POVÍDKYODKAT

Pro mě vzpomínková, takže není zcela rýmovaná... Proleženina v polštáři, tvůj stín co mě provází, když se otočím je pryč, navždy odchází, loučí se, odlétá … teprve pak mi dochází, že se na mě bude dívat z povzdálí. Hlídat moje chybné kroky a pády, nedočkám se žádné rady. Odlétá daleko … ale zůstává ve vzpomínkách. Pára v zrcadle kreslí tvojí tvář, jen přibyla okolo zář…. Vždy budeš žít v srdci mém, sny obráti se v zem.

Tenhle díl jsem měla rozpracován takže nebylo tak těžké ho dopsat. Stále mi to nejde jak bych chtěla. Snad brzo další díl něčeho ... . Podíval jsem se dolů a zaměřil pozornost na Dariusovu auru. Byla slabá, teď by ho přepralo i pekelné novorozeně, ale hlavní bylo kde byl. Jsi přesně tam kde si chtěl být. Uchechtnul jsem se a šel otravovat Adru. Rozčilovat jí, bylo pro mou temnou duši, něco jako denní chleba. Vlastně je dobře, že Dar je na zemi a nechal mi jí tady. "Adro ještě jsem se chtěl zeptat…" Přibližoval jsem se k ní jako panter ke kořistí a hned mě odpálkovala, aniž bych dořekl co jsem měl na mysli. "To máš za to, že mě otravuješ pff." Odfrkla si a zmizela za nebeskou bránou, kam nemůžu ani nakouknout. Mnul jsem si oteklou tvář od Adriny facky a sedl si do kouta vedle brány. Hlavně, že oni nám tam mohou načumovat, aniž by se jim něco stalo. "Andělé mě štvou!" Zahulákal jsem směrem kam zmizela Adra a místo ní vešla pohotovostní nouzová stráž. No tak ...

Doufám, že se dám zase do psaní stále se mi nedaří vrátit se plně zpět... Byla chyba na tebe se smát. Byla chyba s tebou se do křížku dát. Jinak bych nevěděl jak milovat. Jak se mám pak svého srdce vzdát? Byla chyba někam tě brát. Byla chyba něco si přát. Nikdy jsem si neměl s city hrát. Teď bych se měl o tebe prát? Srdce říká, že bych se měl do boje dát… Byla chyba od tebe utíkat. Svoje srdce měla bych ti dát. Po tvém boku štěstí rozdávat. To je to co chci prožívat. Nehodlám se tě vzdát…

Ráno to vypadalo docela slibně. Nejdřív budíček před čtvrtou ranní, nakrmit naši smečku koček ano je to smečka zlobivců co neposlouchá a vydat se po tmě po schodech dolů. Cestou jsem narazila na dvě mrtvé myši, ještě že tak, občas je mají i živé, pochválila jsem naše lovce za to, že budeme muset znovu setřít schodiště a pokračovala ke dveřím a ven do zimy k autu. Úspěšně nastartovala a odfčela. Můj návrat se konal o trochu dříve, protože jsem nastydlá a z horečkou jsem se s těží doplácala v sedm ráno domu naštěstí tam nemusím trčet moc dlouho. Jen co jsem dorazila seběhli se naši kočičáři do kuchyně a bylo jim fuk, že mi není dobře a potřebuju si jít lehnout, prostě se dožadovali nového nandání dlabance. Silou vůle jsem naplnila mističky a šla spát co se dělo mezitím netuším a ono popravdě je lepší to nevědět. Po probuzení jsem šla znovu nandat kočkám do kuchyně a zkontrolovala pobíhající morče v kleci jak na něj dvě kočky čumí a snaží se ho dostat ven, asi si myslí, že je to taky myšk...

Víte v dnešní době můžete být originál na internetu, ale třeba v reálu jste obyčejní jako všichni ostatní. Kdysi jsem si všimla, že za počítačem můžete být za drsňáka nebo inteligenta prostě co chcete a nikdo nerozezná za co vlastně se vydáváte. Můžete o sobě říkat, že máte dobrou práci se skvělým platem nebo cokoliv jiného jen, aby jste pro ostatní byli zajímavý, ale v tom to není. Jak se dá poznat, že se lišíte? Jedině tím, že jste originál v obouch podobách. Nevím co jsem já, ale určitě se snažím být jedinečná, abych se vymanila. Znáte říkanku "Jdeme všichni zborem za tím prvním volem?" Od mala mi jí mamka říkala, a proto se snažím jít vždy svou pěšinkou, ale stále nejsem na velké cestě, proč bych měla být stejná jako všichni ostatní, když můžu být svá v klidu a v pohodě. Každá sebemenší odlišnost vás neškatulkuje do jednoho pytle a hlavně nedělejte ze sebe něco co nejste. Pak lžete předně sobě a vaše výjimečnost je fuč, pak to není správný směr kudy jdete jen stres a vzpo...

