby hlásil školním rozhlasem. Když zaznělo moje jméno Sakura a Ina mě málem převálcovaly. Smetly třídního učitele směr katedra, kde naštěstí zaplul do židle. "Ehm ehm no tak děvčata na svá místa." Zavelel nám a mě se odlehčilo, protože zapoměl na moje další představování. Sakura byla úplně mimo a razila mi místo poblíž nich. "Tady budeš sedět...

Sasuke nevěří Nevěřit nikomu, skrývat svojí zášť. Hodit na sebe z oblaků plášť. Nenechat se od nikoho zmást, držet se zvlášť. Nepřátelé se budou před sharinganem třást. Je to boj, který nikdy nekončí, jen smrt je vaším rozhodčím. Slova pořád slova co se v lež splétají, informace, s kterýma se ti dech zatají, mezitím kunaje vzduchem létají, ti kdož nechtějí bojovat zdrhají. Je to lež, co se za pravdu přestrojí, jiní v to jen doufají. Jen já vím, co je pravda a co klam, je to moje tajná zbraň, skrývá se v ní sharingan, dostanu s ním všechny co znám.

Škola pro chytráky 12.díl Rovnou si to namířil k ředitelně. Pár holek se ho snažilo zdržet, doslova se na něj přilepily a nehodlaly pustit svou kořist. Měli jednu nevýhodu, Kei neměl dobrou náladu a navíc zazvonilo na hodinu. Moc se jim nechtělo, ale když zahlédly třídního učitele, jak si to míří přímo k nim zapluly do třídy. "Takashimo jdete k řediteli?" Zeptal se mě ze zdvořilosti a já jen přikývl. Na víc se mě neptal a šel tu naši bandu tupounů něco naučit. Chtěl jsem pokračovat dál v cestě, ale náhoda mi přála a ředitel zrovna vylezl ze své jeskyně. "Dobrý den pane řediteli zrovna jsem šel za vámi." Ředitel si prohlédl moji totálně zmačkanou uniformu a nedopnuté knoflíky u košile. "Vidím, že jdete příkladem." Řekl ironicky a zíral na můj výjev. "Omlouvám se za to jak vypadám, ale mám k tomu důvod. Zapoměl jsem si klíče od kanceláře a nemůžu se převléknout do čistého. Uniformu mám tam. S touhle jsem měl trochu problém no." Výmluvně jsem kouknu...

Jak už to tak bývá občas příjde zaseknutí. No aspoň já se z něj nemůžu vymanit. Nic nezabere, protože nemám náladu na nic. Znáte někdo únavu v plném rozsahu ? Já myslím, že jsem teď v jejím středu jako v nějakém zakletém kruhu. Nemůžu a nebo nechci se hnout z místa. Někdo by na to mohl říct : Já vím co tomu je, je to rozbitý. Tuhle větu mám rada. Vážně nejsem rozbitá jen mě opustilo to štěstí, které mi psaní dávalo. Doufám, že ho brzo najdu. Třeba se krčí někde v zákoutí a nemůže ke mně najít cestu. Snad mu někdo posvítí, abych mohla v klidu psát dál a snít příběhy s otevřenýma očima před spaním, než usnu. Pro mě je psaní můj klid a odpočinek a když to nemám zbývají jen starosti. Báseň : Psaní je to jediné co mám tak ráda, pak teplo se mi do srdce vkrádá, příběh běží, ale někdy zakopává, následuje pauza, v ruce čokoláda. Psaní je něco co mě vážně probudí, ale jsou chvíle kdy mě okolní svět zastudí. Psaní si musí člověk vychutnat, tak jako si na dobrém jídle pochutnat, všechny vůně svět...

Pokračování se dost opozdilo a nevím kdy bude další, nemam vůbec chuť psát. Fakt to poslal já ho, já ho no co vlastně vždyť je to můj brácha, ale až bude něco potřebovat tak mu oplatím stejnou minci. Tohle mu nikdy nezapomenu, protože snad ani není možný, že něco takovýho byl schopný napsat a odeslat Aki. "Co se děje brácho?" Otočil se v židli a podíval se na mě tím svým pohledem. Já ti nic neudělal. Znáte ten pohled prostě si pak řeknete no a co svět nespadne kvůli jediný větě. Co v ní bylo jsem radši rychle zapoměl, spíš by mě zajímalo co na to řekla Aki, když si to četla. Třeba se to dozvím ráno při snídani. Ani jsem si nevšiml, že brácha už tu svoji pixlu, který říká super výkonný počítač vypnul. Obrazovka zhasla a v pokoji nastala tma. Brácha šel automaticky poslepu, až k posteli aniž by do něčeho vrazil, za to já si stihnul skoro ukopnout palec o stůl a narazit palici o poličku na knihy. "Doprdele, to nemůžeš rozsvítit!" Rozkřikl jsem se na Hira, který v zápět...

štěstí na dosah 3/3 Zkusil jsem s ní třást, ale nemělo to smysl, nereagovala. "Štěstěno!!" Musí se přece probrat, vždyť jí ještě před chvíli nic nebylo. Byla bílá jako stěna a její oči byly stále zavřené. Můj mozek se zasekl ve chvíli kdy foukal vítr v podobě šepotu. Byl to snad návrat něčeho co jsem nikdy neměl, ale podvědomě mě to zasáhlo? Sám nevím co se to dělo, ale říkala, že musím věřit na štěstí. Nikdy mi nebylo dopřáno a jestli ona je nositelkou štěstí tak já jí nevěřím. Mozek se mi hnul z místa a udělal kotrmelec. Já nevěřím, nevěřím. Řvalo moje svědomí stále dokola tu osudnou větu. "Štěstěno no tak prober se. Tohle mi nedělej, už jednou jsem si prožil podobný scénář, i když tě znám chvíli nechci, aby okolo mě umírali lidi, které znám byť jen vteřinu. No tak prober se!" Vrazil jsem ji lehkou facku, ale nic se nezměnilo jen měla navíc zarudlou tvář. Asi bych měl zavolat doktora nebo se ještě něco stane, že mě to nenapadlo dřív. Nějaký šestý smysl mě donutil ...

Trochu jsem zapadla do svých myšlenek a podařilo se mi vylít na papír báseň. Snad se bude líbit opět je smutna ja vesele neumim :) Budu ráda za komenty však víte, jinak jsem zrovna ospala a nic se mi nechce :) ťuk na celou báseň Energie ze mě odchází, nechává mě samotnou, sama se někde prochází, zdolává ve mně vůli mou. Smiluj se prosím nade mnou, dej mi sílu čarovnou. Udeř! Rozezní zvonky nad hlavou, přestaň mít náladu toulavou. Hlavně mě nenechávej samotnou, v zákoutích kde cítím auru tajemnou, když zatlačí, zlomí vůli mou, a já se stanu povolnou. Dej mi sílu svou, tím zůstanu chráněnou, světlo se točí nade mnou, shoď ulitu svou. Nezůstávej tajemnou, staň se úplnou, nebo si vezmi duši mou, nejhorší je nechat tě samotnou.

Vůbec se mi nedaří psát tak alespoň něco......... vy mě vážně hrozně moc povzbuzujete (sarkazmus) Škola pro chytráky 10.díl Hiro neměl na vybranou, když ho Kei nastrkal na regál knih a díval se na něj planoucíma očima. Myslím, že mám velkej problém. "Keii uklidni se. Víš jak to dopadlo naposled ,když si vyváděl?" Snažil se po dobrém, ale místo toho, aby se vrátil do normálního stavu kdy má oči zelinkavé mu ještě víc zrudly. Aha tak to je v pytli. "Odkud znáš Aki?" Dožadoval se Kei odpovědi a hrdelním hlasem pořád opakoval otázku a bratra zatlačil na regál knih ještě silněji, až cítil jak mu hřbety knih a ostré strany regálu sdírají kůži na zádech. "No přece přes skype. Loni v létě tady byla na prázdninách a tak mi ho dala, abych si mohl občas psát s její kamarádkou z města, která neměla svůj počítač takže ani skype." Vysvětloval rychle Hiro, aby se bratr nerozběsnil. Keiovi oči začali ztrácet tmavě načernalý odstín doutnajícího ohně jak se jeho tělo uklidň...