Tento týden nestojí za nic. Jen samé starosti, které se nedají vyřešit. Už jste se tak někdy cítili ? jestli ano třeba vám pomůže moje básnička do které jsem vylila srdce, jak mé tak kamarádů. Není to v poslední době lehké, u nás doma se vše komplikuje a světlo je v nedohlednu. Snad je to ke čtení pozor opět smutná tvorba. Pro ty co jí nechtějí čist...ťuk na celý článek. Je to v nedohlednu, cestu svou ztrácím, na povrchu čistý, v srdci krvácím, celý se to zamotává, o pár kroku se navracím, nedovolám se žádné pomoci. Duše praská, návrat mi nedovolí, ví totiž jak to uvnitř bolí. Celé tělo se chvěje, v srdci se ztrácím, bolest mě nezahřeje, ke dnu se potápím, nevím co se děje, těm šťastným jen závidím, někdo mi štěstí přeje, snad ho příště uvidím. Duše praská, návrat mi nedovolí, rány se pomalu hojí. Děkuji za přečtení....

Zachraň můj osud 9.díl Byla dřina dostat poutníka za dveře do tepla, než se venku rozpoutalo doslova pekelné počasí. Při posledním nárazu větru se v domku skoro uhasil oheň v krbu. Přesně v okamžik, kdy se mi povedlo zatáhnout ho dovnitř se zabouchli dveře. Nevím co se to dělo, ale celý domek se chvěl při nárazech větru a bubnování deště smíchaného s kroupami. V tu chvíli nevěděla, že tohle někdo zařídil a změnil její osud, který se jinak blížil ke konci. "Jednou mi poděkuješ Dare." Řekl si pro sebe Dark a v obláčku tmavého kouře zmizel ze světa lidí. Počasí se navrátilo do normálu a během chvíle bylo venku zase podzimní počasí. Nahoře na mě čekala Adra s nabroušenou náladou. Kdy ona vlastně ke mně byla hodna? Řekl bych, že nikdy. Musel jsem se tomu usmát zatímco ona je krásná jako anděl povahou by mohla rovnou pracovat u nás. "Ahoj Adro." Můj veselý pozdrav jí vykouzlil na obličeji zamračení. Asi jí nevonělo, že teď místo Dara trčí u brány do nebe ona. Vždyť mě ani...

Stihla jsem to napsat ještě dnes, jen nevím co vám sem hodím přistě zase nic nebudu mít :D Leda novou povídku to by se nějaký dílek o čarodějnici našel :D asi si to nechám na jindy ... pěkný počtení :D Na chvíli jsem se zastavila, abych si odpočinula. Školní pozemky byli rozlehlé a za nima se rozkládal obrovský les. Něco mě nutilo jít stále blíž k hustě rostoucím stromům za obzorem a hledat usilovněji než předtím. Pomalu se začínalo ochlazovat s nástupem blížícího se podzimu. "Aki co tady děláš?" Vynořil se mezi stromy Hiro a zíral na mě. "Co myslíš ? Hledám toho pitomce! Jen tak si zmizí a neřekne ani slovo." Zlost ze mě jen sálala, že bych mu nejradši vrazila pár facek. Předseda a chová se jako malé dítě. Najednou se z lesní dáli ozvalo zaskučení. "To je Kei!" Hiro se podíval nad les kde bylo vidět, že leknutím vzlétly ptáci. " Musíme si pospíšit jinak máme velkej problém." Přidala jsem se k němu a běžela co mi síly stačily. Kdesi v lese: Bylo ...

Tentokrát trochu delší dílek snad těch pár řádku navrch nebude vadit :D Tenhle díl je mezi ploty jak já říkam nic se z něj nedovíte,ale v příštím třeba jo, protože no protože a nic neřeknu :D koukejte si to přečíst přece vám to neprozradím :D Pro celý članek klik :) Darius : "Kde to jsem?" Otázka vyzněla v prázdné ulici na zmar. Nikde ani živáček. Pomalu jsem vstal a snažil se narovnat. Záda okamžitě zabolela a pálila jako čerstvě rozžhavený pohrabáč. Nebylo vůbec jednoduché udržet rovnováhu. Bolest pomalu ustupovala, až se mi povedlo pořádně postavit, ale na vratkých nohou to byla zátěž. Být bez křídel se stalo něčím co jsem doposud nemohl postrádat. Jak bylo dříve jednoduché porozevřít bělostná křídla, která mě odnesly kam jsem chtěl. Musím si zvyknout, že odteď je nemám, nemohu se spoléhat ani na svou moc. Přemýšlení mi zabralo dost času a mezitím sem si procvičoval každý krok, kterého jsem byl ve svém stavu schopen. Rány na zádech byli moc čerstvé, i když se hojily nesmír...

Jak už všichni vědí já se při práci prostě pomumlávám melodii a do toho dávám slova. Takhle nějak u mě vznikají ty děsný básně :D Úterý nebylo nijak vyjímečné, ale byla jsem trochu naladěná, takže vzniklo pár rýmu no a já chytla rýmu :D Myslím to vážně fakt jsem nastydla :) Zase zdržuju :D tentokrát dám báseň nebo píseň jak chcete dolu, aby si to ten koho zajímá má tvorba rozklikl :D je trochu delší no :) Ráno, když se probouzím na obloze jsou ještě hvězdy. Trochu jsem se zahleděla na tu nádheru nahoře o tom je dnešní dílo :) Melodie hvězd ťuk na celý článek :) Melodie hvězd Jsi jako zářívá hvězda půlnoční, jasné světlo mi už nestačí, je to jako, když se svět zatočí, na moje city tvoje moc už útočí, To jasný světlo co z tebe vychází, jsi moje lampa co mě vytáhne z nesnází, stačí se podívat, když tvůj čas nadchází, temná obloha se rozzáří. Moje srdce radosti poskočí, ta krátká chvíle mi však nestačí, vidět tě, jiskra mnou proskočí, jsi moje hvězda půlnoční. Každou noc je o krok blíž, př...

Následuje oblíbená škola pro chytráky. Snad se bude líbit jako vždy se díl nepovedl :D Již brzo nový dílek Zachraň můj osud. Chystám také novou povídku, kterou jsme původně načali s kamarádkou, ale nakonec jí píšu sama. Snad se jí také dočkáte. Nebudu zdržovat dílek je tady :) Kei zmizel blesklo mi hlavou, když byla kancelář prázdná a jeho svatý gauč nezválen. Co se to s ním děje, nepoznávám ho. Jakoby o všechno ztratil zájem a zrovna dneska. Valí se jeden průser za druhým a on se někam vytratí. Vytáhla jsem pásku zástupkyně tříd a pevně ji upevnila nad loket. Nastal čas, abych jí nosila veřejně. Rukou jsem si ji uhladila a vstoupila na chodbu kde vládl totální chaos a bordel. Zabouchla jsem dveře až se nalomily o futra. Ticho a úžas v očích celé školy mě nezajímal. On byl důležitější. Procházela jsem mezi studenty s kamennou tváři, aby nepoznali jaký strach se skrývá v mém srdci. Pro mě to byl šok, který jsem se dověděla teprve před chvilkou. Záleželo mi na něm a bez Keie to tu nemělo...

Po radách do hry Shakes a fidget rovnou následuje krátký dílek osudu, Je to povídka, kde budou dilky kraťounké píšu jí v mezičase pokud mě nic nenapadá k jiným příběhům vracím se k této. Bude vycházet nepravidelně a netuším jak moc dlouhá bude :) Kdo se na ní těšil aspoň dejte hodnotící hvězdičky, koment by byl lepší :D diky tak hurá do krátkého čtení ťuk dolu :) Ten šepot uklidnil mé rychle bušící srdce, dostal se do mé hlavy a přinutil mě … přinutil mě probudit se! Vyjekla jsem štěstím i strachem najednou, až mi vyhrkly slzy. Bylo to tak živé a jasné, jako by se to dělo ve skutečnosti. Co to bylo za sen? Mám husí kůží po celém těle a klepu se jak ratlík. Podívala jsem se na svou ruku, v které jsem křečovitě svírala bělostné pírko. Jak je to možné?! "Je tady někdo?" Bylo hloupé někoho hledat mezi čtyřma stěnama, kde mimo pár kousků nábytku byla místnost prázdná. Nedalo se nikde skrýt, ale špatný pocit se nevypařil ani po zkontrolování zamčených dveří. Strach se ve mě usídlil...