V dnešní době se dá stavět z čehokoliv a hlavně cokoliv. Hráči ze hry shakes a fidget na s26 byli tak moc hodní a hodili mi do chatu pár slov na básničku. Jejich repertoár se trochu neschodl,ale já se pokusím o to sestavit s toho aspoň něco. Když jsem si ten výčet četla přišlo mi to jak nářadí na stavbu dveří, ale chápejte s turbodmýchadlem je nepostavíme. Pánové mi tam samozřejmě zapoměli narvat nějaký prkýnka, aby bylo z čeho stavět :D Seznam slov : Parní kotel, turbodmýchadlo, hadice, vrtačka s příklepem hoblina, louže, výkal , smetiště , hovno Jak vidíte mám z čeho vybrat takže jdu na to :D Parní kotel je známa věc, už nějaké to století, byl to právě on, kdo zlomil těžké prokletí, chodit bosky, už se nám nevyplatí. Vrtačka s příklepem zaryje se do prkna, jen proto, aby z ní odpadla hoblina, nikdo z nás tuhle báseň už nevnímá. Turbodmýchadlo je něco co nemůžu mít, nechala jsem se teďka zahanbit, chtělo by to bariéru prolomit. Pod hadicí louže, to nám to dneska klouže, když jsem se p...

Pokračování jednorázovky je prodlouženo na tři díly, tenhle díl je ze začátku nuda no jako vždy a vše co pochází ode mě :D Ale pak se snad trochu zasmějete a na konci bacha na slzičku, ale není všem dnům konec tohle jsem napsala právě teď a příště bude pokračování :D Sem zvědavá co mě k tomuhle zase napadne :D Dílek štěstí tady ťuk na článek : "Kdo to sem k čertu leze?" Otočil se v posteli a čekal kdo se postaví do dveří. Byla to žena. Věděl to podle hlasu, ale kde se tady vzala ? Byl to divný den, který má ohlásit můj konec ve firmě. Moje oči nebyli vůbec přivyklé na světlo, které sem pronikalo z chodby. V pokoji byli zatažené závěsy, takže mě zář oslepovala. Nevím kdo se to opovážil vejít dnes ke mně domů, ale rozhodně jí vyhodím z okna nebo vynesu v zubech! Moje nálada se stupňovala do nepříčetné zuřivosti. Ten má, ale temnou auru jako kdyby chtěl právě v tuhle chvíli někoho zabít. To ho tak naštval můj příchod? Nebo je to tím, že ví co je dnes za den. Odhodlaně a s přísný...

Trochu v pozdní hodinu házím vám báseň na hlavu. Dneska mi to moc nemyslí :D Ostatně jako vždycky. Snad se bude líbit je krapet delší než obyčejně ťuk pro zobrazení celého vytvoru :D Odlesky meče před posledním koncem :) Nevím proč mě napadlo zrovna tohle. Krev se smíchá s odvahou, je jedno jestli se mi vysmějou, smyčku okolo krku mi přitáhnou, na samé dno zoufalství mě zatáhnou. Krev se smíchá s kuráží, ať se přizná ten co uráží, krok ke mně udělat se odváží, v odlesku meče se odvaha odráží. Krev se smíchá s pocity, vletím do temné nicoty, kde se schovávají lepší principy, všechno musí mít sled určitý. Krev se smíchá s ocelí, rána už mě dávno nebolí, snesu kvůli tobě cokoli, až se mě bude bát celé okolí. Krev teče do tvých dlaní, nikdy se nestaneš mou paní, do posledních sil, tě můj meč chrání, ale byl to čin marný. Poslední kapka krve s odvahou zůstává, pocity k tobě ochránit má, s kuráži se můj čin odráží v odlesku meče, krev proudem po zemi teče. Tvoje dlaň mě opouští, moje sny se ...