Zachraň můj osud 4.část Jako vítr jsem prokličkoval mezi mraky. "Musím jí zachránit." To bylo mé hlasité odhodlání souznějící jak se srdcem tak s myslí. "Zadrž Dare!" Ozval se přede mnou známí hlas. "Můj pane." Zastavil jsem na prvním mraku a poklonil se. "To čemu se snažíš zabránit stejně příjde. Je to předurčeno v jejím osudu." "Já ji chci zachránit." Polknul sem a přidal si trochu kuráže, abych si nepřipadal před svým pánem tak malý a bezvýznamný. "Hmm zajímavé a co tě k tomu vede Dare? Máš nějaký důvod proč jí chceš pomoci, i když si svou jednu šanci promarnil před pár dny." Pán věděl všechno a podle toho jak měl zamračenou tvář se dalo odhadnout, že jsem překročil svou hranici anděla brány. Každému smrtelníkovi mohu pomoci jen jednou o ostatní se starají strážci. Nemělo cenu si něco namlouvat pán vše věděl. "Okouzlila mě svou smířeností s osudem." Přesně tak jsem to v ten den cítil. Dalo se přesně vyčíst jak špa...

Tato povídka nebude vycházet pravidelně, ale snad bude stát za přečtení. Prostě jí budu psát, když budu mít náladu se s ní babrat. Mě osobně se docela llíbí a brzo jí trochu rozjedu, aby se něco dělo. Chcete vědět trochu o ději ? Prostě si jí přečtěte :) Napovím jen, že se jedna o nebe peklo a zemi .) Z fb sem ještě dám další 3 dílky a pak bude malá pauza než napíši pokračování v menu si můžete přečíst název nové povídky, kterou chystám.... pěkné čtení :) 1.díl Byl to den jako každý jiný. Slunce pálilo a ani stín nedával klid od velkého horka. Jediná úleva kam se mohl člověk schovat byla samoobsluha, kde běžela klimatizace na plné obrátky. Jedna taková se tu nacházela a tak jsem se došla schladit. Abych se nějak ospravedlnila popadla jsem nanuka z mrazáku, ihned se začal rozpouštět. Fronta u pokladny se táhla téměř, až ven. Kde se tu tolik lidí vzalo pomyslela jsem si a postavila se za starší paní. Než jsem se dostala na řadu, nanuk se úplně rozložil a v mé dlani se pohupovala tekutina...

Tohle plně vyjadřuje temnotu pěkné čtení smutku. Vesele mi nejdou to už víte :) Zase přišel jeden z těžkých dní, kdy vím, že se mi přání nesplní, čeká mě jen černé vězení, nic se tím nezmění. Tápu tmou, světlo se schovává, já ho zkrátka nevidím, stává se touhou mou, ale já ho v zákoutích uklidím. Na tohle odvahu postrádám, vyjít z temnoty na světlo, jen zář, přesně to mě popletlo, dál se ve tmě ukrývám. Hledám stín ještě s větší tmou, kde se starosti na prach rozplynou, aspoň jednou chci být květinou, světlo bude spásou mou. Vyjít z temnoty na světlo, udělat první krok mě napadlo…

Prvních 14 dní prázdnin je za horama no i moje maličká dovolená je pryč. Budu se snažit občasně psát, ale fakt mi to v poslední době nejde, teď navíc hlasí vlnu veder tak ať to všichni ve zdraví přežijete. Dílek jako ždy nestojí za nic :) a plno chyb :D Sakura se šla motat okolo Sasukeho, který ji nevěnoval sebemenší pozornost, i když se hodně snažila zaujmout hlavně svým výstřihem. Nechaly mě stát na chodbě jako bezdomovce. Hináta okouněla okolo Naruta, který si povídal se Saiem, kde se o jeho lavici opřela Ino. Co vlastně myslely tím, že mám s Keiem problém? Podívala jsem se do třídy zrovna v okamžik, kdy zvedl oči od učebnice. V tu chvíli se naše pohledy setkaly, ale né na dlouho. Kei se okamžitě otočil a zavrtal do batohu, až po krk. On mě ignoruje!! Vítězoslavně jsem si zavýskla na chodbě a vrátila se se zvoněním na své místo. To je pro mě vysvobození budu mít klid. Hodina proběhla nerušeně a v klidu. Zatím jsem si užívala to pověstné vítězství, které mě další hodinu opouštělo. Př...

Doufám, že si užíváte prázdnin a nebo dovolené. Dneska se mi konečně podařilo napsat dílek snad to půjde takhle i dál, abych vůbec něco přidávala. Nemám žádnou chuť do psaní ani od nikoho podporu. Brzo vyjde i díl na fb Zachraň můj osud https://www.facebook.com/povidkyodkatt Nevím jestli to bude zítra nebo pozítří každopádně tady máte něco ke čtení venku je vedro a tak jsem zalezlá doma :) Jak vy prožíváte horké dny ? Ona je prostě okouzlující. Nemůžu se jí nabažit a nevidět ji, je pro mě utrpením. Měl jsem co dělat, abych normálně fungoval jako předseda tříd a řešil důležité věci ohledně kroužku a vymezených prostor, ale když jsem viděl co zase provedli nebylo to tak těžké. Toho budou litovat. Sedl jsem si k počítači a sepsal hlavní konečnou zprávu ke konci měsíce, kde musím vše pravdivě zaznamenat a přidat horší případy s názorem trestu. Tentokrát budou litovat, že něco udělali, odnesou si to plnou parou. Tři přestupky vážného rázu a jedno napadení studenta z jiného kroužku. Jen prot...

MOMENTALNĚ SE NEPÍŠE TAK SE NEZLOBTE NEMÁM CO PŘIDAT SNAD JIŽ BRZO BUDU MÍT NĚJAKÝ NÁPAD ABYCH MOHLA ZAS PSÁT STEJNĚ BUDETE NA DOVOLENÝCH :D Jak jste si mohli všimnout tak nejsem moc aktivní sice na blog i fb chodim, ale nemám zrovna tvořivou náladu na příběhy ani ta báseň nestojí za to. 5. část příběhu si můžete přečíst zde : https://www.facebook.com/povidkyodkatt a brzo se můžete těšit na nový článek o Shakes & Fidget bude slavit toto úterý (23.6.) své 6. narozeniny! Co možná ale nevíte: S hrdostí vám představujem nový mezinárodní server, který bude spuštěn v 16:00 Začněte bitvu za slávu a čest, kterou ještě nikdo neviděl! To by mohlo stačit vkládám ještě krátkou báseň, ke které mě nenapadlo víc slov ani název :D bez názvu Chci se stát tvojí hvězdou jasnou, dřív než všechny světla zhasnou, chci být po tvém boku, než sny nám v rukou prasknou, pak bude čas na melodii tesknou. Nech mě jen vedle tebe být, jen na chvíli, abych mohla snít, nechám se na rozloučenou políbit, ruku tvoji b...

Najdi si místo Najdi si místo kde čas se ztrácí, smysl se rozplyne, schovat city ve staré puklině, skála ti promine, chvíle jen ti před očima pomine, nikdo si nevzpomene, byl jsi vždycky v mojí vidině, vracíš se ke svojí dědině. Najdi si místo kde můžeš být, tam mě nemůžeš políbit, schovat se, bez tebe žít, nenech se rozhodit, nastane chvíle, kdy bys měl povolit, tady však nemůžeš zastavit. Je to místo kde dýcháš jen chlad, city necháš jen proplouvat, nevíš co to může znamenat, když čas bude dál utíkat. Taky se vám občas stane, že jste na nesprávném místě a ve špatný čas ? Tu chvíli už nikdy nevrátíte ....

Zase mám spoždění to je teď u mě na denním pořádku. Moc se omlouvám za zdržení, teda těm co se uráčejí se ke mě doplaznout a číst. Je vás pomále, ale já si vás vážim, aspoň to nejde na prázdno :) Taky by měl koncem června vyjít nový update ve hře SF momentálně se můžeme těšit na akci u houbaře +20% hub navíc :) a zlatý víkend ten vždy potěší :D Na FBstránkách sem se taky opozdila s povídkou Zachraň můj osud, nějak se to propadá co :D No rozhodně sedím u noťasu a budu se snažit ještě dnes díl sepsat a pokud možno zveřejnit s chybama no jako vždycky :D Kdo neví co je to za povídku tady jí nenajdete .) je čistě u mě na fb stránce malá ochutnávka... p.s včera jsem neměla nápad na pokračování proto se to odkladá na dnešní odpoledne pokud bude chuť psát 30.5.2015 Část z prvního dílu : Prodavač se nevracel. V obchodě se mimo mě nikdo nenacházel, bylo mi to dost divné. Pár váhavých kroků mě utvrdilo v tom, že tu jsem sama. Vzadu se něco pohnulo. Většinou se do ničeho nepletu, ale tohle bylo ...