Snažím se jak jen to jde :) ale koukám, že lidi sem přestávají chodit aspoň se nezbláznim :D moje aktivita už není to co dřív no :) není nálada něco psát, tady je dílek :D Dneska bude někomu asi horko :DDDDDDD V klidu sem se uvelebil na posteli a už se chystal každou chvíli zavřít oči, když jsem uslyšel ten povědomí hlas, který mě tak lákal. Vstal jsem a došel k otevřenému oknu a zadíval se na chodník před domem. Je to ona a rychle se schoval za záclonu, abych nebyl vidět, ale na tu vzdálenost se toho mco odposlouchávat nedalo jen pár útržků. "To …. brouci…. a kam…ani náhodou." Dořekla Aki a doma práskla dveřmi, až se otřásli. Ta má dramatické odchody fíha. "Omlouvám se….. , ale využijeme…. Děkuji….. tak večer." Víc jsem nezaslechl a jen viděl jak její mamka taky odešla. Za to ta moje zůstala stát venku a něco si drmolila, když mě zahlédla stát u okna zavolala. "Co ty tam tak vykukuješ radši mi pojď pomoct přenést květináče." No jo mamka a její kytky, sta...

Nevím kdy sem přidám druhý díl a nebo jestli nebudou tři :D Opět to nebude s aktivitou lehké předem se omlouvám. Pokusím se ji sepsat v podobném běhu událostí než se mi ztratila z pc :) "Pane vstávejte. Jak dlouho budu čekat!!" On snad ještě pořád spí jak ho mám vytáhnout z postele za chvíli je zasedání rady. "No tak vstaňte. Jste jak dítě." Nevím si s ním rady. Ach.. co budu dělat. "Pane Waite!! Žádám vás jako věrný sluha, aby jste se vyhrabal z postele nebo nebo…" Došla mi řeč a tak je to vždycky. Prostě mu nedokážu vynadat. "Same nech mě být dobře víš co se na mě chystá. Ta smůla snad nikdy neskončí nemá to cenu." Tímhle mě dostal. Nemohl jsem ho nijak povzbudit dobře jsem věděl, že na šéfa to nezabere. Vždycky se utápí ve vzpomínkách na svou lásku. I ta mu byla odepřena před drahnou dobou. Byl to pro něj bolestiví zlom a já mu nemohl pomoci. Alespoň bych ho měl podržet v téhle další těžké chvíli. "Pane jdu si zabalit!!" Prohlásil js...

To je doba, co mě napadlo napsat něco k tématu týdne :D Zrovna se mi zalíbilo, protože na něj moc odpovědí není. Lék na všechnu bolest může být dobrá nálada nebo smích, ale rozhodně to není utápění se v ní. Hodně dlouho trvá překonat cokoliv, jako je bolest a muka. Sama bych o tom mohla vyprávět své. Ani jeden člověk na světě, totiž bez bolesti nebyl. Ať už se jedná o citovou nebo nervovou či opravdu bolest jako takovou. Dá se o tom napsat jen jedno vydržet a nebát se smát to je jediný lék, který aspoň na mě trochu platí. Ona dobrá nálada se špatně schání, ale jakmile jí budete mít zkuste ten pocit vymazat. Nebudete se ho chtít vzdát s dobře naloženým dnem se dá docela i přejít bolest. Ne vždy to tak platí, protože každý je svůj a individuální. Najděte svůj způsob proti bolesti i vy a uvidíte, že to není tak strašidelné. Někdy mám strach ze všeho, ale v jedné hře se skvěle odreaguji a i psaní mě dodává větší pocit klidu. Občas ho v sobě musím najít a někdy se mineme, ale tolik blbýc...