Pěkné čtení přeji a omluvte chyby :) Škola pro chytráky 14.díl Já ho vážně nesnáším. Chtěla jsem si odsednout, ale všechny ostatní místa byla obsazená. Každého koho jsem se optala na výměnu místa se zařekl, že vedle předsedy nesedí. Nevím co se to tady děje, ale i když jsem na některých holkách viděla, jak rády by si k němu sedly stejně mě řekly, že nejdou. Měl respekt to jsem musela uznat a ve třídě měl dokonalou autoritu a dominanci. U poslední lavice mě odbyli stejně jako ostatní, nemělo cenu snažit se o nemožné a zaměřila jsem se na seznamování třídy. Ten náfuka si to ještě odskáče!! Měla jsem šanci o přestávce poznat Naruta a Sasukeho, z kterých Sakura a Ina i Hináta blázní. Doslova se rozplynuly na podlahu, když se Sasuke usmál. Každá ode mě dostala kopanec, při kterém se poskládaly zpátky do normální podoby. Co co s nima je? Vůbec je nepoznávám. "To je zamilovanost Aki." To mě mělo jako dojmout spíš se Sakura zbláznila, když mi tohle může říct jen tak. Ona jediná ví o...

Nic se od nich nedovím, i když jsou to andělé co mě střeží…. Mlčí, já je stejně nevidím, jen oni mě sledují z věží… Stejně tu jsou se mnou, kdy tu bránu prolomím, nezáleží, že čas mi běží.. Jen podívat se k jejím dveřím… Provází mě snem i tmou, znají totiž duši mou… Zpívaj píseň kouzelnou, co mě uspává… Je to jen domněnka, že někdo okolo proplouvá… Ve spánku se mi zlepší nálada jako by to byla chvíle čarovná… Jsou to andělé co vidí moji duši toulavou… Lečí, tam kde jí mám bolavou… Andělská křídla šumí spolu s větrem skučícím… Stala jsem se černým petrem ten pocit je mučícím… Najít cestu, najít klíč k bráně jít jen vstříc… Moje představy už mizí pryč… Je to jen pocit co vítr k nohám přináší… Do nebe mě pak andělé střežit odnáší… Notebook už je v pořádku brzo začnu psát :)

Včera jsem dávala vědět na fb, že bude dílek kupodivu jsem ho dopsala včas :) Dneska si neodpustím trochu smíchu snad vás to rozesměje jako mě. Poprosím o komenty či ohvězdičkování, ať vím jestli mám v takovémto duchu pokračovat?? Během tohoto týdne bych se ráda plně věnovala nové fb stránce https://www.facebook.com/povidky odkatt kde bude úplně nová povídka, kterou tady nenajdete :) Snad tím někoho potěším plán příběhu, tedy alespoň jeho začátek mám v hlavě snad se povede i napsat. "Třído rád bych vám představil vaši novou studentku." Zčervenala jsem jako rajče, nemám ráda představování a tenhle ňouma to tu vyřvává jako kdyby hlásil školním rozhlasem. Když zaznělo moje jméno Sakura a Ina mě málem převálcovaly. Smetly třídního učitele směr katedra, kde naštěstí zaplul do židle. "Ehm ehm no tak děvčata na svá místa." Zavelel nám a mě se odlehčilo, protože zapoměl na moje další představování. Sakura byla úplně mimo a razila mi místo poblíž nich. "Tady budeš sedět...

Sasuke nevěří Nevěřit nikomu, skrývat svojí zášť. Hodit na sebe z oblaků plášť. Nenechat se od nikoho zmást, držet se zvlášť. Nepřátelé se budou před sharinganem třást. Je to boj, který nikdy nekončí, jen smrt je vaším rozhodčím. Slova pořád slova co se v lež splétají, informace, s kterýma se ti dech zatají, mezitím kunaje vzduchem létají, ti kdož nechtějí bojovat zdrhají. Je to lež, co se za pravdu přestrojí, jiní v to jen doufají. Jen já vím, co je pravda a co klam, je to moje tajná zbraň, skrývá se v ní sharingan, dostanu s ním všechny co znám.

Škola pro chytráky 12.díl Rovnou si to namířil k ředitelně. Pár holek se ho snažilo zdržet, doslova se na něj přilepily a nehodlaly pustit svou kořist. Měli jednu nevýhodu, Kei neměl dobrou náladu a navíc zazvonilo na hodinu. Moc se jim nechtělo, ale když zahlédly třídního učitele, jak si to míří přímo k nim zapluly do třídy. "Takashimo jdete k řediteli?" Zeptal se mě ze zdvořilosti a já jen přikývl. Na víc se mě neptal a šel tu naši bandu tupounů něco naučit. Chtěl jsem pokračovat dál v cestě, ale náhoda mi přála a ředitel zrovna vylezl ze své jeskyně. "Dobrý den pane řediteli zrovna jsem šel za vámi." Ředitel si prohlédl moji totálně zmačkanou uniformu a nedopnuté knoflíky u košile. "Vidím, že jdete příkladem." Řekl ironicky a zíral na můj výjev. "Omlouvám se za to jak vypadám, ale mám k tomu důvod. Zapoměl jsem si klíče od kanceláře a nemůžu se převléknout do čistého. Uniformu mám tam. S touhle jsem měl trochu problém no." Výmluvně jsem kouknu...