Trochu se zase spožďuji jako pořád v poslední době. Určitě nový dil nikoho nenadchne moje zásoba dílků se pomalu stejčuje a mě se moc psat nechce :) Někdy není nálada a nebo se zkrátka nechce. Dneska si odstraním z blogu nábor na SB a necham si jen pár oblíbených odkazů kam občas chodím doufám, že to nikoho neurazi. Dobře víte, že už moc neobcházím :) Pokud mi zbude čas a trochu kapaliny v mozku přidám snad i nějakou radu do hry SF, ale ještě nevím :) Přeju pěkné čtení. To je demence tady si člověk nemůže ani na chvilku schrupnout. Kdo to byl? Musím ho najít a vlastnoručně zaškrtit. Nadával předseda tříd a štrachal se na nohy. Tak pěkně se mu spalo a sen, který se mu zdál o nové sousedce byl tak skutečný, že poslintal polštář a teď je vzhůru. Fakt slibuju, že si to vyřídím s každým kdo mě vzbudí! Popadnul klíče a pořádně za sebou třísknul dveřmi. Zrovna byla přestávka před poslední hodinou a jak všechny holky viděli předsedu na chodbě nalepily se na něj jak vosy na med. Než se stihnul ...

Anděl mě hlídá, i když se stmívá, třepotá křídly, stále se dívá, sen o strážcích často mívám, o býlích křídlech často snívám. Jednou na zem jeden přiletěl, vidět mě prý z blízka chtěl, potom na čas odletu zapoměl, pozdě se do nebe navracel. Co to asi znamená, když ho ráda mám, asi nejsem kamenná, co to asi znamená? Být bez křídel, když se daň za lásku platit má, co to pro mě znamená, stále jsem tak zmatená. Za tak malou chvíli co tu se mnou byl, chtěla bych, aby se mnou tady žil.

"Beru to!" Prohlásila jsem nahlas v ředitelně, až ten vetchý stařeček nadskočil. No co, když se rozhodnu tak to beru vážně, asi se lekl mého výrazu ve tváři, který hlásal odhodlání, až do roztrhání těla. "Akino víš, že se mi teď právě ulevilo. Jsi dvacátá a doufám už poslední, ale předtím to byli samí kluci, kteří snadno propadli holkám a nechali se oblbnout. Hodně štěstí." Popřál mi ředitel a já mohla konečně vyjít z jeho kanceláře. Zabouchla jsem dveře a tam na mě čekala sekretářka s nějakými věcmi, hned jsem tušila co to je. "Naše nová zástupkyně! Jak já se těšila na tuhle chvíli." Vybreptla a podávala mi křiklavě růžovou šerpu, která hlásala Zástupkyně předsedy tříd. Tak tohle bych si nevzala ani na maškarní. Nesnáším jakoukoliv růžovou řvalo moje podvědomí. Snažila jsem se udržet a nevybuchnout. Křečovitě jsem svírala rty do jakého si úšklebku. "Nemate nějakou jinou?" Podívala jsem se na ní s prosícíma očkama, kterým kromě mamky nikdo neodol...

Dneska je to básnička, zítra během dne přidám povídku škola pro chytráky a pokusim se dopsat jednorázovku jestli se zadaří tak jí přidám hned v neděli či pondělí. Každý má svou polovinu stínu osobnosti, poddává se pak jen nářkům a zlosti, říká se o nich, že to jsou samorosti. Pochybnosti nejsou zrovna dobrou ctností, ale bez stínu mi zbudou jenom holé kosti, kdo se do toho úkolu pustí. Stín je naší součástí, která nás hlídá, ten pocit, že je někdo s námi nás svírá, když není poblíž, zůstává v srdcích díra. Kde je spravedlivá míra, kdo se po nás zase dívá? Srdce mi buší, když není vedle mě, ta polovina co mě zahřeje, ten pocit co se za mě usměje. Je to snad polovina duše co svůj stín hledá, nebo srdce, které za ním spěchá. Stín je mojí temnotou, ochraňuje mě před samotou…..