Jak už to tak bývá občas příjde zaseknutí. No aspoň já se z něj nemůžu vymanit. Nic nezabere, protože nemám náladu na nic. Znáte někdo únavu v plném rozsahu ? Já myslím, že jsem teď v jejím středu jako v nějakém zakletém kruhu. Nemůžu a nebo nechci se hnout z místa. Někdo by na to mohl říct : Já vím co tomu je, je to rozbitý. Tuhle větu mám rada. Vážně nejsem rozbitá jen mě opustilo to štěstí, které mi psaní dávalo. Doufám, že ho brzo najdu. Třeba se krčí někde v zákoutí a nemůže ke mně najít cestu. Snad mu někdo posvítí, abych mohla v klidu psát dál a snít příběhy s otevřenýma očima před spaním, než usnu. Pro mě je psaní můj klid a odpočinek a když to nemám zbývají jen starosti. Báseň : Psaní je to jediné co mám tak ráda, pak teplo se mi do srdce vkrádá, příběh běží, ale někdy zakopává, následuje pauza, v ruce čokoláda. Psaní je něco co mě vážně probudí, ale jsou chvíle kdy mě okolní svět zastudí. Psaní si musí člověk vychutnat, tak jako si na dobrém jídle pochutnat, všechny vůně svět...

Pokračování se dost opozdilo a nevím kdy bude další, nemam vůbec chuť psát. Fakt to poslal já ho, já ho no co vlastně vždyť je to můj brácha, ale až bude něco potřebovat tak mu oplatím stejnou minci. Tohle mu nikdy nezapomenu, protože snad ani není možný, že něco takovýho byl schopný napsat a odeslat Aki. "Co se děje brácho?" Otočil se v židli a podíval se na mě tím svým pohledem. Já ti nic neudělal. Znáte ten pohled prostě si pak řeknete no a co svět nespadne kvůli jediný větě. Co v ní bylo jsem radši rychle zapoměl, spíš by mě zajímalo co na to řekla Aki, když si to četla. Třeba se to dozvím ráno při snídani. Ani jsem si nevšiml, že brácha už tu svoji pixlu, který říká super výkonný počítač vypnul. Obrazovka zhasla a v pokoji nastala tma. Brácha šel automaticky poslepu, až k posteli aniž by do něčeho vrazil, za to já si stihnul skoro ukopnout palec o stůl a narazit palici o poličku na knihy. "Doprdele, to nemůžeš rozsvítit!" Rozkřikl jsem se na Hira, který v zápět...

štěstí na dosah 3/3 Zkusil jsem s ní třást, ale nemělo to smysl, nereagovala. "Štěstěno!!" Musí se přece probrat, vždyť jí ještě před chvíli nic nebylo. Byla bílá jako stěna a její oči byly stále zavřené. Můj mozek se zasekl ve chvíli kdy foukal vítr v podobě šepotu. Byl to snad návrat něčeho co jsem nikdy neměl, ale podvědomě mě to zasáhlo? Sám nevím co se to dělo, ale říkala, že musím věřit na štěstí. Nikdy mi nebylo dopřáno a jestli ona je nositelkou štěstí tak já jí nevěřím. Mozek se mi hnul z místa a udělal kotrmelec. Já nevěřím, nevěřím. Řvalo moje svědomí stále dokola tu osudnou větu. "Štěstěno no tak prober se. Tohle mi nedělej, už jednou jsem si prožil podobný scénář, i když tě znám chvíli nechci, aby okolo mě umírali lidi, které znám byť jen vteřinu. No tak prober se!" Vrazil jsem ji lehkou facku, ale nic se nezměnilo jen měla navíc zarudlou tvář. Asi bych měl zavolat doktora nebo se ještě něco stane, že mě to nenapadlo dřív. Nějaký šestý smysl mě donutil ...