Hodiny si běží stále dál, prostě nejdou zastavit, už to celé nechápu, času se nelze postavit. Jen se můžu na správné místo dostavit, hodiny běží stálé dál, kolik minut ještě mám, ve smutku si vteřiny odříkám. Čas se prostě v jednu chvíli zastavil, tím mě naprosto odstavil, tím okamžikem si mě podmanil, hodiny běží stále dál. Nikdy ho nezískám, i kdybych chtěl, čas je totiž rebel. Nikoho neposlouchá, představa se mi rozpouští, naděje se k zemi propadá, poslední květ ještě na chvíli zůstává. První okvětní plátek, už mě opouští, další plátek ho sleduje, kam se poděla hrstka naděje, kdo další bude po tobě, čas trpělivosti odpouští přitom se chyb na tikajících hodinách dopouští. Čas je samorost, ale stále ho nemáme dost.

Na fb jste si mohli všimnout, že tato povídka dnes končí pravě jsem ji dopsala :) Rovnou vkladam než na ni zapomenu :D Poslední dobu tady moc nejsem, ale vy taky ne, takže mě to až tak neštve. Budu přidávat dle nálady na psaní už sem chodi jen pár lidi a ty si jistě rádi počkají. Brzo vložím jednorázovku :) Teď už zbrusu nový, ale poslední díl svitků je delší než předešlé :) ... "Jinku já ti nechci ublížit." Místo toho, aby se zastavil po mě máchnul mečem. Nestihnul jsem včas vytáhnout meč z pochvy, takže jsem uskočil. Rána mě minula jen tak tak a Jinkovo ostří se zařízlo do rámu dveří, ve kterých jsem ještě před chvíli stál. Bylo zbytečné plýtvat na něj slova, když stejně neposlouchal. Tasil jsem svou novou zbraň a snažil se s ní zžít jako by byla mou součástí. Na trénink s ní nebyl čas. Musel jsem jí ovládnout během těžkého boje. Pevně jsem ji sevřel a máchl proti Jinkovi, přesně tak jak mě to učil Kakashi. Byla tak těžká nebylo vůbec snadné udržet směr. Co je to s ní pomys...

To jsem tu dlouho nebyla, že a vidím, že mě ani nikdo nescháněl :D Já to pořád říkám, že blog stojí za houby a mé psaní je ještě horší :D Trvalo to, ale tuhle nadhazuji zbrusu nový díl :) Zlehka jsem zaťukala a čekala na vyzvání, že mohu vstoupit, kdybych měla jít někam jinám tak zabuším a nebo rovnou vykopnu dveře, jak mě to učil dědeček, ale že to byl první den tak jsem se ještě chovala slušně. Za chvíli se ozvalo zavolání. "Pojďte dál." Na nic jiného jsem nečekala a vzala za kliku. Než jsem se stihla rozkoukat tak se mě sekretářka ředitele zeptala. "Tak copak potřebujete mladá dámo?" Byla opravdu milá a to jsem si myslela co to bude za hroznou školu. " Dobrý den jmenuji se Hanazovo Akina a jsem nová studentka." Sekretářka se podívala do nějakých papírů a jen pokývala hlavou na znamení, že vše souhlasí a pokynutí rukou mě vyzvala, že mohu vstoupit přímo do kanceláře ředitele školy. Čekala jsem nějaké doupě s mučírnou a nebo za stolem šílence, ale to jsem...

Během dneška přidám Vánočního draka a zítra snad vánoční povídku ještě není dokončená :) Světlo ze svíčky ke mně doléhá, každý kouzlu vánoc podléhá. Pojď blíž, nestůj stranou jen tak sám, k svátkům ti štěstí pod stromeček dám, s tvým osudem nešťastným pěkně zamíchám, dneska radost jen tak rozdávám. Tak ber dokud dávám, nenechej city stranou, projdi kouzelnou branou, kde koledy se hrajou. Slyš ten krásný zpěv vánoční, jen poslouchat ti nestačí. Otevři dveře, nezůstávej venku na mrazu stát, když vevnitř můžeme ti teplo a lásku dát, pak začnou ledovce okolo tvého srdce tát, štěstí a zdraví budeme si do nového roku přát.