Trochu jsem zapadla do svých myšlenek a podařilo se mi vylít na papír báseň. Snad se bude líbit opět je smutna ja vesele neumim :) Budu ráda za komenty však víte, jinak jsem zrovna ospala a nic se mi nechce :) ťuk na celou báseň Energie ze mě odchází, nechává mě samotnou, sama se někde prochází, zdolává ve mně vůli mou. Smiluj se prosím nade mnou, dej mi sílu čarovnou. Udeř! Rozezní zvonky nad hlavou, přestaň mít náladu toulavou. Hlavně mě nenechávej samotnou, v zákoutích kde cítím auru tajemnou, když zatlačí, zlomí vůli mou, a já se stanu povolnou. Dej mi sílu svou, tím zůstanu chráněnou, světlo se točí nade mnou, shoď ulitu svou. Nezůstávej tajemnou, staň se úplnou, nebo si vezmi duši mou, nejhorší je nechat tě samotnou.

Vůbec se mi nedaří psát tak alespoň něco......... vy mě vážně hrozně moc povzbuzujete (sarkazmus) Škola pro chytráky 10.díl Hiro neměl na vybranou, když ho Kei nastrkal na regál knih a díval se na něj planoucíma očima. Myslím, že mám velkej problém. "Keii uklidni se. Víš jak to dopadlo naposled ,když si vyváděl?" Snažil se po dobrém, ale místo toho, aby se vrátil do normálního stavu kdy má oči zelinkavé mu ještě víc zrudly. Aha tak to je v pytli. "Odkud znáš Aki?" Dožadoval se Kei odpovědi a hrdelním hlasem pořád opakoval otázku a bratra zatlačil na regál knih ještě silněji, až cítil jak mu hřbety knih a ostré strany regálu sdírají kůži na zádech. "No přece přes skype. Loni v létě tady byla na prázdninách a tak mi ho dala, abych si mohl občas psát s její kamarádkou z města, která neměla svůj počítač takže ani skype." Vysvětloval rychle Hiro, aby se bratr nerozběsnil. Keiovi oči začali ztrácet tmavě načernalý odstín doutnajícího ohně jak se jeho tělo uklidň...

V dnešní době se dá stavět z čehokoliv a hlavně cokoliv. Hráči ze hry shakes a fidget na s26 byli tak moc hodní a hodili mi do chatu pár slov na básničku. Jejich repertoár se trochu neschodl,ale já se pokusím o to sestavit s toho aspoň něco. Když jsem si ten výčet četla přišlo mi to jak nářadí na stavbu dveří, ale chápejte s turbodmýchadlem je nepostavíme. Pánové mi tam samozřejmě zapoměli narvat nějaký prkýnka, aby bylo z čeho stavět :D Seznam slov : Parní kotel, turbodmýchadlo, hadice, vrtačka s příklepem hoblina, louže, výkal , smetiště , hovno Jak vidíte mám z čeho vybrat takže jdu na to :D Parní kotel je známa věc, už nějaké to století, byl to právě on, kdo zlomil těžké prokletí, chodit bosky, už se nám nevyplatí. Vrtačka s příklepem zaryje se do prkna, jen proto, aby z ní odpadla hoblina, nikdo z nás tuhle báseň už nevnímá. Turbodmýchadlo je něco co nemůžu mít, nechala jsem se teďka zahanbit, chtělo by to bariéru prolomit. Pod hadicí louže, to nám to dneska klouže, když jsem se p...

Pokračování jednorázovky je prodlouženo na tři díly, tenhle díl je ze začátku nuda no jako vždy a vše co pochází ode mě :D Ale pak se snad trochu zasmějete a na konci bacha na slzičku, ale není všem dnům konec tohle jsem napsala právě teď a příště bude pokračování :D Sem zvědavá co mě k tomuhle zase napadne :D Dílek štěstí tady ťuk na článek : "Kdo to sem k čertu leze?" Otočil se v posteli a čekal kdo se postaví do dveří. Byla to žena. Věděl to podle hlasu, ale kde se tady vzala ? Byl to divný den, který má ohlásit můj konec ve firmě. Moje oči nebyli vůbec přivyklé na světlo, které sem pronikalo z chodby. V pokoji byli zatažené závěsy, takže mě zář oslepovala. Nevím kdo se to opovážil vejít dnes ke mně domů, ale rozhodně jí vyhodím z okna nebo vynesu v zubech! Moje nálada se stupňovala do nepříčetné zuřivosti. Ten má, ale temnou auru jako kdyby chtěl právě v tuhle chvíli někoho zabít. To ho tak naštval můj příchod? Nebo je to tím, že ví co je dnes za den. Odhodlaně a s přísný...