Zašlé svitky týmu 7…10.kapča Vířilo mi v očích. Byl to tak divný pocit jako by se moje tělo po milimetru sestavovalo někde jinde. Bál jsem se otevřít oči, ale nevědět kam sem se dostal bylo snad ještě horší. Pomalu jsem je otevřel. Nejdřív mě oslepilo hrozně ostré světlo, ale po chvilce jsem si zvykl. Nebylo tu nic jen holé zdi. Kam jsem byl vlastně přenesen? Tentokrát mě tyhle otázky moc neděsily. Byl jsem jako vyměněný. Můj strach se vypařil a nahradila ho sebejistota v sebe sama. To mě trochu překvapilo, ale jak bylo vidět asi to bylo mou součástí už kdysi dávno. Cítil jsem se tak zvláštně. Jako bych, až teprve touhle chvíli se stal kompletní a poslední kousek mé osobnosti zacvakl na správné místo. Co se to se mnou děje? Byl bych přísahal, že se takovým nemůžu ani stát, ale můj tajný sen se splnil. Nikdy jsem si nepřipustil tu osudnou věc, která se stávala každou noc, když jsem byl ještě malý. Kishi se zahloubal do svých vzpomínek a zapoměl proč byl vůbec přenesen na tohle opuštěné ...

Po delší chvíli se mi zachtělo trochu psát nakonec tu máte celý díl což se divím. Snad stihnu napsat taky něco vánočního to ještě netuším. Stejně je tu pusto prázdno tak vlastně pro koho bych se s tím psala jedině pro sebe. Něco už mám ve své hlavě je možné, že to stihnu dát na papír a vložit na blog to se ještě uvidí mám toho celkem dost ještě dělat. Dílek je tady ťuk dolů : "Dobře mami odhalila si mě nejdřív jsem celej pokoj uklidila a pak jsem usnula no. Klidně si to běž zkontrolovat jestli mě nevěříš." Podívala jsem se na svou dceru, která mě pomalu přerostla o pár centimetrů a uvědomila jsem si, že je nejvyšší čas nechat jí dělat si co chce a věřit jejím slovům. "Dobře jak jsem slíbila tady máš." Podávala Aki klíčky od auta, aby si mohla dojít pro svůj noťák, který byl, až do teď zamčený v autě i s MP3 přehrávačem a pár dalších drobností, které pro ní znamenaly hodně. Stala se na těch věcech závislá, ale kdo by ne, když si tam může popovídat se svými přáteli, a...

Asi jste si toho všimli že ? Blíží se konec roku a já začínám mít plno práce s uklízením a pečením. Moc toho tady nepřibude, i když se budu snažit něco dát. Mám v hlavě jednorázovku pokud se mi jí podaří napsat na papír dostanete ji k vánocům, ale moc si tím nejsem jistá. Čeká mě toho opravdu ještě hodně a to nemluvím o nákupech. Nezlobte se na mě za menší neaktivitu na blogu SB, už stejně neudržuji a všimla jsem si, že i vy čtenáři sem chodíte ve velice nízkém počtu (5-10 lidiček ). Třeba to tu jednou zavřu, ale ještě nenadešel ten správný čas takže pokračujem :D Doufám, že mezi svátky si pak uděláte čas a mrknete ke mě :) Třeba mě nakopete ke psaní, které stále odkládám. Citím se tak nesva a vyčerpaná, že jen poslouchám nebo koukam na serialy. Snad je to jen zimní únava ze začínajícího kolotoče prostě nevím čím to je. Třeba je to tím, že je mamka tak nemocná a už se neuzdraví je to moc stresující a ubíjející, ale dost o mě čekáte na dílek. Takže otevřít a číst : . "Svitek se obj...

Mám moc práce takže v rychlosti házím aspoň básničku. Přežili jsme misi se Zabuzou zlověstným, chytili kočku se zdrháním pověstným, to byli naše úkoly společného rivalství, které změnilo se v nekonečné přátelství. To je to co mě nad vodou drží, vzpomínky na dobu co v dáli mizí, znamená to projít bolestivou krizí, bez lišky by mi to bylo cizí. Tohle všechno držím v srdci mém, už jako malý jsem to těžké měl, bez přátelství, už jsem skoro zapoměl, na slova co si sám tenkrát dělat chtěl.